náhled|500leté kolísání politické stability egyptských dynastií v letech 2950–500 před Kristem. Údaje jsou vyhlazeny Halbergovou kosinorovou regresí (E. Páleš, M. Mikulecký, Neuroendocrinology Letters 2008). Graf ze série článků oceněných cenou Zdeňka Kleina náhled|500letá periodicita dominuje, jak ukazuje ostrý vrchol v periodogramu, také v časovém sledu výskytu vynikajících čínských básníků v letech 1200 před Kristem – 1900 po Kristu. (Emil Páleš a Miroslav Mikulecký, Neuroendocrinology Letters 2004.) Graf ze série článků oceněných cenou Zdeňka Kleina náhled|Křivka lunisolárního gravitačního zrychlení (uGal) proti času (minuty): počíná o 00:15hod. dne před dnem narození a končí po více než 3 dnech hodnotou 5000 minut. Kroužek ukazuje čas narození M. Mikuleckého v blízkosti vrcholu gravitační vlny, v souhlase s ním postulovaným Kleinovým–Mikuleckého zákonem náhled|Graf zrození – 1959, syn Miroslav. Gravitační křivky pro daný čas a místo byly sestrojeny pomocí geofyzikálního počítačového programu Etide, který dal autorovi laskavě k dispozici jeho tvůrce – Prof. Émile Klingelé, Zürich, Švýcarsko náhled|Graf zrození – 1987 vnuk Lukáš. Gravitační křivky z programu Etide náhled|Sluneční aktivita, vyjádřená počtem skvrn na Slunci (Wolfovým číslem) v letech 1500–1995, hodnoceným Halbergovou regresí. Užší předpovědní koridor platí pro průměry, širší pro jednotlivé roky. (Mikulecký, nepublikováno)
Miroslav Mikulecký (22. června 1927 Orlík nad Vltavou – 25. ledna 2015) byl profesor vnitřního lékařství a biometrie, vědec a pedagog. Patřil k zakladatelským osobnostem slovenské hepatologie.Marian Kaščák: História slovenskej gastroenterológie. V: Ľ. Jurgoš, L. Kužela, Š. Hrušovský: Gastroenterológia. Bratislava, Veda 2006:4-9. Celý profesionální život pracoval v běžném provozu kliniky jako lékař-internista ve funkci postupně sekundárního lékaře, odborného asistenta, docenta a profesora – přednosty kliniky, jímž byl v pořadí šestý.Poznámka: Šestý přednosta kliniky po profesorovi Kristiánu Hynkovi, zakladateli a prvním rektorovi Univerzity Komenského, profesoru Netouškovi (oba byli význační pražští lékaři a profesoři Univerzity Karlovy), profesoru Filovi, akademiku Dérerovi, jehož jméno nese Univerzitní nemocnice v Bratislavě a nakonec po profesoru Ondrejičkovi, který rovněž promoval na Karlově univerzitě v Praze. Od 70. let přednášel a pracoval také v zahraničí, například v Anglii, USA nebo v Austrálii. Pochází z rodiny Mikoláše Alše.
Život a dílo
Rodina Narodil se 22. června 1927 ve Starém Sedle – Orlíku nad Vltavou otci Jaroslavovi Mikuleckému a jeho manželce Anně, rozené Teskové, vyučené švadleně. Jeho vzdělanost byla podporována velkou péčí rodičů. Otec – válečný invalida – dostal místo sluhy u divizního vojenského soudu v Užhorodu. Při narození svého syna ale prohlásil suverénně a imperativně: „Bude doktor!“.Slovem doktor myslel lékař. To nakonec prosadil, i když Miroslav chtěl na přírodovědu. Od začátku škol měl víceméně výborný prospěch. Celé gymnázium, stejně jako celý život, pracoval i po večerech a nocích. Už na střední škole studoval i z vysokoškolských učebnic. Získal si respekt profesorů, předběhl všechny tradičně nejlepší žáky. Maturoval se samými jedničkami a z biologie „s prospěchem zvláště vynikajícím“.
Rod Mikuleckých vznikl dne 16. srpna 1586 přestěhováním bohatého občana Antoše z Mikulče u Svitav do Horní Sloupnice u Chocně. Koupil tam velký majetek a zapsali ho jako Antoše Mikulečského. Rod se velmi rozrostl. Po bitvě na Bílé Hoře přešla jeho evangelická část na Slovensko a do Maďarska. Jeden z těchto Mikuleckých – Daniel promoval kolem roku 1840 v Padui na lékaře jako jeden z mála Slováků. Část katolíků se vystěhovala kolem roku 1850 do USA. Jeden z nich – Josef – úspěšně bojoval ve wisconsinském 26. pěším pluku ve válce Severu proti Jihu za svobodu v USA. Profesor Mikulecký, příslušník katolické větve, která zůstala v širším okolí Horní Sloupnice, zvolil roku 1953 Slovensko za svoje celoživotní působiště.
Dětství prožil Mikuleckého otec jako nejchudší dítě obce Chotěšiny u Chocně v obecní pastoušce. Už od 14 let se živil sám jako mlynářský učeň a později jako dělník. Otec po válce nesl stopy po úplavici, zákopovém zápalu ledvin (virusová trench nephritis) a malárii, ale potkal se s plk. MUDr. Emerem z Vojenské nemocnice Josefov – Jaroměř, když tam byl přibližně v letech 1918 až 1919 hospitalizován. Emer si válečného invalidu u sebe nechal na oddělení jako písaře a zajistil mu práci u vojenského soudu v Užhorodu. Patří se snad také uvést, že otec byl tvrdý odpůrce alkoholu, stejně jako sám Miroslav Mikulecký. Z jeho otce se stal „selfmademan“ – plukovník justice JUDr. Hobl si všiml, že je bystrý a pracovitý, dostával stále větší úlohy, udělal si mešťanku a dotáhl to nakonec – po 30 letech postupně – na místo nejvyššího soudního úředníka – vrchní administrativní kontrolor. To byla první masarykovská republika, nikdo se neptal na kádrový posudek, rozhodovala jen „svatá práce“, pracovní výkon. Byl považován za velmi spolehlivého. Jak sám potom Mikulecký o svých rodičích mluví: „Můj nedosažitelný vzor. Takže srdce mám od maminky, hlavu po tatínkovi.“
Je vnukem Alšova bratrance, řezbáře Jana Tesky (autora kazetového stropu Teskova sálu na Orlíku). Jeho maminka byla nejmladší dítě a miláček tatínkův. Jak pan profesor sám vzpomíná:
Profesor Mikulecký „ty svoje panenky“ rovnal celý život – systematicky studoval i pracoval, snažil se vnášet pořádek do věcí, pojmů, do celé své práce. Velkou a neodmyslitelnou podporou mu byla celoživotní družka Julie, rozená Turkotová, čistá Slovenka ze Sliače. Starost o rodinu spočívala převážně na ní. Při jejím pohřbu v červenci 2013 se profesor veřejně pokorně kál: „Příliš jsem zneužíval manželčinu dobrotu, vykořisťoval jsem ji. Prosím Boha, ji i vás o odpuštění.“
Pracovní a vědecká činnost Má klasické vzdělání, medicínu vystudoval na LFKU v Hradci Králové a 21. ledna 1953 přišel do Bratislavy. Poté absolvoval speciální kurz zdravotnické ochrany proti zbraním hromadného ničení v Hradci Králové. Na bratislavskou Lékařskou fakultu nastoupil 8. července 1954, do 31. července 1959 tu přednášel lékařskou vojenskou toxikologii, radiologii a biologii (tři zbraně hromadného ničení). Stal se důstojníkem „schopným použití v podmínkách jaderné války“ – během jedné studijní cesty navštívil i Hirošimu.
V klinické medicíně je žákem předního slovenského internisty, absolventa Karlovy Univerzity profesora Mikuláše Ondrejičky, který ho roku 1974 habilitoval jako docenta. V letech 1959 až 1989 se pracovně vyvíjel na klinice a velmi intenzivně publikoval na Západě. Jedna z prvních jeho publikací byla v časopise Gastroenterologia Basel – New York v roce 1960.
Přednášel a pracoval vědecky na pozvání často na Západě. V Ústavu národního zdraví USA, Bethesda, Maryland – federální výzkumné instituci pracoval téměř rok (1970 a potom 1977, kdy procestoval s přednáškami a diskusemi celé Spojené státy). V roce 1987–1988 (13 měsíců) působil na Matematickém ústavě Queenslandské univerzity v australském Brisbane. Kratší pracovně-studijní pobyty se týkaly Velké Británie (1967, Liverpool a Londýn), Sovětského svazu (1977, Moskva a Riga), Japonska (1990 Tokio, Past President kongresu o matematickém modelování jaterní funkce) a Brazílie (1995, Sao Paulo, kosmobiologické vztahy). Aktivně se účastnil světových gastroenterologických kongresů v Dánsku (1970, Kodaň) a v Mexiku (1974, Mexico City) a I. světového kongresu lékařské informatiky MedInfo ve Švédsku (1974, Stockholm).
Přišel Listopad 1989 – studenti prohlásili, že Mikulecký se věnoval více „biokybernetice“ než klinické práci, byl degradován de facto z profesora na odborného asistenta... i když „papírově“ byl stále profesor, a nakonec byl v roce 1994 s dalšími pěti profesory DrSc. proti vůli vedení fakulty vyloučen z Lékařské fakulty. V roce 2008 se skuteční studenti v Akademickém senátu vyjádřili na 100% kladně, Mikulecký dostal nejvyšší vyznamenání fakulty na návrh děkana Lékařské fakulty prof. MUDr. Petra Labaše, PhD. Profesor Mikulecký přednášel praktickou aplikaci matematické statistiky také na Fakultě matematiky, fyziky a informatiky Univerzity Komenského. Tam ho studenti plně tolerovali i po roce 1989. Jeho přednášky byly ukončeny až v roce 2003 pro nedostatek finančních prostředků.
V letech 1981–1989 působil jako přednosta I. interní kliniky a navázal na vědeckou práci akademika Ladislava Dérera, objevitele cirkaseptánních (sedmidenních) rytmů. Profesor Mikulecký má vedoucí postavení v pokračování v díle akademika Dérera. Hlavní a nejcitovanější Dérerova posmrtně vydaná práce v Neoplasma z roku 1960, kde akademik uvažoval o možném kosmickém původu 6–7denních rytmů, ale nedokázal ho, byla citována ve Web of Knowledge – All Databases 22krát, z toho 8krát Franzem Halbergem a 10krát M. Mikuleckým. Na klinice pracoval od roku 1959 do roku 1994.
Při hodnocení výsledků klinických sledování zavedl na klinice nejmodernější statistické metody, které aktivně rozvíjel pro nejkomplikovanější biologické děje. Výrazně zvýšil úroveň hodnocení pravdivosti a nepravdivosti nejen v medicíně, ale i v jiných oborech včetně historie. Je stále vyhledávaným odborníkem na biometrické analýzy, o kterých napsal také učebnici. Publikoval přes tisíc odborných prací s více než 1500 citacemi.Poznámka: Nejrenomovanější registr světových publikací a citací - Web of Knowledge (Thomson-Reuters) uvádí ke jménu MIKULECKY M v části All Databases 233 publikací a 1025 citací bez autocitací (kdyby autor citoval sám sebe) a v exkluzivní části (Web of Knowledge - Web of Science, podle ní se dělají světové žebříčky Univerzit), která je vybíravější, 114 publikací a 889 citací.http://apps.webofknowledge.com/CitationReport.do?product=WOS&... placený obsah Statistické metody rozvíjel ve spolupráci s matematiky – už nežijícím profesorem RNDr. Antonem Huťou, DrSc, absolventem Karlovy univerzity a spoluzakladatelem slovenské numerické matematiky, už nežijícím RNDr. Pavlem Ondrejkou, prof. RNDr. Lubomírem Kubáčkem, DrSc, prof. RNDr. Jozefem Komorníkem, DrSc., Dr. Amálií Valachovou a Dr. Alexandrem Valachem.