náhled|Pardubické závodiště Velká pardubická (Velká pardubická steeplechase) je dostih typu steeplechase cross-country s více než stoletou tradicí, konající se jednou za rok na dostihovém závodišti v Pardubicích. Patří mezi nejtěžší dostihy v Evropě i na světě.

Současnost V současnosti se Velká pardubická steeplechase koná tradičně druhou říjnovou neděli. Dráha měří 6900 metrů a má celkem 31 překážek. Koně ji běží přibližně 9–10 minut. Na startu se setkává obvykle 15 až 20 koní. Účast je mezinárodní, nicméně převažují koně a jezdci z České republiky. Startovat mohou pouze šestiletí a starší koně, kteří se musejí kvalifikovat v alespoň jednom ze čtyř kvalifikačních dostihů nebo v dostizích mezinárodního poháru dostihů cross-country Crystal cup.

Historie Velká pardubická je sportovní událost s nejdelší sportovní tradicí v Česku; když se začala hrát fotbalová liga Československa, Velká pardubická steeplechase již za sebou měla padesát ročníků.

Historie Velké pardubické steeplechase je možné rozdělit do 5 charakteristických období: 1874–1913 (do I. světové války): Vznik a rozvoj, dominance plnokrevných německých koní a anglických jezdců, velmi náročné podmínky, spíše nízký počet startujících 1920–1937 (mezi světovými válkami): Další rozvoj, pestrá mezinárodní účast, zvyšování počtů startujících, převaha polokrevných koní, úspěchy jezdců a koní z Československa 1946–1967 (od II. světové války do invaze): Častá změna trati a překážek, v první polovině účast téměř výhradně československých jezdců i koní, vysoký podíl polokrevných koní, pokles prestiže i náročnosti, po vzniku mezinárodního překážkového meetingu (1954) opětovné zvyšování mezinárodní účasti (ze zemí východního bloku) i kvality 1969–1989 (od invaze do revoluce): Ustálení kursu a překážek, převaha polokrevných koní, převážně velmi nízká mezinárodní účast 1990–současnost (od revoluce): zvýšení kvality a prestiže dostihu, zvyšování mezinárodní účasti, snaha o co nejvyšší bezpečnost

Vznik

Na vzniku Velké pardubické steeplechase mají hlavní podíl dvě okolnosti – jednak obliba parforsních honů a jejich tradice na Pardubicku, jednak vznik Velké liverpoolské steeplechase.

Parforsní hony byly v 18. a 19. století módní společenskou zábavou vyšší šlechty po celé Evropě. Při tomto původem francouzském způsobu honu šlechtici oblečení do barevných kabátců na koních se smečkou psů pronásledovali zvěř a překonávali přitom různé přírodní překážky. V 19. století v Anglii nabyly parforsní hony podobu sportu, kde již nebylo cílem zabít zvěř, ale prokázat jezdecké umění při projížďce napříč krajinou. První parforsní hon v Českých zemích uskutečnil roku 1836 na svém chlumeckém panství hrabě Oktavián Josef Kinský. V roce 1841 založil kníže František z Lichtenštejna v Pardubicích Parforsní společnost. Krajina Pardubicka měla k tomu velmi příhodný charakter anglického parku. Zdejší parforsní hony konané každý rok na podzim získaly takový věhlas, že v 70. letech 19. století se na ně sjížděli šlechtici z celé Evropy, včetně Anglie, a zasloužili se o velký hospodářský rozmach a význam Pardubic. Tradice parforsních honů na Pardubicku skončila až se začátkem I. světové války. Již od začátku začaly program honů v Chlumci i Pardubicích doplňovat i překážkové a rovinné dostihy.

Velká liverpoolská steeplechase (Grand National) je nejstarším a nejslavnějším dostihem v Anglii, zemi vzniku dostihů. Velká liverpoolská steeplechase se poprvé konala roku 1836 a od začátku byla považována za prestižní dostih pro svou mimořádnou náročnost. Obliba dostihů coby sportu se po napoleonských válkách rychle šířila Evropou. Po dlouhou dobu však kromě Anglie neexistovalo mnoho míst, kde by šlechtici mohli své koně na tak náročný dostih připravovat.

Současně se vznikem Velké liverpoolské steeplechase začaly v Čechách vznikat jezdecké spolky a pořádat dostihy, a to především v okolí Chlumce nad Cidlinou, Pardubic a Prahy. Dnešní Dostihové závodiště v Pardubicích vzniklo roku 1856 díky pardubické Parforsní společnosti a Českému spolku pěstitelů koní. V roce 1874 se členové Parforsní společnosti rozhodli uspořádat dostih, který by byl zcela odlišný od všech ostatních dostihů na kontinentální Evropě, srovnatelný s Velkou liverpoolskou steeplechase. Kvůli tomu však museli na závodišti v Pardubicích vytvořit zcela novou trať s množstvím nových překážek. Hlavní zásluhu na vybudování trati a organizaci měli hrabě Maxmilián Ugarte, hrabě Emil Egon Fürstenberg a hrabě Oktavián Josef Kinský.

Tento nový dostih, který dostal název Velká pardubická steeplechase, byl uspořádaný 5. listopadu 1874. Odměna pro vítěze bylo vysokých 11.700 florintů (tj. zlatých). Na startu stálo 14 koní, dostih dokončilo pouhých 7 koní (podle jen 6 koní, ale jen 4 bez úrazu). Dostih měl i první oběť – hřebec Strizzel si při něm zlomil vaz. Průběh dostihu a výsledek vzbudily obrovský ohlas po celé Evropě.

Vývoj

Od svého vzniku roku 1874 se Velká pardubická steeplechase konala každý rok s výjimkou roků 1876 a 1908 pro nepřízeň počasí, let 1914–1919 I. světové a 1938–1945 II. světové války a roku 1968 kvůli invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

Za dlouhou dobu své existence prošel dostih mnoha změnami – měnil se kurs, překážky, úroveň dostihu, ale i společenské zvyklosti.

V nejstarším období byla Velká pardubická steeplechase závodem napříč krajinou, který naplno využíval místní terén. Ten tvořila hrubě obdělávaná málo úrodná políčka, bažinatá půda, les, potok a soustava odvodňovacích příkopů. Přírodní překážky byly doplněny několika umělými dřevěnými. Prvořadé bylo zemědělské využití, závody koní se musely podřizovat. Postupem času získávaly dostihy na důležitosti, především kvůli rozrůstajícímu se cestovnímu ruchu, který zajišťovali bohatí majitelé koní, jezdci a rozrůstající se počet diváků. Na závodišti postupně vznikaly tribuny pro diváky i zázemí pro koně a jezdce. Závodiště postupně prošlo několika velkými přestavbami. Dnešní závodiště tak spíše připomíná francouzský park plný pečlivě zastřižených živých plotů s bíle natřeními břevny, pečlivě udržovaným trávníkem, umělými vodními překážkami a velmi komfortním zázemím.

V současném kurzu Velké pardubické steeplechase (tj. roku 2024 včetně) se stále nachází 13 překážek, které vznikly již v roce 1877: čísla 1–6, 18–22, 25–27 (přičemž č. 20 a 21, tj. Velké zahrádky se počítají za jednu překážku). Start se nachází na stále stejném místě již z doby prvního ročníku, 1874.

Na vývoj úrovně a prestiže dostihu měla velký vliv výše jeho dotace. Cena pro vítěze v prvních ročnících se skládala hlavně ze zápisného jednotlivých startujících. O něco později tvořily velkou část dotace příjmy ze vstupného. Za doby komunistického režimu byl dostih plně dotovaný státem. Po pádu režimu roku 1989 až dodnes (tj. roku 2024) se o náklady a dotaci dostihu zasluhují sponzoři (velké společnosti, finanční instituce a výjimečně musely financování převzít i státní instituce).

Velké pardubické steeplechase hrozil několikrát i zánik. Patrně nejohroženější byla na konci II. světové války, po které zůstalo závodiště silně poškozené a z části zastavěné, a po němž následoval komunistický převrat 1948. Naopak v roce 1954 došlo ke vzniku Mezinárodního překážkového meetingu, který předznamenal pro Velkou pardubickou steeplechase dobu určité renesance. Meeting společně založili organizace socialistických a lidově-demokratických států. Jako místo konání byly vybrány Pardubice a první ročník se konal roku následujícího, tj. 1955. Meeting obsahoval kromě Velké pardubické steeplechase celou řadu jiných dostihů. Účastnili se jej koně a jezdci především ze Sovětského svazu, z Bulharska, Maďarska, Německé demokratické republiky, Polska, Rumunska, dále pak v menším zastoupení z Anglie, Francie a po jednom účastníku z USA a Švýcarska. Zahraniční startující svým počtem nezřídka převyšovali počet tuzemských účastníků. Celkový počet startujících ve všech dostizích meetingu se v některých letech přiblížil číslu 200. Od vzniku meetingu po mnoho let dominovali dostihům v Pardubicích sovětští jezdci a koně.

Druhé největší ohrožení představovaly patrně protesty ochránců zvířat a aktivistů v letech 1990–1993. Protestů se účastnilo i mnoho cizinců a především roku 1992 měly závažný průběh (policie musela řešit výhrůžky výbuchem bomby v hledišti, někteří aktivisté vtrhli na dráhu, což vedlo i několika pádům koní a jezdců). Kvůli protestům dostihy v Pardubicích ztratily své dosavadní sponzory a žádný nový se nechtěl ze strachu na financování podílet. Tehdy Velkou pardubickou steeplechase zachránil vznik Dostihového spolku a.s., který společně založilo 45 podnikatelů z Pardubicka. Dostihový spolek si Pardubické závodiště dlouhodobě pronajal, navrhl a provedl úpravy překážek (mimo jiné zmenšení hloubky Velkého Taxisova příkopu z 2 m na 0,8 m) a zpřísnil kvalifikační podmínky i samotná pravidla. Na dotaci dostihu se pak složili velcí podnikatelé a banky z východních Čech. Dostihový spolek drží nad dostihem záštitu doposud (tj. do roku 2024), i když jeho složení se často měnilo. Sponzorství se v letech 1990–2018 (s výjimkou 1992) ujala Česká pojišťovna, od roku 2019 dosud (tj. 2024) je hlavním partnerem Velké pardubické steeplechase Pojišťovna Slavia.

Celosvětově jedinečným prvkem pardubického dostihového závodiště a Velké pardubické steeplechase je oranice. Do I. světové války šlo o poměrně hlubokou orbu, která navíc bezprostředně přiléhala k některým z překážek. Běh v ní byl pro koně velmi obtížný a vysilující, především pak v oranici rozmoklé dešti. V průběhu historie podíl oranice postupně ubýval – v prvních desetiletích tvořila přibližně 1/2 délky trati, po té podíl klesl na 1/3 a často kolísal. Dnes (tj. v roce 2024) oranice tvoří přibližně 1/4 délky trati. Navíc současnou oranici tvoří z důvodu bezpečnosti spíše zemina bez osetí než skutečně zoraná půda, která je kolem překážek prostřídána trávníkem. I díky tomu bývá současné tempo běhu koní mnohem vyšší než v předchozích obdobích.

Autoři několika monografií o Velké pardubické steeplechase se shodují, že závažných zranění postupně přibývá především proto, že překážky i trať je možné zdolávat čím dál vyšší rychlostí, kterou paradoxně dovolují bezpečnostní úpravy provedené za několik posledních desítek let. Podle jejich názoru ztratil dostih na sportovním duchu a jezdecké umění ustoupilo pouhé rychlosti koní.

Historické milníky

1874 – první ročník 1877 – změna trasy, přidání překážek 1881 – nejstarší dochovaný (neoficiální) čas vítěze 1885 – na závodišti poprvé přijímali sázky bookmakeři (tj. soukromí sázkoví podnikatelé) 1895 – rozvoj programu z jednoho do dvou dnů 1897 – další rozšíření programu ze dvou do tří dnů 1902 – poprvé zvítězil český jezdec: Ulrich Rosák s hřebcem Jour Fix 1903 – první dochovaný oficiální čas vítěze 1909 – nejnižší počet startujících: pouze 3, žádný z nich dostih nedokončil v časovém limitu 1910 – Rozdělení hlavního dostihu na dva: Velkou pardubickou steeplechase (pro profesionální a amatérské jezdce) a Pardubickou steeplechase armády (pro důstojníky jezdectva). Oba dostihy měly zcela stejný kurs, překážky i dotaci. 1914 až 1919 – přerušení, I. světová válka 1927 – úmrtí hned 4 koní na trati, první účast ženy-jezdkyně: Lata Brandisová s klisnou Nevěstou 1930 – první rozhlasový přenos ze závodiště 1937 – první vítězství ženy-jezdkyně: Lata Brandisová s klisnou Normou 1938 až 1945 – přerušení, II. světová válka 1946 – rozsáhlé opravy zchátralého a rozbombardovaného závodiště, změna kurzu, rekordní počet diváků: 60 000 1948 – poprvé bez mezinárodní účastni (v důsledku komunistického převratu v Československu) 1952 – změna trasy (mimo jiné zrušení jižního oblouku vedoucího za tribunami) a navazující přečíslování překážek 1955 – první ročník Mezinárodního překážkového meetingu, dvoudenní program, silná mezinárodní účast 1957 – prodloužení trati o 400  metrů kvůli zjištěné odchylce, vložení jedné překážky: 10a – Prodloužený Taxisův příkop