Lednové povstání ( powstanie styczniowe, Польское nebo Янва́рское восста́ние), proti Ruskému impériu vzniklo manifestem Prozatímní národní vlády 22. ledna 1863 na území Kongresového Polska, od 1. února 1863 Litvy, Běloruska a části Ukrajiny a Ruska a trvalo do roku 1864, kdy bylo definitivně poraženo.
Historie
Předchozí události náhled|upright=0.4|vlevo|Znak lednového povstání: orlice symbolizuje Polsko, rytíř Vytis Litvu a archanděl Michael Rus. Polskému povstání z ledna 1863 předcházel spontánní odpor mladých Poláků, kteří odmítali sloužit v ruské armádě a utíkali do lesů. K nim se připojila polská šlechta a množství měšťanů. Polské skupiny, často vyzbrojené pouze zemědělským nářadím, kosami apod., musely brzy přejít ke gerilové válce, ale boje trvaly 18 měsíců.
Bylo to největší polské národní povstání, setkalo se s mezinárodní podporou nejen veřejného mínění. Mělo charakter partyzánské války s přibližně 1200 bitev a střetů. Přes počáteční úspěchy Poláků skončilo porážkou povstalců, z nichž několik desítek tisíc padlo v bojích, téměř jeden tisíc byl popraven, 38 000 odsouzeno na nucené práce a na Sibiř a okolo deseti tisíc emigrovalo. Po bitvách Rusové pálili obce, které ukrývaly povstalce, a vraždili civilní obyvatelstvo. Zničeny byly četné kulturní statky, např. rozsáhlý archiv Zámojských ve ZvěřinciStanisław Zieliński, Bitwy i Potyczki 1863–1864, Muzeum Narodowe w Rapperswilu, Rapperswil 1913, s. 59, 62, 83, 224..
Litevské Vilno pak zpacifikovaly oddíly ministra Michaila Muravjova, zvaného Věšátěl. V Litvě padlo asi 10 000 polských šlechticů z celkového počtu 40 tisíc, tedy každý čtvrtý Polák.Mikołaj Pawliszczew, Tygodnie polskiego buntu, t. II, Warszawa 2003, s. 68..
Následky neúspěchu povstání náhled|upright=0.8|vlevo|Bitva u Siemiatycz (1863) Po porážce povstání bylo několik set lidí popraveno a 20 až 70 tisíc deportováno na Sibiř. Následovala další vlna emigrace zejména vzdělaných lidí na Západ, především do Francie. Ruština se stala úředním jazykem, všechno vyučování kromě náboženského muselo být v ruštině. Polské království bylo roku 1867 plně inkorporováno do Ruského impéria, přejmenováno na Poviselský kraj a správně rozčleněno na 10 provincií s gubernátory v čele.
Šlechta byla potrestána zvláštní daní, většina statků byla zkonfiskována a půda rozdělena poddaným. Krátce po porážce povstání bylo na polském území zrušeno nevolnictví (na ruském území už o 3 roky dříve), čímž si ruská vláda získala polské rolníky. Pozdější rozvoj průmyslu a měst a s ním spojené zlepšení životní úrovně situaci v Polsku na několik desetiletí napomohlo uklidnit.
Odkazy
Reference
Literatura Ottův slovník naučný nové doby, heslo Polsko – dějiny. Sv. 8, str. 1239
Související články Alvenslebenova konvence Dějiny Polska Dělení Polska Varšavské knížectví (1807–1815) Kongresové Polsko (1815–1863)
Externí odkazy
Petr Kropotkin, Memoirs of a Revolutionist & Co., 1899, pp. 174–180. Augustin O'Brien Petersburg and Warsaw: scenes witnessed during a residence in Poland and Russia in 1863–1864 (1864) William Ansell Day. The Russian government in Poland : s vylíčením polského povstání 1863 (1867) Szwadron (1992) Polský film o povstání
Kategorie:Povstání v Polsku Kategorie:Revoluce v 19. století Kategorie:Rusko-polské války Kategorie:Události roku 1863 Kategorie:Události roku 1864 Kategorie:Evropa v roce 1863 Kategorie:Evropa v roce 1864 Kategorie:Polsko v roce 1863 Kategorie:Polsko v roce 1864 Kategorie:Rusko v roce 1863 Kategorie:Rusko v roce 1864