náhled|Zasedací sál Parlamentního shromáždění RE Rada Evropy (RE; , ) je mezinárodní organizace spojující 46 zemí Evropy. Tato instituce dále zahrnuje šest pozorovatelských zemí: Vatikán, Kanadu, USA, Mexiko, Japonsko a Izrael.<ref>Členové Rady Evropy. Rada Evropy – Council of Europe [online]. Aktualizované 4. června 2013 [cit. 26.1.2016]. Dostupné z: http://www.radaevropy.cz/clenske-staty-rady-evropy.html</nowiki> </ref> Rada Evropy je nezávislá na Evropské unii a funguje na principu diskuze a hledání společných řešení v ekonomických, sociálních, kulturních, vědeckých, právních a administrativních otázkách a v udržování a rozvoji základních lidských práv a svobod. Zatímco Evropská unie funguje na principu supranacionality, Rada Evropy je založená na mezivládním principu. Sídlo se nachází ve Štrasburku, přičemž pod tuto instituci spadá rovněž Evropský soud pro lidská práva sídlící ve stejném městě.
Vznik Rady Evropy Za ideového otce Rady Evropy je považován Winston Churchill, který po druhé světové válce prosazoval politiku francouzsko-německého smíření. V projevu na univerzitě v Curychu prosazoval kromě federace nekomunistických států i sjednocení Evropy.SCHUMAN, Frederick L. The Council of Europe. The American Political Science Review [online]. Sep. 1951, Vol. 45, No. 3. s.725-726. [cit. 26.1.2016]. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/1951161. Churchillova snaha vyústila v květnu roku 1948 v konferenci v Haagu, na které byly položené základy Rady Evropy.BOOTHBY, Robert. The Future of the Council of Europe. International Affairs (Royal Institute of International Affairs) [online]. Jul. 1952, Vol. 28, No. 3. s.331. [cit. 26.1.2016]. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/2607418.
Klíčovým momentem pro vznik Rady bylo podepsání Statutu Rady Evropy (tzv. Londýnská smlouva) v Londýně 5. května 1949. Mezi signatáře patřily státy Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Švédsko a Velká Británie.POTTER, Pitman B. The Statute of the Council of Europe. The American Journal of International Law [online]. Jul. 1949, Vol. 43, No. 3. s.501-502. [cit. 26.1.2016]. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/2193645 Trvalé sídlo, o které v minulosti soupeřily Německo a Francie, bylo ustanoveno ve Štrasburku. Toto gesto mělo symbolizovat sjednocení Evropy.Centre Virtuel de la Connaissance sur l'Europe [online]. The origins of the Council of Europe. Luxemburg. [cit. 26.1.2016]. Dostupný z: http://www.cvce.eu/en/education/unit-content/-/unit/026961fe-0d57-4314-a40a-a4ac066a1801/13839cdf-3e7e-4985-995f-2b6d9b534633
Původním záměrem organizace byla evropská integrace. Tento úkol se nezdařil, časem jej převzala Evropská společenství a Rada Evropy se zaměřila na problematiku lidských práv a svobod. Její význam postupně upadal, obnovení nastalo po roce 1990 v souvislosti s pádem komunistických režimů ve východní Evropě. Následně se jejími členy staly mnohé východoevropské a postsovětské státy včetně dnešního Ruska a význam této instituce jako platformy pro celoevropskou diskuzi se obnovil.
Členové náhled|upright=2|Rada Evropy (fialově) a další evropské asociace v roce 2022 V současnosti jsou jejími členy všechny evropské státy kromě Vatikánu, který má statut pozorovatele, Ruska, které bylo vyloučeno v březnu 2022 kvůli svému útoku na Ukrajinu, Běloruska, které nebylo přijato kvůli nedodržování demokratických zásad a svobody slova, Kazachstánu (4 % území státu leží v Evropě), který je kandidátskou zemí, a sporných evropských států – Abcházie, Jižní Osetie, Kosova, Podněstří a Severního Kypru. Poslední zemí, která vstoupila do Rady Evropy, byla Černá Hora v roce 2007. Československo bylo členem Rady Evropy od roku 1991 až do svého rozpadu v roce 1993. V červnu téhož roku do Rady Evropy vstoupily samostatně Česká i Slovenská republika.Členové Rady Evropy. Rada Evropy – Council of Europe [online]. Aktualizované 4. června 2013 [cit. 26.1.2016]. Dostupné z: http://www.radaevropy.cz/clenske-staty-rady-evropy.html
Funkce, orgány a výstupy Rady Evropy
Funkce Rady Evropy Článek 1 Statutu Rady Evropy uvádí, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy za účelem ochrany uskutečňování ideálů a zásad, které jsou jejich společným dědictvím, a usnadňování jejich hospodářského a společenského rozvoje.Výběr smluv Rady Evropy. Praha: Prospektrum, 2001, 496 s. Řada evropských smluv. , str. 10 Hlavní agendu této organizace lze rozdělit do 4 hlavních skupin: Ochrana lidských práv, pluralitní demokracie a právního státu, ochrana svobody slova, sdělovacích prostředků a shromažďování, Podpora rozvoje evropské kulturní identity a různorodosti, Řešení problémů evropské společnosti jako je diskriminace menšin, xenofobie, nesnášenlivost, klonování lidí, AIDS, drogy, organizovaný zločin, ochrana životního prostředí aj., Upevňování demokratické stability na území Evropy skrze potírání korupce a terorismu a rovněž prostřednictvím legislativních a ústavních norem. Rada Evropy rovněž nabízí právní poradenství po celém světě – mezi nejznámější aktéry v této oblasti se řadí tzv. Benátská komise, která se podle vlastních slov Rady Evropy zabývá především otázkami ústavního práva.
Všechny členské státy se přihlásily k Evropské úmluvě o lidských právech, na jejíž dodržování je v jednotlivých zemích dohlíženo prostřednictvím Evropského soudu pro lidská práva. Jednotliví občané se zároveň mohou k tomuto soudu odvolat se stížností na porušování lidských práv, pokud již vyčerpali všechny právní prostředky a možnosti odvolání uvnitř soudní soustavy své země. Rada Evropy má také své externí zastoupení v jiných mezinárodních organizacích, jako je Evropská unie, OSN, OBSE a další.
V problematice demokracie a lidských práv je poskytnuta možnost školení v tzv. Evropských střediscích mládeže, nacházejících se ve Štrasburku a Budapešti.Rada Evropy. In : www.radaevropy.cz [online]. Poslední aktualizace 31. března 2015. [cit. 6.2.2016]. Dostupné z : http://www.radaevropy.cz/
S ohledem na aktuální dění je rovněž příhodné zmínit fakt, že se Rada Evropy zabývá situací na Blízkém východě z pohledu vlastní agendy. Pro ilustraci můžeme uvést příklad Turecka, na které se Rada Evropy dlouhodobě zaměřuje jako na potenciální modelovou zemi demokratického zřízení, která může v budoucnu jít příkladem ostatním zemím v regionu. V tomto případě Rada studuje především historické a současné proměny ve vnímání islámu, národní identity, demokratizace, přístupu k odlišným náboženstvím a další důležité aspekty. Přestože Turecko není plně sekularizovanou zemí, kde by navíc platila lidská, občanská a další práva ve stejné míře jako kupříkladu v Evropské unii, stále se jedná o zemi, která má podle Rady Evropy největší šanci stát se motivujícím příkladem pro ostatní státy v regionu.Council of Europe. Democracy on the Precipice - Council of Europe democracy debates 2011 / 2012. Str. 43 – 49. [cit. 6.2.2016]. In : virtuální knihovna Ebrary [on-line]. Dostupné z : http://site.ebrary.com.ezproxy.is.cuni.cz/lib/cuni/detail.action?docID=10725986&token=b957b28d-6b8a-403c-a98d-c6c7922cef05
Orgány Rady Evropy Rada Evropy se skládá z několika pracovních institucí: Generální tajemník – vede a zastupuje Radu Evropy navenek, v současnosti bývalý švýcarský prezident, Alain Berset – rozhodovací orgán, Parlamentní shromáždění – hlavní poradní orgán, Komisař pro lidská práva – nezávislá funkce zabývající se případy porušování lidských práv, Kongres orgánů místní a regionální samosprávy – je zodpovědný za posilování demokracie na místní a regionální úrovni, v současnosti čítá okolo 635 zástupců reprezentujících na 200 tisíc místních a regionálních samospráv, Konference mezinárodních a nevládních organizací – zastupuje občanskou společnost a podporuje větší míru participace při demokratickém zřízení a procesu rozhodování.
Výbor ministrů Výbor ministrů se skládá z ministrů zahraničních věcí všech členských státůGARLOT, Elisabeth. Une initiative du Conseil de l’Europe: La conference demographique europeenne (30 aout-6 septembre 1966). Population (French Edition) [online]. 1966, 5., roč. 21, č. 3, s. 456. [citované 2016-01-12]. ISSN 0032-4663. Dostupné z: http://www.persee.fr/doc/pop_0032-4663_1966_num_21_3_13257 nebo jejich stálých diplomatických zástupců, přičemž každý člen má jeden hlas. Je to rozhodovací orgán, který zváží přijetí daného návrhu Parlamentního shromáždění. Schůze probíhají na dvou úrovních: Výbor ministrů se schází dvakrát za rok (v květnu a listopadu), výjimečně se odsouhlasí zasedání v případě, když dvě třetiny členů odsouhlasí zasedání na návrh alespoň jednoho člena nebo na podnět generálního tajemníka. Štrasburští zástupci ministrů zahraničních věcí členských států se setkávají jednou do týdne. Mají také právo rozhodovat s výjimkou přijímání citlivých rozhodnutí.Centre Virtuel de la Connaissance sur l'Europe [online]. The bodies of the Council of Europe. The Committee of Ministers. Luxembourg [citované 2016-01-12]. Dostupné z: http://www.cvce.eu/en/education/unit-content/-/unit/026961fe-0d57-4314-a40a-a4ac066a1801/6d994e16-c7ff-4fcc-8ccb-865dad6f896f.
Orgán má následující strukturu: Předsedající země Ministři Zástupci ministrů Kancelář zástupců ministrů Zpravodajské skupiny, pracovní skupiny a tematičtí koordinátoři Sekretariát Předseda každého zasedání Výboru ministrů je vybraný na základě anglického abecedního seznamu všech členských států, je zodpovědný za řízení debat, ale jeho hlas nemá rozhodovací funkci. Když Výbor nezasedá, jeho funkční období přetrvává až do začátku nového zasedání, kdy bude pokračovat nový předseda.
Výbor ministrů je orgán, který realizuje cíle Rady Evropy, „přičemž pod tím rozumějme závěry rozhovorů, smluv a přijetí zákonů vládami o společné politice vzhledem k vytyčeným otázkám“ (článek 15 Statutu Rady Evropy). Kromě jiného, Výbor ministrů reguluje všechny otázky týkající se organizace a vnitřního uspořádání Rady Evropy. Jedním z vnitřních usnesení je i článek 20 o jednomyslné shodě při přijímání závažnějších usnesení. Návrhy, které jsou směřované směrem ven pro vlády členských států, mají dvojí formu, při první může jít o doporučení pro vlády, při druhé jde o různé domluvy a smlouvy, které jsou podepsané ministry, musí být v souladu s mezinárodním právem a taktéž musí být ratifikované.KISS, Alexandre-Charles a Daniel-Henri VIGNES. Le Conseil de l’Europe. Annuaire français de droit international [online]. 1955, roč. 1, č. 1, s. 426. [citované 2016-01-26]. ISSN 0066-3085. Dostupné z: >http://www.persee.fr/doc/afdi_0066-3085_1955_num_1_1_1199?h=conseil&h=organe&h=europe.
Aby zasedání bylo vůbec usnášeníschopné, musí být přítomné dvě třetiny reprezentantů členských států. Přijetí usnesení k důležitým záležitostem vyžaduje jednomyslnou shodu, pro přijetí ostatních usnesení je potřeba souhlas dvoutřetinové většiny. Pro mezivládní povahu a jednomyslnost, která je vyžadovaná při komplikovanějších prohlášeních, se výkonnost tohoto aparátu ukázala v praxi jako omezená. Projevilo se to v roce 2004 na summitu ve Varšavě, na kterém Rada Evropy nezískala přední mandát.COURCELLE, Thibault. Le conseil de l’Europe et ses limites. L’Organisation paneuropéenne en pleine crise identitaire. Revue géographique et de géopolitique [online]. 2005, neznámý ročník, č. 118, s. 16. [citované 2016-02-07]. Dostupné z: http://www.herodote.org/IMG/_article_PDF/article_172.pdf. Vzhledem k tomu, že Rada Evropy nemá výkonnou moc, snaha realizovat usnesení Rady Evropy spočívá na jednotlivých ministrech zahraničních věcí.Centre Virtuel de la Connaissance sur l'Europe [online]. The bodies of the Council of Europe. The Committee of Ministers. Luxembourg [citované 2016-01-12]. Dostupné z: http://www.cvce.eu/en/education/unit-content/-/unit/026961fe-0d57-4314-a40a-a4ac066a1801/6d994e16-c7ff-4fcc-8ccb-865dad6f896f.