Titus Atius Labienus ( 99 př. n. l. nebo 98 př. n. l. Cingoli – 17. březen 45 př. n. l. Andalusie) byl římský politik a vojevůdce Julia Caesara v době galských válek a římské občanské války.

V roce 63 př. n. l. byl tribunem lidu s blízkými politickými vazbami na Gnaea Pompeia. Stal se známým jako vojevůdce Julia Caesara. Účastnil se jako legát jeho válečných tažení v Galii. Svojí vojenskou strategií získal slávu a bohatství. K jeho úspěchům patřilo vítězství nad Trevery vedenými Indutiomarem v roce 54 př. n. l., kdy se mu podařilo vzbouřený kmen porazit a Indutiomara zabít. Také jeho tažení proti Lutetii (bitva u Lutetie) bylo úspěšné. V bitvě o Alesi se zasloužil o konečné vítězství Římanů.

V roce 50 př. n. l. byl Caesarem jmenován správcem Galie, ale záhy zběhl na stranu Gnaea Pompeia a optimátů. Historické prameny nepřinesly přesné informace, proč zradil Caesara. Během občanské války zvítězil v bitvě u Dyrrhachia. V bitvě u Farsálu byl poražen. Společně se syny Gnaea Pompeia se zúčastnil bojů v Hispánii Uterior. Byl zabit v bitvě u Mundy dne 17. března 45  př. n. l.

Život Narodil se do rodiny, která tvořila druhou nejvyšší třídu římské společnosti, patřila k jezdeckému stavu. O jeho mládí se nedochovalo mnoho informací. Je známo, že sloužil v námořním tažení Publia Servilia Vatia Isaurica proti kilíkijským pirátům a Isaurům mezi lety 78–74 př. n. l.

V roce 63 př. n. l. získal úřad tribuna lidu. V této době se stal příznivcem Pompeia a je pravděpodobné, že se mohl v tomto období spřátelit i s Juliem Caesarem, který se také účastnil tažení proti kilíkijským a isaurijským pirátům. Ve stejném roce se stal, ovlivněn Juliem Caesarem, přímým účastníkem politického procesu, když jako tribun obvinil senátora Gaia Rabiria z vraždy tribuna lidu Appuleia Saturnina, spáchané před 36 lety. Případ to byl politický a lze říci, že proti sobě stály populárové a římský senát. Shromáždění bylo přerušeno a proces již nebyl obnoven. Rabirius odešel do exilu, ale účelem procesu bylo oslabení moci Senátu v boji proti předním populárům.

V rámci své funkce tribuna se zasloužil o obnovu zákonu Lex Domitia de sacerdotiis. Také se účastnil, v rámci plebiscitu, schválení volby úřadu nejvyššího kněze opět římským shromážděním resp. „tributním sněmem“. Záhy tento úřad získal Julius Caesar.

Ve službách Julia Caesara V roce 58 př. n. l. sloužil jako Caesarův „legatus pro praetore“ (vysoký úředník i velitel vojska, zástupce Caesara) v Galii. Vzhledem k předchozí spolupráci lze předpokládat, že s Caesarem působil také jako jeho legát, v letech 61–60 př. n. l. v Hispánii. V první knize Zápisků o válce galské byl jediný legát, který byl zmiňovaný jménem. Stal se velitelem při konfliktu s Helvetii, zatímco Caesar byl v Itálii pro posily. Velel zimním táborům legií, když se Caesar v Přední Gali věnoval soudním povinnostem.

V roce 57 př. n. l. stál v čele bojů proti vzbouřeným Belgům. V bitvě proti Nerviům na řece Sabis dobyl nepřátelský tábor proniknutím levého křídla svých vojáků a poté zachránil těžce bojující pravé křídlo. Rozhodl tak o vítězství v celé bitvě. V roce 56 př. n. l. zajišťoval loajalitu Rémů a Belgů a bránil postupu Germánů přes řeku Rýn. V následujícím roce stál za poražením a vypleněním (na Caesarův rozkaz) kmene Morinů, což byla odplata za to, že kmen zaútočil na skupinu asi tří set legionářů.

Titus Labienus byl znám svým citem pro rozsáhlé vojenské operace a ovládal psychologii boje. V roce 54 př. n. l. se kmen Treverů ve spojení s dalšími germánskými a galskými kmeny, pod vedením Indutiomara, postavil proti Římanům, kteří pronikli do Porýní. Caésarovo vojsko bylo v té době rozděleno do zimních ležení a tedy oslabeno. Indutiomarus podnikl výpad na ležení nedaleko pozdějšího Trevíru, kde velel Labienus. Ten byl v početní nevýhodě a neměl naději na příchod posil, protože ležení Sabinuse a Cotta byla již nepřáteli zničena. Svými taktickými schopnostmi, kdy předstíral strach z nepřátel a čekal na posily, se mu nakonec podařilo zvítězit. Indutiomarus se snažil vylákat každodenními výpady protivníka k boji, ale bezvýsledně. Po čase, když se germánská jízda vracela opět z neúspěšného výpadu proti římskému ležení, byla napadena Labienovou jízdou. Indutiomarus byl zabit a jeho jezdci rozprášeni. Za cenu minimálních ztrát na římské straně bylo obležení prolomeno.

Další rok použil při opakovaném povstání Treverů opět léčku. Nepřátelská vojska tábořila na břehu řeky proti sobě. Poté co Labienus předstíral ústup, Treverové překročili řeku a pod vedením Labiena byli římským vojskem, které se otočilo proti nim, poraženi. V roce 52 př. n. l. vedl čtyři legie s cílem potlačit povstání Senonů a Parisiů. Labienus sice vytvořil tábor v Agendicu (Sens), ale pokračoval k oppidu v Lutetii. Místní pevnost u řeky Sequany byla chráněna močály a měla silnou vojenskou obranu. Labienus neplánoval čelní útok a překročil řeku u Melodunu. V bitvě u Lutetie porazil galské kmeny a jejich velitel Camulogenus byl zabit. Po vyhrané bitvě se vrátil do tábora v Agendicu. Poté se připojil k Caesarovým oddílům a společně se přesunuli k Alesii. V bitvě o Alesi se zasloužil o konečné vítězství Římanů. Společně s Caesarem se během roku 51 př. n. l. účastnil drancování území kmene Eburonů a po vítězství v jízdní bitvě, i území kmene Treverů.

V bojích proti Caesarovi V roce 50 př. n. l. byl Caesarem jmenován správcem podrobené Galie. Jejich spolupráce však záhy skončila a Labienus přešel na stranu Gnaea Pompeia a optimátů. Historické prameny nepřinesly přesné informace, proč zradil Caesara. Snad se stal po vítězných bojích příliš samolibý, k čemuž přispěly i majetky získané v bojích, a přál si být konzulem (není dokázáno). Další možností proč došlo k jejich roztržce, mohl být Marcus Antonius, který si postupně získal Caesarovu přízeň. Třetí možností, v literatuře často opomíjené, mohla být Labienova podpora legitimní vlády proti vzpouře prokonzula. Jeho zásadní důvody nejsou sice přesně známy, ale zřejmě byly více motivovány snahou opustit Caesara než sympatiemi k jeho nepřátelům. Zpočátku Caesar v Labienovu zradu nevěřil.

Během občanské války, protože dobře znal Caesarovu armádu a poukazoval na její slabiny a špatnou morálku, chtěl Labienus napadnout Caesarova vojska v Itálii, ale Pompeius podle svého původního plánu ustoupil na Balkán. Labiena uznával jako dobrého vojevůdce a jmenoval ho velitelem jízdy. Ten po vítězné bitvě u Dyrrhachia údajně nechal povraždit zajaté Caesarovy vojáky. V bitvě u Farsálu byla však početnější a silnější Labienova jízda poražena a velitel s vojáky se zachránil útěkem do římské provincie Afriky.

Po zavraždění Pompeia, byl Titus Labienus stále odhodlán bojovat. V následujícím období cvičil a budoval silnou jízdu, vhodnou pro boj v africkém terénu. Jeho taktika založená na použití lehké jízdy a pěchoty posléze přinášela Caesarovi značné problémy. Na konci roku 47 př. n. l. se Caesar vylodil u Hadrumeta a již 4. ledna následujícího roku byl, při nájezdu na okolí, napaden jízdou Labiena. Caesar se svými legionáři udrželi své postavení a nakonec se z obklíčení probili. Bitva u Ruspiny skončila stažením obou vojsk.

Po bitvě u Ruspiny se Labienus posílen Scipiovými jednotkami snažil neúspěšně dobýt město Leptis. Koncem ledna roku 46 př. n. l. byl poražen Caesarovými posílenými legiemi. V těchto bojích neměl štěstí, nebo ho nedokázal využít. O jeho působení v bitvě u Thapsu se nedochovaly žádné zprávy. Je známo, že boje v provincii Afrika přežil a uprchl společně se Sextem Pompeiem do Hispánie Uterior, kde organizoval odpor druhý Pompeiův syn Gnaeus. Pompejské síly ovládli většinu provincie, včetně Italici a Corduby.

K rozhodující bitvě, která se stala závěrečnou bitvou občanské války, došlo u Mundy dne 17. března 45  př. n. l. Padlo zde snad třicet tisíc Pompejových vojáků, na rozdíl od Caesarových mužů, kterých zemřelo snad kolem jednoho tisíce. Titus Labienus byl zabit a jeho hlavu měl dostat Caesar. Tělo bylo pohřbeno. Titus Labienus měl syna Quinta, který se stal také válečníkem.

Reference

Kategorie:Starověcí římští politici Kategorie:Starověcí římští vojevůdci Kategorie:Narození v 1. století př. n. l. Kategorie:Narození v Marche Kategorie:Úmrtí v Andalusii Kategorie:Úmrtí v 1. století př. n. l. Kategorie:Úmrtí v bitvě Kategorie:Muži