alt=Mapa ukazující rozsah říší Sung, Liao a Si Sia. Říše Sung zahrnuje vlastní Čínu, to jest východní polovinu dnešní Čínské lidové republiky bez vnitřního Mongolska a Mandžuska. Mandžusko a přilehlé části vnitřního Mongolska náleží říši Liao, říše Si Sia leží západně od říše Ťin v Ordosu a Kan-su.|upright 1.25|náhled|Čína před rokem 1125: Sungská správa byla organizována na základě zkušeností z fungování administrativy předcházejících čínských států, zejména říše Tchang a správních postupů zavedených v období pěti dynastií a deseti říší (907–960). Časem se vládní systém měnil a přizpůsoboval okolnostem. Úřady říše Sung (960–1279) byly v souladu s čínskou tradicí rozděleny na tři větve – civilní, vojenskou a kontrolní, přičemž samostatné postavení měl císařský palác s jeho eunuchy.
V čele centrálních civilních úřadů stál císařský sekretariát, vojenské záležitosti řídil vojenský výbor. Podle dvou nejvyšších úřadů er-fu, císařského sekretariátu a vojenského výboru, je sungský systém nazýván sung-čchao er-fu č’. Samostatné postavení měl kontrolní úřad a finanční vládní výbor. Finanční výbor zanikl v 80. letech 11. století, kdy se struktura civilní správy změnila podle tchangského modelu tří kanceláří a šesti ministerstev.
Říše byla rozdělena na fiskální oblasti, které se skládaly z krajů, speciálních krajů, prefektur a výrobních prefektur. Nejnižší úrovní státní správy byly okresy, kterých bylo v sungské Číně přes dvanáct set.
Civilní administrativa byla obsazována konfuciánsky vzdělanými úředníky, jejichž vzdělání bylo ověřováno v několikastupňovém procesu úřednických zkoušek. Třebaže už v říši Tchang byla část úřednických míst obsazována absolventy zkoušek z konfuciánských klasiků, až v říši Sung získaly zkoušky větší význam jak pro obsazování míst ve státním aparátu, tak jako motivace pro místní elity ke studiu konfucianismu, kterému se nakonec věnovalo mnohonásobně více zájemců než mohlo uspět ve zkouškách a získat úřední pozici. Tato vrstva učených pozemkových vlastníků – džentry – postupně na místní úrovni zaujala roli organizátora společnosti a zprostředkovatele mezi obyvatelstvem a úřady.
Dva systémy náhled|alt=Malba tělnatého muže sedícího na červeném trůnu ozdobeném dračími hlavami, muž má na sobě bílé hedvábné šaty, černé boty a černou pokrývku hlavy, černý knír a bradku.|Císař Tchaj-cu (vládl 960–976), zakladatel říše Sung. Neznámý autor kolem roku 1000, dnes v Národním palácovém muzeu v Tchaj-peji Říše Sung po předešlém období pěti dynastií a deseti říší zdědila komplikovanou dvojí strukturu úřadů. Na jedné straně přetrvával klasický tchangský systém tří kanceláří (san-šeng), šesti ministerstev (liou-pu, ), devíti dvorských ministerstev (ťiou-s’, ) a pěti ředitelství (wu-ťien, ), který pokrýval celou civilní správu. Nicméně od 8. století mnohé z tchangských institucí postupně ztrácely svou moc ve prospěch nových agentur a ad hoc zřízených (k řešení momentálních potřeb) organizací zodpovědných za bezpečnost, finance a regionální správu jako byl vojenský výbor, finanční výbor a nové regionální úřady. Postupně většina tchangských úřadů ztratila své funkce a reálný význam; posty v nich se změnily v pouhý titul, který určoval plat a hodnost, kdežto odpovědnost a autorita úředníka plynula z dočasného pověření v nově zřízených agenturách a výborech.
Při organizaci úřadů sungští císařové dbali zejména na to, aby žádný hodnostář nesoustředil ve svých rukou příliš moci. Zatímco tchangský model dával silný vliv císařským rádcům a ministrům, systém ad hoc agentur přímo podřízených císaři posiloval osobní moc vládce. Omezení moci nejbližších císařových rádců symbolicky vyjadřovala forma jejich diskuzí s panovníkem. Zatímco tchangští „první ministři“ debatovali s vládcem sedíce u šálku čaje, sungští v přijímací síni stáli. Neméně významná byla změna ve způsobu přijímání císařských výnosů a dekretů. V tchangské době byl výnos sepsán v sekretariátu (čung-šu šeng) a pečlivě posouzen, než byl nakonec předán císaři k podpisu, přičemž výnosy iniciovali první ministři. V počátcích sungské říše se procedura změnila. První ministr předložil císaři návrh výnosu s alternativními způsoby řešení problému, císař vybral řešení a poté byl výnos sepsán.Ch’ien, s. 70.
Dočasná pověření jinými úkoly existovala už za Tchangů, ale za prvních sungských císařů se rozšířila na všechny významné úřady. Prakticky fungoval systém dvojích úřadů a dvojích jmenování.Smith, s. 458. Funkce ve starých tchangských úřadech přinášela úřední hodnost a plat, důvěryhodní úředníci navíc obdrželi jmenování do skutečně funkčních úřadů, agentur a komisí nebo do regionální správy (fiskálních oblastí, prefektur, krajů a okresů), z nichž vládli říši. Každý aktivní úředník tak zpravidla měl dvě (či více) jmenování – titulární zařazení ve formální struktuře a pověření v reálně fungujících institucích. V případě, kdy nositel formálního úřadu skutečně vykonával činnost tohoto úřadu, nesl jeho titul prefix úřadující (čchuan), řídící (kou-tang), dozírající (pchan) apod.
Formální úřady sungští císařové využili ke konsolidaci své vlády, jejich existence umožňovala zachování formálního postavení a příjmů funkcionářům zděděným po dynastii Pozdní Čou a po režimech jižní Číny, podrobených v letech 963–978. Druhá skupina institucí sloužila jako nástroj k řízení země podle potřeb sungské vlády. Oddělením vrcholných vojenských a civilních úřadů první sungský císař dosáhl nevměšování vojáků do civilní správy a naopak. Stal se jediným spojovacím článkem mezi civilisty a vojáky a mezi veliteli polních armád a vojenskou administrativou. Navíc omezením vlivu vojáků, v období pěti dynastií často jmenovaných i na čistě civilní posty, se posunul způsob výkonu moci od leckdy násilného prosazování vůle hodnostářů k civilním byrokratickým postupům.Lau, Huang, s. 236–237.
V důsledku rozdělení správy v několik vzájemně oddělených větví bez prvního ministra se jediným koordinačním a spojujícím článkem administrativy stal císař. Panovníci se snažili udržet tuto pozici a zabránit nezávislým domluvám svých poradců. Proto dokonce zrušili všeobecné audience, a nahradili je samostatnými audiencemi vojáků z vojenského výboru a civilistů z císařského sekretariátu. Navíc od druhé poloviny sungského období měli vysocí úředníci zakázáno přijímat hosty, kromě svátků, a měli zakázány neúřední kontakty mezi sebou.
Systém dvojích úřadů měl bezprostřední i dlouhodobé důsledky. Na jedné straně bylo užitečné oddělit formální hierarchii (která hrála roli hodností) úředníků od fakticky vykonávaných funkcí, závisejících na schopnostech dotyčného a potřebách vlády; na druhé straně dosti vzrostl počet hodnostářů s formálními tituly ve zbytečných úřadech, ale s reálnými platy. Bezprostředně systém umožnil odstavit od reálné moci úředníky předešlé dynastie Pozdní Čou i nemalý počet vojáků v civilních úřadech, se zachováním jejich titulů a příjmů. Dlouhodobě umožňoval zachovat titul a příjmy odstaveným vysokým úředníkům a císařovým příbuzným. Významné bylo i posílení císařské moci, systém dočasných pověření byl pružnější a bylo možno nízko postavené schopné úředníky pověřit správou významných úřadů, přemisťovat úředníky z centra do regionů, a na rozdíl od oficiálního tříletého funkčního období bylo dočasné pověření časově neurčitější, podle potřeby kratší i delší.
Centrální úřady v období Severní Sung (po roce 960) Civilní úřady V čele říše stál císař, jeho nejbližšími pomocníky a tedy nejvýše postavenými úředníky říše byli členové císařské rady – císařští rádci caj-č’ () stojící v čele sekretariátu („kancléři“), jejich zástupci, jakož i pověřenci jmenovaní do čela vojenského výboru a jejich zástupci.
Nejvyšším civilním úřadem byl císařský sekretariát čung-šu men-sia () v čele s jedním až třemi císařskými rádci (, caj-siang).Smith, s. 368. Zástupci hlavy sekretariátu se nazývali cchan-č’ čeng-š’ (), zkráceně č’-čeng; jejich počet také kolísal mezi jedním a třemi. Císařský sekretariát vznikl splynutím kanceláří čung-šu šeng a men-sia šeng původně (v tchangské době) samostatných, byť úzce spolupracujících. Oddělení (fang, ) sekretariátu duplikovala a nahrazovala vesměs již jen formálně existující ministerstva podléhající kanceláři šang-šu.Smith, s. 461.
Hospodářské záležitosti řídil finanční vládní výbor san-s’ (, doslova „tři odbory“), který vedl ředitel san-s’-š’ () a jeho zástupce fu-š’ (). Výbor san-s’ byl na císařském sekretariátu nezávislý, nicméně nejmocnější caj-siangové si dokázali neformálně podřídit jak finanční, tak i vojenský výbor. Výbor se skládal ze tří odborů: odboru soli a rud jen-tchie-s’ () pro těžbu a zpracování soli, čaje a kovů, včetně výroby zbraní a jiného vojenského materiálu a též pro dohled nad vodními cestami a obchodem;Hucker (1985), s. 580. odboru financí tu-č’-s’ () pro správu státních příjmů a výdajů, peněžních i naturálních, dělil se na osm sekcí,Hucker (1985), s. 538. podléhaly mu také námořní obchodní úřady š’-po tchi-ťü s’ () ustavené ve vybraných přístavech k výběru cla a odkupu zboží dováženého do země.Hucker (1985), s. 428. odboru daní chu-pu-s’ () pro sčítání lidu a výběr daní.Hucker (1985), s. 259.
Dále existovala řada níže postavených úřadů a agentur, zpravidla podřízených císařskému sekretariátu. K významnějším patřila akademie Chan-lin, věnující se literárnímu a historickému bádání a podílející se na formulaci vládních výnosů. Při shromažďování podkladů pro návrhy zákonů a mezinárodních smluv měli učenci akademie právo na informace ode všech úřadů.Palát, Průšek, s. 293. Fungovala i řada dalších akademií a ústavů kuan-ke (), literární akademie Čao-wen-kuan (), akademie Š'-kuan () určená ke studiu historie, akademie Ťi-sien-jüan () a Ťi-lan-jüan (), císařský archív Pi-ke (), astronomický ústav Kuan-wen-tien (), genealogický ústav Lung-tchu-ke (). V rámci ředitelství Kuo-c’-ťien fungovala škola Kuo-c’-süe, Vysoké učení Tchaj-süe a Škola čtyř bran S’-men-kuan, přičemž první dvě školy prakticky splynuly.Hucker (1985), s. 478.
Přijímáním stížností a peticí poddaných se zabývalo několik institucí. A sice Úřad petičních schránek (, Kuej-jüan), později několikrát přejmenovaný, a Úřad pro bubny (, Teng-wen ku-jüan), který vznikl 1007 reorganizací staršího Odboru bubnů (, ku-s’). Roku 1029 k nim přibyl ještě Úřad pro zkoumání stížností (, li-ťien-jüan), zaniklý koncem 20. let 12. století a obnovený roku 1176.Hucker, s. 303. Trojice úřadů zvyšovala šanci na úspěch stížnosti, která, když neuspěla napoprvé, mohla být podána znovu v druhém a třetím úřadu.
Organizace zkoušek, dříve řízených ministerstvem obřadů, byla v kompetenci ad hoc jmenovaných úředníků. Jmenování a hodnocení úředníků přešlo z ministerstva státní správy k novým orgánům, jako byl Úřad osobního hodnocení Šen-kuan jüan (), a většina právních otázek byla delegována z ministerstva trestů na Soudní kontrolní dvůr Šen-sing jüan () založený císařem Tchaj-cungem.Lau, Huang, s. 240.
Kontrolní instituce Kontrolní úřad jü-š’-tchaj () zaujímal v rámci civilní i vojenské správy nezávislé postavení. V jeho čele stál tajemník jü-š’ čung-čcheng (, místo vedoucího úřadu totiž nebylo obsazováno). Úřad se dělil na tři dvory: kontrolní tchaj-jüan () v čele s ředitelem š’-jü-š’ (), dvorský tien-jüan () v čele s ředitelem tien-čung š’-jü-š’ (), a inspekční čcha-jüan () v čele s vrchním inspektorem ťien-čcha jü-š’ (). Inspekční dvůr však na rozdíl od tchangské praxe nevysílal inspektory do regionů. Agendu tchagských regionálních inspektorů v sungské éře převzali komisaři fiskálních oblastí.
Roku 993 byl zřízen odbor dohledu feng-po-s’ (), úřad kontrolující oficiální dokumenty po formální stránce, někdy však dával i věcné připomínky. Ke kontrolní větvi státní správy patřil i remonstrační úřad ťien-jüan (), zřízený roku 1017, v čele s pověřeným správcem č’ ťien-jüan š’ (), který měl za úkol vyslovovat námitky a připomínky k návrhům zákonů a císařských výnosů. Získal na významu, když jeho zástupci začali být zváni k císařským audiencím, kde mohli prosazovat své názory.