Edinburgh (anglická výslovnost , výslovnost v češtině [edynburk],http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=Edinburgh skotskou gaelštinou Dùn Èideann), též Edinburk, je hlavní město Skotska, konstituční součásti Spojeného království. Leží na jihovýchodě Skotska, na pobřeží Severního moře, u zálivu Firth of Forth.
Edinburgh je jednou z 32 správních jednotek Skotska, tzv. council areas. Jako sídlo skotské vlády (Scottish Government) a Skotského parlamentu je Edinburgh politickým a administrativním centrem země. Spolu s Glasgowem je také centrem kultury, vysokého školství a vědy ve Skotsku. V Edinburghu zasedá Skotský nejvyšší soud.
Ve městě se každoročně koná tradiční divadelní Edinburský festival, mezinárodní filmový festival a také Edinburgh Military Tattoo, festival vojenské historie. Město bylo v roce 1995 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. Každoročně je navštíví na 11 milionů turistů.
Místopis Město je rozděleno na dvě části údolím, v němž od západu k východu vedou desítky kolejí železnice k nádraží Waverley Station.
Dominantou větší, jižní části je historické jádro Starého Města (Old Town), jemuž vévodí hrad s katedrálou sv. Jiljí. vybudovaný na vulkanickém pahorku zvaním Castle Rock. K němu vede nahoru královská cesta zvaná Royal Mile (Královská míle), zakončená dole královským palácem Holyroodhouse. Historické budovy univerzity tvoří novogotická dvouvěžová Nová kolej v kopci pod hradem a barokní Stará kolej univerzity na jižní straně Nicolson Street. Východní horizont města lemuje původně královský vrch upravený na Holyrood Park, jehož nejvyšším pahorkem je mytické sídlo krále Artuše v nadmořské výšce 250 metrů.
Severní část města tvoří Nové Město (New Town) s návrším Calton Hill, pomníkem a astronomickou observatoří. Jižní hranici tvoří rušná Princes Street s parkem a čtyřmi pomníky, z nichž nejvyšší je novogotická věž se sochou spisovatele Waltera Scotta. Dominantou Nového Města je věžová budova hotelu Balmoral na nároží Princes Street a kamenného mostu Northbridge.
Historie Stopy osídlení jsou archeologickými nálezy doloženy na hradním návrší i na královském vrchu již od pravěku, v mezolitu, tj. 8500 před n. l., hojně z doby bronzové a keltskou kulturou z doby železné.Expozice v 1. suterénu Skotského národního muzea v Edinburghu Edinburgh založili v 1. století n. l. Římané, kteří zde vybudovali vojenský tábor a snažili se podmanit si místní kmen Keltů, latinsky nazývaný Votadini. Jejich předpokládaní následovníci Gododdinové postavili hradiště Din Eidyn nebo Etin. Piktská kronika z 10. století zaznamenala pevnost jménem oppidum Eden. Z těchto názvů se postupně vyvinulo označení Edinburgh.
Anglové z království Bernicie měli významný vliv na okolí Edinburghu, jež bylo postupně součástí severní Bernicie, severní Northumbrie a konečně jihovýchodního Skotska, a to zejména od roku 638, kdy gododdinskou pevnost zřejmě obléhaly síly loajální northumbrijskému králi Oswaldovi. Oblast byla postupně christianizována. Některé části hradu a hradní kaple z této doby byly zdokumentovány archeologicky. Hradní palác byl snad vystavěn již kolem roku 1136 za vlády Malcolma III., zakladatele skotského královského rodu, který jej zařadil mezi svá sídla, nebo až za krále Davida I., který založil augustiniánské opatství (Holyrood Abbey). Edinburgh byl tehdy součástí hrabství Střední Lothian. Sídlem skotských králů byl královský palác Holyroodhouse, za krále Jakuba II. v roce 1437 byl Edinburgh prohlášen hlavním městem Skotského království. Královským sídlem byl také za jeho následovníků, včetně královny Marie Stuartovny, která byla poslední katolickou panovnicí. Po svém uvěznění na hradě Loch Leven uprchla Marie Stuartovna do Anglie, kde však byla svou sestřenicí, královnou Alžbětou I. internována a nakonec roku 1587 popravena. Palác Holyrood je v současné době britským korunním majetkem. Roku 1582 byla založena univerzita, jako čtvrtá ve Skotsku. Roku 1560 zvítězila náboženská reformace, kostely ovládli presbyteriáni, katolíci se zachránili pouze v severozápadním Skotsku.
S nástupem syna Marie Stuartovny, protestantského krále Jakuba VI. na anglický trůn roku 1603 město přišlo o titul sídelního města krále a od roku 1707 až do roku 1997 se ve městě nescházel ani skotský parlament. Počátkem 18. století byly vysušeny bažiny pod hradem a začala výstavba Nového Města (New Town). Roku 1745 město obsadilo povstalecké vojsko skotských horalů – jakobitů, které vedl zde sídlící Karel Eduard Stuart s cílem svrhnout vládnoucí hannoverskou dynastii a vrátit na trůn Stuartovce. Po neúspěchu pretendent uprchl do Francie.
Ve 2. polovině 18. století se Edinburgh stal centrem skotského osvícenství, působili zde myslitelé David Hume, Adam Smith, James Hutton či Joseph Black, významu nabyla Královská skotská akademie věd a umění (Royal Scottish Academy), stejně jako zdejší univerzita i její absolventi. Město tehdy získalo titul Atény Severu.
náhled|vlevo|Železniční stanice Wawerley, pohled z památníku Scott Monument Pro 19. století je charakteristický prudký rozvoj obchodu s vlněnými výrobky a průmyslu: jak dosavadních oborů (pivovary, palírny whisky a knihtisk), tak nových továren: roku 1856 byla založena North Rubber Hunter Company na výrobu lovecké obuvi. V letech 1846–1850 začala výstavba železnice East Coast Line, jež razantně údolím prorazila trať a do města umístila dvě nádraží, Wawerley Station a Haymarket. Kolejiště mezi nimi bylo roku 1897 překryté skleněnými stříškami, zaujímá dosud podstatnou plochu údolí a rozděluje jinak celistvou historickou zástavbu.
Současnost Město se orientuje na finančnictví, školství, turismus i s ním spojený obchod a služby. Edinburgh každoročně navštíví stovky tisíc návštěvníků z celého světa.
náhled|upright=1.8|střed|Pohled na Edinburgh z Blackford Hill
Památky a zajímavá místa náhled|vlevo|Mapa města s vyznačenými oblastmi náhled|Vstupní strana hradu od Královské míle náhled|Royal Mile, Královská míle náhled|Katedrála sv. Jiljí – západní průčelí
Edinburský hrad stojí na skále vysoké 135 metrů. Místo bylo osídleno Kelty od doby bronzové, menší pevnost zde stála již v 6.-7. století a náležel k ní knížecí stolec, zvaný Kámen osudu Stone of Destiny. Hrad byl založen v 11.–12. století, stejně jako románská kaple sv. Markéty (Sainte Margaret's Chapel) z roku 1090. Hradní budovy byly několikrát přestavovány, především v období pozdní gotiky v 15. století, z tohoto období se dochovala část hradního paláce a vstupní brána Portcullis Gate, pozdější je královská věž King's Bastion. Na hradě jsou vystaveny skotské korunovační klenoty. Jsou to zlaté renesanční insignie: královská koruna, královské jablko a ocelový meč s pochvou zdobenou emailem a pásem. Náleží k nim také pozůstatek kamenného stolce, tzv. Kámen osudu (Stone of Destiny). Hradní expozice: Muzeum válek (National War Museum of Scotland).
Královská míle (Royal Mile) – královská cesta vedoucí od Edinburského hradu kolem tří kostelů, z nichž nejvýznamnější je katedrála St Giles (sv. Jiljí), až ke královskému paláci Holyroodhouse, respektive k opatství v Holyroodu, na ní leží mnohé renesanční obchodní a řemeslnické domy, a dále: Rozhledna, jejíž součástí je Camera obscura. Katedrála svatého Jiljí (Saint Giles High Kirk of Edinburgh) – trojlodní bazilika, byla založen ve 12. století na místě původního menšího kostela z 9. století Stavba je 65 m dlouhá a 35 m široká, významné jsou vrcholně gotické architektonické články (žebrové hvězdové klenby a věž ve tvaru královské koruny z 15. století), v interiéru Bodláková kaple (Thistle Chapel) vyzdobená skotským národním květem bodláku. Pod hradem se na prostranství každoročně koná Edinburgh Military Tattoo – vojenská historicko-kulturní přehlídka, nachází i Cannonball House, dům, kde zůstala koule z děla z povstání Jakobitů v roce 1745.SOPOUCH, J.: Velká Británie. 1. vydání Olympia, Praha, 2002. 184 s. . S. 81 - 85. Holyrood Palace, královský palác, současná stavba je z let 1670–1679 a Holyroodské opatství (Holyrood Abbey), zbytky opatství založeného ve 12. st. a poškozeného a zříceného v 18. st. Calton Hill, návrší s památníky a historickými budovami Court of Scotland, původně budova parlamentu postavená v letech 1632–1640, přestavěná v 18. st., od té doby zde sídlí Nejvyšší soud Jezdecký pomník krále Karla II. Stuarta (kolem 1680) Grassmarket (Lawnmarket), historické tržiště na Královské míli Canongate Tolbooth, stará radnice založená roku 1143, dochovaná stavba je z roku 1591 City Chambers, nová radnice, postavena v letech 1753–1761 původně jako centrum obchodu Tolbooth Kirk, novogotický kostel s nejvyšší věží ve městě, postavený v roce 1840, adaptovaný na hostinec Tron Kirk, presbyteriánský kostel z roku 1630 Greyfriars Kirk, kostel založený roku 1602 Katedrála Panny Marie – jediný římskokatolický kostel, pozdně secesní stavba z doby kolem roku 1910 John Knox's House, dům z roku 1490, kde v 16. století bydlel kazatel John Knox Hotel Balmoral, šestipatrová stavba s věží, na nároží Princess Street a North Bridge, dominantní stavba Nového Města, z roku 1902 ve viktoriánském stylu
náhled|vpravo|Skotská národní galerie
Muzea a galerie Národní muzeum Skotska (National Museum of Scotland) – obrovská expozice v paláci o pěti poschodích byla otevřena roku 1860 a obsahuje přírodopisné, historické i technické muzeum. Vyhledávané jsou zejména expozice odívání, technických vynálezů a motorismu s trenažérem formule 1. Národní galerie Skotska (National Gallery of Scotland) je součástí Skotských národních galerií a vlastní jednu z nejlepších sbírek výtvarného umění ve Skotsku, z období 15. až 20. st., v níž jsou zastoupeni Hugo van der Goes, Leonardo da Vinci, Raffael Santi Rembrandt, Anthonis van Dyck, Peter Paul Rubens, britští malíři Joshua Reynolds, Thomas Gainsborough, William Turner a další, také příklady uměleckého řemesla, zejména nábytek. Národní portrétní galerie (National Portrait Gallery) – je součástí Skotských národních galerií a ve viktoriánském paláci s bohatou vnitřní výzdobou vystavuje zejména malované portréty členů královské dynastie Stuartovců, sochařské portréty historických osobnosti britské vědy a kultury, ale také moderní portréty z oborů malby a fotografie. Veřejnosti je otevřena rovněž historická knihovna galerie se sbírkou sádrových odlitků. Muzeum města Edinburghu (Museum of Edinburgh) Muzeum chirurgie (Surgeon Museum) – jedna z nejcennějších evropských sbírek historie medicíny, umístěna v klasicistní budově někdejší lékařské fakulty a Společnosti chirurgů a bradýřů
Přírodní atrakce Zoologická zahrada chová mnoho druhů fauny, od šimpanzů, přes lvy, tygry a pandu, až po žáby či ptactvo. Celá zoo je situována na západním okraji města a vystavěna v kopci, který na vrcholu umožňuje návštěvníkům panoramatický výhled na historické centrum města. Královská botanická zahrada (Royal botanic garden)
Politika V Edinburghu sídlí Skotský parlament, a to v kontroverzní novostavbě, která vzbudila rozruch jak svým vzhledem, tak cenou. Budova byla zprovozněna v září 2004.
Ekonomika náhled|vpravo|Hlavní úřad Bank of Scotland
Ekonomika Edinburghu těží převážně z finančnictví, turismu a služeb. V oblasti finančnictví je to druhé nejdůležitější centrum po Londýnu ve Velké Británii. Nezaměstnanost je ve městě pouze 2,2 procenta.
Bankovnictví má v Edinburghu bohatou historii již po dobu 300 let. Na jeho počátku stál vznik Skotské banky (Bank of Scotland). V dnešní době se Edinburgh řadí mezi šest nejvýznamnějších finančních center Evropy.
Sport V Edinburghu jsou dva profesionální fotbalové kluby, které oba hrají nejvyšší ligu SPL. Jsou to Hibernian FC (přezdívaní the Hibs, nebo Hibees) a Heart of Midlothian FC (the Jambos). V minulosti zde působil klub Meadowbank Thistle, který se v roce 1995 přesunul do města Livingston.
Národní rugbyový tým hraje své zápasy na stadionu Murrayfield, patřící instituci Scottish Rugby Union. Dalšími populárními sporty jsou kriket a lední hokej.