náhled|upright=1.0|Piero di Cosimo: Portrét mladého muže náhled|upright=1.0|Piero di Cosimo: Marie Magdaléna
Piero di Cosimo (vlastním jménem Piero di Lorenzo) (1462, Florencie – 12. dubna 1522 Florencie) byl toskánský (italský) renesanční malíř.
Životopis Narodil v roce 1461 nebo 1462 v rodině zlatníka Lorenza Chimentiho ve Florencii. V jednom životopise však Giorgio Vasari uvádí rok 1441.
Pierův otec si všiml synova nadání pro kresbu a dal ho vyučit malířem v dílně Cosima Rosselliho, podle něhož byl Piero nazván di Cosimo. Rosselli viděl, že má Piero větší nadání než jiní žáci a dokáže více promýšlet svou práci, proto mu také častěji svěřoval důležité úkoly. Roku 1481 povolal papež Sixtus Rosselliho do Říma, aby vyzdobil část Sixtinské kaple. Mistr si na pomoc přizval i Piera di Cosimo. Pravděpodobně ho učil i alchymii a okultním vědám.
Když Rosselli zemřel v roce 1507, Piero se uzavřel do ústraní a nechtěl se starat o svůj dům a zahradu. Celý život byl spíš samotář a mnozí lidé ho považovali za blázna. Vasari popisuje, jak nedbal na vlastní pohodlí, péči o sebe a zcela se oddal umění. Žil velice svobodně a byl spjatý spíš s přírodou než se společností. Vnímal jako ruch pláč dětí, kašlání lidí, zpěv řeholníků i odbíjení zvonů. Zatímco déšť pro něj byl hudbou. Vůči přírodě pociťoval i jistou pokoru, jelikož měl strach z bouřky. Když mluvil s lidmi, působil roztržitě a často hovořil o zvláštních věcech, což vyvolalo u posluchačů pobavení. Ve stáří však přestával snášet přítomnost lidí, nesnesl ani své žáky. Postupně se takto připravil o pomocníky a sám již nezvládal malovat, protože ochrnul po mrtvici. Odmítal i péči lékařů a tak se jeho zdravotní stav jen zhoršoval. Datum Cosimovy smrti není doloženo, většinou je uváděn rok 1521, kdy měli najít jeho tělo pod schodištěm v jeho domě. Pochován byl v kostele San Pier Maggiore. Z období konce jeho života je známá pouze jedna podobizna, kterou vytvořil jeho blízký přítel Francesco da Sangallo. Dílo se bohužel nedochovalo, ale stalo se předlohou pro dřevoryt, který je uveden ve Vasariho životopise Cosima.
Mezi žáky Piera di Cosimo patřil Andrea del Sarto.
Dílo Cosimo velmi důkladně uvažoval nad výtvarným projevem již od dob svého mládí, kdy se učil u Rosselliho. Často využíval své dokonalé představivosti a inspirací pro jezdecké souboje či fantastická města a pohledy do krajiny se mu stávala omšelá zeď nebo mraky na obloze. Příroda pro něj byla velmi důležitá, nechával se jí okouzlovat a byl zastáncem názoru, že se do ní nemá nijak zasahovat. Důkladně ji zkoumal a dokázal ji ztvárnil se vší jemností. Maloval technikou olejomalby. Důležitým prvkem v jeho malbách byla kresebnost a lineárnost. Často ztvárňoval mytologická témata a Pannu Marii.
V raném období, kdy navštívil Řím, byla jeho tvorba ovlivněna Filippinem Lippim a Domenicem Ghirlandaiem. V roce 1483 viděl Triptych Portinari od Huga van der Goes, v němž mohl sledovat důležitost krajiny v kompozici. Nejspíš se také inspiroval dílem Niccoly da Correggia, roku 1487 bylo uvedeno jeho drama Zefyr ve Ferraře. Znal také díla Leonarda da Vinci a nechal se inspirovat především jeho atmosférickými krajinami. V Cosimových pracích lze sledovat tento vliv po roce 1500.
Díla Piera di Cosimo se obtížně určují, jelikož většina z nich není signovaná ani datovaná.
Nejznámější díla vpravo|náhled|Portrét Simonetty Vespucci náhled|upright=1.0|Piero di Cosimo: Nalezení medu