náhled|Krystaly halitu v rakouském solném dole u Hallstattu Sedimentologie je nauka o sedimentech, jejich složení, vzniku i o veškerých sedimentačních pochodech. Zahrnuje sedimentární petrologii, která se zabývá procesy vedoucími ke vzniku usazených hornin na zemském povrchu, a sedimentární petrografii, která se zabývá hlavně mikroskopickým studiem sedimentů. Všeobecné studium usazených hornin se označuje jako litologie.
Předmět studia Sedimentologie zahrnuje studium moderních sedimentů jako je písekRaymond Siever, Sand, Scientific American Library, New York (1988), ., bahnoP.E. Potter, J.B. Maynard, and P.J. Depetris, Mud and Mudstones: Introduction and Overview Springer, Berlin (2005) . a hlínaGeorges Millot, translated [from the French] by W.R. Farrand, Helene Paquet, Geology Of Clays - Weathering, Sedimentology, Geochemistry Springer Verlag, Berlin (1970), . a procesy, které mají za následek jejich uložení.Gary Nichols, Sedimentology & Stratigraphy, Wiley-Blackwell, Malden, MA (1999), . Sedimentologové uplatňují své znalosti moderních postupů k interpretaci geologické historie prostřednictvím pozorování sedimentárních hornin a sedimentárních struktur.
Sedimentární horniny pokrývají většinu zemského povrchu, zaznamenávají hodně z historie Země a přechovávají fosílie. Sedimentologie je úzce spojena se stratigrafií, která studuje fyzikální a časové vztahy mezi vrstvami hornin.
Předpoklad, že procesy ovlivňující Zemi jsou dnes stejné jako v minulosti, je základem pro určení sedimentárních vlastností v horninách. Porovnáním podobných vlastností dnes s vlastnostmi v horninách (například srovnáním moderních písčitých s dunami zachovanými ve starých Liparských pískovcích) geologové rekonstruují dřívější prostředí.
Typy sedimentárních hornin náhled|vpravo|Onkolit z období Ordoviku nalezeny poblíž Crown Pointu v New Yorku, (Rygel, M.C.)
Existují čtyři základní typy sedimentárních hornin: klastické, uhličitany, evapority a chemické. Klastické horniny jsou složeny z částic pocházejících ze zvětrávání a eroze předchozích hornin a skládají se především z fragmentů materiálu. Jsou klasifikovány podle převažující velikosti zrna a jejich složení. Uhličitany jsou složeny z různých karbonátových minerálů (nejčastěji z uhličitanu vápenatého) sražených různými organickými a anorganickými procesy. Většina karbonátových hornin se skládá z materiálu z útesů. Evapority jsou tvořeny prostřednictvím odpařování vody na zemském povrchu a nejčastěji zahrnují halit nebo sádrovec. Chemické sedimentární horniny, včetně některých uhličitanů, jsou naplaveny srážením minerálů z vodních toků.Edward J. Tarbuck, Frederick K. Lutgens, Cameron J. Tsujita, Earth, An Introduction to Physical Geology, National Library of Canada Cataloguing in Publication, 2005,
Význam sedimentárních hornin Sedimentární horniny poskytují velké množství produktů, které moderní i starověké společnosti začaly využívat. Umění: mramor je příkladem použití sedimentárních hornin v honbě za estetikou a uměním. Architektonické využití: kámen pocházející z usazených hornin se používá jako dekorační kámen v architektuře. Zejména břidlice na zastřešování a pískovec pro nosné pilíře. Keramika a průmyslové materiály: hlína pro hrnčířství a keramiku, včetně cihel. Cement a vápno jsou odvozeny z vápence. Energie: ropná geologie spoléhá na schopnosti sedimentárních hornin vytvářet usazeniny ropných olejů. V usazených horninách se nachází uhlí a ropné břidlice. Podzemní voda: sedimentární horniny obsahují velký podíl podzemních vrstev vody. Naše chápání rozsahu těchto zvodní a množství vody, které z nich může být staženo, závisí na znalostech skal, které je drží (nádrž).Joe H. S. Macquaker and Kevin M. Bohacs, "Geology: On the Accumulation of Mud," Science, 14 December 2007: 1734-1735.
Reference
Související články Geologie
Externí odkazy
Kategorie:Fyzická geografie Kategorie:Vědy o Zemi