náhled|Prezident České republiky Václav Klaus v roce 2013. Amnestie vyhlášená Václavem Klausem coby prezidentem České republiky představuje právní akt hromadného omilostnění některých odsouzených a zastavení některých trestních řízení dle přesně vymezených podmínek. Tuto částečnou amnestii vyhlásil Václav Klaus dne 1. ledna 2013 na konci svého novoročního projevu, a to při příležitosti 20. výročí samostatnosti České republiky. Rozhodnutí bylo vyhlášeno 2. ledna 2013 ve Sbírce zákonů pod číslem 1/2013 Sb. v samostatné částce 1/2013. Účinnosti nabylo dnem vyhlášení, tedy dnem rozeslání této částky.
Amnestie byla už krátce po vyhlášení silně kritizována. Jako velmi sporný byl hodnocen především druhý článek amnestie, kvůli kterému byla ukončena řada kauz závažné hospodářské kriminality a korupce.
Celkově bylo amnestií prominuto více než 111 tisíc trestů (z velké části podmíněných).
Příprava amnestie Podle Ladislava Jakla, ředitele politického odboru Kanceláře prezidenta republiky, se amnestie připravovala řadu týdnů dopředu „v širokém okruhu tří lidí“. Sám prezident Klaus prohlásil, že „filozofie amnestie vznikala několik let“, resp. „deset let jsme o tom uvažovali, deset let jsme měli různé nápady, co by tam mělo být zařazeno". Premiér Petr Nečas se o chystané amnestii dozvěděl před Vánocemi a její přípravu konzultoval s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem. Vše probíhalo v utajení, aby se zabránilo neklidu ve věznicích. Tuto skutečnost na počátku ledna potvrdil i ministr spravedlnosti s tím, že s ministerským předsedou pouze konzultoval formulačně-právní otázky. Utajené projednávání ale mohlo být podle komentátora týdeníku Respekt Jana Macháčka porušením zákona, protože amnestie měla být zřejmě projednávána pouze v režimu důvěrné, nikoli v režimu tajné.
Deník Insider 15. ledna napsal, že ředitelka odboru legislativy a práva kanceláře prezidenta Dana Římanová byla prezidentem o stanovisko požádána až po vyhlášení amnestie a ve svém stanovisku pro prezidenta 2. ledna uvedla, že trestní řízení trvající déle než šest let nelze paušálně označit za nepřiměřeně dlouhá. Římanová médiím potvrdila, že se na přípravě amnestie nijak nepodílela a že o rozbor byla požádána až po jejím vyhlášení.
Dne 19. ledna přinesly Lidové noviny informace, podle kterých amnestii připravovali tři lidé: prezidentův tajemník Ladislav Jakl, právník Pavel Hasenkopf a bývalý poslanec ČSSD Zdeněk Koudelka. Ladislav Jakl to však v rozhovoru pro Radiožurnál označil za „absolutní nesmysly“. Pavel Hasenkopf v reakci na to sdělil, že se na přípravě amnestie podílel, ale jeho návrh (který získaly Lidové noviny a proto Hasenkopfa označily za autora amnestie) nebyl vybrán. Výsledný text amnestie je podle něj kompilátem z několika různých návrhů. Spolupráci se Zdeňkem Koudelkou pak popřel ministr spravedlnosti Pavel Blažek.
Vratislav Mynář, ředitel kanceláře Klausova prezidentského nástupce Miloše Zemana koncem dubna znovu médiím potvrdil, že autory amnestie jsou Petr Hájek, právník Pavel Hasenkopf a Ladislav Jakl, přičemž Jakla označil za nejaktivnějšího z celé trojice. Hájek s Jaklem Mynářovo tvrzení následně opět popřeli. Pavel Hasenkopf v reakci na to zažaloval Kancelář prezidenta republiky. Spor v létě 2014 skončil smírem, podle kterého Hasenkopf „neměl možnost ovlivnit vyhlášené znění amnestie“.
Zdůvodnění Prezident ani jeho kancelář amnestii nezdůvodnili, avšak o den později, 2. ledna 2013 při jmenování Jaroslava Bureše do funkce předsedy Vrchního soudu v Praze, Václav Klaus poznamenal: „Věřím, že teď ve vašem vrchním soudu už bude vše v pořádku, už budete soudit tak dobře, že nebude potřeba, aby se udělovaly nějaké amnestie a milosti. Doufám, že nastane rajská doba.“
Druhý článek amnestie, abolici dlouho neuzavřených kauz, obhajoval především prezidentův tajemník Ladislav Jakl.
16. ledna poskytl prezident Klaus rozhovor České televizi, ve kterém vyjmenoval tři cíle, které amnestií sledoval. Prvním cílem bylo odpustit a prominout lidem, kteří spáchali méně závažné trestné činy, které by podle Klause ve většině evropských zemí ani nevedly k uvěznění. Druhý cílem bylo propustit z věznic seniory. Třetím cílem bylo zastavit enormně dlouhá soudní řízení. Zároveň odmítl, že by amnestii vyhlašoval kvůli nějakým konkrétním lidem.
Kontrasignace předsedou vlády náhled|vpravo|Podpis premiéra Petra Nečase
K platnosti amnestie byla potřeba kromě prezidentova rozhodnutí také kontrasignace premiéra Petra Nečase, který tak také učinil. Vláda tím přijala nad amnestií odpovědnost. Podle ministra financí Miroslava Kalouska však vláda nese odpovědnost pouze za provedení, nikoli důsledky amnestie, a to i z důvodu, že o ní nebyli členové vlády (kromě ministra spravedlnosti Pavla Blažka a premiéra Petra Nečase) předem informováni. Nečas sám řekl, že amnestii nemohl nepodepsat. Podle Aleše Gerlocha, Václava Pavlíčka, Jana Wintra, Jana Kysely a dalších odborníků na ústavní právo jsou však tyto interpretace mylné a odpovědnost nese i vláda, takže premiér mohl rozsah či samotné vyhlášení amnestie ovlivnit.
Skutečnost, že premiér Petr Nečas z mnoha stran kritizovanou amnestii bez informování členů vlády a jakéhokoli vysvětlení kontrasignoval, nahrává podle týdeníku Respekt spekulacím, že jeho podpis byl politickým obchodem za Klausův předvánoční podpis pod vládním daňovým balíčkem, což premiér vyloučil. Tyto spekulace však potvrzují policejní odposlechy (nasazené kvůli kauze Nagyová). Podle odposlechů měl 5. ledna Petr Nečas ředitelce své kanceláře Janě Nagyové říci: „Amnestie je strašný průšvih. Můžu říct otevřeně, že šlo o podpis za podpis.“ Takovouto dohodu však aktéři amnestie nadále vylučují, případně tvrdí, že o ní nic nevěděli.
Amnestie je přitom podle čl. 63 odst. 1 písm. k) Ústavy sice rozhodnutím prezidenta republiky, ale odstavec 3 daného článku současně stanoví, že „rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.“ Podle následujícího odstavce 4 pak „za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.“
Rozsah amnestie Vymezení náhled|Elektronická verze sbírky ve formátu .pdf. Amnestie se vztahuje na tyto případy:Rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. ledna 2013 ve Sbírce zákonů České republiky První článek v odstavci 1 promíjí nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nepřevyšující jeden rok nebo jejich zbytky a v odstavci 3 u těchto osob zahlazuje odsouzení. První článek v odstavci 2 promíjí osobám starším 74 let nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nepřevyšující deset let nebo jejich zbytky a v odstavci 3 u těchto osob zahlazuje odsouzení. Druhý článek zastavuje trestní stíhání, od jejichž zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let; nevztahuje se na trestní stíhání proti uprchlému. Třetí článek podle odst. 1 a 2 podmíněně promíjí nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nepřevyšující dva roky nebo jejich zbytky. Nevztahuje se na trestné činy za zločiny, při nichž byla způsobena smrt nebo těžká újma na zdraví, na zločiny proti životu a zdraví, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, anebo proti rodině a dětem a nevztahuje se na osoby, které byly v posledních 5 letech odsouzeny k nepodmíněnému trestný za jinou trestnou činnost anebo propuštěny z výkonu trestu, pokud nebyl trest zahlazen. Na úhrnný nebo souhrnný trest nelze prominutí vztáhnout ani zčásti, pokud prominutí podle čl. III nelze vztáhnout na celou trestnou činnost. Třetí článek podle odst. 1 a 3 podmíněně promíjí osobám starším 69 let nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nepřevyšující tři roky nebo jejich zbytky. Na úhrnný nebo souhrnný trest nelze prominutí vztáhnout ani zčásti, pokud prominutí podle čl. III nelze vztáhnout na celou trestnou činnost. Čtvrtý článek promíjí podmíněné tresty odnětí svobody osobám starším 69 let a osobám, kde trest nepřevyšoval dva roky. Čtvrtý článek promíjí všechny nevykonané tresty obecně prospěšných prací a domácího vězení a jejich zbytky. Pátý článek stanovuje, že všechna předešlá ustanovení se ve stejném rozsahu vztahují též na provinění spáchané mladistvým a trestní opatření uložené mladistvému.
Počet dotčených Amnestie se celkem dotkne asi 32 tisíc lidí. Z toho asi 14 500 osob podmínečně odsouzených, 12 200 osob vykonávajících obecně prospěšné práce a 330 odsouzených k domácímu vězení. Zbytek z celkové sumy tvoří propuštění vězni, kterých podle prvních odhadů mělo být 7416, ale konečné číslo bude o něco nižší. Podle druhého, aboličního článku amnestie, bylo k 15. únoru zastaveno celkem 327 kauz, z toho 201 kauz na okresních a krajských státních zastupitelstvích (týkajících se celkem 265 trestně stíhaných osob) a 126 kauz na okresních, krajských a vrchních soudech (týkajících se celkem 331 obžalovaných). Podle nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana ještě desítky kauz přibudou.
Osoby a kauzy dotčené amnestií Amnestie se dotkla nebo se dotkne i některých mediálně známých kauz. Podle prvního, třetího či čtvrtého článku byly prominuty tresty například následujícím: zpěvačka Dara Rolins (dostala osmnáctiměsíční podmínku za dopravní nehodu, při níž zemřel motocyklista) předseda DSSS Tomáš Vandas (dostal čtyřměsíční podmínku za prvomájový projev v Brně v roce 2009) agresivní řidič Aleš Trpišovský (dostal dvouletou podmínku za to, že na dálnici D1 „vybrzďoval“ řidiče, sedmiletý zákaz řízení zrušen ale nebyl) Magdaléna Weiglová (dcera Klausova hradního kancléře Jiřího Weigla, dostala dvouletou podmínku za dopravní nehodu u Lázní Toušeň, při které zemřela její spolujezdkyně) František Dohnal (někdejší šéf NKÚ, dostal osmiměsíční podmínku za zneužití pravomoci úřední osoby) Artur Slawomir Kamedula (majitel sítě českých Amsterdam shopů odsouzený ke dvěma letům vězení) Hana K., matka tzv. „vlčích dětí“ (dostala dvouletý nepodmíněný trest za zanedbání péče o své děti)
Podle druhého článku bylo zastaveno trestní stíhání například těchto osob: manažeři obžalovaní kvůli krachu Union banky František Chvalovský (Spolu s dalšími čtyřmi lidmi údajně způsobil Komerční bance škodu 1,5 miliardy korun. Za stomilionové úvěrové podvody sice dostal desetiletý trest, ale vrchní soud ho zrušil.) Nebyl amnestován soudce </span>Jiří Berka a spol. (čelí obžalobě, že falešnými konkurzy způsobil škodu za čtvrt miliardy korun) byť původně Krajský soud v Českých Budějovicích zcela a Vrchní soud v Olomouci částečně amnestii protiprávně použily, což však zrušil Nejvyšší soud 13. 8. 2014, jelikož všem obviněným hrozí trest vyšší než 10 let Petr Lukeš (obžalován v kauze vytunelovaných firem kolem chomutovských válcoven, proces se táhl přes patnáct let) Ten však amnestii odmítl a následný soud jej zprostil všech obvinění. tři představitelé vytunelované společnosti H-System Karel Srba a jeho dva spoluobvinění (kauza o pronájmu Českého domu v Moskvě. Případ však zatím nekončí, bude se jím zabývat ještě odvolací vrchní soud. Státní zástupce i ministerstvo zahraničí, kterému muži údajně způsobili škodu přes 26 milionů korun, si totiž podali stížnost.) Tomáš Pitr (Pitr a Provod připravili, podle obžaloby, za pomoci fiktivních faktur na reklamní a zprostředkovatelskou činnost stát na daních o zhruba 23,5 milionu. Pitr byl již pravomocně odsouzen k tříletému trestu vězení za vyvedení akcií potravinářských společností Setuza a Milo Surovárny ze společnosti Agrocredit a jeden daňový únik. Dva roky už ale strávil ve vazbě a soudy ho roku 2012 na podzim podmínečně propustily na svobodu. Stanovily mu tříletou zkušební dobu. Těchto skutků se amnestie netýká.) obžalování v souvislosti s krachem investičních fondů Trend a Mercia (Z těchto fondů zmizelo v 90. letech 1,4 miliardy korun) Kaplanová a spol. (Bývalá zaměstnankyně Komerční banky zodpovídající za úvěry pro Chvalovského)