náhled|Andělika lékařská Andělika lékařská (Archangelica officinalis, syn. Angelica archangelica), nazývaná též děhel lékařský, je dvouletá až víceletá mohutná bylina z čeledi miříkovitých. Botanický název Archangelica je odvozen z latinského archangelus = archanděl.

Synonyma Angelica archangelica

Popis Andělika má řepovitý oddenek s hnědými kořeny. V prvním roce vytváří bohatou růžici přízemních listů, v druhém, třetím a čtvrtém roce kvete. Stonek dorůstá výšky až 250 cm. Květenství tvoří velké polokulovité složené okolíky majícími průměr 10–15 cm. Jednotlivý okolík se skládá ze 14 až 40 hustých menších okolíčků s obalíčky. Drobné květy mají zelenavě bílou nažloutlou nebo narůžovělou pětičetnou korunu. Květy jsou oboupohlavné. Plodem je nažloutlá široce eliptická dvojnažka s třemi hřbetními a dvěma postranními, v křídla rozšířenými žebry. Kvete od července do poloviny srpna. Nejlépe se jí daří v teplých humózních půdách. Plody přináší jen jednou, pak odumírá.

Pěstování V některých zemích je i pěstována (např. v Německu), přičemž vyžaduje hlubokou, vlhčí, humózní půdu. Rozmnožuje se semeny, která ale brzy po dozrání ztrácejí klíčivost a vyžadují promrznutí a světlo, aby vyklíčila. Proto je vyséváme na podzim nebo brzy na jaře, a to bez zahrnování. Vzhledem ke svému mohutnému vzrůstu vyžaduje časté hnojení. V prvním roce se vyvíjí jen malá listová růžice, ve druhém velké listy, dlouhá dutá rýhovaná lodyha s velkými okolíky zelenobílých květů.

Zpracování Jako koření se nejčastěji používají zralá semena, která se vydrolují z usušených okolíků, nebo na podzim dobývaný oddenek velikosti dětské pěsti, z něhož vyrůstají až 30 cm dlouhé vedlejší kořeny. Ty se splétají v cop okolo oddenku a suší pomalu při teplotě nepřesahující 35 až 40 °C (siličná droga). Sušení je velmi zdlouhavé. Vedle éterického oleje obsahují kořeny a plody hořčiny, pryskyřici a jiné látky. Při zpracování kořene je nutno brát v úvahu, že citlivým lidem vyvolává na rukou puchýře, a to zvláště při práci na slunci (fotodermakózy).

Stanoviště Ve volné přírodě se s ní lze setkat v podhůří zejména v teplých humózních půdách.

Areál rozšíření Původní areál výskytu zahrnoval severovýchodní části Evropy, Skandinávii, Island, Grónsko; původní areál sahá zhruba od východního Německa po Ural. Dříve se často pěstovala jako léčivka a na mnoha místech zplaněla, proto dnes roste na mnohde i mimo své původní areály. Do střední Evropy, kde zdomácněla, se dostala ze Skandinávie ve 14. století.

Výskyt Roste v Evropě a v severní Asii. V některých zemích se pěstuje.

Výskyt v Česku V Česku se mezi původní místa výskytu počítají pouze Krkonoše, na ostatních místech je pravděpodobně zplanělá. Vyskytuje se v ostatních pohořích i v nížinách, zejména u řek, u lesních potoků a na vlhkých loukách.

Použití Andělika lékařská je významnou léčivou rostlinou používanou již od středověku. Všechny části rostliny mají silně aromatickou vůni a ostrou, nahořklou chuť. Jako koření se nejčastěji používají zralá semena. Jako léčivá droga se používá kořen s oddenkem a to nejčastěji ve formě prášku či macerátu. Jako koření se přidávají do polévek, omáček a salátů. Ve středověku byl kořen užíván jako zvláště dobrý prostředek k odstraňování jedu z lidského těla. Mladé lodyhy, nakrájené na kolečka a nasycené horkým cukrovým sirupem, jsou chutnou ozdobou dortů.

Využívá se zejména v oblasti problémů s trávením: tlumí nadýmání, při hnilobné i kvasné dyspepsii, při nechutenství, zahlenění dýchacích cest a při žaludeční neuróze. Díky těmto vlastnostem bývá součástí žaludečních likérů z kořenů anděliky (chartreuse, benediktýnka). Působí také jako expektorans. Zevně jako antirevmatikum. Vnitřně v odvaru působí na nervovou soustavu, dále jako stomachikum a karminativum a má protikřečový účinek. Při zánětu ústní dutiny se užívá jako kloktadlo. Při hysterii a lehce zvýšené nervové vzrušivosti se používá jako přísada do koupele.

Rizika Ing. Jiří Janča, CSc., a Josef Antonín Zentrich v knize Herbář léčivých rostlin nedoporučují léčbu andělikou lékařskou při zánětech ledvin a při vředových chorobách trávicího ústrojí. Při dlouhodobém užívání je nutné vyvarovat se pobytu na slunci, obsažené furanokumariny způsobují záněty kůže.

Způsob užití Odvar: Přidejte půl čajové lžičky řezaného kořene do 1 sklenice studené vody. Pozvolna uveďte do varu a nechte několik minut vyluhovat. Denně vypijte 1–2 šálky čaje. Koupel: Použije se 200 g kořene.

Účinné látky Obsahuje silice, hořčiny, třísloviny, organické kyseliny, cukry a jiné látky.

Odkazy

Reference

Literatura ENGEMANN, Max: Léčivé síly z přírody; Dona, 1992, České Budějovice

Externí odkazy

Kategorie:Miříkovité Kategorie:Léčivé rostliny Kategorie:Rostliny poskytující koření Kategorie:Koření Kategorie:Absint Kategorie:Flóra Česka Kategorie:Flóra jihovýchodní Evropy Kategorie:Flóra jihozápadní Evropy Kategorie:Flóra severní Evropy Kategorie:Flóra Sibiře Kategorie:Flóra střední Evropy Kategorie:Flóra subarktické Ameriky Kategorie:Flóra východní Evropy