V článku Stará Lysá (urbanismus) jsou popsány historické a urbanisticky-architektonické aspekty zástavby obce Stará Lysá, která se nachází ve Středočeském kraji v okrese Nymburk.
Urbanisticko-architektonická skladba sídla Lokace sídla Stará Lysá se nachází v ploché údolní nivě toku Mlynařice. Mlynařice protéká obcí ve směru severovýchod – jihozápad a obec dělí na dvě části. V obci se tok díky zahloubení do terénu (na dně bývalého rybníka) uplatňuje opticky minimálně. Vodní hladina není v podstatě díky doprovodným porostům patrná. Samotný tok vlivem četných úprav břehů a melioračním zásahům nevytváří v obci žádné malebné zákoutí. Z jihovýchodu přiléhá k obci zalesněný vrch Vinička, který směrem východně od obce přechází do dalšího zalesněného vrchu Hrabanov. Severně od obce ve vzdálenosti cca 2 km se vypíná vrch Hraštice, který je tvořen smíšeným lesem. Severovýchodní svah Hraštice je pojmenován Čihadla a je zde situována část obce a lovecký zámeček Bon Repos. Lesní porosty na hraně pohledového horizontu zmíněných vrchů rámují obec a vytvářejí tak příznivý krajinný rámec sídlu. V kontrastu k vrchům na severovýchodě se jihozápadně od obce rozkládá poměrně plochá krajina s lesním komplexem Hladký bor, který přechází u Staré Boleslavi a Brandýsu nad Labem do tzv. Císařských lesů. Lokace obce v Polabí se samozřejmě projevuje velkým množstvím orné půdy. Ta se v posledním desetiletí stala hlavním producentem zeleniny, na úkor tradičních obilnin a brambor. Sady a travní porosty v krajině úplně chybí. Komunikační síť je lemována dožívajícími slivoněmi.
Části obce Z historického a současného urbanistického vývoje Staré Lysé vyplynulo, že obec je možné rozčlenit na pět části. Zřejmě nejstarším souvisle osídleným celkem je část „Ves“ s původní návsí, dominantní památnou lípou. Druhou mladší částí je „Pahorek“ jemuž dominuje centrální náves – nyní park, kaple sv. Jana Křtitele a skupina šesti památných lip. Starým hospodářským centrem byl dvůr Alžbětín, který přes téměř úplnou demolici stále zachovává velké měřítko a hmotu proti okolní venkovské zástavbě. V rámci vývoje v druhé polovině 20. století na dvůr navázal areál bývalého JZD. Čtvrtou částí, která tvoří předěl mezi obcí a krajinou je plocha obecního sadu s hřbitovem v minulosti zvaná „Ostrov“, která byla registrována jako významný krajinný prvek dle § 6 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. Spojovacím článkem „Vsi“ a „Pahorku“ by mohla být s ohledem na specifika umístění a vzniku část na hrázi bývalého rybníka.
Půdorysná a prostorová kompozice obce náhled|400px|Mapa katastrálního území Stará Lysá
Forma nejstaršího osídlení Staré Lysé není známa. Můžeme odvodit, že centrem byl opevněný knížecí dvorec – tvrz, na což odkazuje zmínka o věži „turris dicta Lissa“ správce knížecího zboží. K tvrzi pak přiléhala vesnička „viculus Liza“. Ohrazení vesnice snad mělo býti z plotu pleteného z proutí, kterému se říkalo „lísa“. Odtud se pak traduje jedno z možných vysvětlení pro název sídla. Druhým vysvětlením pro pojmenování sídla by mohlo být osídlení na lysém (holém) vrchu. K holému vrchu se pojí místní pověst o dvou bratřích, kteří kolonizovali území středu Čech. Jeden založil Kouřim (dle kouře) a druhý na lysém vrchu Lysou. Vlastní lokace tvrze – vesničky, je též zastřena tajemstvím. Obecně je v povědomí místo prvotního osídlení kolem současného hřbitova (založen 1939) zvané „Na Ostrově“, kde se kromě střepin keramiky údajně nacházely též zbytky vypálené mazaniny (snad po požáru roubeného stavení). August Sedláček r. 1895 píše: „Že tu lidé bydlívali, není pochyby, poněvadž se při orání na zdi a zasuté sklepy přicházelo. Na místě tomto, které v starých dobách močály obklopeno bývalo (podle pověsti šel přes ně dlouhý dřevěný most), stála bezpochyby prvotní Lysá, ve kteréž oslepený kníže Jaromír až do r. 1037 ve vězení seděl“. K názoru, že Stará Lysá byla původním centrem knížecího zboží, se kloní též výsledky stavebně historického průzkumu historického jádra Lysé nad Labem. Kuča se domnívá, že v rámci emfyteutické proměny panství Lysá (včetně Staré Lysé) z iniciativy české královny Guty, byla po roce 1291 nově vysazena i Stará Lysá. Dle Kuči v lokalitě „Na Ostrově“ přežívalo původní osídlení. Koncem 13. st. byla zřejmě založena vrcholně středověká lokační část „Ves“ na východní straně údolní nivy, na úpatí Viniček. Ves Zde bylo prvních, a zřejmě po celý středověk stálých, sedm stavení (5 selských a 2 chalupnická viz rok 1509). V urbáři z roku 1713 je pro Starou Lysou evidováno 12 osedlých stavení se 75 obyvateli. Z toho je patrný drobný nárůst domů o nových 5 oproti doloženým 7 z roku 1654. Původní stavení kolem návsi zůstala a rozšiřování obce pokračovalo jižním směrem podél komunikace. Severnímu rozšiřování totiž bránila hráz Starolyského rybníka a vlhká půda nad Hladoměřským rybníkem. Přirozeně se další rozvoj odehrával opět jižním směrem. Na konci 19. století se pak obec rozrůstala i na východní svah k lokalitě „Krchovíčko“. „Ves“ byla tradičně pokládána za hlavní část obce, proto zde na přelomu století vznikají významné stavby jako např. škola. Po první světové válce byla na návsi jižně od lípy zřízena malá parková úprava s pomníkem padlých. Konečný vzhled završila po II. světové válce úprava současného obecního úřadu s knihovnou. Negativní zásah do jádra obce je spatřován v odstranění domu č. p. 12 a jeho úplné náhradě prodejnou Jednoty (panelový konstrukční systémem) bez vazby na původní orientaci obytného stavení. Tento zásah vycházel z plánu „asanace“ jádra „Vsi“, kde dle plánu z r. 1974 mělo dojít k úplnému asanování statku č. p. 12 při výstavbě dvou nových bytových domů. K realizaci záměru dle plánu nedošlo. Statek byl asanován jen v místě novostavby prodejny. Jediný bytový dům v obci byl postaven v roce 1984 mezi „Vsí“ a hrází.
Duchovní centrum „Vsi“ je doložené již na mapě I. vojenského mapování z roku 1781, kdy v severní části návsi je vyznačen kříž. Ten je vyznačen i na mapách pozdějších včetně stabilního katastru z r. 1842. Stávající kamenný kříž byl postaven až roku 1852. Pozoruhodné je, že ani na mapě stabilního katastru není vyznačena památná lípa, jejíž stáří je arboristy odhadováno na 500 let. V době mapování stabilního katastru se muselo jednat o poměrně velký strom, který zcela jistě byl významnou dominantou návsi.
Ve druhé polovině 20. století se výstavba soustředila na lokalitu „Krchovíčko“. Později pak mimo historické centrum do lokality „Za Humny“, kde též vzniklo fotbalové hřiště. Stavební vývoj po roce 1990 přinesl změny „U Borovice“, kde ve vazbě na původní cestní síť vzniklo 15 nových stavebních pozemků. Parcelace je typická pro městské prostředí bez vazby na historickou tradici – pozemek spíše čtvercový s domem situovaným uprostřed. Novodobým nešťastným zásahem do návesního prostoru bylo umístění kontejneru trafostanice do parkové plochy za pomník padlým.
Alžbětín náhled|Poslední patrné zbytky budov dvora "Alžbětín"
K 23. 10. 1789 je doložena písemná zmínka o existenci starolyského dvora. Jeho založení má nepochybně souvislost s vypuštěním rybníka Hladoměř, vysušením pozemků a jejich přeměnou na pastviny. Roku 1842 je pro Starou Lysou zpracována mapa stabilního katastru. Z císařských otisků je patrný dvůr skládající se ze tří samostatných křídel (nespalných) uzavřený zdí. Na mladších zákresech do císařských otisků je z jižní strany zakreslen jediný přístup do dvora, zřejmě bránou ve zdi. V centrální části dvora je umístěna drobná plastika – zřejmě později doloženého sv. Isidora.
Ve 20. letech 20. století utrpělo postavení dvora pozemkovou reformou. Pozemková základna byla rozparcelována a rozprodána drobným zemědělcům. Následně dvůr přežíval jako zařízení k chovu, což využilo i pozdější JZD. S potřebou zvětšení produkce a růstem strojového parku je areál JZD rozšiřován a to severozápadním směrem – mimo obec. Vzniká zde moderní kravín, vepřín, odchovna telat, nakličovna brambor a dílny. Nové stavby jsou tvarem, sklonem střech a celkovým měřítkem poměrně blízké Alžbětínu. Jejich umístění mimo dominantní místo v krajině při okraji lesa je celkem příznivé při vnímání obce.
Plocha bývalého panského dvora měla být dle „asanačního“ plánu z roku 1974 rozparcelována pro tři nové bytové domy. Další měl stát mezi dvorem a kaplí. Tento zásah byl realizován jen částečně a to výstavbou rodinného domu č. p. 67.
Po roce 1990 zůstává využití areálu původního dvora i nového JZD stejné. Areál JZD se průběžně adaptuje z chovu hospodářských zvířat na sklady, expedici zeleniny produkované v katastru obce a ubytovnu sezónních dělníků. V roce 2009 byl z havarijního důvodu stržen starý Alžbětín (bohužel bez předchozí dokumentace). Byly zachovány pouze obvodové zdi. Nový majitel zamýšlí v půdorysu původního dvora zřídit administrativní budovu a další ubytovnu. Ze zpracované projektové dokumentace je patrné, že novostavby jsou poměrně citlivé k dochovanému měřítku obce.
Pahorek náhled|Dům čp. 100 s výminkem
Vznik této části obce je pravděpodobně vázán na založení dvora Alžbětín. Potřeba pracovních sil a další využití panské půdy zřejmě iniciovala vznik nové zástavby, která je patrná z mapy stabilního katastru z r. 1842. Jižně od dvora vznikla zástavba, která uzavírá „náves“ (plošně rozsáhlejší než ve „Vsi“). Západní část návsi přechází do rozšířeného uličního prostoru tzv. „Kout“. Z císařských otisků lze vyčíst, že část obce zvaná „Pahorek“ má oproti části zvané „Ves“ větší podíl spalných objektů. Tato skutečnost by mohla odpovídat mladší zástavbě „Pahorku“ s postupnou přestavbou na objekty nespalné.
Duchovní centrum „Pahorku“ zaujímal kříž. Na mapě I. vojenského mapování není zakreslen. Je zakreslen až na mapě stabilního katastru k roku 1842. Dle Vojáčka (fond Josef Vojáček) je r. 1823 posvěcena nová kaple ve Staré Lysé „na neděli 20. po sv. Duchu ke cti a chvále svatého Jana Křtitele“. Tato informace není ověřena a dle dalšího Vojáčkova zápisu k r. 1852 a zákresu v mapě stabilního katastru z r. 1842 (kde není kaple zakreslena) je značně nepravděpodobná. Spíše se jednalo o dřevěný kříž. Zděná kaple sv. Jana Křtitele je zakreslena až na mapě II. vojenského mapování z let 1851/1852. Zřejmě v té době byly kolem kaple vysazeny lípy. Na to by odkazoval způsob rozmístění současných šesti lip kolem kaple. Je však třeba říci, že stromy nejsou vysazeny v pravidelném čtvercovém sponu, ale zcela nepravidelně. Za kaplí pak roste trojice lip, která byla zjevně vysazena hnízdovitě, což je v Polabí naprosto ojedinělé.
Konec 19. století umožnil vznik zástavby jižně od návsi. Nové objekty již nejsou velká hospodářská stavení se dvory, ale spíše domky chalupníků. Dodržována je tradiční poloha domu i délková dispozice parcel.
Mladší zástavba „Pahorku“ je soustředěna před jižní fasádu Alžbětína. Tyto domky patřili domkářům, protože jsou na zcela malých parcelách a chybí jim i malé chlévy.
Náves pak doznala v 70. letech 20. století významnou změnu a to založením v podstatě městského parku, jehož vznik inicioval „regulační“ plán z r. 1948. Podle „regulačního“ plánu měla být v západní části parku umístěna veřejná budova. Další rozvoj obce lze označit za pozvolný, kdy se zahušťuje výstavba jižně od „Pahorku“ při zachování orientace domů do ulice a zachování úzkého tvaru parcel.
Oproti „Vsi“ je „Na Pahorku“ více rozšířená rekreace. Tu kromě adaptací starých stavení reprezentuje výstavba nových objektů při polní cestě do Sojovic. Objekty jsou naprosto různorodého charakteru (bungalov, horská chata apod.). Jednotícím prvkem by snad mohlo být jen drobnější měřítko staveb při uchování poměrně velké zahrady.