Sjenica

Sjenica (v srbské cyrilici Сјеница) je město v centrálním Srbsku poblíž hranice s Černou Horou. Administrativně je součástí Zlatiborského okruhu a historicky regionu, známého jako Sandžak. Nachází se v hornaté oblasti; průměrná nadmořská výška se pohybuje okolo 1000 m.

Podle sčítání lidu z roku 2022 má opština 24 083 obyvatel, zatímco v samotném městě žije 12 989 obyvatel.

Sjenica je multietnické prostředí, ve kterém žijí Bosňáci, Srbové, Albánci, Černohorci, Turci, Romové a další národnosti.

Historie Sjenica je poprvé připomínána roku 1253 v rukopisu krále Uroše Nemanjiće jako místo na obchodní cestě ze Srbska do Dubrovnické republiky. Dubrovničtí obchodníci zde platili clo. V blízkosti samotné Sjenice se nachází místo Caričina, kde se nacházelo výletní místo císařovny Jeleny, ženy Dušana Velikého.

Během rakousko-tureckých válek v závěru 17. století, kdy byli Turci vyhnáni z Uher pronikla rakouská armáda hluboko na území Balkánského poloostrova. Srbové ze Sjenice bojovali po bok rakouské armády. Pro Turecko představovala Sjenica strategicky významný bod. Směřovala sem hlavní ofenziva turecké armády i během Prvního srbského povstání. V květnu 1809 zde vzbouřenci nicméně dokázali na krátký čas tureckou armádu vyhnat. Sjenica pro ně představovala klíčovou zastávku na cestě k Novému Pazaru a Rogozně. Vyhnáni však nebyli pouze Turci, ale také slovanské obyvatelstvo muslimského vyznání.

Mezi lety 1790 až 1817 bylo město jedním z pěti okresů Novopazarského sandžaku. Ten se rozkládal až na území dnešního Kosova. Po roce 1878, kdy správu nad Bosnou a Hercegovinou získalo Rakousko-Uhersko byly v tomto regionu umístěna rakouská vojska.

vlevo|náhled|Mešita ve Sjenici. Většina obyvatel města se hlásí k bosňácké národnosti a muslimskému vyznáni. V polovině 19. století nicméně zůstala Sjenica i nadále pod tureckou správou. Nejprve autonomní a později samostatné Srbské knížectví se rozvíjelo v severní části dnešní země. Sjenica se hospodářsky rozvíjela především díky řemeslné výrobě a obchodu se zbytkem Turecka. Během existence Osmanské říše se v Sjenici po nějakou dobu nacházelo sídlo sandžaku (turecky Seniçe sancağı). Zřízen byl v roce 1902 při administrativní reformě turecké správy. Původní administrativní jednotky byly zmenšeny, a protože se Sjenica nacházela dále od Nového Pazaru nebo Prištiny, získala samosprávu.

Konec turecké nadvlády nad městem přinesla První balkánská válka, která vypukla na podzim 1912. Krátce po vyhlášení války bylo město obsazeno vojsky Srbska a Černé Hory. Po skončení války byl celý region rozdělen; většina jeho území připadla Srbsku, malá část Černé Hoře. Státní hranice mezi oběma zeměmi byla vytyčena až 12. listopadu 1913.

Během druhé světové války se Sjenicu pokusili obsadit partyzáni, avšak jejich útok skončil značným nezdarem. Administrativně bylo město součástí Nezávislého státu Chorvatsko. Město bylo od fašismu osvobozeno 12. prosince 1944.

Přírodní poměry náhled|vlevo|Řeka Uvac Sjenica se nachází v nadmořské výšce 1000-1030 m n. m., v Sjeničské kotlině na pravém břehu řeky Uvac. V jejím blízkosti se nacházejí hory Jadovnik, Ozren, Giljeva a Javor. Podle města Sjenica se také jmenuje i zetsko-sjenický dialekt srbštiny a černohorštiny. Opština Sjenica, která správně zahrnuje kromě samotného města i okolní vesnice, patří k územně nejrozsáhlejším v regionu Sandžaku.

Vysoká nadmořská výška činí ze Sjenice jedno z nejchladnějších měst na území Srbska. V roce 1954 zde byla naměřena i nejnižší teplota na území SR Srbsko, -38 °C.Článek na portálu telegraf.rs Ročně je zaznamenána teplota pod bodem mrazu průměrně v 134 dnech.

Ekonomika V Sjenici se nachází továrna na výrobu latexu. Rovněž zde sídlilo několik podniků textilní výroby, jako např. Sanateks nebo Vesna. V blízkosti Sjenice se nachází uhelný Důl Štavalj. V Sjenici dále sídlí zemědělsko-lesnický podnik Pešter.

Město nemá napojení na srbskou železniční síť. Nejbližší nádraží se nachází v několik desítek kilometrů vzdáleném městě Prijepolje.

K roku 2023 patřila Sjenica k obcím s nejvyšší mírou nezaměstnanosti v Srbsku (přibližně 50 %). Mezi hlavní příčiny patří nestabilní politická situace během 90. let 20. století a prvního desetiletí 21. století a také zaostalá infrastruktura (v blízkosti se nenacházejí žádná mezinárodní letiště, dálnice ani železnice).

Turistika Severně od Sjenice se nachází pohoří Zlatar, národní park Golija a národní park v údolí řeky Uvac.

Obyvatelstvo Podle sčítání lidu z roku 2022 má opština Sjenica 24 083 obyvatel. Hustota zalidnění na území opštiny je 23,5 obyvatel na kilometr čtvereční.

Etnické skupiny V roce 1991 tvořili obyvatelstvo opštiny Sjenica ze 76,1 % etničtí Muslimové, z 22,6 % Srbové a Černohorci a z 1,3 % ostatní. Při sčítání lidu v roce 1991 se většina obyvatel přihlásila k etnické příslušnosti Muslimů; v následujícím sčítání lidu v roce 2002 se část z nich deklarovala jako Bošňáci, zatímco jiní se i nadále uváděli jako Muslimové po etnické stránce.

Většinu obyvatel Sjenice tvoří Bošňáci nebo etničtí Muslimové (77,8 %), následovaní Srby (16 %) a Romy (0,3 %). Etnické složení opštiny (sčítání lidu 2022):

Etnická skupina Sčítání 1991 Sčítání 2011 Sčítání 2022 Počet obyvatel % Počet obyvatel % Počet obyvatel % Bosňáci — 19 498 73,9 17 665 73,4 Srbové 7 546 22,4 5 264 20 3 861 16 Muslimové 25 633 76,1 1 234 4,7 1 069 4,4 Albánci 55 0,1 29 0,1 26 0,1 Černohorci 77 0,2 15 0,0 3 0,0 Romové 1 0,0 93 0,3 1 0,0 Ostatní 154 0,4 237 0,9 1 431 5,9 Celkem 33 681 26 392 24 083 Odkazy Reference

Externí odkazy Official site about Sjenica (TV Sjenica, Weather forecast, and the biggest community for people from Sjenica)

Kategorie:Města v Srbsku Kategorie:Zlatiborský okruh