vpravo|náhled|300px
Minerál (lat., z minera, důl) čili nerost je homogenní přírodní fáze s přesně definovatelným chemickým složením a s vysoce uspořádanou stavbou částic,VÁVRA, Václav a LOSOS, Zdeněk. Učebnice mineralogie pro bakalářské studium. Základní pojmy v mineralogii. Brno: Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav geologických věd, 2013. Multimediální studijní texty z mineralogie pro bakalářské studium. Projekt FRVŠ č. 814/2006. Dostupné online která je za normálních podmínek krystalická (výjimkou je přírodní rtuť) a která vznikla jako výsledek geologických procesů, případně jako produkt přírodních procesů na jiném kosmickém tělese. Může to být prvek nebo chemická sloučenina tvořená krystaly či kvazikrystalyMIHULKA, Stanislav. Teprve druhý přírodní kvazikrystal objeven ve 4,5 miliardy let starém meteoritu. 100+1 zahraniční zajímavost, 23. březen 2015. Dostupné online , výjimečně i s amorfní strukturou (např. opál), ale vždy vzniklá přírodním procesem bez zásahu člověka (např. kamenná sůl je krystalický nerost, ale když ji člověk rozpustí ve vodě a nechá opět vykrystalizovat, už nejde o nerost, i když se strukturou i složením jedná o totožné krystaly).
V přírodě je známo přes 6200 minerálůInternational Mineralogical Association – Commission on new minerals, nomenclature and classification: IMA-CNMNC List of Mineral Names uváděl k lednu 2026 celkem 6200 platných druhů, uznaných Mezinárodní mineralogickou asociací. a každým rokem bývá objeveno (platně popsáno) kolem 100 až 120 dalších.
Pojem minerál či nerost využívají vedle mineralogie a geologie i jiné obory, a mohou ho definovat jinak. Odlišnou, širší definici nerostu, používá například hornictví (viz oddíl Členění nerostů z hlediska hornictví). Biologie, lékařství a obory související s výživou zpravidla rozumějí pod pojmem minerál jakoukoli anorganickou látku v pevné či tekuté formě včetně pouhých iontů v roztoku (viz oddíl Minerály v biologii a lékařství).
Látky řazené mezi minerály Vedle látek přesně splňujících definici uvedenou výše se za minerál považují mimo jiné: rtuť (která je za normálních podmínek kapalná); některé amorfní látky (např. opál, georgeit, kalciouranoit); látky pocházející z jiných kosmických těles (Měsíc, Mars, meteority); homogenní biogenní látky, pokud se na jejich formování podílely geologické procesy (např. minerály guana); led vzniklý přirozeně; látky vzniklé přeměnou materiálu hald, na stěnách důlních děl atd. následnými přírodními procesy.
Naopak se za minerál se z mineralogického hlediska nepovažují: voda v kapalném stavu, atmosférické plyny atd.; ropa a nekrystalické bitumenní látky (např. asfalt); antropogenní (člověkem vytvořené) materiály, geologickými procesy modifikované antropogenní materiály; látky vzniklé zásahem člověka do přírody (např. produkty hoření uhelných výsypek); směsi minerálů, tedy: Horniny – obvykle jsou směsí různých minerálů (např. žuly se skládají z křemene, živců, slíd a dalších minerálů); monominerální horniny tvoří sice jediný minerál, ale s nehomogenní strukturou; oproti minerálům horniny obsahují biogenní látky, které nemusí být tvořeny homogenní fází (např. zpevněné či částečně metamorfované ulity měkkýšů či protistů); tekuté roztoky minerálních látek. Například tzv. minerální voda (bez usazenin) neobsahuje minerály; jedná se o vodu bohatou na rozpuštěné anorganické látky (soli, ionty)).
Dělení (systematika) Dle vzniku primární minerály, které vznikly ve stejnou dobu jako hornina, jejíž jsou součástí; sekundární minerály, které vznikly až chemickým zvětráváním nebo metamorfózou z primárních minerálů.
Nebo (viz níže stať Vznik) endogenní minerály, exogenní minerály.
Podle obsahu kovů: rudní minerály – obsahují využitelné kovy (např. magnetit), těží se většinou v dolech; nerudní minerály – neobsahují kovy nebo obsahují jen nevyužitelné kovy (např. kamenná sůl); používají se ve stavebnictví, sklářství, energetickém průmyslu, chemickém průmyslu aj.
Podle chemické „složitosti“ prvky sloučeniny.
Mineralogické třídění Systematické třídění minerálů lze provést dle různých fyzikálně-chemických kritérií. Systém používaný v kategorizaci na wikipedii vychází z tzv. Strunzova mineralogického systémuStrunz Classification. Mineralogy Database (WebMineral.com). Dostupné online (anglicky)Nickel-Strunz Classification. MinDat.org. Dostupné online (anglicky):
1. třída Prvky (elementy) vpravo|náhled|Zlatý nuget Prvky jsou minerály, které jsou tvořeny pouze jedním chemickým prvkem. Patří sem 20 minerálů, z toho 10 geologicky signifikantních. Dělí se na kovové a nekovové (případně i polokovové). Kovové se dělí na křehké a tvárné. Do této třídy se mineralogicky řadí i minerály tvořené některými sloučeninami: do nekovových karbidy, nitridy, fosfidy a silicidy, do kovových vícekovové přírodní slitiny. Příklady: měď (Cu), stříbro (Ag), zlato (Au), železo (Fe), síra (S), grafit (C), diamant (C) 2. třída Sulfidy (sirníky) vpravo|náhled|Pyrit
Sulfidy sestávají ze sloučeniny síry (aniont S2−) s kovy nebo metaloidy. K sulfidům patří asi 600 minerálů. Z mineralogického hlediska sem patří i selenidy (obsahující selen; Se2−), teluridy (obsahující tellur; Te2−), antimonidy (obsahující antimon; Sb3−) a bizmutidy (obsahující bismut; Bi3−). Příklady: galenit (PbS), pyrit (FeS2), sfalerit (ZnS), rumělka (HgS) 3. třída Halogenidy (halovce) Je jich asi 140 a sestávají ze sloučenin fluoru (aniont F−), chloru (aniont Cl−), brómu (aniont Br−) nebo jódu (aniont I−) s kationty kovů jako jsou sodík nebo vápník. Mineralogicky sem patří i oxihalogenidy (obsahující i aniont O2−). Příklady: fluorit (CaF2), kamenná sůl (NaCl) 4. třída Oxidy a hydroxidy 200px|vpravo|náhled|Hematit Sestávají ze sloučeniny kovů nebo nekovů s kyslíkem (aniont O2−) nebo hydroxylovými skupinami (skupiny OH−) vzniká asi 400 oxidů resp. hydroxidů. Mineralogicky se k nim řadí i jodáty (chem. jodičnany; [IO3]3−), vanadáty (chem. vanadičnany a vanadany; i se složitější strukturou aniontového komplexu), arsenity, antimonity a bizmutity (chem. arsenitany; [AsO3]3− resp. antimonitany a bizmutitany) a sulfity, selenity a telurity (chem. siřičitany; [SO3]2− resp. seleničitany a teluričitany) Příklady: spinel (MgAl2O4), hematit (Fe2O3), magnetit (Fe3O4), křemen (SiO2), korund (Al2O3), smolinec (UO2), goethit (FeO (OH)) 5. třída Karbonáty (uhličitany) Je jich přes 200 a jsou to kyslíkaté soli s aniontovým komplexem [CO3]2−. Mineralogicky se sem řadí i nitráty (dusičnany; [NO3]−) a boráty (boritany; [BO3]3−). Boritany se často vyčleňují do zvláštní třídy (analogicky křemičitanům), protože tvoří z atomů boru a kyslíku i složitější skupinové struktury plošné ([B2O5]4−, [B2O7]2−) či řetězcové ([B2O4]2− až [B6O10]2−) Příklady: dolomit (CaMg (CO3)2), kalcit (CaCO3), malachit (Cu2CO3(OH)2) 6. třída Sulfáty (sírany) vpravo|náhled|Anhydrit Sulfátů je asi 300 a jsou to kyslíkaté soli s aniontovým komplexem [SO4]2−. Příklady: anhydrit (CaSO4), sádrovec (CaSO4 · 2H2O) Zařazují se sem i chromáty (chromany), molybdáty (molybdenany) a wolframáty (wolframany), tedy sloučeniny kovů s aniontovým komplexem [CrO4]2−, [MoO4]2− resp. [WO4]2−. Příklady: wulfenit (PbMoO4), wolframit ((Fe, Mn) WO4) 7. třída Fosfáty (fosforečnany) Fosfáty jsou kyslíkové soli aniontovým komplexem [PO4]3−. Mineralogicky se sem zařazují i arzenáty (arzeničnany; [AsO4]3−) a vanadáty (vanadičnany; [VO4]3−). Do skupiny patří asi 400 minerálů. Příklady: apatit (Ca5(PO4)3(F, Cl, OH)), tyrkys (CuAl6(PO4)4(OH)8 · 5H2O), karnotit (K2(UO2)2(VO4)2 · 3H2O) 8. třída Silikáty (křemičitany) Křemičitany představují asi 500 sloučenin, v nichž čtyřstěn [SiO4]4− tvoří základní stavební kámen, buď v izolovaných ostrůvcích po jednom (nesosilikáty), ve dvojicích (Si2O76−; sorosilikáty) i ve složitějších strukturách uzavřených kruhů ([SinO3n]2n− – cyklosilikáty), jednoduchých či dvojitých lineárních řetězců ([SinO3n]2n− resp. [Si4nO11n]6n− – inosilikáty), plošných vrstev ([Si2nO5n]2n− – fylosilikáty) či prostorového skeletu (tektosilikáty). Příklady: olivín ((Mg, Fe)2SiO4), zirkon (ZrSiO4), andaluzit (Al2SiO5), topaz (Al2SiO4(OH, F)2), beryl (Be3Al2Si6O18) 9. třída Organolity (organické minerály) Mezi organolity patří minerály tvořené organickými sloučeninami, zejména solemi karboxylových kyselin (mravenčí, octové, citronové, šťavelové a mellitové – formáty, acetáty, citráty, oxaláty a mellitáty), kyseliny (iso)kyanaté (s aniontem OCN− – kyanáty) a thiokyanaté (thiokyanatany s aniontem SCN− – thiokyanáty) a uhlovodíky. Příklady: mellit
Vlastnosti minerálů Minerály mají množství fyzikálních a chemických vlastností, pomocí nichž je lze identifikovat.
Fyzikální vlastnosti vpravo|náhled|Křišťál vpravo|náhled|Vybroušený krystal ametystu, jedné z odrůd křemene Z fyzikálních vlastností se nejprve zkoumá barva, lesk a vzhled (habitus). Pak se určuje tvrdost, specifická hmotnost – hustota a barva vrypu. Štěpnost a lom bývají převážně dobře viditelné zejména na čerstvém úlomku minerálu. Nejčastěji zjišťované fyzikální vlastnosti minerálů jsou: vzhled krystalu (tím se zabývá krystalografie): habitus minerálu krystalový tvar krystalová soustava mechanické vlastnosti hustota minerálu tvrdost minerálu pevnost minerálu štěpnost minerálu dělitelnost minerálu lom minerálu soudržnost minerálu (křehké, jemné, tvárné minerály) pružnost minerálu optické vlastnosti: barva minerálu barva a lesk vrypu lesk minerálu propustnost světla lom světla reflexe dvojlom optická jedno- a dvojosovost pleochroizmus luminiscence tepelné vlastnosti tavitelnost žáruvzdornost fyziologické vlastnosti: chuť vůně omak magnetické vlastnosti elektrické vlastnosti radioaktivita
Chemické vlastnosti Chemické vlastnosti jsou základem dělení minerálů (viz výše). Chemické vlastnosti závisejí na chemickém složení a krystalové struktuře. Nejdůležitější chemickou vlastností je samotné chemické složení vyjádřitelné formou vzorce.
Při zjišťování chemických vlastností minerálů se zjišťuje, jak se minerály rozpouštějí ve vodě (halit se rozpouští, zlato ne), jak reagují s kyselinami, s roztoky hydroxidu apod. Minerály jako platina, zlato, křemen jsou velmi odolné proti působení kyselin či hydroxidů, některé minerály se rozkládají i při vysoké teplotě (např. kalcit se rozpadá na oxid vápenatý a oxid uhličitý).
Chemické podmínky vzniku minerálů a látkové složení zemského tělesa zkoumá geochemie.
Vznik Minerály mohou vznikat různorodými pochody a za různých podmínek.
Primární vznik Endogenní minerály Endogenní (vzniklé uvnitř) minerály vznikají díky uvolňování tepelné energie z nitra Země. Minerály takto vzniklé jsou v širším slova smyslu produkty magmatické činnosti. Horniny a ložiska vznikají krystalizací samotného magmatu. Procesy vzniku minerálů probíhají v různých hloubkách při rozličných, ale převážně vysokých teplotách.
Magmatická tvorba minerálů vpravo|náhled|Smaragd, odrůda berylu Na Zemi podléhá všechno neustálým proměnám. I minerály vznikají, rostou a mění se. Většina z nich vznikla i dnes vzniká uvnitř Země, kde jsou vysoké teploty (přibližně 900–1300 °C) a tlak tisíců atmosfér. V těchto hloubkách se nachází oblast žhavé tekuté silikátové taveniny, kterou nazýváme magmatem. Protože zemská kůra je stále v pohybu (např. vznik zlomů, vrásnění), proniká část magmatu do vyšších a chladnějších vrstev zemské kůry, kde postupně tuhne a vytváří masivy hlubinných hornin. Magma je tavenina rozličných křemičitanů a oxidů nasycená plyny a vodní párou. Jeho složení odpovídá chemickému složení hornin zemské kůry. Rozmanitá proudění udržují magma ve stálém pohybu, přičemž se v něm uskutečňují chemické reakce. Tvoří se v něm nové sloučeniny odpovídající nově vytvořeným minerálům. Když pronikne žhavé tekuté magma, které je pod velkým tlakem, do vyšších a chladnějších vrstev zemské kůry, jeho teplota se snižuje. Během ochlazování magmatu se tvoří první minerály.