Henryk Mikołaj Górecki (6. prosince 1933, Czernica – 12. listopadu 2010, Katovice) byl polský skladatel soudobé hudby, profesor a rektor Státní vysoké školy múzických umění v Katovicích, rytíř Řádu bílé orlice.
Život
Dětství Henryk Górecki se narodil 6. prosince 1933 ve slezské obci Czernica na jihozápadě Polska. Rodina žila skromně, otec Roman byl úředníkem na místní železniční stanici, ale oba rodiče milovali hudbu a byli amatérskými hudebníky. Matka Ortylie zemřela, když byly Henrykovi pouhé dva roky, a řada jeho prvních skladeb je věnována její památce. O několik měsíců později, se otec znovu oženil a přestěhovali se do Rydułtowů. Henryk projevoval zájem o hudbu již v raném věku, ale otec a nová matka jej v tom nejprve nepodporovali, by naopak mu dokonce zakazovali hrát na matčino piano. V roce 1943 si však přece jen prosadil, že se mohl učit hrát na housle u místního amatérského hudebníka Pawla Hajdugy. Hajduga byl svéráznou postavou. Kromě hudby se zabýval výrobou nástrojů, malířstvím a sochařstvím, psal básně i filosofické traktáty.
V roce 1937 upadl při hře na sousedově dvoře a vykloubil si kyčel. Následný hnisavý zánět místní lékař nerozpoznal a dva roky bez adekvátní léčby vedly k nevratným změnám na kostech. Později musel strávit dvacet měsíců v nemocnici v Německu a podrobit se několika operacím. Následky tohoto zranění pak trpěl celý život.
Skladatelské začátky náhled|vlevo|Pohled na Rydułtowy, kde Górecki učil v letech 1951–1953
V letech 1951–1953 učil na základní škole na předměstí Rydułtowů a v roce 1952 byl přijat na pedagogické oddělení konzervatoře v Rybniku, kde studoval hru na klarinet, housle a klavír a hudební teorii. Čtyřleté studium se mu podařilo zvládnout za méně než tři roky. Z té doby pocházejí také jeho první skladby, převážně písně a drobné klavírní skladby. Příležitostně se pokoušel i o rozsáhlejší díla. V roce 1952 se zabýval zhudebněním balady Adama Mickiewicze Świtezianka. Skladba však zůstala nedokončena. Ekonomická situace skladatele byla v té době velmi svízelná. Učitelé byli obecně špatně placeni a i notový papír byl v té době těžko dostupný a drahý.
náhled|vpravo|Hudební akademie v Katovicích
Górecki pokračoval ve studiu hudby na Hudební akademii v Katovicích u Bolesława Szabelského, který byl žákem Karola Szymanowského. Stejně jako později Górecki i jeho učitel čerpal inspiraci z polského goralského folklóru. Szabelski podporoval rostoucí sebedůvěru a nezávislost svého žáka a ponechával mu dostatečný prostor, aby mohl rozvíjet své vlastní myšlenky a projekty. Jeho první skladby se tak nesly v duchu neoklasicismu a osvojil si i techniku dvanáctitónové hudby. Akademii absolvoval v roce 1960 s vyznamenáním.
V roce 1959 se oženil s klavíristkou Jadwigou Rurańskou. Měli dvě děti, dceru Annu a syna Mikolaje.
Jeho 1. symfonie, kterou zkomponoval ještě v průběhu studia na Akademii, měla v roce 1961 velký úspěch na Bienále mládeže v Paříži. Na několik let pak do Paříže přesídlil a dále studoval. Velký vliv na něj měli zejména Olivier Messiaen, Roman Palester a Karlheinz Stockhausen.
Vrcholné období 200px|vlevo|náhled|Snímek z provedení skladby Beatus Vir komponované na počest papeže Jana Pavla II. V roce 1975 byl Górecki jmenován profesorem skladby a později i rektorem na škole v Katowicích, kterou sám absolvoval. Mezi jeho studenty byli např. Eugeniusz Knapik, Andrzej Krzanowski, Rafał Augustyn a jeho syn Mikołaj. Nikdy se nestal členem Komunistické strany a jeho působení na škole bylo ve znamení neustálého zápasu o ochranu školy, jejích studentů a zaměstnanců před zásahy politických orgánů do její činnost. V roce 1979 na svůj post rezignoval na protest proti rozhodnutí vlády nepřipustit návštěvu papeže Jana Pavla II. v Katovicích. Založil zde také místní pobočku Klubu katolických intelektuálů, která se přímo angažovala v boji proti komunistickému režimu. Politicky aktivní byl po celá sedmdesátá a osmdesátá léta. V roce 1991 pak zkomponoval Miserere pro velký sbor jako vzpomínku na policejní násilí.
Hudba Góreckého pokrývá celou škálu hudebních stylů, ale směřuje k relativní harmonické a rytmické jednoduchosti. Je považován za zakladatele tzv. Nové polské školy. Jeho rané práce z první poloviny padesátých let byly komponovány ve stylu Antona Weberna a dalších serialistů té doby. Jeho pověst v té době nezaostávala za jeho současníky a jeho postavení bylo potvrzeno v roce 1960, když skladba Monologhi pro soprán dvě harfy a bicí nástroje získala první cenu v Soutěži mladých polských skladatelů. Až do konce roku 1962 byl publikem festivalu soudobé hudby Varšavský podzim považován vedle Krzysztofa Pendereckiho za vůdce Polské moderní školy.
V polovině šedesátých let a na počátku let sedmdesátých se náhle odklonil od své počáteční kariéry radikálního modernisty a začal komponovat v mnohem tradičnějším a romantičtějším stylu. Tato změna stylu byla avantgardními hudebníky považována za zradu a i když nadále dostával hudební zakázky přestal být považován za nějak zvláště mimořádného skladatele.
Smrt V posledních desetiletích svého života byl Górecki často nemocen. Premiéra jeho 4. symfonie, která se měla konat v roce 2010 v Londýně byla pro onemocnění skladatele zrušena. Zemřel 12. listopadu 2010 v Katovicích na komplikace provázející plicní infekci. Jen měsíc před smrtí obdržel nejvyšší polské vyznamenání Řád bílé orlice, který mu v nemocnici předala manželka polského prezidenta Anna Komorowska.
Pohřeb se konal 17. listopadu 2010 v katedrále Krista Krále v Katovicích. Urna s popelem skladatele byla uložena na Sienkiewiczově hřbitově v Katovicích.
V únoru roku 2013 bylo oznámeno, že světová premiéra 4. symfonie se bude konat v dubnu 2014 v Londýně, jak bylo původně oznámeno. Skladbu provede The London Philharmonic Orchestra v Royal Festival Hall.
13. září 2013 byla odhalena busta umělce na Grunwaldské třídě v Katovicích. Jeho jméno přijala Slezská filharmonie v Katovicích.
Vyznamenání 60x60pixelů komtur Řádu znovuzrozeného Polska (Polsko, 1994) 60x60pixelů velkodůstojník Řádu znovuzrozeného Polska (Polsko, 2003) 60x60pixelů rytíř Řádu bílé orlice (Polsko, 2010) 60x60pixelů rytíř velkokříže Řádu svatého Řehoře Velikého (Vatikán, 2009)
Dílo Op. 1 Čtyři preludia (1955) pro sólový klavír Op. 2 Toccata (1955) pro dva klavíry Op. 3 Three Songs (1956) pro střední hlas Op. 4 Variace (1956) pro housle a klavír Op. 5 Quartettino (1956) pro dvě flétny, hoboj a housle Op. 6 Sonata (1956/84/90) pro sólový klavír Op. 7 Písně radosti a rytmu (1956) pro dva klavíry a orchestr Op. 8 Sonatina v jedné části (1956) pro housle a klavír Op. 9 Pět malých preludií (1956) pro sólový klavír Op. 10 Sonata (1957) pro dvoje housle Op. 11 Koncert (1957) pro pět nástrojů a smyčcové kvarteto Op. 12 Epitaph (1958) pro smíšený sbor a komorní soubor Op. 13 Pět kusů (1959) pro dva klavíry Op. 14. Symphony "1959" (1959) pro smyčcový orchestr a bicí nástroje Op. 15 Tři schémata (1959) pro sólovou flétnu Op. 16 Monologhi (1960) pro soprán, dvě harfy a bicí nástroje Op. 17 Scontri (1960) pro orchestr (titul inspirovaný písní Luigi Nona) (bez opusového čísla) Zpěv ve formě kánonu (1961/1984) pro smyčcové kvarteto Op. 18 Schéma IV pro sólovou flétnu Op. 19 Genesis – série tří děl pro různé instrumentální soubory: I – Elementi per tre archi (1962) pro smyčcové trio II – Canti strumentali per 15 esecutori (1962) pro tři housle, tři violy, dvě flétny, trumpety, mandolínu a bicí III – Monodram per soprano, metalli di percussione e sei violbassi (1963) pro soprán, kovové bicí nástroje a šest kontrabasů (bez opusového čísla) Tři tance ve starém slohu (1963) pro smyčcový orchestr Op. 20 Choros I (1964) pro smyčcový orchestr Op. 21 Chorus (1965) pro orchestr Op. 22 Malá hudba I (1967) pro dvoje housle a kytaru Op. 23 Music II (1967) 4 trubky, 4 pozouny, 2 klavíry a bicí Op. 24 Staropolská hudba (1969) pro orchestr Op. 25 Malá hudba III (1967) pro tři violy Op. 26. Kantáta (1968) pro sólové varhany (bez opusového čísla) Sygnały Wratislaviae gloria pro plechy a smyčce Op. 27 Canticum graduum (1969) pro orchestr Op. 28 Malá hudba IV "Trombone Concerto" (1970) pro klarinet, trombon, violoncello a klavír Op. 29 Ad Matrem (1971) pro soprán sólo, smíšený sbor a orchestr Op. 30 Two Sacred Songs (1971) pro baryton a orchestr, op. 30b – pro baryton a klavír Op. 31 Druhá symfonie "Koperníkovská" (1972) pro soprán a baryton sólo, smíšený sbor a orchestr Op. 32 Euntes Ibant et Flebant (1972) pro smíšený sbor a cappella Op. 33 Dvě písně (1972) na slova J. Tuwima texty pro sbor a capella Op. 34 Tři tance (1973) pro orchestr Op. 35 Amen (1975) pro smíšený sbor (bez opusového čísla) Dwa hejnały pro dechové nástroje Op. 36 Třetí symfonie "Symfonie smutných písní" (1976) pro soprán sólo a orchestr Op. 37 Tři kousky (1977) pro housle a klavír Op. 38 Beatus Vir (1979) žalm pro baryton sólo, smíšený sbor a orchestr – věnovaný papeži Janu Pavlu II. Op. 39 Szeroka Woda (1979), 5 skladeb pro smíšený sbor a cappella Op. 40 Koncert pro cembalo (nebo klavír) a smyčcový orchestr (1980) Op. 41 Mazurky (1980) pro klavír Op. 42 Dvě písně na slova F. G. Lorca (1956–1980) pro střední hlas a klavír Op. 43 Błogosławione pieśni malinowe, písně na slova C. K. Norwida (1980) pro hlas a klavír Op. 44 Miserere (1981) pro velký smíšený sbor a cappella Op. 45 Wieczór ciemny się uniża (1981), pět lidových písní pro smíšený sbor a cappella Op. 46 Wisło moja, Wisło szara (1981), lidové písně pro smíšený sbor a cappella Op. 47 Ukolébavky a tance (1982) pro housle a klavír Op. 48 Písně na slova J. Słowackiego (1983) pro hlas a klavír Op. 49 Tři ukolébavky (1984/1991) pro smíšený sbor a cappella Op. 50 Ach, mój wianku lewandowy (1984), Sedm písní pro smíšený sbor a cappella Op. 51 Idzie chmura, pada deszcz (1984), pět lidových písní pro smíšený sbor a cappella Op. 52 Různé skladby (1956-61/90) pro klavír Op. 53 Recitativos a Ariosos "Lerchenmusik" (1984/85/86) pro klarinet, violoncello a klavír Op. 54 Písně Marie, pět mariánských písní pro smíšený sbor a cappella (1985) Op. 55 O Domina Nostra. Meditace Panny Marie Čenstochové (1985) pro sólový soprán a varhany Op. 56. Pod Twoją obronę (1985) 8-hlasý smíšený sbor a cappella Op. 57 Na Anioł Pański biją dzwony na slova K. Przerwy-Tetmajera (1986) pro smíšený sbor a cappella (bez opusového čísla) Kostelní písně, 21 skladeb pro smíšený sbor a cappella (1986) Op. 58 Pro vás, Anne-Lill (1986–1990) pro flétnu a klavír Op. 59 Ari "operní scéna" (1987) pro tubu, klavír, tam-tam a velký buben Op. 60 Totus Tuus (1987) pro smíšený sbor a cappella Op. 61 Przybądź Duchu Święty (1988) pro smíšený sbor a cappella Op. 62 Już się zmierzcha, hudba pro smyčcový kvartet (1. smyčcový kvartet) (1988) Op. 63 Good Night (1990) pro soprán, alt flétnu, klavír a 3 TAM-Tams (bez opusového čísla) Intermezzo (1990) pro klavír Op. 64 Quasi una fantasia (2. smyčcový kvartet) (1990–1991) Op. 65 Koncert-kantáta (1992) pro altovou flétnu a orchestr Op. 66 Kleines Requiem für eine Polka (Malé Requiem pro Polku) (1993) pro komorní soubor (klavír a 13 sólových nástrojů) Op. 67 3. smyčcový kvartet ….pieśni śpiewają (1993-5?/2005?,) Op. 68 Tři písně na básně M. Konopnické (1954-55/95) pro hlas a klavír Op. 69 Tři fragmenty na slova Stanislawa Wyspiańskiho (1996) pro hlas a klavír Op. 70 Valentinský kus (1996) pro flétnu a zvonek Op. 71 Klarinetový kvuintet: Píseň pro klarinet a smyčcové kvarteto (1996) Op. 72 Salve, Sidus Polonorum (Kantáta ke sv. Vojtěchu) (1997) pro velký smíšený sbor, varhany, dva klavíry a bicí nástroje Op. 73 Malá fantazie pro housle a klavír (1997) Op. 74 ? Op. 75 Hej, z góry, z góry! kóniku bury – pět kurpianských písní pro sbor a cappella nebo pro hlas a klavír (2003) Op. 76 Lobgesang pro smíšený sbor a zvony (2000) Op. 77 Niech nam żyją i śpiewają pro vokální ansámbl (2000) Op. 78 Quasi una fantasia – verze op. 64 pro velký smyčcový orchestr (2002)