Župy v Československu byly regionální jednotky územní správy a samosprávy, existující v prvorepublikovém Československu ve dvou verzích mezi lety 1918 a 1928. Původně šlo o dočasně přejaté uherské župy na území Slovenska (do roku 1922) a Podkarpatské Rusi (do 1928). V roce 1920 byl přijat zákon o novém župním uspořádání celého Československa, vyjma Prahy a Podkarpatské Rusi. Na jeho základě byly v roce 1923 zřízeny na Slovensku nové župy, v českých zemích však kvůli politickému odporu zákon nikdy nevstoupil v platnost. Župní zřízení bylo v Československu zrušeno v roce 1928 a nahrazeno zřízením zemským.
Uherské župy v Československu
thumb|Uherské župy na mapě dnešního Slovenska Uhersko bylo do roku 1918 členěno na župy, a součástí Uherska bylo tehdy i území pozdějšího Slovenska a Podkarpatské Rusi. Po vzniku Československa 28. října 1918 přejal nově vzniklý stát jako dočasné provizorium i systém žup, na které bylo rozděleno Slovensko a Podkarpatská Rus, k Československu připojená v roce 1919 coby autonomní území. Uherské župy byly v těchto dvou regionech zachovány, pouze v některých případech, kdy je nová státní hranice protínala a na československém území se ocitly malé části původních žup, byly tyto kousky sloučeny s územím okolních žup. V roce 1919 tak existovalo na Slovensku 16 žup a čtyři města s municipálním právem, postavená na úroveň žup (nebyla součástí žádné župy), na Podkarpatské Rusi pak čtyři župy (od roku 1921 tři). Samosprávné funkce žup byly potlačeny, v jejich čele stál vládou jmenovaný župan. Toto členění fungovalo na Slovensku do konce roku 1922, neboť od 1. ledna 1923 bylo jeho území na základě nového župního zřízení rozděleno na nové župy.Volko–Kiš, s. 38. Uherské župy nadále existovaly pouze na Podkarpatské Rusi, kde byly v roce 1926 sloučeny do jediné. V roce 1928 byla provedena definitivní územněsprávní reforma celého Československa, župní uspořádání bylo zrušeno a nahrazeno zemským zřízením.
Seznam uherských žup v Československu Pokud není v poznámce uvedeno jinak, nacházely se tyto župy v Československu v plném historickém rozsahu a zachováno bylo i jejich středisko.
Slovensko (1918–1922) Bratislavská župa Komárenská župa – severní část historické župy včetně župního sídla v Komárně; zahrnovala také slovenský podíl Rábské a Ostřihomské župy Nitranská župa Trenčínská župa Tekovská župa Turčanská župa Oravská župa – bez severovýchodní části odstoupené Polsku Liptovská župa Zvolenská župa Hontská župa – bez okrajového území na levém břehu Iplu Novohradská župa – menší severní část původní župy, nové sídlo Lučenec Gemersko-malohontská župa – téměř celá, jihovýchodní okraj zůstal Maďarsku Spišská župa – bez severozápadního okraje odstoupeného Polsku Abauj-turňanská župa – severní část původní župy včetně střediska Košice Šarišská župa Zemplínská župa – střední a severní část historické župy, zahrnovala také slovenský podíl původní Užské župy a jednu obec župy Sabolčské; nové sídlo Michalovce města s municipálním právem, postavená na úroveň žup Banská Štiavnica a Banská Belá (jedno město) Bratislava Komárno Košice
Podkarpatská Rus (1919–1928) Berežská župa (1919–1926) – bez jihozápadního okraje původní župy, do roku 1921 zahrnovala i československý podíl Ugočské župy; sídlo správy roku 1921 přeneseno z Berehova do Mukačeva Marmarošská župa (1920–1926) – severní část původní župy a od roku 1921 také československý podíl někdejší Ugočské župy (Sevluš a okolí); jako sídlo správy se vystřídaly Velký Bočkov, Solotvina a Sevluš Mukačevská župa (1919–1921) – nově vytvořená vyčleněním z Berežské župy, pak s ní opět sloučena Užhorodská župa (1919–1926, v letech 1919–1921 jako Užská župa) – podkarpatoruská část (většina) původní Užské župy a drobný podíl Sabolčské župy
Roku 1926 došlo k výrazné reorganizaci, kdy byla vytvořena Podkarpatoruská župa (1926–1928) – jediný celek zahrnující celou Podkarpatskou Rus, sídlo Mukačevo
Nové župy v Československu Příprava československého župního zřízení Po vzniku Československa v roce 1918 začaly debaty o budoucím územněsprávním uspořádání republiky. V českých zemích na straně jedné (do roku 1918 byly součástí Předlitavska) a na Slovensku a Podkarpatské Rusi na straně druhé (do roku 1918 součást Zalitavska) totiž existovaly odlišné systémy územní správy a samosprávy. Již v roce 1919 se v okruhu vlády zrodila myšlenka vytvořit na celém území státu kraje, jichž se v Čechách plánovalo osm, na Moravě a ve Slezsku pět, na Slovensku šest a Podkarpatská Rus měla být jedním krajem. Dne 12. srpna 1919 prezentoval tehdejší ministr vnitra Antonín Švehla revidovaný návrh, v němž se již tato územní jednotka označovala jako župa, čímž se navazovalo na tradici župního zřízení v Uhersku. Župní zřízení mělo vytvořit jednotný celostátní systém. V parlamentní debatě to poslanec Bohumil Fišer shrnul následovně: „Župní zřízení má však také vyšší cíl a tím jest jednotná konstrukce celého státu. Na Slovensku jest župní zřízení prastarého původu. Tam jest župní tradice vžilá, takže nebude tam naše župní zřízení něčím cizorodým, i když naší správní reformou dostane nový obsah. Autonomie zemská, na způsob staré naší zemské samosprávy, byla by tam něčím zcela novým. I když dnešní poměry na Slovensku s vládou bratislavskou jsou přechodně opatřením nezbytným, přece pro stát unifikovaný neznamenají takové nebezpečí, jakým by byla zemská samospráva. My v našich zemích zemskou správu rušíme a župním zřízením se Slovenskem unifikujeme celý stát.“ Dne 16. října 1919 vyslovila vláda souhlas s návrhem zákona o zavedení žup.Černá, s. 14–17.
V této době se zřízení žup stalo předmětem regionálního lobování. O sídlo župy se ucházela města jako Znojmo, Jičín, Pardubice nebo Mladá Boleslav. Představitelé těchto měst vyvíjeli nátlak na poslance, včetně organizování demonstrací a petičních akcí. Do celé problematiky začal zasahovat i národnostní aspekt. Zejména Československá národní demokracie župní zřízení odmítala, protože minimálně dvě župy v Čechách, Karlovarská a Českolipská, by byly etnicky většinově německé.
Schválení župního zřízení v roce 1920 Po vleklých sporech byl 29. února 1920 přijat zákon č. 126/1920 Sb. o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé. V Československu mělo vzniknout 21 žup, které byly oficiálně značeny římskými číslicemi. Měly respektovat zemské hranice česko-moravskou a moravsko-slovenskou, společné moravskoslezské župy pak měly být děleny na moravskou a slezskou část (moravsko-slezskou hranici respektovaly hranice soudních okresů coby nižších územních jednotek). Z župního zřízení byla vyňata Praha, která neměla být součástí žádné župy (avšak měla být sídlem župy I). Zákon se rovněž nezabýval autonomní Podkarpatskou Rusí. Účinnost zákona nebyla v něm přímo stanovena, dle článku 2 měl vstoupit v platnost vládním nařízením.
Župní zřízení zavádělo župní úřady jako jednotku správní organizace v čele s županem (státním úředníkem, jmenovaným vládou) a župní zastupitelstva jako samosprávný sbor. Při každém župním zastupitelstvu se předepisovalo zřízení stálého župního výboru, župní finanční komise a dalších komisí. Jako pozůstatek zemského zřízení se v zákoně předpokládal vznik župních svazů coby nadregionální zemské formace v Čechách, na Moravě/ve Slezsku (společně) a na Slovensku. Na nižší územní úrovni pak zákon zřizoval okresní úřady a okresní výbory.Černá, s. 22–30. Župní zřízení bylo kritizováno autonomistickými slovenskými stranami (SĽS a SNS), protože ve srovnání s dosavadním župním zřízením z dob Uherska omezovalo samosprávný aspekt žup (posílení role vládou jmenovaných a nevolených členů zastupitelstev).
I po schválení zákona navíc zbývalo dojednat řadu souvisejících právních norem, bez nichž nemohlo župní zřízení vstoupit v platnost. V dubnu 1920 byl takto přijat zákon č. 330/1920 Sb. o volbách župních zastupitelstev a okresních výborů. Téhož roku byla při ministerstvu vnitra ustavena zvláštní organizační komise, která byla pověřena implementací župního zákona. Práce na uvedení žup do praxe se ale zpomalovaly. Nakonec bylo rozhodnuto zřídit systém žup zatím jen na Slovensku. I zde ale celá záležitost postupovala se zpožděním. Původně mělo zavedení žup na Slovensku nastat k 1. říjnu 1922, ministr pro správu Slovenska ale požádal o odsun termínu. Odklad podporovala zejména sociálně demokratická strana, která se po rozkolu s KSČ obávala volebního neúspěchu. Nakonec bylo na Slovensku župní zřízení zavedeno nařízením vlády č. 310/1922 Sb. k 1. lednu 1923, kde podle zákona z roku 1920 vzniklo šest žup č. XV–XX.Černá, s. 31–33.
Seznam nových žup v Československu Nové župy byly zřízeny pouze na Slovensku v roce 1923, v případě českých zemí šlo pouze o návrh, který nebyl realizován. Rozlohy a počty obyvatel vychází ze Statistické příručky republiky Československé 1925 podle sčítání lidu v roce 1921.
thumb|Návrh žup pro Čechy Čechy Pražská župa (župa I) Zahrnovala území ve středních Čechách (ovšem bez Kladenska) a zasahovala až na Českomoravskou vrchovinu k zemské hranici u Německého Brodu a Pelhřimova. Na jihovýchodě k ní patřily i oblasti jižních Čech okolo města Tábor. Hlavní město Praha součástí župy nebylo a jeho správní a samosprávní status se měl řešit samostatnou úpravou. Z etnického hlediska šlo převážně o českou župu. Rozloha 11 598 km², počet obyvatel 1 065 115. Pardubická župa (župa II) Zahrnovala území ve východních Čechách na Pardubicku a zasahovala až k zemské hranici u Poličky a Lanškrouna, na severovýchodě k státní hranici s Německem (Kladsko). Z etnického hlediska šlo převážně o českou župu, při zemské a státní hranici s pásem německého osídlení. Rozloha 3 980 km², počet obyvatel 478 315. Královéhradecká župa (župa III) Zahrnovala území ve východních Čechách na Královéhradecku a zasahovala až k státní hranici s Německem. Z etnického hlediska šlo převážně o českou župu, v severní části (Trutnovsko, Broumovsko) ovšem s kompaktní oblastí německého osídlení. Rozloha 3 678 km², počet obyvatel 506 756. Mladoboleslavská župa (župa IV) Zahrnovala území v středních a severovýchodních Čechách, od Polabí, přes Mladoboleslavsko až na Liberecko a do Frýdlantského výběžku ke státní hranici s Německem. Z etnického hlediska šlo převážně českou župu, v severní části s kompaktní oblastí německého osídlení. Rozloha 4 906 km², počet obyvatel 735 817. Českolipská župa (župa V) Zahrnovala území v severních Čechách, od Litoměřicka, přes Ústecko a Děčínsko až do Šluknovského výběžku ke státní hranici s Německem. Z etnického hlediska šlo převážně o německou župu, bez souvislejšího českého osídlení. Mělo jít o jednu ze dvou žup s německou etnickou většinou. Rozloha 3 240 km², počet obyvatel 566 111. Lounská župa (župa VI) Zahrnovala území v severních a severozápadních Čechách, ovšem zasahovala hluboko do středních Čech na Kladensko a západní okraj Prahy, zahrnovala Lounsko, Mostecko a oblasti Krušnohoří až ke státní hranici s Německem. Z etnického hlediska šlo župu s mírnou českou převahou, v severozápadní části s kompaktní oblastí německého osídlení. Rozloha 4 509 km², počet obyvatel 785 725. Karlovarská župa (župa VII) Zahrnovala území v západních Čechách, od Podbořanska, přes Karlovarsko a Chebsko až do Ašského výběžku ke státní hranici s Německem. Z etnického hlediska šlo o převážně německou župu, bez souvislejšího českého osídlení. Mělo jít o jednu ze dvou žup s německou etnickou většinou. Rozloha 4 058 km², počet obyvatel 536 309. Plzeňská župa (župa VIII) Zahrnovala území v západních a jihozápadních Čechách, od Rokycanska přes Plzeňsko až k Mariánským Lázním a na jihu do Pošumaví až ke státní hranici s Německem. Z etnického hlediska šlo župu s českou převahou, v západní části a jižním příhraničním pásu s kompaktní oblastí německého osídlení. Rozloha 8 399 km², počet obyvatel 756 891. Českobudějovická župa (župa IX)