Procopius (kolem 326 – 27. května 366) byl římský uzurpátor, jenž v letech 365 až 366 vedl povstání proti císaři Valentovi.

Život Procopius se narodil někdy okolo roku 326 v Kilíkii. Třebaže jména jeho rodičů nejsou známa, pocházel z významné rodiny a z matčiny strany byl spřízněn s císařem Julianem.Ammianus Marcellinus XXVI.6.1. Za Constantia II. působil jako notarius a v roce 358 se v této funkci zúčastnil poselstva vyslaného k sásánovskému dvoru v Persii.Ammianus Marcellinus XVII.14.3. Později sloužil jako tribun, a když se po Constantiově úmrtí ujal vlády Julianus, povýšil do hodnosti komita.

Během tažení proti perské říši podniknutém v roce 363 Julianus postavil Procopia a Sebastiana do čela 30 000 mužů, s nimiž měli střežit horní Tigris.Ammianus Marcellinus XXIII.3.5. Posléze se měli spojit s arménským králem Arsakem a vytáhnout na jih, do Asýrie. Podle nepříliš věrohodné pověsti měl tehdy Julianus obdařit Procopia nachovým pláštěm a pro případ své smrti mu přikázal, aby se chopil moci.Ammianus Marcellinus XXIII.3.3, XXVI.6.2. O několik měsíců později Julianus v Persii zemřel, načež ustupující římské vojsko zvolilo za císaře Joviana.

Prameny se poněkud rozcházejí v dalším líčení Procopiova počínání. Ammianus Marcellinus se zmiňuje o tom, že měl za úkol pochovat Julianovy ostatky v Tarsu.Ammianus Marcellinus XXV.9.2. Jakmile to zařídil, ze strachu o svůj život odešel do ústraní a skrýval se v Chalkédónu, odkud docházel do Konstantinopole.Ammianus Marcellinus XXVI.6.5. Zósimos naproti tomu uvádí, že po nástupu Joviana na trůn se odebral k císaři, jemuž odevzdal roucho darované mu Julianem.Zósimos IV.4. Císař poté Procopia na vlastní žádost propustil ze svých služeb a dovolil mu pobývat s rodinou na statcích v kappadocké Kaisareii. Nedlouho nato přešla vláda na bratry Valentiniana I. a Valenta, kteří neprodleně vyslali své lidi, aby Procopia zadrželi.Zósimos IV.5. Procopius je ale dokázal přelstít, unikl k Černému moři a přeplavil se na Taurský Chersonésos. Protože stále trpěl obavou, že bude vydán svým pronásledovatelům, rozhodl se odcestovat do Konstantinopole.

Poté, co východní císař Valens opustil Konstantinopol a zamířil do Sýrie, Procopius využil příležitosti, příslibem odměn si naklonil vojáky dvou legií nacházejících se právě ve městě a s jejich přispěním se 28. září 365 prohlásil za císaře.Ammianus Marcellinus XXVI.6.14-18; Potter (2004), s. 522. Záhy obsadil senát a vstoupil do císařského paláce, přičemž vsadil do vězení pretoriánského prefekta Nebridia a městského prefekta Caesaria, které nahradil vlastními přívrženci.Ammianus Marcellinus XXVI.7.4-5. Z Thrákie získal další vojenské sbory a veliteli své armády ustavil Gomoaria a Agilona, někdejší vysoké důstojníky pod Constantiem.Ammianus Marcellinus XXVI.7.4. Na Procopiovu stranu se přidala řada jedinců zastávajících důležité posty za Juliana a Constantia, nespokojených s novým režimem.Potter (2004), s. 523. Procopius se ostentativně dovolával své příslušnosti ke konstantinovské dynastii, vůči níž byla dosud pociťována značná oddanost.Ammianus Marcellinus XXVI.6.14. Před vojáky proto nosíval v náručí malou Constantiovu dceru Constantii a podpory se mu dostalo i od její matky Faustiny, vdovy po císaři.Ammianus Marcellinus XXVI.7.10.

Valens se dozvěděl o uzurpaci v hlavním městě při zastávce v Kappadokii, kvůli čemuž se odebral do Galacie.Ammianus Marcellinus XXVI.7.2. Proti Procopiovi vyslal napřed dvě legie, avšak ty od něho odpadly a připojily se k uzurpátorovi.Ammianus Marcellinus XXVI.7.17. Několik Procopiových stoupenců mezitím vyrazilo do Illyrika s mincemi nesoucími portrét nového císaře. Tamější vojenský velitel Equitius, dosazený Valentinianem, je popravil a zablokoval přístupy z Thrákie na západ.Ammianus Marcellinus XXVI.7.11-12. Valentinianus přesto odmítl zasáhnout ve prospěch svého bratra, neboť jeho síly byly plně vázány na Rýně.Ammianus Marcellinus XXVI.5.12-13. Valens se ještě před koncem roku pokusil obsadit Nikaiu a Chalkedon, nalézající se v držení Procopia, nicméně jen stěží vyvázl z hrozící pohromy.Ammianus Marcellinus XXVI.8.3. Donucený vydat uzurpátorovi Bithýnii, vrátil se zpět do Ankyry, kde k němu dorazily posily z Orientu.Ammianus Marcellinus XXVI.8.4. Procopiovi vojáci pak oblehli a dobyli udatně bráněný Kyzikos.Ammianus Marcellinus XXVI.8.11. Uzurpátor usiloval o zvětšení své vojenské moci a dožadoval se pomoci Gótů, sídlících severně od Dunaje, jimž připomínal jejich smlouvu s Konstantinem.Ammianus Marcellinus XXVI.10.3, XXVII.5.1; ZsmsIV.7.

V průběhu zimy Valens shromáždil početné vojsko, s nímž na jaře 366 přitáhl k Pessinúntu.Ammianus Marcellinus XXVI.9.1. Po zajištění tohoto města posádkou se vypravil proti Gomoarovi do Lýdie, kam ho doprovázel také letitý a mimořádně vážený Arbitio, bývalý konzul a Constantiův magister militum.Ammianus Marcellinus XXVI.9.4-5. Autorita starého vojevůdce nahlodala loajalitu Gomoarových mužů v bitvě u Thyatiry, načež i se svým velitelem přeběhli do císařova tábora.Ammianus Marcellinus XXVI.9.6. Valens, posílený tímto přesvědčivým úspěchem, zamířil do Frýgie, kde se srazil s uzurpátorovými silami v bitvě u Thyatiry.ZosimosIV.8. Střetnutí rozhodla dezerce Procopiova velitele Agilona, jehož příkladu následovali mnozí vojáci.Ammianus Marcellinus XXVI.9.7. Procopius se pokusil vyhledat útočiště v okolní krajině, ale jeho průvodci ho náhle spoutali a přivedli k Valentovi. Podle Ammiana byla Procopiovi setnuta hlava a smrt stihla i oba muže, kteří ho zradili.Ammianus Marcellinus XXVI.9.9-10. Sókratés Scholastikos a Sozomenos popisují Procopiovu popravu tak, že kati přivázali jeho nohy ke dvěma sehnutým stromům. Když stromy uvolnili, roztrhly uzurpátora na dvě části.Sozomenos VI.8; Sokrates Scholastikos IV.5. Jako datum jeho smrti se uvádí 27. květen 366.Sokrates Scholastikos IV.9.

Odkazy Reference

Literatura AMMIANUS, Marcellinus. Dějiny římské říše za soumraku antiky. Praha: Arista: Baset, 2002. ČEŠKA, Josef. Zánik antického světa. Praha: Vyšehrad, 2000. POTTER, David S. The Roman Empire at Bay AD 180-395. London: Routledge, 2004. SOCRATES SCHOLASTICUS. Církevní dějiny, díl 2. Praha. Ústřední církevní nakladatelství, 1990 ZOSIMOS. Stesky posledního Římana. Praha: Odeon, 1983

Externí odkazy

Banchich, Thomas M. Procopius (365-366 A.D.). De Imperatoribus Romanis

Kategorie:Římští uzurpátoři Kategorie:Konstantinovská dynastie Kategorie:Narození ve 4. století Kategorie:Popravení lidé Kategorie:Úmrtí v roce 366 Kategorie:Muži