Socialistický svaz mládeže (zkratka SSM) byla organizace v ČSSR sdružující mladé lidi ve věku 15–35 let, fungující mezi lety 1970 až 1990. Organizace byla řízena a spravována KSČ. SSM byla nástupnickou organizací po Československém svazu mládeže (ČSM), který zanikl v roce 1968. Prvním předsedou Ústředního výboru SSM byl Juraj Varholík, posledním předsedou ÚV SSM byl Martin Ulčák. V roce 1971 byl počet členů SSM 541 000, v roce 1985 dosáhl 1 661 000 členů.Zápisník agitátora 1987, Komunistická strana Československa. Ústřední výbor. Oddělení propagandy a agitace, s. 100.

Poslání organizace Hlavním úkolem SSM od září roku 1970 (po obsazení Československa spojeneckými vojsky Varšavské smlouvy) podle pokynů nově, nesvobodně ustanoveného vedení KSČ, bylo ovládnout vysoké a střední školy, znormalizovat stav na středních a vysokých školách, cenzurovat názory mladých studujících lidí, potlačovat včas svobodu názorů a posilovat v mladých lidech vědomí mocenského, neměnného postavení KSČ. SSM se stal předstupněm KSČ, cílem byla výchova mládeže v duchu marxismu-leninismu.

Po rozpadu jednotného systému ČSM a PO ČSM v roce 1968 následovalo obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a navazující období postupné tzv. normalizace. Dne 27. listopadu 1969 byla ustavena Federální rada dětských a mládežnických organizací ČSSR, která připravila jejich opětné sjednocení, ke kterému došlo roku 1970. Od září roku 1970 tak byla opět zamezena činnost samostatných skautských organizací – Junáku a dalších 17 mládežnických organizací, založených či obnovených v období let 1968 a 1969. Po roce 1970 byla bývalým vedoucím Junáku práva na členství v SSM odpírána. Na základních školách, pro děti do 15 let nahradily od září 1970 zakázaný skauting komunistickou stranou normalizované organizace, zejména PO SSM. SSM byl organizací navazující na středních školách na dětský Pionýr, od září 1970 nahrazený Pionýrskou organizací SSM. SSM byl organizačně, byrokraticky KSČ řízenou organizací.

Funkcionáři SSM byli připravováni na členství v KSČ a na zařazení do vedení podniků. Na problematiku dohledu nad funkcionáři SSM byli vyčleněni členové KSČ, styční pracovníci se SSM. V Praze například působil takto Miroslav Šlouf. Funkcionáři SSM sdělovali své hodnocení spolužáků či spolupracovníků styčným osobám z KSČ. Vydávali doporučení na pracovní uplatnění nebo studium ostatních lidí. Kdo nebyl členem SSM, měl znemožněnou nebo omezenou pracovní kariéru, nedostal doporučení ke studiu na vysoké škole, nedostal také doporučení k individuálnímu výjezdu do zahraničí.

Organizační struktura

Ústředí Nejvyšším svazáckým orgánem byl celostátní sjezd, svolávaný jednou za pět let. Mezi těmito sjezdy organizaci řídil ÚV SSM. Celá organizace byla tvořena územními republikovými organizace v ČSR a SSR a navíc organizací SSM v ozbrojených silách. Tyto organizace svolávaly republikové sjezdy, měly své sekretariáty a předsednictva. Ty zároveň řídily krajské výbory SSM a národní rady PO SSM.

Struktura v krajích Krajskou organizaci tvořily všechny okresní svazácké organizace příslušného kraje. V jejím čele byl krajský výbor, který nepřímo řídil i krajskou organizaci PO SSM. Spolupracoval s krajskými orgány Národní fronty, měl i svůj sekretariát. Městské organizace v Praze a Bratislavě byly postaveny na úroveň organizací krajských.

Okresní organizace Tu tvořily všechny základní organizace SSM v okrese vyjma armády a zahrnovaly, tedy i řídily okresní organizaci PO SSM. Nejvyšším orgánem byla formálně okresní konference SSM, v období mezi tím pak sekretariát OV SSM a předsednictvo OV SSM.

Základní organizace Se souhlasem OV SSM vznikaly ZO SSM na závodech, školách všeho typu, ve vesnicích i městech. Ve větších závodech a školách pak vznikly celozávodní, celoškolské, celoučilištní výbory SSM, ve městech městské výbory SSM. Tyto pak svolávaly své konference.

Sjezdy

I. sjezd SSM ČSSR 1972 Ve dne 8. – 10. září 1972 proběhl český sjezd SSM, 666 delegátů zastupovalo 410 000 členů SSM. Předsedou českého ústředního výboru (ČÚV) SSM byl zvolen Jindřich Poledník. Ve dnech 15. – 17. září 1972 následoval slovenský sjezd SSM, předsedou slovenského ÚV SSM byl zvolen Michal Zozulák. Celostátní I. sjezd SSM ČSSR proběhl ve dnech 27. – 30. září 1972 v Praze ve Sjezdovém paláci Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Sjezdu se zúčastnilo 1 285 delegátů a 520 hostů, vedoucí státní a straničtí činitelé KSČ, zástupci mládežnických organizací ze 32 zemí světa, delegace Světové federace demokratické mládeže (SFDM) a zástupci Mezinárodního svazu studentstva (MSS). Sjezd přijal některé úpravy ve Stanovách, např. upravil formulaci o vztahu SSM ke KSČ: „...SSM vychází ve své činnosti z programu KSČ a je jejím aktivním pomocníkem.“, dále pak upravil formulaci činnosti SSM: „SSM neustále upevňuje socialistickou jednotu všech sociálních a věkových skupin čs. mládeže.“ Předsedou ÚV SSM byl zvolen Juraj Varholík. II. sjezd SSM ČSSR 29. září – 2. října 1977 Praha (8. — 10. 9. 1977 SSM v ČSR, 15. 9. — 17. 9. 1977 sjezd SSM v SSR), 1974–1977 předseda ÚV SSM Jindřich Poledník, 1977–1982 předseda ÚV SSM Miroslav DočkalBruno Hříbek: Sílu nám dává strana: díl. 1945, Mladá fronta, 1982, s. 195. III. sjezd SSM ČSSR 1. – 3. října 1982 Praha, předsedou ÚV SSM Jaroslav Jenerál IV. sjezd SSM ČSSR 2. – 4. říjen 1987 Praha, předsedou ÚV SSM Vasil Mohorita

Mimořádný sjezd SSM 1990 Mimořádný sjezd SSM se konal ve dnech 27. a 28. ledna 1990 v Praze. Sjezd rozhodl o zániku SSM s tím, že právním pokračovatelem se stává Svaz mladých (SM), který byl dne 23. dubna 1990 zaregistrován ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 68/1951 Sb., o dobrovolných organizacích a shromážděních.Věstník Nejvyššího kontrolního úřadu 1996, strana 15.

Transformace SSM Po sametové revoluci zastával prodemokratický blok vysokoškoláků názor, že by svaz měl být zrušen. Dokonce se tak na přelomu let 1989/90 někde na místní úrovni i stalo. Na centrální úrovni panoval jiný názor. Předsedovi Ústředního výboru SSM se tak na mimořádném sjezdu SSM v lednu 1990 podařilo zastánce likvidace odstranit, přijmout vnějškově demokratizační stanovy a přejmenovat socialistický svaz na Svaz mládeže. Vzhledem k tomu, že s tímto rozhodnutím souhlasilo i Federální shromáždění, vytvořil na jaře 1990 bývalý disident John Bok ze znovuobnovených organizací „Majetkoprávní unii”, která měla zabránit zpronevěření rozsáhlého svazáckého majetku, v kterém se nacházely i objekty zrušených organizací. Pod vedením Jozefa Mikloška byla zřízena komise, jejímž úkolem bylo zmapovat rozsah majetku zabaveného mládežnickým organizacím po roce 1948.  

Majetek bývalého SSM zahrnoval majetek základních organizací, působících na všech středních školách a fakultách vysokých škol či v podnicích, majetek Pionýrské organizace SSM, majetek vyšších struktur SSM (obvodních, městských, okresních, krajských a republikových výborů SSM), majetek tzv. hospodářských zařízení (např. Vydavatelství Mladá fronta, Mladý svět, deník Smena, Cestovní kancelář mládeže, atd.) Jenom nemovitostí bylo 132. Právě nemovitosti získal svaz budováním ze státních podpor, které se ročně pohybovaly kolem 200 – 300 milionů Kčs, potom jako nástupnická organizace ČSM. Ta byla organizací, která zabírala majetek zakázaných organizací pro děti a mládež po únoru 1948. Předběžně byl vyčíslen na 2,921 miliard korun.Luboš Veselý (ed.): publikace Zkušenosti české transformace, Společnost Člověk v tísni při ČT, o.p.s., Praha 2005. Článek Pavel Molek: Majetek komunistické strany, s. 116.

Majetek organizací Národní fronty byl sice ze zákona od května 1990 tzv. zmrazen, ale do té doby se Svazu mládeže podařilo založit kolem 300 postsvazáckých organizací a majetek na ně převést. Na základě zákona č. 497/1990 Sb., o navrácení majetku SSM lidu ČSFR stát nakonec získal asi 90% svazáckého majetku, nutno ale zmínit, že období transformace (zejména jara 1990) provázela celá řada pochybných postsvazáckých majetkových přesunů, problematické postupy Federálního ministerstva kontroly (FMK), funkcionáři SM odmítali vydávání majetku, prováděli účetní manipulace, podávali na státní autority žaloby a trestní oznámení. Státem převzatý majetek byl zákonem č. 113/1993 Sb. o Fondu dětí a mládeže, dán do fondu, který jej spravoval až do 1. 12. 2000, kdy vstoupil do likvidace.Luboš Veselý (ed.): publikace Zkušenosti české transformace, Společnost Člověk v tísni při ČT, o.p.s., Praha 2005. Článek Pavel Molek: Majetek komunistické strany, podtitul Navrácení majetku SSM s. 119-121.

Navrácení majetku SSM státu S majetkem bývalého SSM mohl jeho držitel až do 17. 5. 1990 volně nakládat. Teprve zákonným opatřením předsednictva Federálního shromáždění (FS) č. 177/1990 Sb., o některých opatřeních týkajících se majetku politických stran, politických hnutí a společenských organizací, byly s účinností ode dne 18. 5. 1990 převody majetku zakázány, taktéž byla omezena jejich hospodářská činnost. K zákonnému opatření vydalo Federální ministerstvo financí (FMF) prováděcí vyhlášku č. 224/1990 Sb., která měla evidenci majetku zabezpečit. Vyhláška nestanovila nejen soupis věcných nemovitostí, ale ani nestanovila vyčíslení hodnoty pozemků.Věstník Nejvyššího kontrolního úřadu 1996: 48/94, 50/94 Kontrolní závěry z kontroly hospodaření se státním majetkem ve správě EKOS, JUNIOR centrum, Mladá fronta a Stavocentral v období od vzniku vlastnictví státu do období transformace na obchodní společnosti a z kontroly hospodaření Fondu dětí a mládeže se státním majetkem.

Zestátnění a převzetí majetku SSM proběhlo podle zákona č. 497/1990 Sb., o navrácení majetku SSM lidu ČSFR, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 1991. Zákon nepřesně vymezil rozsah majetku bývalého SSM a neurčil přesně pojem držení. K provedení tohoto zákona přijala vláda ČSFR usnesení č. 902 ze dne 20. 12. 1990, kterým určila, že „hospodářská zařízení” převezmou za stát zmocněnci. Majetek v držení bývalého SSM měly převzít okresní úřady. Nedořešená byla v roce 1991 otázka majetku bývalých fakultních, celoškolských, celoučilištních a celozávodních výborů SSM. V roce 1991 byla předběžně vyčíslena celková hodnota majetku bývalého SSM na necelé 2,9 mld. Kčs (v pořizovacích cenách), z toho ve federaci cca 1 500 mil. Kčs, v ČR cca 860 mil. Kčs a v SR cca 510 mil. Kčs.

Hospodářská zařízení Svazu mládeže Hospodářská zařízení Svazu mládeže (SM), z kterých později vznikly akciové společnosti:

Rekreačně vzdělávací zařízení československých dětí a mládeže Seč, majetek ve výši 218 941 tis. Kčs (v letech 1953–1973 Československý pionýrský tábor, 1973–1982 Institut PO SSM, 1983–1992 Ústřední politická škola Socialistického svazu mládeže Seč), ze kterého vznikla dne 31. 12. 1992 a. s. JUNIOR centrum. Na základě rozhodnutí jediného akcionáře (Ing. Vladimír Vilimovský) z 29. 6. 2006 byla společnost zrušena a ke dni 29. 6. 2006 vstoupila do likvidace. Mladá fronta Praha (Mladá fronta, vydavatelství a nakladatelství, Praha), zřízená ÚV ČSM dne 15. 9. 1964 (majetek ve výši 182 120 tis. Kčs), ze které vznikla dne 17. 5. 1993 a. s. Mladá fronta Stavocentral Praha, zřízený Národní radou Svazu mládeže českomoravského venkova (JUVENA) dne 7. 3. 1969 (1970–1975 Stavocentral, stavební podnik SSM, 1975–1990 Stavocentral, stavební podnik Praha, 1990–1993 STAVOCENTRAL, a.s.), ze kterého vznikla dne 22. 3. 1993 a. s. Stavocentral. Ke dni 15. 10. 2009 vstoupila a. s. Stavocentral do likvidace. AGM Praha (Agentura mladých, podnik služeb Praha), majetek ve výši 58 803 tis. Kčs. Do vlastnictví státu přešlo s převodem CKM Praha (Cestovní kancelář mládeže) (majetek ve výši 764 633 tis. Kčs) i majetkové právo CKM v a. s. EKOS, zřízené jako dceřiná společnost CKM dne 28. 10. 1989. Cestovní kancelář mládeže sdružovala různé turistické objekty, např. Hotel Globus v Praze-Roztyly, Hotely „Alice” v Karlových Varech a Hotel „Krakonoš” v Mariánských Lázních, Hotel „Fit-Fun” Harachov, turistické středisko Kolovraty (tzv. Prknovka).

Další hospodářská zařízení a majetek: