náhled|Vexations (Trápení) je hudební dílo francouzského skladatele Erika Satieho určené pro klavír. Vexations (Trápení) je hudební dílo francouzského skladatele Erika Satieho určené pro klavír. V podobě důsledně respektující Satieho přípis pod skladbičkou jde o dílo předznamenávající americký konceptualismus a minimalismus druhé poloviny 20. století. Rok vzniku Vexations není přesně znám, obvykle bývají řazeny do roku 1893. Vexations byly vydány až v roce 1969 vydavatelstvím Max Eschig s dvěma dalšími náčrtky pod názvem Pages mystiques (Mystické stránky, 1893–95). Jde o tři „sebrané fragmenty z Národních archivů“ a zásluhu na jejich vydání má editor většiny Satieho díla Robert Caby. Podle některých životopisců by bylo bývalo lepší, kdyby většinu ze všech zveřejněných náčrtů „nechal Caby dál v archivech spát…“ Fascinaci způsobil Satieho přípis ke skladbě, v němž se doslova píše: „Pro hru tohoto motivku 840krát bude dobré se nejprve dobře připravit a hrát jej v ještě větším tichu s vážnou nehybností.“

Přes proslulost tohoto přípisu byly vzneseny i výhrady k oprávněnosti realizace takového záměru, neboť Satie byl po celý svůj tvůrčí život pověstný výraznou literární rovinou svých partitur a mnohé skladby nesou podobně básnicko-metaforické přípisy jako Vexations, aniž by je interpreti brali doslova. Fráze Vexations trvají něco přes minutu a strukturálně je v nich zjevná práce s dvanáctitónovým totálem předznamenávající Schoenbergovu dodekafonii. Vexations se esteticky hodily americké druhé avantgardě a začaly být prováděny na rozličných koncertech v USA od konce padesátých let 20. století. Jejich celková délka se podle zvoleného tempa pohybuje od 12 to 24 hodin.

Veřejná provedení Vůbec první kompletní provedení Vexations bylo realizováno Johnem Cagem v Pocket Theatre v New Yorku v září 1963 za pomoci dvanácti pianistů a mělo podobu performance. Mezi pianisty byly známé osobnosti tehdejší avantgardy jako John Cale, David Tudor, Christian Wolff, Philip Corner, David Del Tredici, James Tenney, Joshua Rifkin a další. Po představení byl jeden z klavíristů – John Cale – pozván do pořadu I've Got a Secret, ve kterém se porota snaží zjistit, co je tajemstvím pozvaného hosta. Caleovým tajemstvím bylo, že byl jedním z klavíristů, kteří se tohoto koncertů účastnili. Druhým hostem pořadu byl Karl Schenzer, jehož tajemstvím bylo, že byl jediným návštěvníkem, který koncert zhlédl kompletní.Unterberger, s. 26. Dalšími návštěvníky koncertu byli mimo jiné Andy Warhol a John Giorno.

Roku 2017 proběhlo v newyorském Guggenheimově muzeu další kompletní přehrání díla, kterého se účastnili mimo jiné čtyři klavíristé, kteří hráli i při jeho prvním uvedení v roce 1963 – Christian Wolff, Philip Corner, David Del Tredici a Joshua Rifkin. Téhož roku skladba zazněla také v rámci brněnského festivalu Moravský podzim, při němž se v hraní díla vystřídalo patnáct klavíristů, včetně Nikol Bókové, Ilana Volkova a Kristýny Znamenáčkové.

V roce 2009 vydal belgický klavírista Stéphane Ginsburgh album 42 Vexations, na kterém ve zkrácené podobě toto dílo rovněž zahrál. V roce 2020 vydalo německé vydavatelství Gagarin Records nahrávku, na které skladbu hraje francouzský hudebník Wladimir Schall. Nahrávka vyšla v podobě nikdy nekončící smyčky na speciální magnetofonové pásce.

Reference

Kategorie:Klavírní skladby Kategorie:1893 v hudbě