Zeno Welsersheimb, též Zeno hrabě Welser z Welsersheimbu ( Zeno Philomenus Reichsgraf Welser von Welsersheimb, Freiherr von Gumpenstein; 1. prosince 1835 Lublaň – 2. února 1921 Tab), byl rakouský šlechtic, rakousko-uherský generál, diplomat a politik. V c. k. armádě sloužil od roku 1852 a zúčastnil se několika válečných tažení. Byl důstojníkem generálního štábu a několik let působil jako vojenský diplomat v Paříži a Berlíně. V historii Rakouska-Uherska byl nejdéle úřadujícím členem vlády, celkem v deseti kabinetech zastával v letech 1880–1905 funkci ministra zeměbrany Předlitavska. V armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1890), byl též členem Panské sněmovny a rytířem Řádu zlatého rouna.
Biografie náhled|vlevo|Erb rodu Welserů z Welsersheimbu Měl původ ve staré augsburské bankéřské rodině Welserů, v této linii získali předkové v roce 1719 říšský hraběcí stav.Historie rodiny Welserů z Welsersheimbu in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online Pocházel z početné rodiny hraběte Leopolda Vincence Welsersheimba (1793–1874),Rodina Leopolda Welsersheimba na webu geni.com dostupné online místodržitele v Dalmácii, a jeho manželky Antonie, rozené hraběnky Szapáryové (1796–1858),Rodokmen Szapáryů na webu euweb.cz dostupné online byl nejmladším z devíti dětí.Genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser: 1837, Gotha, 1837; s. dostupné online Do armády vstoupil jako kadet v roce 1852, již o rok později byl poručíkem u 34. pěšího pluku v Košicích.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1854; Vídeň, 1853; s. 269 dostupné online Poté si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v roce 1857 byl jako nadporučík zařazen do sboru důstojníků generálního štábu, souběžně byl přidělen k pěšímu pluku č. 39, později sloužil u zemského velitelství v Praze. V roce 1859 byl jako kapitán přidělen k zemskému velitelství ve Veroně a zúčastnil se války se Sardinií. Během prusko-rakouské války byl v hodnosti majora křídelním pobočníkem arcivévody Albrechta.
náhled|vlevo|Hrob Zenona Welsersheimba v Tabu (Maďarsko) V letech 1867–1870 působil jako vojenský attaché v Paříži a v roce 1869 byl povýšen na podplukovníka. Od roku 1870 na stejné pozici působil v Berlíně, v roce 1872 dosáhl hodnosti plukovníkaKais. Königl. Militär Schematismus für 1873; Vídeň, 1873; s. 120 dostupné online a z attaché byl povýšen na vojenského zplnomocněnce (Militärbevollmächtigter).Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 181 dostupné online U německého císařského dvora v Berlíně setrval do roku 1875. Po návratu ze zahraničních misí byl velitelem pěšího pluku č. 42 v Terezíně.Kais. Königl. Militär Schematismus für 1876; Vídeň, 1875; s. 119 dostupné online V roce 1878 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem 16. pěší brigády v Tridentu.Kais. Königl. Militär Schematismus für 1879; Vídeň, 1878; s. 118 dostupné online
Při personální reorganizaci vlády Eduarda Taaffeho se 26. června 1880 stal ministrem zeměbrany Předlitavska. Post si udržel i v několika následujících vládách (vláda Alfreda Windischgrätze, vláda Ericha Kielmansegga, vláda Kazimíra Badeniho, první vláda Paula Gautsche, vláda Franze Thuna, vláda Manfreda Clary-Aldringena, první vláda Ernesta von Koerbera a druhá vláda Paula Gautsche). Ve funkci ministra se snažil profilovat jako nestranický odborník a dále postupoval ve vojenských hodnostech (polní podmaršál 1883,Kais. Königl. Militär Schematismus für das Jahr 1884; Vídeň, 1883; s. 117 dostupné online polní zbrojmistr 1890).Anhang zum Schematismus für das k.u.k. Heer 1891; Vídeň, 1890; s. 39 dostupné online Zájmy c. k. zeměbrany a četnictva obhajoval na půdě říšské rady, kde vystupoval jako striktní zastánce jednoty rakousko-uherské armády, mimo jiné prosazoval němčinu jako jediný úřední jazyk používaný ve vojsku. Pozici svých podřízených složek posílil dvěma zákony o zeměbraně (1883, 1893), podílel se také na vypracování branného zákona z roku 1889. Prosazováním zájmů rakouské zeměbrany na úkor uherské zeměbrany se počátkem 20. století dostal do konfliktu s uherskou politickou reprezentací a k datu 9. dubna 1905 na funkci ministra rezignoval. V armádě byl penzionován k datu 1. dubna 1905, později ale ještě obdržel čestnou hodnost generála pěchoty (1908).Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné onlineSlužební postup Zenona Welsersheimba in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 200 dostupné online Na penzi střídal pobyty ve Štýrském Hradci a v Uhrách, kde vlastnil zámek v TabuZámek Welsersheimb kastély v Tabu na webu kastélyok dostupné online s velkostatkem o rozloze 1000 hektarů.KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 44, 75 ISBN 978-80-254-9315-1 V Tabu také zemřel a je zde i pohřben.
Tituly a ocenění V roce 1859 byl jmenován c. k. komořímHof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1860; Vídeň, 1860; s. 114 dostupné online a jako ministr zeměbrany obdržel v roce 1881 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 263 dostupné online Od roku 1887 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 21 dislokovaného v Kutné Hoře.21. pěší pluk na webu valka.cz dostupné onlinePřehled majitelů pěšío pluku č. 21 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 420 dostupné online V roce 1889 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny. Během vojenské služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání Zenona Welsersheimba in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 389 dostupné online Nejvyššího ocenění dosáhl v roce 1896, kdy byl jmenován rytířem prestižního Řádu zlatého rouna.Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1896) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1895) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1883) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1872) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1868) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1866) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile 60x60pixelů Válečná medaile
Zahraničí 60x60pixelů Řád bílého orla I. třídy (Rusko) 60x60pixelů Řád svaté Anny II. třídy (Rusko) 60x60pixelů velkokříž Řádu červené orlice (Německo) 60x60pixelů Řád pruské koruny II. třídy (Německo) 60x60pixelů Řád Takova I. třídy (Srbsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu bílého orla (Srbsko) 60x60pixelů Řád lva a slunce I. třídy (Persie) 60x60pixelů důstojník Řádu čestné legie (Francie)
Rodina náhled|vlevo|Zámek Tab (župa Somogy, Uhry) V roce 1870 se ve Štýrském Hradci oženil s baronkou Karolínou Rodenovou z Hirzenau (1852–1940), dcerou generálmajora Františka Karla Rodena z Hirzenau. Karolína byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství se narodily tři děti.Rodina Zenona Welsersheimba na webu geni.com dostupné online Syn Otto (1871–1945) byl kapitánem rakousko-uherského námořnictva, dcera Josefa (1878-) se provdala za fregatního kapitána barona Franze Leonhardiho, mladší dcera Emma (1884–1972) měla za manžela svého bratrance hraběte Zeno Goësse.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 1066–1067 dostupné online
Nejstarší z bratrů Vincenc (1818–1863) působil jako rada zemského soudu v Prešpurku, další bratr Otto (1822–1871) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generálmajora. Jejich sestry působily jako dvorní dámy u císařského dvora, dvě z nich se provdaly do šlechtických rodin Goëssů a Küenburgů.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser: 1861; Gotha, 1861; s. 944–945 dostupné online V další generaci vynikli Zenonovi synovci z rodiny Goëssů, korutanský zemský hejtman Zeno Vinzenz Goëss (1846–1911) a místodržitel v Terstu Leopold Goëss (1848–1922). Další synovec Leopold von Hauer (1854–1933) byl důstojníkem jezdectva a za první světové války dosáhl hodnosti generálplukovníka.
Zenonův bratranec Rudolf Welsersheimb (1842–1926) byl diplomatem a v závěru kariéry dlouholetým rakousko-uherským velvyslancem ve Španělsku (1903–1911).
Odkazy Reference
Literatura Záznam v Constantin von Wurzbach: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, Bd. 54, Wien 1886, S. 241–243 Externí odkazy Zeno Welsersheimb na webu Rakouského parlamentu
Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Ministři zeměbrany Předlitavska Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Rakousko-uherští politici německé národnosti Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Rytíři Řádu bílého orla Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu Takova Kategorie:Nositelé Řádu bílého orla (Srbsko) Kategorie:Důstojníci Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Narození v roce 1835 Kategorie:Narození 1. prosince Kategorie:Narození v Lublani Kategorie:Úmrtí v roce 1921 Kategorie:Úmrtí 2. února Kategorie:Muži