vpravo|upright=0.9|náhled|Thajští théravádoví mniši před sochou Buddhy Gótamy v provincii Nakhon Pathom
Théraváda (v sanskrtu sthaviravāda, doslovný význam učení starších), běžně nazýván jako théravádový buddhismus, označován často také jako „jižní buddhismus“, je jeden ze tří hlavních směrů buddhismu (vedle mahájány a vadžrajány). Jedná se o nejpůvodnější živou formu buddhismu, která je praktikována hlavně v Thajsku, Laosu, Kambodži, Barmě a na Srí Lance.
Théraváda vznikla jako jedna z 18 až 20 škol již v raném období buddhismu. Učení théravádínů vychází takřka výlučně z pálijského kánonu Tipitaky a sami théravádínové se snaží jeho původnost zachovávat. Původní učení je dochováno ve formě sutt (súter) v pálijštině, které jsou neměnné, a k nim doplňujících komentářů a podkomentářů. Stoupenci théravády jsou s to vystopovat linii svého učení až k prvnímu buddhistickému koncilu, který se konal ihned po smrti Buddhy Gótamy.
Hínajána a vztah k ostatním směrům buddhismu
náhled|upright=0.5|vpravo|Kolo dhammy (dhammačakka), thajská verze symbolu Stoupenci mahájány a vadžrajány často označují théravádu nepřesným pojmem hínajána („malý vůz“ nebo „plavidlo“), jelikož přibližně od 1. století n. l. tímto názvem byly označovány všechny starší školy indického buddhismu, které odmítaly přijmout nově vznikající směr „velkého vozu“ – mahájány. Jak z hlediska nauky, tak i z historického hlediska je řazení théravády mezi hínajánové školy značně sporné a sami théravádínové toto označení nepoužívají.
V ideologii mahájánových škol jsou všechny starší směry buddhismu zkresleně líčeny jako „malý vůz“ (nebo „plavidlo“) proto, že na cestě k osvícení údajně dokážou uvézt jen nižší počet bytostí než „velký vůz“, tedy mahájána.
Demografie náhled|upright=0.9|vpravo|Mapa rozšíření buddhistických škol, Theraváda (červená) Údaje o počtech buddhistů podle The World Factbook (2012): – 95 % – 89 % – 70 % – 98 % – 67 % V daleko nižších počtech se stoupenci théravády vyskytují v zemích Čína, Indie (v Assamu a v Arunáčalpradéši), Bangladéše (2 %), Vietnamu (sever země, kde žijí Khmérové), Nepálu, Indonésie a Malajsie.
V Thajsku je théravádový buddhismus státním náboženstvím. Mnich, který je tam nejvyšším představeným Sanghy s titulem sangharadža, býval po dlouhou dobu členem královské rodiny. Královské kláštery, které jsou rozptýlené po celém území, jsou centry vzdělanosti a kultury. Určitou alternativu v Thajsku představují tzv. lesní kláštery, které se vrátily k původní prostotě mnišského života, s minimem moderních vymožeností a s důrazem na meditaci všímavosti a vhledu. Celkově je v zemi přibližně 40 000 buddhistických chrámů a 300 000 mnichů.
V současné době se k théravádě hlásí více než 100 miliónů lidí po celém světě a čím dál více stoupenců získává i ve Spojených státech, Velké Británii a Austrálii.
Osm pravidel řádového života vpravo|upright=0.6|náhled|Buddhův první výklad dharmy, malba z thajského kláštera Wat Chedi Liem Podle theravádového buddhismu představuje pravé následování Buddhy pouze mnišství, a proto se také mniši těší velké úctě. Jsou povinni zachovávat osm pravidel: Vědomě nezabíjet živé tvory. Nebrat, co jim není dáno. Zdržet se jakékoliv sexuální aktivity. Nelhat a nepomlouvat. Neužívat intoxikující látky. Nejíst po poledni. Upustit od sledování her a show, taktéž se zdržet zkrášlování. Upustit od přílišného luxusu při spaní.FOJTÍČEK, Martin. Buddhistický klášter Amaravati. DINGIR online. 1.11.1999, roč. 2., čís. 3., s. 12 - 13. Dostupné online. ISSN 1212-1371
Galerie
Odkazy Reference
Související články Hínajána Mahájána Vadžrajána Zen Pálijský kánon Tipitaka Mahási Sayadaw Nyánaponika Maháthera Rewatadhamma Sayadaw
Externí odkazy
Knižní překlady Pálijského kánonu do češtiny a internetové zdroje v angličtině a němčině Buddhistické théravádové texty v češtině Théravádová literatura v češtině
Kategorie:Buddhismus Kategorie:Pálijské buddhistické pojmy