Donna Gloria je opereta ve třech dějstvích českého skladatele Oskara Nedbala, jejíž libreto napsali vídeňští libretisté Victor Léon (vl. jm. Victor Hirschfeld, 1858–1940) a Heinz Reichert (1877–1940). Premiéru měla 30. prosince 1925 ve vídeňském divadle Carltheater, v českých zemích byla poprvé uvedena 13. června 1926 v plzeňském Městském divadle.
Vznik, charakteristika a historie Donna Gloria je Nedbalova poslední opereta i poslední jevištní dílo vůbec. I když již žil v Československu, napsal ji jako všechny ostatní operety pro Vídeň, konkrétně pro divadlo Carltheater, pro které napsal i Polskou krev a Krásnou Saskii. Německé libreto mu poskytli osvědčení vídeňští libretisté Victor Léon a Heinz Reichert, mimo jiné spolutvůrci řady Lehárových úspěchů. Není však příliš úspěšné, ve spletitém a široce rozvedeném ději zcela zanikají komické momenty. Vídeňská kritika se podivovala : „Je udivující, že dva autoři tak rutinovaní ve světovém úspěchu napsali tak nejisté libreto, tak rozvleklé dialogy, texty písní a finále. Kdyby člověk vypustil vše, co je přebytečné, nezbylo by mnoho.“
Skladateli, který nejlépe komponoval (slovy vídeňské Neue freie Presse) „temperamentní a současně umělecky jemnou hudbu slovanskou“, španělské prostředí inspiraci přinést nemohlo.Šulc, Oskar Nedbal, s. 263. Nedbal se zde navíc pokusil o operetu zcela soudobého, moderního stylu, spíše berlínského (Benatzky, Gilbert) než vídeňského, založenou zejména na kupletech a samostatných sólových číslech, mnohdy moderních tanečních rytmů jako blues, shimmy a paso doble. Podle nepotvrzených zpráv mu s kompozicí pomáhal jeho žák a přítel Jára Beneš, sám velmi úspěšný autor lidových operet.Šulc, Oskar Nedbal, s. 296. Nedbalův talent se nejlépe ukazuje v instrumentaci, v níž se objevují i parodické reminiscence, z jednotlivých písní nejvíce zaujaly dva duety hlavních hrdinů a Abiliovo blues z 1. dějství Intimní rendezvous.Šulc, Oskar Nedbal, s. 262-263. Podle vídeňské kritiky „…místy je Nedbal až příliš vybroušený, jako ve vzletném druhém finále, které zní jako kurs kontrapunktu a nauky o harmonii a místy je téměř atonální.“
Vídeňská premiéra Nedbalovy poslední operety měla jen průměrný úspěch. Kritika zaznamenala, že se skladatel při premiéře vedle dirigování hlasitě bavil, to však nutně neplatilo pro obecenstvo: Neue Freie Presse ji označila za „operetu bez sboru, ale také bez humoru“. Soubor Carltheater Donnu Glorii za hudebního řízení autora uvedl i na svém zájezdu do Bratislavy ve dnech 22. a 23. února 1926. V českých zemích a v češtině ji poprvé nastudovalo plzeňské městské divadlo (premiéra 13. června 1926), poté ji hrála Vinohradská zpěvohra (premiéra 17. ledna 1927). Tím cesta operety po českých jevištích i skončila, až na zpopulárnělé blues Intimní rendezvous, které se dále zpívalo.Šulc, Oskar Nedbal, s. 263, 360-361. Naposledy ji Nedbal uvedl v Bratislavě, a to v Lidovém divadle, nově otevřené pobočné scéně Slovenského národního divadla, o jejíž vybudování se zasadil. Premiéra se konala 19. března 1930.Šulc, Oskar Nedbal, s. 282-283.
Klavírní výtah operety vydal roku 1926 J. Weinberger ve Vídni.Šulc, Oskar Nedbal, s. 299.
Děj operety 1. dějství Příběh Donny Glorie se odehrává ve Španělsku. Hlavní hrdina, portugalský baron Abilio Oliveira, je z neznámého důvody ve Španělsku omylem pronásledován jako politický uprchlík. Podařilo se mu však koupit cestovní pas znějící na jméno zmizelého hraběte Vasca Palmelly a teď se za něj vydává. V luxusním hotelu Splendid se při čaji seznámí s Glorií Molinovou, dcerou továrníka, a tančí s ní. Glorii se při tanci udělá nevolno a Abilio je nucen ji odvést do ústraní – „separé“ – kde jí pomáhá se zotavením a kde jsou zastiženi tak nešťastně, že vypukne skandál. Gloriini rodiče se domnívají, že mladík jejich dceru zkompromitoval, a trvají na okamžitém sňatku. Abilio a Gloria přijímají verdikt poněkud nepřipraveně, ale bez velkého zdráhání. 2. dějství První zastavení svatební cesty je v přímořských lázních San Sebastián. Na místě se náhodou objeví skutečný hrabě Palmella. Když se v poměrech trochu zorientuje a seznámí se s hezkou Glorií, začne se u ní jako její zákonný manžel dožadovat svých manželských práv. Gloria jej odmítá a chce zůstat s Abiliem. Ale v tom okamžiku se situace ještě zkomplikuje, když se objeví i Abiliova bývalá milenka Vilha a dělá si na Abilia nárok. Gloria se rozhněvá na oba muže a vidí jediné řešení v okamžitém rozvodu. 3. dějství Po několika dalších nedorozuměních se vše vyřeší: k rozvodu sice dojde, ale jen proto, aby se Gloria zbavila hraběte Palmelly a mohla se znovu vdát za Abilia, tentokrát pod vlastním jménem.
Reference
Literatura
Kategorie:Skladby Oskara Nedbala Kategorie:Operety Kategorie:Opery z roku 1925