náhled|vpravo|Mapa německých nářečí (1894) zobrazuje regionální vlivy v pohraničí. Jihočeské a jihomoravské dialekty byly spřízněny s hornoněmeckým nářečím (Rakousko, Bavorsko); severočeské a severomoravské dialekty se středovýchodním nářečím (Sasko, Slezsko) náhled|Oblasti dnešního Česka, osídlené podle rakouského sčítání lidu v roce 1910 převážně německojazyčným obyvatelstvem (národnost se určovala dle tzv. obcovací řeči) Sudety (též Sudetsko, , nebo Kraj Sudecki) je označení pro pohraniční oblasti dnešního Česka, v nichž už od středověku žili převážně lidé německé národnosti, kteří byli v letech 1945–1947 vysídleni či vyhnáni. Československé ministerstvo vnitra v roce 1945 používání slova „Sudety“ v úředním styku vyhláškou zakázalo, avšak od 90. let 20. století bylo jako historicko-geografický pojem částečně rehabilitováno.
Sudetenland (Sudetsko) bylo původně označení hornaté oblasti na severu Čech a Moravy zvané dnes Krkonošsko-jesenická subprovincie, též sudetská subprovincie. Později se jako Sudety rozšířilo pro téměř celou německy hovořící pohraniční oblast, zatímco pro pohoří se v češtině již používá méně, protože v roce 1979 byl v české a slovenské geomorfologii dřívější název Sudety nahrazen novotvarem Krkonošsko-jesenická subprovincie.
Toponomastika pojmu Sudety náhled|Oblasti dnešní ČR osídlené podle československého sčítání lidu v roce 1930 převážně sudetoněmeckým obyvatelstvem (národnost se určovala podle národnostní příslušnosti a mateřské řeči) Původ názvu Sudety není jednoznačný. Na to, odkud název pochází, existuje více názorů. Jeden uvádí, že fyzickogeografické pojmenování Sudéta je keltského původu, složené z gramatického základu sud „kanec“ a přípony éta „les“, tedy „Les kanců“, případně „Les divokých sviní“. Jiná teorie hovoří o balkánské stopě, pak by název znamenal „Kozí hory“. Sudeta Ore čili „Sudetské pohoří“ je pojmenování, které použil alexandrijský astronom a geograf Klaudios Ptolemaios v díle Geografie při popisu území nazvaného Germanie. Měl na mysli pás pohoří od Krušných hor až po Jizerské hory. Poté se pojmenování na celá staletí vytratilo a znovu se objevilo až v renesanci. V 18. a v 19. století se začalo používat k označení horských pásem mezi Čechami, Slezskem a Moravou. V 19. století se ustálil význam výrazu Sudety pro území českých zemí obývaných německým obyvatelstvem.Encyklopedie [Českého rozhlasu Plus]. In: Český rozhlas. 17. 3. 2024.HUDEČEK, Jiří. Odkud pochází označení Sudety? In: Ženy s.r.o. [online]. 7. 7. 2020 [cit. 17. 3. 2024]. Dostupné z: https://zenysro.cz/bez-kategorie/odkud-pochazi-oznaceni-sudety/ Někdy se uvádí původ výrazu ze starogermánského slova sudtha „les“.
Po druhé světové válce byl v Československu název „Sudety“ zakázán: Název „Sudety“ nepřípustný. Ministerstvo vnitra upozorňuje, že používání názvu „Sudety“, jeho odvozenin a podobných výrazů, obvyklých v době okupace, je nepřípustné. Pro označení příslušného území zemí České a Moravskoslezské buď používáno názvu „pohraniční území“. Opatření tohoto dlužno dbát zejména v úředním styku veškeré veřejné správy.Stráž severu: list Národní fronty v českém pohraničí. 1945, roč. 1, č. 1. s 3. ISSN 2336-419X. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/kvkli/view/uuid:38450794-0bb1-4d53-afe1-0b59832d5e79?page=uuid:dba479da-ca97-11e5-a54b-001b21d0d3a4
Bohaté Sudety a Chudé Sudety Sociální geograf Radim Perlín dělí Sudety na tzv. Bohaté Sudety a tzv. Chudé Sudety. Dle něho je oblast Bohaté Sudety vymezena na základě bývalé česko-německé etnické hranice rozšíření původního německého obyvatelstva v pásu osídlení podél severozápadní a severovýchodní hranice Česka. Bohaté Sudety se rozkládají v prostoru od ašského výběžku přes Karlovarsko, severočeskou konurbaci, oblast Českého středohoří, Liberecko, krkonošské a orlické podhůří až na Jesenicko a Opavsko. Pro Bohaté Sudety je charakteristická industrializace a urbanizace. Oblast Chudé Sudety se rozkládá podél jihozápadní, jižní a jihovýchodní hranice Česka. Chudé Sudety jsou vymezeny na bázi původní etnické hranice, ale na rozdíl od Bohatých Sudet v rurálním prostředí.PERLÍN, Radim. Venkov, typologie venkovského prostoru. Praha: Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK, s. 8. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20110928135236/http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/odbor/reforma/perlin.pdf
Dějiny Sudet na počátku 20. století Již před první světovou válkou vzniklo v Sudetech pangermánské hnutí (DAP), z něhož později (nepřímo) vznikla DNSAP a SdP.
Po první světové válce spory o přesnou podobu hranic nově vzniklého Československa vedly k několika ozbrojeným konfliktům, z nichž nejdramatičtější byl s Polskem o jižní část Slezska (tehdy ještě nebyly Sudety nijak přesněji vymezeny).
Vyhlášení autonomní provincie Po vzniku Československa v roce 1918 vyhlásili Němci žijící v pohraničních částech Čech, Moravy a bývalého Rakouského Slezska ve dnech 29. a 30. října následující čtyři autonomní provincie, rozkládající se podél hranic s Rakouskem a Německem, jež požadovaly nezávislost na Československu a přičlenění k Německému Rakousku, potažmo k nově vzniklé Německé republice: Deutschböhmen (Německé Čechy), zahrnující západ, severozápad a sever Čech, s centrem v Liberci (německy Reichenberg). Sudetenland (Sudetsko), zahrnující severovýchod Čech, včetně Orlických hor, severozápad Moravy a drtivou většinu bývalého Rakouského Slezska, s centrem v Opavě (Troppau). Mělo rozlohu přibližně 6 543 km² a asi 650 000 obyvatel. Böhmerwaldgau (Šumavská župa), zahrnující jihozápad, jih a jihovýchod Čech, s centrem v Českém Krumlově (Böhmisch Krummau). Představitelé tohoto celku deklarovali spojení s Horními Rakousy. Deutschsüdmähren (Německá jižní Morava), zahrnující jih Moravy, s centrem ve Znojmě (Znaim). Představitelé tohoto celku deklarovali spojení s Dolními Rakousy. Začínala u Břeclavi (Poštorná) a zahrnovala Mikulovsko, Znojemsko a Slavonicko (Mikulov byl až do roku 1960 okresním městem, pak se stala okresním městem Břeclav). V té době také došlo ve všech obcích k přečíslování všech popisných čísel a všechny domy dostaly nová čísla popisná. Návštěvníci z Německa nebo z Rakouska se pak obraceli na místní kronikáře se žádostí o pomoc při hledání domu, ve kterém kdysi bydleli.
Mimo tyto čtyři oblasti stálo NovobystřickoJAŠŠ, Richard. Pokus o geografické vymezení německé iredenty v českých zemích na podzim roku 1918 (s důrazem na oblast Moravy, Slezska a východních Čech). Brno, 2008. 159 s. Disertační práce. Školitel doc. RNDr. Václav Toušek, CSc. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Dostupné také z: https://is.muni.cz/th/voiij/Prace-finIV.pdf Přístup také z: https://is.muni.cz/th/voiij/ připojené rovněž k Dolním Rakousům. Dále ještě jazykový ostrov Jihlava s 22 okolními vesnicemi. Mezi těmito oblastmi obývanými převážně německou populací, respektive mezi jejich zástupci, však neexistovala politická spolupráce. Československo obnovilo svoji územní integritu se všemi odtrženými územími jejich vojenským obsazením prakticky bez větších vojenských akcí mezi 1.–20. prosincem 1918, takže se pokus o odtržení nezdařil a tyto čtyři celky přestaly existovat.ARBURG, Adrian von, ed. a STANĚK, Tomáš, ed. Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951: dokumenty z českých archivů. Díl I., Češi a Němci do roku 1945: úvod k edici. 1. vyd. Ve Středoklukách: Zdeněk Susa, 2010, s. 28–32. ISBN 978-80-86057-67-5.
Německé obyvatelstvo začalo protestovat a demonstrovat za tzv. práva národů na sebeurčení. Tyto demonstrace (např. v Liberci, Moravské Třebová, Šternberku nebo Kadani) byly podpořeny jednodenní generální stávkou německého obyvatelstva. Protesty byly v březnu 1919 násilně potlačeny československou armádou, 54 osob při tom bylo zabito a 750 zraněno, mezi oběťmi byly i ženy a děti.SUPPAN, Arnold. Austrians, Czechs, and Sudeten Germans as a Community of Conflict in the Twentieth Century [online]. Minneapolis: Center for Austrian Studies, University of Minnesota, 2003, s. 9. Dostupné z: https://conservancy.umn.edu/bitstream/handle/11299/90505/1/wp061.pdfKrvavé uvítání v novém státě – 4. březen 1919 v československém pohraničí. Náš směr: magazín pro českou národní politiku a moderní historii [online]. 2. března 2009 [cit. 17. 3. 2024]. Dostupné z: http://nassmer.blogspot.com/2009/03/krvave-uvitani-v-novem-state-4-brezen.html Později byly tyto oběti coby „březnoví padlí“ propagandisticky zneužívány nacionalisty k eskalaci konfliktů, zejména v pohraničních oblastech, které se samy začaly označovat Sudety. Když přestal tento druh odporu ztrácet na intenzitě, pojem „sudetský“ přetrval jako identifikace se zbytkem německého obyvatelstva v Československu. Nicméně toto označení Němců v celém Československu až do 30. let nebylo v tomto smyslu používáno.
Hranice Československa po první světové válce byly určovány mírovými smlouvami, které potvrzovaly vítězné mocnosti. Na jihu a východě Československé republiky byly hranice potvrzeny tzv. Trianonskou smlouvou v roce 1920. Hranice se sousedním Německem a Rakouskem byly potvrzeny na Pařížské mírové konferenci již o rok dříve; zde byla také potvrzena územní celistvost Československa. Smlouva s Německem byla uzavřena ve Versailles a smlouva s Rakouskem v Saint–Germain.
Slezsko, Polsko V roce 1920 bylo k ČSR připojeno i území Hlučínska, dále část Vitorazska a Valticko. Po bojových střetnutích a následném arbitrážním rozhodnutí Spojenců se rozdělila oblast Těšínska mezi ČSR a obnovené Polsko, hranicí se stala řeka Olše. V tomto regionu šlo především o velké zásoby kamenného uhlí a vysokou koncentraci průmyslových podniků.
Sudety zpočátku zřejmě zahrnovaly pouze pohoří na jihozápadě Slezska, ale záhy tento pojem označoval celou soustavu pohoří (Sudety = Sudetská soustava/subprovincie = Krkonošsko-jesenická subprovincie) od dolního toku řeky Ohře až po řeku Odru, tedy severní část Krušných hor, Lužické hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory a Jeseníky. V polštině termín Sudety (čes. Krkonošsko-jesenická subprovincie) označuje horské pásmo od Labského údolí až po Moravskou bránu.
Sudetské země, sudetští Němci V roce 1903 použil politický aktivista a publicista Franz Jesser v jedné ze svých studií poprvé pojem „Sudetendeutsche“ (sudetští Němci), podle horstva, které bylo v Čechách, na Moravě i v rakouském Slezsku, jako označení pro německojazyčné obyvatelstvo Českých zemí (na rozdíl od „Alpendeutsche“ – tedy Němců ze zemí dnešního Rakouska, případně Slovinska). Během následujících dekád se pojem prosadil a byl široce užíván.HAHN, Hans-Henning. Hundert Jahre sudeten-deutsche Geschichte: eine völkische Bewegung in drei Staaten. Frankfurt: Peter Lang, 2007. ISBN 9783653012859. Dostupné také z: http://books.google.com/books?id=YESuUTebxs4C&pg=PA8&lpg=PA8&dq=%22Franz+Jesser%22+1954&source=bl&ots=jXIfrhPv84&sig=ZcMnZ4sM7rWvm1cNLhbEQLGwbB8&hl=en#v=onepage&q=%22Franz%20Jesser%22%201954&f=false České země začali rakouští Němci označovat Sudetské země (něm. Sudetische Länder nebo Sudetenländer). V roce 1927 vydal geograf Fritz Machatschek geografii Československa (ČSR) pod názvem Landeskunde der Sudeten- und Westkarpatenländer. Žádná politická strana se po roce 1918 neoznačovala za sudetoněmeckou do doby, než s tímto pojmem začal operovat Henlein na konci roku 1933. Ve 20. a 30. letech 20. století se označení Sudety (Sudetenland) začalo užívat pro většinu pohraničních oblastí Čech, Moravy a Slezska, kde žila až do roku 1945–1946 početná německá menšina (tři až tři a půl milionu občanů).