Hobiti (anglicky , sindarsky Periannath, lidskou západštinou „Banakil“, hobitsky „Kudukové“) nebo také půlčíci (angl. Halflings) jsou lidem podobné bytosti drobného vzrůstu ze Středozemě, popsané v díle britského spisovatele J. R. R. Tolkiena. Hobit Bilbo Pytlík je hlavní hrdina románu Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky (, 1937). Jeho synovec Frodo Pytlík je potom jeden z hlavních hrdinů volného pokračování Pán prstenů (, 1953–4).
Vzhled Hobiti se vyznačují malým vzrůstem, zhruba polovičním oproti běžnému člověku (proto se jim rovněž říká půlčíci, anglicky ), dorůstají výšky přibližně tří až čtyř stop (90–120 cm). Jsou jen o málo menší než trpaslíci, ale mají drobnější postavy. Vzhledem ke svému vzrůstu mají velká, chlupatá chodidla s velmi tvrdou kůží, takže zpravidla chodí bosí. Největšího vzrůstu s výškou přes čtyři a půl stopy (140 cm) dosáhli hobiti Smělmír Brandorád a Peregrin Bral díky kouzelným nápojům, jimiž je pohostil ent Stromovous.
Nejsou nijak zvlášť pohlední, ale působí příjemně a přátelsky. Zpravidla mají kudrnaté vlasy a téměř žádným z nich nerostou vousy. Dožívají se zpravidla kolem sta let; za plnoleté jsou považováni po dosažení 33 let věku.
Hobiti nemají vlastní jazyk – přesně řečeno jejich původní jazyk nebyl nikdy zaznamenán a byl zapomenut, jeho pozůstatkem jsou hobití křestní jména, která jiné národy Středozemě nepoužívají. Mluví běžným středozemským jazykem západštinou, neboli obecnou řečí, obohacenou o některá svá vlastní slova (hobit, pelouch, názvy měsíců a dní).
Přestože původ hobitů není znám, je zřejmé, že jsou odrůdou lidí – jsou jim povahou i vzhledem mnohem bližší než trpaslíkům, elfům nebo skřetům. Ve městě Hůrka dokonce hobiti a lidé žijí společně.
Povaha náhled|Pohled z hobití nory (filmová trilogie Pán prstenů) Hobiti většinou bývají dobrosrdeční, veselí, mají zálibu v dobrém jídle, pití a kouření dýmky. Libují si v pohodlném životě, neradi opouštějí své rodinné sídlo a cestují po světě. Věnují se zejména zemědělství a řemeslům. Většina z nich se ani neučí číst a psát a jsou prostého založení, mají rádi přímé jednoduché vyjadřování a málokteří se zajímají o záhady. Rádi se oblékají do světlých barev, zejména zelené a žluté. Hobit, který má narozeniny, dává dárky ostatním. Ze všech jídel mají nejraději houby.
Nikdy nebojují mezi sebou a jen zřídkakdy se zapojují do válek nebo i do jakýchkoli jiných sporů okolního světa. Proto nevlastní téměř žádné zbraně, někteří z nich jsou nicméně dobří lukostřelci, protože mají bystrý zrak a jistou ruku. Kromě toho se vyznačují velmi tichou chůzí – dokáží se pohybovat naprosto neslyšně. Většina z nich neumí plavat a vodě se vyhýbá. Výjimkou je například rod Brandorádů, kteří žijí na březích Brandyvíny, a proto mají zkušenosti s rybářskými loďkami.
Jak se ovšem ukáže, jsou „stateční v úzkých“ – pokud se dostanou do nesnází, dokážou se rychle rozhodovat a je poměrně těžké je zastrašit, zabít nebo zlomit jejich mysl. Mezi nejsmělejší hobity patří rod Bralů, z nichž někteří se občas vydávali na dobrodružné cesty. Této nečekané statečnosti hobitů si jako první povšiml čaroděj Gandalf, když během Dlouhé zimy přišel pomoci hobitům z Kraje a zjistil u nich nebojácného ducha a schopnost přežít nesmírné utrpení.
Hobiti si tradičně budují bydliště v norách, nazývají je pelouchy. Nicméně jak se počet hobitů zvyšoval, nebylo možné budovat pouze podzemní sídla a začali si stavět i obyčejné domy. Nemají rádi patrové stavby, domy proto staví pouze přízemní, široké a v souvislosti se zálibou v podzemních bydlištích mají i jejich domy kruhová okna i dveře.
Odrůdy a kmeny hobitů Hobité se dají rozdělit na tři odrůdy nazývané Chluponozi, Statové a Plavíni. Tyto odrůdy se později navzájem smísily, nicméně například v rodech Bralů a Brandorádů dosud bylo možno pozorovat plavínské rysy. V analogii k anglickým dějinám pak můžeme tyto tři odrůdy přirovnat ke třem kmenům anglosasů a to k Anglům, Sasům a Jutům. Zatímco Chluponozi a Plavíni patřili k hobitům typu hobilerů, tedy feudálním nájemcům půdy sloužícím v domobraně, zatímco ke Statům se více vztahuje slovo hobbler, tedy ten, kdo vleče říční loďku na lanech pěšky po souši či veslicí.
Chluponozi Chluponozi (anglicky:Harfoot) jsou v zásadě nejmenší a nejvíce hobitovití a nejpočetnější ze všech hobitů. Mají povětšinou hnědé kudrnaté vlasy a snědou pleť a bydlí v norách. Nejvíce setrvávají ve svých návycích a jsou nejméně dobrodružní, často obchodovali s trpaslíky a Mlžné hory překročili jako první. Harfoot je skutečné anglické příjmení a je odvozeno ze staroanglické přezdívky, jenž znamenala: Zaječí noha. tato přezdívka byla dříve používána docela často a obvykle tím byl dotyčný vyzdvižen jako rychlý a hbitý běžec. Toto jméno samo o sobě již dobře pasuje na povahu hobitů, zároveň však slovo hair znamená vlasy či chlupy. Nejčastějšími jmény chluponohů jsou: Hnědáček, Pískohrab, Tunelík, Pelíšek, Zahradníček a Provazník.
Statové Statové (anglicky: Stoor) jsou ze všech hobitů největší, nejvíce silou oplývající a nejpodobnější lidem. Zřejmě z nich pocházeli hůrečtí hobiti. Nejraději se usídlují v nížinách okolo řek a v bažinatých krajinách a asi jako první si začali stavět domy. Na rozdíl od ostatních hobitů nosí někdy trpasličí boty. Občasně jim rostou na tváři krátké vousy, kratší nežli lidem a trpaslíkům. Nebojí se vody a plaví se po řekách na lodích a utvářejí obchod mezi lidmi a hobity. Jejich jméno „Stoor“ se vyslovuje shodně se slovem „store“ čili skladovat či ukládat zboží. Velice používaným jménem je u Statů Tlapka (Puddifoot), což připomíná dvojslovo „puddle-foot“, tedy louže-noha. Coby anglické příjmení ono slovo znělo Pudephat („pudding vat“ ve významu „vypouklý sud“) což znamená břichatec. Dalším jménem bylo například Stránský (odvozeno nejspíše od stráně u vodního toku). Jména jako Chalúpecký, Chalúpek a Chaloupka pocházela ponejspíše také od Statů.
Plavíni Nejméně bylo Plavínů (anglicky: Fallohide), kteří byli poněkud dobrodružnější, odvážnější, a často se proto stávali vůdci ostatních. Jako jediní se přátelili s elfy a měli raději lov než zemědělství. Dříve bydlívali v lesnaté krajině a jejich pleť a vlasy jsou světlejší než je tomu u ostatních hobitů. Vzrůstem jsou střední, někde mezi Chluponohy a Staty. Název Fallohide je utvořen ze slov falo (Starohornoněmecký výraz pro světle žlutou či narudle žlutou barvu srnců) a hide, tedy kůže či srst. Zároveň by se dal název rozdělit jako fallow-hide. Fallow je staroanglické označení pro čerstvě zoranou půdu a hide sloveso schovávat, tajit, či plošná míra akorát veliká pro usedlost (cca sto akrů). Plavíni se nejčastěji jmenují Zlaťák, Zlatníček, Tvrdohlavý a Bulík.
Dějiny O původu a dějinách hobitů je známo poměrně málo, protože vzhledem ke své nenápadnosti a snaze nevměšovat se do cizích záležitostí si jich jiné národy po dlouhá staletí vůbec nevšímaly. Ani sami hobiti nikdy neměli o své dějiny ani dějiny světa nijak zvláštní zájem, ovšem s výjimkou rodopisu – hobiti si libují v rodových historiích a podrobném zkoumání vlastních příbuzenských svazků.
Stěhování hobitů Pravlast hobitů bývá nejčastěji předpokládána na území na západní straně Anduiny (Velké řeky) mezi Kosatcovou řekou a Skalbalem. Právě u břehů řeky Anduiny se nalézala první známá sídliště. V této oblasti zřejmě měli určité kontakty s předky pozdějších rohanských jezdců – Rohirové byli jediným národem, jejichž pověsti se zmiňovaly o hobitech. Již zde bylo možno zaznamenat výše zmiňované tři kmeny. Plavíni žili ze všech kmenů nejseverněji a to v lese. Chluponozi sídlili ve vrchovinách a dělali si nory v úbočí kopců. Statové nejspíše žili jižněji a upřednostňovali nížiny a břehy řek. Když se však z Velkého zeleného hvozdu začal stávat Temný hvozd a na jihu hvozdu v Dol Gulduru se usídlil Sauron a krajina začala být nebezpečná, hobiti postupně putovali dále na západ, překročili Mlžné hory a vstoupili do Eriadoru.
Roku 1050 Třetího věku se vydalo několik prvních Chluponohů na západ do Eriadoru, malý počet pak až k Větrovu. Plavíni překonali Mlžné hory ze severu od Roklinky a Statové prošli průsmykem Rudorohu. Přibližně o sto let později se opět spojili. Usadili se v Koutci, místu mezi řekami Bouřnou a Mšenou. Plavíni, kterých bylo málo, se ponejvíce smísili s Chluponohy a Staty. Statové navíc sídlili i kousek dále u Tharbadu a ve Vrchovině. Hobiti v Eriadoru založili několik sídel, kupříkladu Špalíček. Jediným městem byla Hůrka, která přečkala až do konce Třetího věku. Nacházela se na pradávné křižovatce cest, kde sídlili hobiti spolu s lidmi. Ne všichni hobiti však opustili údolí Anduiny ihned, ještě několik staletí tam přebývali. Roku 1300 však byli na severu zůstavší nuceni znovu prchat před Angmarem. Někteří ze Statů šli na jih a přidali se k příbuzným u Tharbadu na Vrchovině, zatímco jiní se rozhodli vrátit zpět do Divočiny k životu u Kosatcové řeky jako například předkové známého Gluma Nejvíce hobitů se však odstěhovalo směrem na západ.
V r. 1601 Třetího věku se hobití bratři Marko a Blanko s mnoha hobitími rodinami vypravili z Hůrky dále na západ přes řeku Branduínu a osídlili krajinu patřící králi Arnoru, v současnosti téměř opuštěnou, a založili si zde státeček, podléhající Severnímu království, nazvaný Kraj. Král Argeleb II., vládce Arthedainu, který byl posledním zbytkem arnorského království, jim dal povolení k osídlení oblasti pokud budou chránit západní cestu a uznávat svrchovanost Severního království.
Analogie k anglosaskému putování V hobitím putování opět můžeme shledat analogii Anglosasům a konkrétně k jejich putování. Zatímco Hobité se v části své pouti přesídlili ze svého domova nazývaného Koutec (Angle) nacházejícího se v klínovém území mezi řekami Bouřnou a Mšenou směrem přes řeku Bradyvínu do země, kterou si později nazvali Kraj, čehož dosáhli pod vedením bratrů Marka Blanka, Anglosasové opustili v reakci na válku a nájezdníky svůj domov též známý jako Angle, tedy místo tvaru klínu nacházející se mezi Flensburským fjordem a řekou zvanou Schlei směrem přes kanál La Manche do končiny později zvané Anglické kraje a to pod vedením bratří Hengista a Horsa. Zatímco jméno Hengist ve staré angličtině znamená kůň a jméno Horsa rovněž tak, jméno Marko (ve velštině: march, gaelsky: marc, staroanglicky: mearh) znamená také kůň a jméno Blanko (ve staré angličtině: Blanca, ve staré Norštině: Blakkr) znamená rovněž kůň (bílý). Ze staroanglického mearh vzniklo i novoanglické slovo mare (kobyla) a toto slovo také inspirovalo Tolkiena k tvorbě plemene Mears, tedy bílých koní, jež využívali Jezdci z Marky, což je ve významu pohraniční země.
Historie Kraje Hobiti si zvolili svého vládce, vladyku Kraje a velitele zbrojného hobitstva zvaného Radda (Bucca) z Blat, který měl být zástupcem krále. Jeho titul byl dědičný a tak až po čtyři století pocházeli všichni další vladykové z přímé radové linie od Raddy z Blat. Dynastie Raddy z Blat se jmenovala Starorádové (Zaragamba). takto se stali Starorádové vůbec prvními, kdo mezi hobity používal příjmení a toto jméno se zároveň používalo jako titul pro právě vládnoucího vladyku.