Masakr v Andižanu je jeden z největších vládou nařízených masakrů 21. století, který se odehrál 13. května 2005 v Uzbekistánu ve městě Andižan jako reakce na povstání ze dne 12. května. Uzbecký prezident Islam Karimov popsal násilí jako ozbrojené povstání, které naplánovali islámští militanti spojovaní s hnutím Hizb ut-Tahrir. Svědci však tvrdí, že uzbecké jednotky bez rozdílu střílely do demonstrantů, přičemž zabily až 500 lidí.

Příčiny Andižan je město ve Ferganské kotlině. Ferganská kotlina je dlouhodobě nestabilní oblastí, kde nespokojenost obyvatelstva a špatné ekonomické podmínky sehrály svou roli v povstání. V květnu 2005 bylo ve městě souzeno 23 podnikatelů za islámský extremismus a za členství v zakázané náboženské skupině Akramia. Vytvořili komunitu podniků, která nabízela zaměstnancům mzdy a důchody desetkrát vyšší než ty vládní a velkou část svých zisků věnovala na charitu. Podnikatelé také platili svatby, stavěli domy a během muslimských svátků poskytovali jídlo starým a chudým lidem. Místní obyvatelé tvrdili, že byli zatčeni na základě smyšlených obvinění, protože vláda se cítila ohrožena jejich úspěchem.

Po celou dobu procesu se před budovou soudu konaly pokojné protesty, ale 12. května byl verdikt odložen. V časných ranních hodinách následujícího dne ozbrojení příznivci těchto mužů vtrhli do věznice, kde byli zadržováni, a obsadili Hokimiat, místní vládní úřady. Nakonec vzali jako rukojmí některé představitele orgánů činných v trestním řízení a vládní úředníky. Militanti, kteří přepadli věznici, nepožadovali islámský stát, ale volali po propuštění Juldaševa. Juldaševovi stoupenci uvedli, že nemají tušení, kdo byli útočníci.

Průběh Tisíce převážně neozbrojených demonstrantů se shromáždily na centrálním náměstí. Tavakal Khojiyev, jeden z vůdců povstání, uvedl, že hlavním požadavkem demonstrantů byla svoboda podnikání. Další žádali zlepšení životních podmínek a vyjadřovali nespokojenost s extrémní chudobou, v níž byli nuceni žít od získání nezávislosti.

Během celého dne pravidelně projížděly vojenské transportéry a náhodně střílely do okrajů převážně neozbrojeného davu. Vláda také nasadila na náměstí odstřelovače, ale ani odstřelovači, ani střelci z projíždějících vozidel se nezdáli mířit na osoby, které by představovaly jakoukoli hrozbu. Podle všeho nebyly použity žádné prostředky k obnovení pořádku nebo rozptýlení davu, které by nezahrnovaly použití smrtící síly.

K večeru vláda uzavřela náměstí a bez předchozího varování otevřela palbu, při níž zahynuli a byli zraněni neozbrojení civilisté. Lidé prchali z náměstí veskupinách. Při snaze o útěk byli stovky zastřeleni odstřelovači nebo postříleni vojáky, kteří stříleli z obrněných transportérů. Po vrcholu krveprolití vládní jednotky prohledaly okolí a na místě popravily některé zraněné.

Oběti Uzbecká vláda hovoří o 182 obětech, kteří podle ní byli převážně ozbrojení islamističtí radikálové. Mezinárodní organizace a přeživší hovoří o stovkách až 3 000 obětech. Nereprezentativní počet svědků popírá i tato čísla s tím, že šlo řádově o tisíce. Po masakru přeživší uprchli do sousedního Kyrgyzstánu a zprávy naznačovaly, že mnoho těl bylo ukryto v hromadných hrobech.

Reakce

USA Spojené státy americké a Uzbekistán byly dlouhou dobu klíčoví spojenci v boji proti islámskému extremismu. Poté, co Spojené státy opakovaně požádaly Uzbekistán a povolení/nařízení mezinárodního prošetření incidentu, a do jeho provedení pozastavily rozvojou pomoc, Uzbekistán zakázal přelety vojenských letounů přes své území a nechal uzavřít americkou leteckou základnu v Chanabádu, což se stalo pro USA logistickým problémem vzhledem k válce v Afghánistánu. Během několika let se vztahy USA s Uzbekistánem dramaticky zlepšily, existují dokonce názory, že ochladnutí vztahů bylo pouze nahrané.

Evropská unie Evropská unie uvalila 3. října 2005 na Uzbekistán zbrojní embargo a rozhodla se odepřít víza nejvyšším uzbeckým představitelům v reakci na „nadměrné, nepřiměřené a bezohledné použití síly“ a kvůli odporu uzbecké vlády vůči mezinárodnímu vyšetřování událostí.

V březnu 2007 se německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier setkal s uzbeckým ministrem zahraničí Vladimirem Norovem. Dne 5. března v Bruselu informoval, že uzbecká vláda by mohla být ochotna povolit Mezinárodnímu výboru Červeného kříže návštěvu věznic v Uzbekistánu, jednat s představiteli EU o masakru v Andižanu a umožnit představitelům EU přezkoumat případy porušování lidských práv výměnou za zrušení sankcí uvalených EU po událostech v Andižanu.

Rusko Moskva odsoudila za smrt muslimské extremisty, nikoli uzbeckou vládu. Putin navštívil Uzbekistán, kde byl přijat jako čestný host, a Rusko s Uzbekistánem oznámily, že budou provádět společná vojenská cvičení.

Uzbekistán Uzbekistán reagoval na incident s tím, že se jednalo o legitimní potlačení ozbrojeného povstání islamistů a odmítá jeho nezávislé mezinárodní prošetření, dále trestá osoby informující o masakru mnoha lety žaláře a přes Interpol požaduje jejich vydání z různých částí světa k soudu. Vláda obvinila z povstání Akrama Juldaševa, zakladatele islamistické organizace Akromiya, který své čtenáře povzbuzoval, aby upřednostňovali duchovní záležitosti před materiálními zájmy. V roce 1998 byl Juldašev zatčen za držení heroinu, který mu byl údajně podstrčen. Po teroristickém bombovém útoku v Taškentu v roce 1999 byl odsouzen k 17 letům vězení za terorismus. Po dlouhém období, kdy nebylo známo, kde se nachází, bylo oznámeno, že zemřel v letech 2010 či 2011 na tuberkulózu ve vězení.

Zadržení svědků v České republice Svědci masakru Zokhidjon Mirzaev (žijící v Nizozemsku) a Omonullo Maksudov (žijící v Německu) byli zadrženi v České republice na základě zatykače Interpolu, když se pokusili navštívit svého přítele, který v České republice bydlí. Mirzaev byl z vazby propuštěn po 20 dnech, Maksudov o 26 dní později.

Reference

Kategorie:Masakry v Uzbekistánu Kategorie:Andižanský vilájet Kategorie:Události v Uzbekistánu Kategorie:Konflikty roku 2005