Chotěboř () je město v okrese Havlíčkův Brod v Kraji Vysočina. Leží přibližně čtrnáct kilometrů severovýchodně od Havlíčkova Brodu. Východně od Chotěboře protéká řeka Doubrava. Rozkládá se (včetně místních částí) na 5 405 hektarech v nadmořské výšce 515 metrů. Žije zde obyvatel. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Historie Město se rozkládá na západním okraji Českomoravské vrchoviny v oblasti s nalezišti stříbrné a uranové rudy. V těchto místech se nacházela odbočka z Libické stezky (Čáslav – Žďár nad Sázavou) směrem na Smilův Brod. Původní osada s kostelíkem zde stála už ve 12. století. Název obce se odvozuje od Chotěborova dvorce, pravděpodobně šlo o Chotěbora ze Vchynic.

První doložená písemná zmínka pochází z roku 1265, kdy majitel panství Smil z Lichtenburka věnoval kapli svatého Jakuba Většího klášteru ve Žďáru nad Sázavou. Úspěšná těžba vedla k rozvoji osady a posléze i povýšení na městečko v roce 1278 za vlády krále Přemysla Otakara II. Český král Jan Lucemburský městečko roku 1329 koupil a v roce 1331 ho udělením jihlavského městského práva povýšil na město. Za vlády jeho následovníka Karla IV. byl v roce 1350 Chotěboři udělen městský znak (znak zemí Koruny české) a v roce 1356 povolení vybudovat hradby. Jako věnné město českých královen byla Chotěboř v majetku královského rodu až do roku 1393.

Pohnutou historii zažili místní občané za husitských válek. Nejprve město v lednu 1421 dobyl a poškodil táborský kněz Petr Hromádka z Jistebnice. Brzy ale město oblehlo katolické vojsko a místní husitská posádka se 2. února 1421 vzdala za příslib volného odchodu. Obléhatelé ale slovo nedodrželi a 300 zajatců upálili ve stodole. Tragickou událost připomíná malý pomníček.

náhled|upright|Chotěboř na císařských otiscích stabilního katastru 1838|vlevo

Rozkvět města nastal za vlády Trčků z Lípy, kteří město vlastnili v letech 1497–1634, kdy za třicetileté války upadli u císaře Ferdinanda II. v nemilost a panství jim bylo zabaveno. Chotěboř byla poté darována Jaroslavu Sezimovi Rašínovi z Rýzmburka, když ochotně vyzradil jednání Albrechta z Valdštejna se Švédy. Sezima byl dokonce v roce 1638 povýšen do panského stavu. V témže roce zemřel a chotěbořského panství se ujal jeho syn Rudolf Karel Rašín, který se snažil z města vyždímat co nejvíce. Do té doby dávala Chotěboř ročně své vrchnosti 73 kop míšeňských, ale to mu bylo málo. Nespokojenost měšťanů, ale i poddaných vůbec, nevznikala pro již dříve stanovené platby a povinnosti, ale pro jejich neúměrné a nebo lstí provedené zvýšení. Chotěbořští proto vstoupili s Rašínem „ve spor“. Rudolf Karel Rašín však zvýšil své požadavky v jiném směru – nutil měšťany odebírat pivo jen z jeho pivovaru. Rašín také zabíral pozemky měšťanům a vyměňoval je za horší a méně výnosné. Stížnosti z Chotěboře došly až na místodržitelství a usmíření měli vyjednat v roce 1657 dva královští komisaři, pochopitelně šlechtici. Kompromis nebyl tak pro Chotěboř příliš výhodný, město se muselo nakonec přece jen zavázat, že z panského pivovaru odebere 150 sudů piva, tj. asi 340 hektolitrů. Z každého vyšenkovaného vědra vína (56,6 litrů) muselo zaplatit 20 krejcarů. Rudolf Karel Rašín žil na zámku v přepychu, vydržoval si dokonce osm děvčat, dva kuchaře, celkem 15 sluhů. Vizitační komise v roce 1654 zjistila, že Chotěboř má 700 obyvatel, kteří svým dílem přispívali k blahobytu zámeckého aristokrata. Zámek – viz níže.

Stejně jako z okolních vesnic Skryje, Podmoky aj. odcházeli do exilu v době pobělohorské i tajní nekatolíci z Chotěboře. Do pruského Slezska prokazatelně uprchl Matěj Sequens, soukenický tovaryš. Dne 11. února 1776 se oženil v Münsterbergu, kde se později stal měšťanem, soukeníkem a starším českého sboru.

Rozvoj města v 19. století ovlivnily i požáry v roce 1800 a zejména v roce 1832, kdy byla zničena většina domů na náměstí, vnitřní město i předměstích. Nové kamenné domy už neměly podloubí a byly také pobořeny i zbylé brány, poslední pozůstatky středověkého opevnění. Po bouřlivých událostech v polovině 19. století a následných reorganizacích byl v roce 1849 zřízen Okresní soud v Chotěboři, spadající pod Krajský soud v Kutné Hoře. V roce 1850 pak vzniklo i Okresní hejtmanství pro soudní okresy Chotěboř a Habry.

Bohatý byl i kulturní a společenský život té doby. Nevyhovující dvojtřídní a později čtyřtřídní škola byla přemístěna do nové budovy (základní kámen položen 1865, výuka od roku 1869), později je následovala chlapecká (1876) a dívčí (1890) měšťanská škola, gymnázium (založeno roku 1913, ve vlastní budově od roku 1920), střední zemědělská technická škola (1960) – dnes obchodní akademie a vyšší odborná škola. Postupně vznikaly i různé spolky – dodnes existující Smíšený pěvecký sbor Doubravan (1862), divadelní spolek Palacký (1869–1914), sbor dobrovolných hasičů (1878), sokolská jednota (1882), městské vlastivědné muzeum (1885) aj.

Smutnou kapitolou v historii města byl konec druhé světové války. Dne 5. května 1945 obsadili povstalci město, odzbrojili místní německý oddíl a následně pak převzali i muniční sklad v nedalekém Bílku. Odtud pak byla vypravena dvě auta s mužstvem proti německým oddílům v oblasti Ždírce a Krucemburku. Nedaleko Sobíňova ale narazili na velký německý transport. Došlo k přestřelce s tragickými následky – 29 padlých Čechů a 7 raněných. Německé jednotky pak obsadily město a krutě se mstily až do 9. května, kdy se začaly přesouvat směrem na Čáslav.

Od roku 1961 sem jako místní část přísluší Bílek.

Obyvatelstvo

Městská správa náhled|Pohled na náměstí (v pozadí hřbet Železných hor)

Části města Bílek Dobkov Chotěboř Klouzovy Počátky Příjemky a jejich součást Marieves Rankov Střížov Svinný s osadou Čapkovy Domky

Od 30. dubna 1976 do 23. listopadu 1990 k městu patřil i Nejepín a od 1. ledna 1989 do 23. listopadu 1990 také Nová Ves u Chotěboře a Nový Dvůr.

Městské symboly Znak města je historický, vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 22. října 2008.

Doprava Dopravní síť Pozemní komunikace – Ve městě se stýkají silnice II/344 (Havlíčkův Brod – Chotěboř – Horní Bradlo – Hodonín) a II/345 (Golčův Jeníkov – Chotěboř – Ždírec nad Doubravou). Dále odsud vychází silnice II/346 do Leštiny u Světlé a II/351 do Dalešic přes Přibyslav a Třebíč. Železnice – Městem prochází jednokolejná neelektrizovaná železniční trať Pardubice – Havlíčkův Brod, která je součástí celostátní dráhy. Doprava zde byla zahájena roku 1871.

Autobusová doprava Chotěboř protíná zhruba dvacítka autobusových linek, z nichž většina zajišťuje spojení s ostatními městy a obcemi v kraji. Zastávku zde má také dálková autobusová linka Hradec Králové – Pardubice – Chotěboř – Havlíčkův Brod – Humpolec – Pelhřimov – Jindřichův Hradec – České Budějovice.

Železniční doprava Železniční stanici Chotěboř obsluhují každé dvě hodiny osobní nebo spěšné vlaky v trase Pardubice hl. n. (respektive Pardubice centrum) – Hlinsko v Čechách – Havlíčkův Brod, ve špičkách pracovních dnů pak každou hodinu.

Školství V roce 2014 došlo ke sloučení dvou škol s podobným zaměřením v Chotěboři, a to Vyšší odborné školy a Obchodní akademie Chotěboř a Středního odborného učiliště technického, Chotěboř. Nově sloučené školy používaly název Vyšší odborná škola, Obchodní akademie a Střední odborné učiliště technické Chotěboř. V roce 2024 byla škola společně se zrušením vyšší odborné školy změněna na Střední školu technicko-ekonomickou Chotěboř.

Mateřská škola Chotěboř (skládá se ze tří zařízení: na ul. Březová, Svojsíkova a Na Chmelnici)Školy a školská zařízení. MĚSTO CHOTĚBOŘ. Chotěboř: Oficiální web města [online]. Chotěboř, Město Chotěboř [cit. 2013-08-13]. Dostupné z: http://www.chotebor.cz/skoly-a-skolska-zarizeni/ms-3087/p1=3087 Základní škola Chotěboř Buttulova Základní škola Chotěboř Smetanova Základní umělecká škola Chotěboř Základní škola a Praktická škola Chotěboř Gymnázium Chotěboř Základní umělecká škola Střední škola technicko-ekonomická Chotěboř

Kultura Od roku 1996 je Chotěboř hostitelem festivalu sci-fi, fantasy a her s názvem Festival fantazie, který začátkem července přiláká do Chotěboře na tři tisícovky fanoušků z celé České republiky i okolí.

Sport Lyžařský areál Svatá Anna Zimní a letní stadion

Hospodářství Po hospodářské stránce byla Chotěboř po dlouhou dobu zemědělským městem. Postupnému rozvoji průmyslu (především textilní a dřevozpracující) napomáhalo mj. i založení pošty (1850), která zajišťovala přepravu cestujících i zásilek koňskými potahy (do Golčova Jeníkova a Hlinska), vybudování silnice do Německého Brodu (1868), dokončení železniční trati Německý Brod–Rosice nad Labem (1871), zprovoznění městské elektrárny (1911) a zavedení autobusových linek (1923).

Největší textilní továrna byla továrna Antonína Klazare, kde se vyráběly koberce. V roce 1936 tuto továrnu koupil Vilém Eckhardt, který z Prahy do Chotěboře přestěhoval výrobu filtrů pro plynové masky. Spolu s ním do Chotěboře přešlo padesát dělníků. Firma prosperovala, exportoval do Francie a Jugoslávie. V roce 1939 ve firmě již pracovalo 732 zaměstnanců. Během druhé světové války zde pracovalo 2515 dělníků, kteří převáženě vyráběli plynové masky.KAJÍNEK, Karel, Jaroslav BRABEC, Karel NĚMEC, Otto SMRČEK, Jiří SOCHR, Jaroslav TICHÝ a Václav ZVĚŘINA. Chotěboř: Stručné dějiny města. Hradec Králové: Kruh, 1981., paĝo 73 Po válce byla továrna znárodněna a přejmenována na Chotěbořské kovodělné závody, ale pan Eckhardt zůstal ve vedení firmy až do roku 1948. V roce 1949 byl držen ve vyšetřovací vazbě, po propuštění emigroval.LÁŠEK, Radan. Paměť a dějiny – Revue pro studium totalitních režimů [online]. 2010, num. 03 [cit. 5. 8. 2013], kapitola Chotěbořský Baťa, s. 100-108. Od padesátých let továrna vyráběla stroje pro potravinářský průmysl (např. pro mlékárny a pivovary). Od roku 1968 se továrna nazývala Chotěbořské strojírny.

Z novodobých průmyslových podniků stojí za zmínku Závody elektrotepelných zařízení (ZEZ) Praha, jejichž pobočný závod se v Chotěboři zabýval výzkumem a vývojem středofrekvenčních indukčních ohřívačů pro kovárny a průmyslových manipulačních robotů (dnes Roboterm). V letech 1955–1959 probíhala v okolí nedalekého Horního mlýna těžba uranových rud. Pozdější geologické průzkumy v 90. letech 20. století potvrdily nerentabilnost a k obnovení těžby nedošlo. V roce 2009 zahájil provoz nově vybudovaný Pivovar Chotěboř.O pivovaru. Pivovar Chotěboř [online]. Chotěboř: Pivovar Chotěboř s.r.o. [cit. 2013-08-09]. Atingebla el: http://www.pivovarchotebor.cz/hlavni.php

Pamětihodnosti

Zámek

Z původního sídla majitelů chotěbořského panství (tvrze) se do dnešních dnů nedochovalo nic. V době, kdy byla Chotěboř v majetku českých králů, a i v pozdějším období, kdy její vlastníci byli představitelé zámožnějších rodů, nebyla využívána jako sídlo majitele, ale především k hospodářsko-správním účelům. Jako sídlo sloužila pak ještě krátce v 17. století chudému rodu Rašínů. Po smrti posledního z nich roku 1660 tvrz chátrala a pravděpodobně byla zničena požárem roku 1692. Další majitel (Vilém Leopold Kinský) se pak rozhodl postavit na místě zničené tvrze nové honosnější sídlo – dnešní zámek. Umístění původní tvrze není spolehlivě doložitelné, ale podle archeologických průzkumů lokality stojí zámek pravděpodobně přímo na jejich základech. Léta, kdy stavba probíhala, se dají určit jen z chronogramů Magno trIno DeoConseCrat (=1701) a Magno Deo CapeLLa Ista ornata est (=1701) v portálu zámecké kaple Nejsvětější trojice a podle letopočtu MDCCII (=1702) v portálu hlavního průčelí. Stavba je převážně ve stylu raného baroka a má podobu čtyřkřídlé jednopatrové budovy s uzavřeným nádvořím.