Giordano Bruno, původně Filippo Bruno, též Nolan nebo Nolanus (leden 1548, Nola u Neapole – 17. února 1600, Řím) byl italský dominikánský mnich, filozof (představitel renesančního hermetismu), spisovatel (básník a komediograf), teoretický kosmolog,Bruno byl matematik a filozof, nicméně není moderní astronomickou komunitou považován za astronoma, neboť není dostupná žádná informace o jím prováděných astronomických pozorováních jako v případě Tychona Brahe, Keplera a Galilea. Pogge, Richard W. http://www.astronomy.ohio-state.edu/~pogge/Essays/Bruno.html 1999. zabýval se rovněž mnemotechnikou. Ovlivněn byl Mikulášem Kusánským a Bernardem Telesiem. V astronomii se proslavil tezemi o tom, že Země ani Slunce nejsou středem vesmíru a že vesmír je nekonečný.
Od roku 1593 byly některé jeho názory šetřeny jako hereze římskou inkvizicí – byl obviněn z popírání několika katolických doktrín, zejména věčného zatracení, boží trojjedinosti, božské podstaty Kristovy, panenství Panny Marie a transsubstanciace. Také jeho panteismus vzbuzoval vážné obavy. Inkvizice ho shledala vinným a byl upálen v římském Campo dei Fiori v roce 1600. Po své smrti a zejména v 19. a na počátku 20. století se stal jedním ze symbolů násilného útlaku svobodného vědeckého bádání katolickou církví a posléze jedním z idolů volnomyšlenkářů, i když není zřejmé, nakolik se jeho rozsudek za teologické hereze a filosofické náhledy vztahoval i na jeho kosmologické spekulace.Michael J. Crowe, The Extraterrestrial Life Debate 1750–1900, Cambridge University Press, 1986, p. 10, "[Bruno's] sources... seem to have been more numerous than his followers, at least until the eighteenth- and nineteenth-century revival of interest in Bruno as a supposed 'martyr for science.' It is true that he was burned at the stake in Rome in 1600, but the church authorities guilty of this action were almost certainly more distressed at his denial of Christ's divinity and alleged diabolism than at his cosmological doctrines."Adam Frank, The Constant Fire: Beyond the Science vs. Religion Debate, University of California Press, 2009, p. 24, "Though Bruno may have been a brilliant thinker whose work stands as a bridge between ancient and modern thought, his persecution cannot be seen solely in light of the war between science and religion." Historička Frances Yatesová tvrdí, že byl potrestán spíše za obhajobu hermetické tradice.Frances Yates, Giordano Bruno and the Hermetic Tradition, Routledge and Kegan Paul, 1964, p. 450 Byl hluboce ovlivněn arabskou astrologií (zvláště Averroesovou filosofií), novoplatonismem, renesanční hermeneutikou a legendami opřádajícími egyptského boha Thovta.The primary work on the relationship between Bruno and Hermeticism is Frances Yates, Giordano Bruno and The Hermetic Tradition, 1964; for an alternative assessment, placing more emphasis on the Kabbalah, and less on Hermeticism, see Karen Silvia De Leon-Jones, Giordano Bruno and the Kabbalah, Yale, 1997; for a return to emphasis on Bruno's role in the development of Science, and criticism of Yates' emphasis on magical and Hermetic themes, see Hillary Gatti, Giordano Bruno and Renaissance Science, Cornell, 1999 Teologická heterodoxnost vedla Bruna ke snižování úlohy náboženství, které se podle něho hodí jen k uspokojení nevzdělanců.DUROZOI, Gérard, ROUSSEL, André a SOKOL, Jan. Filozofický slovník. Překlad Jan Binder. 1. vyd. Praha: EWA, 1994. 352 s. . S. 38.
Život
Mládí Narodil se roku 1548 ve vesnici Nola nedaleko Neapole v Itálii, původním jménem se jmenoval Filippo Bruno, za svoji přezdívku si později zvolil jméno Nolanus nebo Nolan, podle místa svého narození) (i svoji filozofii nazýval nolanistickou). Po studiích v Neapoli vstoupil jako patnáctiletý do dominikánského kláštera a později roku 1565 se stal členem dominikánského řádu, kde přijal své nové jméno Giordano. O sedm let později byl vysvěcen na kněze.
Vyhnanství V pozdější době byl obviněn z kacířství, roku 1576 uprchl z Neapole do Říma a posléze přes Chambéry do Ženevy; tím začal jeho neustálý život štvance. Protože nebyl schopen své názory přizpůsobit své době, z většiny míst svého působení byl vyhnán. Z Ženevy se vydal do Toulouse, ale odsud musel kvůli hugenotským válkám odejít do Paříže. Z Paříže se na doporučení francouzského krále vydal do Oxfordu, tam však byl odmítnut kvůli svým útokům proti aristotelovské filozofii.
Svá nejšťastnější léta pak prožil v letech 1583 až 1585 v Londýně, převážně u francouzského velvyslance Michela de Castelnau kde mj. roku 1584 vydal významné spisy La Cena de le Ceneri (Večeře na popeleční středu) a De l'infinito, universo e mondi (O nekonečnu, vesmíru a světech), ve kterých korigoval Koperníkův heliocentrismus a vyložil svoji kosmologickou teorii o nekonečnosti vesmíru.
V roce 1585 se společně s vyslancem de Castelnauem vrátil do Paříže, kterou musel rovněž opustit kvůli útokům na aristotelovskou filozofii. Poté pobýval v Německu v univerzitních městech Marburgu a Wittenbergu. Následně strávil v roce 1588 půl roku v Praze u císaře Rudolfa II. Z Prahy odjel do Helmstedtu, pak do Frankfurtu nad Mohanem, krátce pobýval v Curychu. Na krátkou dobu dostal katedru matematiky v Padově, nicméně brzo poté byla obsazena Galileem.
Uvěznění, soud a poprava náhled|Proces s Giordanem Brunem, reliéf z Brunova pomníku na římském náměstí Campo de' Fiori V roce 1591, během svého pobytu ve Frankfurtu, obdržel pozvání Giovanniho Moceniga k návratu do Itálie. Když ztratil možnost získat natrvalo katedru v Padově, pozvání přijal a vrátil se do Benátek. Hned v roce 1592 však byl svým žákem udán, zatčen, uvězněn inkvizicí a roku 1593 vydán do Říma. O důvodech, proč vlastně Mocenigo Bruna udal, existuje řada spekulací, např. že byl od počátku agentem inkvizice, že Bruna podezříval, že mu nechce prozradit vše, co ví z černé magie atd. Rovněž jeho vydání Benátkami do Říma nebyla zcela samozřejmá věc, neboť Benátky si zakládaly na své nezávislosti; v jeho případě však Řím mohl svou žádost opřít o dohodu o vydávání uprchlých mnichů, navíc se tehdejší vedení republiky snažilo o vstřícnost vůči Římu. Bruno se tak vlastně stal obětí „vysoké“ politiky
Proces, v němž byl Bruno souzen za své protikatolické a rouhačské myšlenky, se pro něj zpočátku vyvíjel poměrně příznivě, protože svědkem obžaloby byl pouze Mocenigo, a sám Bruno prohlásil, že je ochoten odvolat některé kacířské názory. Koncem roku 1593 ale do případu zasáhl františkánský mnich bratr Celestýn z Verony, jenž byl pro podezření z kacířství vězněn v Benátkách spolu s Brunem, a poté uvězněn v klášteře San Severino nedaleko Ancony. Chtěje zlepšit své postavení, sepsal Celestýn proti Brunovi udání, obsahující kacířské a rouhavé výroky, které měl pronést během svého věznění v Benátkách. Kromě toho také zpochybnil upřímnost pokání, které Bruno dosud projevoval. Bratr Celestýn byl následně převezen do Říma, vyslýchán a souzen inkvizicí. Jeho udání Brunovi velmi přitížilo a zřejmě vedlo i jeho mučení. Kardinál Robert Bellarmino definoval osm tvrzení, jež měl Bruno odvolat. Za prvé Bruno tvrdí, že objasnil příčiny pohybu Země a nehybnosti oblohy jistými důvody, které prý neodporují božskému Písmu. Marně mu byly předloženy verše Eklesiasty (1, 4–5): „Terra autem in aeternum stat; Sol oritur, et occidit" [ale Země na věky stojí; vychází Slunce, i zapadáDoslovný český překlad Vulgáty byl převzat z knihy → Bible česká, čili, Písmo swaté starého i nowého Zákona: podlé obecného latinského, od sw. Římské katolické církwe schwáleného wýkladu přeložené, a opět s pilností přehlednuté, ponaprawené, wyswětlené a znowa wydané. 2. wyd. Praha: Bedřich Rohlíček, 1857. 1433 s. cnb001040326. [Citovaný text je na str. 693.]], Bruno odpověděl, že se Písmo svaté vyjadřuje jazykem, který je přístupný věřícím, a neobrací se k vědcům jako takovým.NAMER, Émile. Případ Galilei. Překlad Petr Horák. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1982. 196 s. cnb000161326. S. 13–14. (Tentýž citát z bible předložil později kardinál Bellarmino rovněž Galileimu.)È. Namer, Sprawa Galileusza, Warszawa 1988, s. 14 Dalším závadným tvrzením byla skutečnost, že Bruno kladl proti ideji stvoření svou doktrínu nekonečného a věčného vesmíru, složeného z nesčetných světů...NAMER, Émile. Případ Galilei. Překlad Petr Horák. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1982. 196 s. cnb000161326. S. 14. [Všech 8 závadných tvrzení je na str. 13–14.]
Profesor Tretera k tomu uvádí:
Poté, co Bruno tvrdošíjně odmítal odvolat, byl odsouzen k trestu smrti upálením. je pozoruhodné, že k témuž trestu byl římskou inkvizicí již předtím, 19. srpna 1599, odsouzen i bratr Celestýn a v noci na 2. září nad ním byl rozsudek vykonán.Luigi Firpo, Il processo di Giordano Bruno, Řím, Salerno Editrice S.r.l., 1993, s. 44-46. Přesný důvod jeho odsouzení není znám, možná během vyšetřování vyšly najevo Celestýnovy kacířské názory, spíše se však inkvizice potřebovala zbavit nepohodlného svědka, tomu by nasvědčovala skutečnost, že byl upálen tajně, v nočních hodinách. Brunův rozsudek smrti je datován 8. únorem 1600 a byl podepsán devíti kardinály.NAMER, Émile. Případ Galilei. Překlad Petr Horák. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1982. 196 s. cnb000161326. S. 15. Součástí rozsudku bylo i zařazení veškerých spisů Giordana Bruna (opera omnia) na Index zakázaných knih.Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. S. 39. Po vynesení rozsudku řekl odsouzenec svým soudcům: Vy, kteří mě odsuzujete k smrti, máte větší strach než já, jenž smrt podstupuji.DRTINA, František. Úvod do filosofie: myšlenkový vývoj evropského lidstva. Svazek 2, [Nová doba]. 2. vyd. V Praze: Jan Laichter, 1948. 506 s. cnb000712517. S. 110.
Trest byl vykonán 17. února roku 1600 na náměstí Campo de' Fiori (Náměstí květin) v Římě. Bylo to v době milostivého léta a přihlížející poutníci se těšili odpustkům. Bruno byl na popraviště přiveden s roubíkem v ústech, aby nemohl vést pobuřující řeči, byl svlečen, nahý pověšen za nohy hlavou dolů nad hranici Fitzgerald, Timothy (2007). Discourse on Civility and Barbarity. Oxford University Press. p. 239. a upálen zaživa.NAMER, Émile. Případ Galilei. Překlad Petr Horák. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1982. 196 s. cnb000161326. S. 16. Ještě na hranici se odvracel od kříže, který mu byl podáván. Popel byl vhozen do Tibery. Cenné svědectví o popravě přinesl Kaspar Schoppe.
Fyzický vzhled náhled|Nejstarší rytina Giordana Bruna z roku 1715. První podobizna Bruna je rytina vydaná v roce 1715Edward A. Gosselin, "A Dominican Head in Layman's Garb? A Correction to the Scientific Iconography of Giordano Bruno", in The Sixteenth Century Journal, Vol. 27, No. 3 (Autumn, 1996), p 674 a citovaná Salvestrinim jako „jediný známý portrét Bruna“. Salvestrini se domníval, že jde o přetisk ze ztraceného originálu.Virgilio Salvestrini, Bibliografia di Giordano Bruno, Firenze, 1958 Tato rytina se stala zdrojem pro pozdější Brunovy podobizny.
Záznamy z doby jeho uvěznění Benátskou inkvizicí v květnu 1592 ho popisují jako muže „průměrné výšky s ořechově zbarvenými vousy a vzezřením kolem 40 let“. Naproti tomu pasáž v díle George Abbota naznačuje, že Bruno byl drobné postavy: „Když italský tulák (v angl. originále didapper), který se sám tituloval Philotheus Iordanus Brunus Nolanus, magis elaborata Theologia Doctor, se jménem delším než jeho tělo...“Robert McNulty, "Bruno at Oxford", in Renaissance News, 1960 (XIII), pp 300-305 Slovo "didapper" pejorativně použité Abbotem je jeden z výrazů pro potápku a může podle všeho znamenat něco jako „tulák“.http://www.thefreedictionary.com/didapperhttp://en.wiktionary.org/wiki/didapperNápadný rozdíl je možná způsoben jen rozdílným vnímáním výšky v Oxfordu a Benátkách.
Retrospektivní „vědecká“ ikonografie Bruna ukazuje v mnišské dominikánské kutně ale bez tonzury. Edward Gosselin se domníval, že je možné, že si Bruno tonzuru ponechal až do roku 1579 a je možné, že ji čas od času nosil i později.