Adrian von Arburg (* 29. prosince 1974 Wolhusen, Švýcarsko), od roku 2011 občanským jménem Adrian Portmann, je švýcarský historik, který dlouhodobě působil v Česku (např. v letech 2008–2015 jako vědecký pracovník a vyučující na Historickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, v letech 2013–2014 zastával post předsedy Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Věnuje se dějinám migrací (především vysídlení Němců z českého pohraničí a souběžnému osídlování těchto oblastí). Řídí občanské sdružení Conditio humana. V roce 2015 se vrátil do Švýcarska.
Studium a život v ČR Adrian von Arburg se narodil v roce 1974 v předalpské části kantonu Luzern a ještě jako student se v roce 1993 během školní výměny seznámil skrze českou studentku a její prarodiče s prostředím severozápadních Čech, s krajinou, jak sám říká, poznamenanou extenzivní těžbou uhlí a znečištěním životního prostředí, ale i poválečnou výměnou obyvatelstva. Vysídlení sudetských Němců se tak stalo jeho životním tématem. Vystudoval historii, politologii a kombinaci oborů se zaměřením na balkánské země na univerzitách v Bernu a ve Vídni (2001, Mag. phil.). Po ukončení magisterského studia absolvoval postgraduální studium na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (2004, Ph.D.), kde také obhájil disertační práci o české politice vůči zůstavším sudetským Němcům v letech 1947–1953. Devatenáct let žil v České republice, bydlel v Brně a vyučoval na Masarykově univerzitě. V roce 2011 upřednostnil občanské jméno Portmann, pocházející z druhé části rodiny.
Odborná činnost Badatelsky se věnuje tématu vysídlení Němců z českého pohraničí, proměnám českého pohraničí a ostatních území republiky, kde žil větší počet Němců, od konce války v roce 1945 až do první poloviny padesátých let. Výzkum, který se týká nejen nuceného vysídlení, ale také dalšího vnitrostátního přesídlování, probíhá v šedesáti českých archivech a podílí se na něm více než padesát lidí.
Od roku 2010 vydává k tomuto tématu spolu s Tomášem Staňkem rozsáhlou edici archivních dokumentů nazvanou Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951. Mělo by se dohromady jednat o vydáním osmi svazků. Zatím vyšly čtyři publikace. Ačkoliv je téma vysídlení německého etnika velmi zásadní kapitolou českých i německých dějin, Tomáš Staněk a Adrian von Arburg jsou prvními historiky, kteří se rozhodli zpracovat rozsáhlé archivní fondy, které zatím (do konce 20. století) systematicky a vyčerpávajícím způsobem nikdo nezpracoval.Sudety: konec libovůle historiků , Literární noviny, 01 Březen 2012, Jan Hloušek Adrian von Arburg se zabývá také fenoménem přistěhovalectví, nacionalismem, výzkumem identit a multikulturním soužitím v moderních evropských dějinách.
Od roku 2008 do roku 2015 působil jako vědecký pracovník a vyučující na Historickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a v redakčních radách několika odborných časopisů (např. Soudobé dějiny, Slezský sborník).
Od ledna do července 2012 byl členem přípravného výboru při zřizování občanského sdružení Conditio humana, v letech 2012–2015 jeho předsedou a od roku 2015 je předsedou Správní rady. Conditio humana se prostřednictvím vydávání knih a pořádání veřejných přednášek snaží o prohloubení znalostí a popularizaci soudobých dějin střední Evropy.http://www.conditiohumana.cz : Správní rada Dále je členem kuratoria Akademie Mitteleuropa.akademie-mitteleuropa.de: Představenstvo a kuratorium (německy)
V letech 2013–2014 zastával post předsedy Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).Životopis na Panelové diskusi „Švýcarská přímá demokracie: Model pro Českou republiku?“, Brno 2.6. 2014 Po zkušenostech s ÚSTRV se Adrian Portmann rozhodl v roce 2015 vrátit zpátky do Švýcarska. Po návratu do Švýcarska působil od října 2015 do června 2017 ve funkci vedoucího azylového zařízení (Deputy Camp Executive) organizace „ORS Service AG“. Od června 2017 pracuje v kantonu Lucern pro státní úřad „Gesundheits- und Sozialdepartement (oddělení Asyl- und Flüchtlingswesen)“.Adrian PortmannORS Service AGGesundheits- und Sozialdepartement
Edice VNPČP Edice Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951 (zkratka VNPČP) předkládá odborné i širší veřejnosti poprvé od konce druhé světové války rozsáhlou dokumentaci novodobých českých dějin: zpřístupňuje dokumenty, doprovodné texty a komentáře k poměrům a českoněmeckým vztahům v pohraničních oblastech českých zemí. Jak svou koncepcí tak i svým obsahem a šíří je zcela výjimečným počinem a výsledkem dlouholeté spolupráce mezinárodního týmu historiků, kteří bádali v 60 archivech České republiky. Hlavními editory jsou Adrian Portmann a Tomáš Staněk. Celkově se však v minulých letech na projektu podílelo více než čtyřicet osob.Edice VNPČP: Realizační tým
První publikační fáze Výsledky první publikační fáze, která zahrnuje úvodní I. díl a II. díl (rozdělen do tří svazků), začaly vycházet díky soukromým prostředkům editorů, jejich rodin a přátel od prosince 2010. Vydání Edice VNPČP podpořil také Václav Havel, který pro první svazky napsal krátkou zdravici.Edice VNPČP: První publikační fáze
I. díl Češi a Němci do roku 1945, Úvod k edici II. díl, svazek 1, Duben – srpen/září 1945: „Divoký odsun“ a počátky osídlování Díl II., svazek 2, Srpen/září – prosinec 1945: Příprava organizovaného odsunu a postup osídlování Díl II., svazek 3, Akty hromadného násilí v roce 1945 a jejich vyšetřování
Zdravice Václava Havla
Druhá publikační fáze Druhá publikační fáze, zahrnující čtveřici děl (díly III. až VI.), se nachází ve stavu pokročilého rozpracování a její realizace závisí na podpoře sponzorů. Jedná se o díla:Edice VNPČP: Druhá publikační fáze
Díl III. 1946: Rok transferu Díl IV. 1947–1951: Závěrečná etapa migrací a nová realita pohraničí Díl V. Výsledky migrací – Situace menšin – Kulturně společenské poměry Díl VI. Soudobý tisk 1945–1951
Ohrožení badatelské práce a projektu Od roku 2011, kdy vyšel třetí svazek Edice VNPČP, začal být projekt vážně ohrožen. Projekt není dostatečně finančně podporován a práce na něm je několik let financována soukromě či formou „dobrovolné“ spolupráce editorů a dalších osob. Druhá řada svazků se nalézá podle editorů v značně rozpracovaném stavu. Od roku 2012 financuje práce na projektu občanské sdružení Conditio humana se sídlem v Brně. Po odchodu Adriana Portmanna z ČR, jednoho z hlavních editorů, je otázkou, zda bude projekt vůbec v dohledné době dokončen.
Důvody k opuštění České republiky
Kandidatura na ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Dne 15. května 2013 byl jmenován do Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů a následně byl zvolen jejím předsedou.http://www.ustrcr.cz/cs/vedecka-rada-ustavu Dne 3. ledna 2014 ohlásil svoji kandidaturu na funkci ředitele ÚSTR,K dispozici jen na: archive.is/www.adrianportmann.cz téhož dne oznámil svůj záměr (vzhledem ke kandidatuře na funkci šéfa ÚSTR), co nejdříve rezignovat na funkci předsedy Vědecké radyarchive.is webpage capture: Demise z funkce předsedy Vědecké rady ÚSTR (k účinností rezignace došlo 10. ledna 2014).http://www.ustrcr.cz/cs/zasedani-vedecke-rady-2013-2014 Jako jediný kandidát zveřejnil svoji koncepci o dalším směřování ÚSTR dnem vyhlášení kandidatury na vlastním webu.archive.is webpage capture: Koncepce ÚSTR Během kandidatury kladl důraz na transparenci a vedení veřejných diskuzí s kandidáty,archive.is webpage capture:Veřejné debaty s kandidáty přičemž vyjádřil námitky proti Radou ÚSTR až dodatečně vyhlášenému utajování jmen kandidátů a změně systému hodnocení kandidátů.archive.is webpage capture: Otazník k bodovému hodnocení Pravidel Zásadní pravidla konkursu Rada ÚSTR totiž vyhlásila až poté, co jejím členům již byla známa jména všech uchazečů.http://www.ustrcr.cz/data/pdf/rada/2014-01-03-pravidla-VR.pdf
Dne 9. dubna 2014 byl v prvním kole vyřazen z probíhající volby ředitele ÚSTR,http://www.ustrcr.cz/data/pdf/rada/2014/zapis-jednani05-2014.pdf podle jeho názoru nezákonně, protože Rada ÚSTR při volbě nepostupovala podle tehdy platného Jednacího řádu. Neprodleně poté se začal ke konkurzu kriticky vyjadřovat v médiích. V rozhovorechhttp://ceskapozice.lidovky.cz/adrian-portmann-postup-rady-ustr-byl-amatersky-budu-se-soudit-pb6-/tema.aspx?c=A140418_220955_pozice_139863http://nazory.aktualne.cz/rozhovory/portmann-zhoubne-dedictvi-komunismu-je-videt-stale-vic/r~e3e2c9d0c61611e3ad22002590604f2e/ a vlastních příspěvcích zdůvodnil, proč podle jeho názoru výběrové řízení na funkci ředitele ÚSTR neproběhlo regulérně a spravedlivě.http://respekt.ihned.cz/c1-62051450-adrian-portmann-hlavou-proti-zdihttp://echo24.cz/a/wC7Ye/spolecna-vina-jako-pouto-aneb-proc-byl-zvolen-hazdrahttp://denikreferendum.cz/clanek/17855-hrobarska-realpolitika Dne 23. října 2014 podal ve věci výběrového řízení proti ÚSTR žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 3,http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/290146-neuspesny-kandidat-na-sefa-ustr-podal-zalobu-na-vyberove-rizeni/ ten 5. srpna 2015 při prvním stání tuto žalobu zamítl.http://zpravy.aktualne.cz/domaci/soud-odmitl-zrusit-vysledek-lonskeho-konkurzu-na-sefa-ustr/r~37d32dc23ba611e599c80025900fea04/
Konflikt s časopisem Týden a internetovým portálem Týden.cz V neděli 15. března 2015 požádal redaktor časopisu Týden Ivan Motýl historika Adriana Portmanna o telefonickou konzultaci týkající se znásilňování žen příslušníky Rudé armády v roce 1945. Adrian Portmann se teprve z čísla časopisu Týden z 23. března 2015 dozvěděl, že telefonická konzultace je v článku „Osvobození se rovnalo okupaci“ prezentována jako rozhovor s ním a dokonce za dva dny byl tentýž „rozhovor“ uveřejněn na internetovém portálu Týden.cz. Portmann reagoval 26. března 2015 dopisem redakci Týdne, ve kterém se ohrazoval proti zveřejněným výrokům. Časopis Týden je totiž zveřejnil bez jeho vědomí a to jako neautorizovaný text. Portmann po redakci požadoval, aby byl text okamžitě odstraněn z internetového portálu. Dne 8. dubna 2015 se Adrianu Portmannovi telefonicky ohlásil mediální představitel vydavatele Týdne, který mu krátce oznámil, že zveřejnění článku bylo zcela legitimní a že žádný z jeho požadavků nebude respektován.Otevřený dopis ke konfliktu historika Adriana Portmanna s časopisem Týden a internetovým portálem Týden.cz: na www.csds.cz
Ocenění V roce 2011 obdržel cenu Zlaté srdce pro Evropu od Klubu česko-německého porozumění.
Publikace 1998 Diskurse um die Lokalisierung des Großmährischen Reiches, Universität Wien (Institut für Osteuropäische Geschichte), seminární práce 1999 Die Tschechoslowakei von 1945 bis 1953 - Politische, demographische und wirtschaftliche Transformation, Universität Wien (Institut für Osteuropäische Geschichte), seminární práce 1999 Autonomiepläne in der Tschechoslowakei und Jugoslawien 1938/39 – Dezentralisierungs- und Sezessionsbestrebungen vor dem Hintergrund außenpolitischer Bedrohung, Universität Wien (Institut für Osteuropäische Geschichte), seminární práce 2000 Das Protektorat Böhmen und Mähren 1939 - 1945. Ein kurzer Abriss seiner Entstehung und Entwicklung, Universität Wien (Institut für mittelalterliche Geschichte), seminární práce 2000 Die Festlegung der Staatsgrenze zwischen der Tschechoslowakei und Deutschland nach dem Münchener Abkommen 1938, Universität Wien (Institut für Osteuropäische Geschichte), seminární práce 2000 Die Tschechoslowakei / Tschechische Republik in der KSZE 1990 - 1994, Universität Wien (Institut für Politikwissenschaft), seminární práce 2001 Die Besiedlung der Grenzgebiete der böhmischen Länder 1945–1950: Forschungsstand, ausgewählte Probleme und Arbeitsbibliographie, Universität Wien (Institut für Osteuropäische Geschichte), diplomová práce 2005 Arburg, Adrian von, Wlodzimierz Borodziej und Jurij Kostjaschow: Als die Deutschen weg waren, Verlag: Rowohlt, Berlin 2008 Adrian von Arburg, Václav Houfek, Tomáš Okurka: Zapomenutí hrdinové: němečtí odpůrci nacismu v českých zemích, Muzeum města Ústí nad Labem