Kyjov () je město v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji. Leží na řece Kyjovce, 25 kilometrů jihozápadně od Uherského Hradiště. Je obklopeno Kyjovskou pahorkatinou, severně od města se rozprostírá pohoří Chřiby. Žije zde obyvatel. Město je centrem folklórního regionu Kyjovské Dolňácko a každé čtyři roky zde probíhá národopisná slavnost Slovácký rok.
Název Název osady byl buď odvozen od osobního jména Kyj a znamenal „Kyjův majetek“ nebo šlo původně o pojmenování lesa (z něhož se získávaly kyje) přenesené na osadu založenou v jeho sousedství. Německá podoba jména zněla nejprve Geyen, později Gaya a pochází z české (ze středověkých nářečních tvarů Kajov, Kejov).
Historie náhled|vlevo|Listina Václava Olomouckého z roku 1126 Při archeologickém průzkumu v roce 2021 na jihozápadním okraji kyjovského katastru bylo nalezeno sídliště a pohřebiště se 14 hroby. Vzniklo kolem roku 2000 př. n. l. ve starší době bronzové a náleželo k únětické kultuře. Podle nálezu poměrně ojedinělého typu zlaté záušnice archeologové předpokládají kontakty zdejší osady s územím Potisí v dnešním východním Maďarsku nebo v Sedmihradsku.
V roce 2010 archeologové nalezli v sousední lokalitě pohřebiště ze 6. století s více než 250 hroby germánského kmene Langobardů. Jde tak o jedno z největších langobardských center ve střední Evropě a nález podstatně změnil dosavadní znalosti o pohybu Langobardů během stěhování národů.
V první písemné zmínce z roku 1126 se Kyjov připomíná jako trhová ves, kterou kníže Václav Jindřich Olomoucký daroval benediktinskému klášteru Hradisko u Olomouce. Stalo se tak na památku Václavova strýce Oty II. Olomouckého, který 18. února 1126 zahynul v bitvě u Chlumce. Klášter Hradisko brzy přešel do rukou premonstrátů a v 2. polovině 12. století za opata Michala byl na kyjovském návrší postaven kamenný kostel sv. Martina. V přímé správě kláštera byl Kyjov nejpozději do roku 1382. Pak jej začal pronajímat nižší šlechtě. V husitském období se město hlásilo k utrakvismu. V srpnu 1431 ho dobyl rakouský markrabě Albrecht II. Habsburský a podle kronikáře Bartoška z Drahonic zde nechal popravit okolo 50 kyjovských obyvatel. Král Vladislav Jagellonský povýšil Kyjov privilegiem z 7. června 1515 na město a udělil mu právo pečetit červeným voskem.
Premonstrátský klášter v roce 1539 po více než 400 letech prodal město Janu Kunovi z Kunštátu. Jeho synové Kyjov prodali 7. ledna 1548 Janu Kropáčovi z Nevědomí a na Litenčicích za 9 000 zlatých. Kyjovští poddaní s tím nebyli spokojeni. 11. května 1548 vyslali deputaci vedenou kyjovským měšťanem Václavem starším Bzeneckým k císaři Ferdinandu I. Habsburskému do Augsburgu, který tam pobýval na Říšském sněmu. Císař pak 18. srpna 1548 ve Vídni vydal listinu, v níž městu slíbil, že Kyjov už nebude zastaven ani prodán. Stal se komorním městem, často nesprávně nazývaným jako královské město. Nastala doba rozkvětu, v letech 1561–1562 byla na náměstí postavena renesanční radnice s věží, tři městské brány, roku 1577 koupilo město ves Vřesovice a 1666 ves Kelčany.
náhled|Nejstarší vyobrazení Kyjova z roku 1727 V 17. století Kyjov trpěl válečnými událostmi. 15. června 1605 bylo město s okolními vesnicemi vyrabováno a vypáleno při nájezdu tlup sedmihradského knížete Štěpána Bočkaje během protihabsburského povstání v Uhrách, což mělo po mnoho následujících let vliv na jeho rozvoj. Během Českého stavovského povstání při obraně Kyjova proti vojsku Jindřicha Dampierre zahynulo přes 150 obyvatel, nakonec se mu však 8. října 1619 vzdalo. V říjnu 1623 bylo město zpustošeno vpádem vojska Gabriela Bethlena a 250 obyvatel bylo zajato a odvlečeno. V roce 1638 celý Kyjov vyhořel. Roku 1705 se město ubránilo nájezdu Rákociho kuruců. V letech 1710–1784 ve městě působili kapucíni, kteří zde z odkazu knížete Jana Adama z Lichtenštejna vybudovali současný farní kostel a klášter. V roce 1760 zde piaristé založili nižší latinské gymnázium.
Průmyslník Hugo Salm-Reifferscheidt v roce 1844 v Kyjově otevřel lignitové doly a tím začalo budování průmyslu ve městě. Roku 1858 založil i sklárnu, která zanikla po požáru v roce 1878. O pět let později sklárnu znovu založil Samuel Reich s pomocí bratra Solomona. (V současné době je sklárna hlavním průmyslovým podnikem v Kyjově.) V průběhu 2. poloviny 19. století se rozvíjel spolkový život. Vznikl Čtenářsky spolek (1864) a tělovýchovná jednota Sokol (1871). Při obecních volbách v roce 1896 bylo zvoleno české zastupitelstvo a prvním českým starostou se stal JUDr. Josef Galusek.
Ve 20. století se ke Kyjovu připojily dříve samostatné obce Nětčice (1946), Boršov (1960) a Bohuslavice (1980), které dnes tvoří místní části. Začala výstavba sídlišť a i v současné době se zástavba města rozšiřuje.
Geografie náhled|300px|Kyjov od severozápadu, v pozadí hřeben Bílých Karpat náhled|300px|Krajina severně od města – Lenivá hora v Chřibech Kyjov se nachází v severní části okresu Hodonín, který leží v jihovýchodní části Jihomoravského kraje. Od statutárního města Brna je vzdálen 43 kilometrů jihovýchodním směrem a osmnáct kilometrů severně od Hodonína. Jedná se o vinařskou obec ve vinařské oblasti Morava, podoblasti Slovácké (viniční tratě Kameníky, Lysá hora, Stará hora, Domácí, Polámaný, Choboty). Město se skládá celkem ze čtyř samostatných katastrů, neboť v letech 1946–1980 se k němu od severu postupně připojily tři obce. Katastr původního města má 753,73 hektarů, místní část a dříve samostatná obec Nětčice (k. ú. Nětčice u Kyjova) 227,98 hektarů, Boršov (k. ú. Boršov u Kyjova) 334,09 hektarů a Bohuslavice (k. ú. Bohuslavice u Kyjova) 1671,74 hektarů, celkem 29,88 km². Město má 13 základních sídelních jednotek a 74 pojmenovaných ulic. V místní části Bohuslavice nejsou ulice pojmenovány.
Severní hranice katastru je zároveň hranicí Jihomoravského a Zlínského kraje, případně hodonínského a kroměřížského okresu. Kyjov zde sousedí s městem Koryčany, resp. místní část Kyjova Bohuslavice sousedí s místní částí Koryčan Jestřabice. Další sousední obce se již nachází v okrese Hodonín a dle směru hodinových ručiček to jsou: Čeložnice, Kostelec, Vlkoš, Skoronice, Svatobořice-Mistřín, Sobůlky, Bukovany, Nechvalín a Mouchnice.
Centrum města leží v údolí řeky Kyjovky na jejím levém břehu ve výšce 190 metrů. Nejvyšší bod města je chřibský kopec Lenivá hora v části Bohuslavice s výškou 462,7 metrů. Nejvyšší místo původního Kyjova (katastrálního území Kyjov) je východně od centra ve výšce 257 metrů. u kaple svatého Rocha a silnice I/54. V nejnižším bodě 183 metrů, jižně od města, řeka Kyjovka opouští katastr.
Krajina severně od města je kopcovitá, tvoří zde podhůří Chřibů a jednotlivé vesnice zde mají v řádu několik set obyvatel. Území Bohuslavic už z velké části leží v Chřibech. Jižním směrem je terén zvlněný a oblast je intenzivněji zemědělsky využívaná. Obce zde mají okolo 1 000 – 3 500 obyvatel. Z města je severním směrem dobře viditelný hřeben Chřibů s kopcem Bradlo (543 m n. m.), jihovýchodně hřeben Bílých Karpat s horou Velká Javořina (970 m n. m.) a za dobré viditelnosti jihozápadním směrem Pavlovské vrchy (549 m n. m.). 5 km západně od města se nachází nejvyšší kopec Kyjovské pahorkatiny Babí lom (417 m n. m.) s vysílačem Českých radiokomunikací, místními nazývaný Strážovský kopec.
náhled|300px|vlevo|Řeka Kyjovka nad boršovským splavem Vodstvo Katastrální území patří do povodí Dyje a je součástí úmoří Černého moře. Z údolí mezi Ždánickým lesem a Chřibami protéká městem ze severu na jih řeka Kyjovka. Pramení u chřibské obce Staré Hutě pod vrcholem kopce Vlčák ve výšce 560 m n. m. Kyjov leží na jejím 54. říčním kilometru. V roce 2012 bylo její koryto na území města vyčištěno a zpevněno kamenem. V letech 1953–1958 byla na jejím horním toku vybudována vodní nádrž Koryčany s kapacitou 25 milionů m³ vody, která se stala jedním ze zdrojů pitné vody pro město. Na katastru města má Kyjovka tři levostranné přítoky. Před Bohuslavicemi se do ní vlévá Kratinka, která je dlouhá 6,4 km a pramení v Chřibech pod kopcem Velká Ostrá (532 m n. m.). Pramen upravený pro turisty má název Železňák. Na Kratince byla v Jestřabicích vybudována malá vodní nádrž Trdliště. Na hranicích Bohuslavic a Boršova do Kyjovky vtéká Bohuslavický potok, dlouhý 4,3 km a pramení pod Lenivou Horou v Bohuslavicích. V Nětčicích se pak vlévá potok Malšinka, dlouhý 5,6 km a pramenící v Čeložnicích. Potok Bukovanka a Sobůlský potok tvoří část západní hranice katastru.
Životní prostředí náhled|300px|Přírodní památka Bohuslavické stráně V Bohuslavicích se nachází přírodní památka Bohuslavické stráně. Důvodem k jejímu vyhlášení v roce 1992 byla ochrana teplomilných společenstev. Ve východní části Bohuslavic je od roku 2009 památný strom jeřáb oskeruše (nazývaný Hausnerova oskeruše) a na křižovatce ulic Nádražní a Dobrovského je od roku 2011 chráněna jako památný strom lípa velkolistá. Důležitým odpočinkovým místem je pro obyvatele městský park. Východně od centra s katastrem města u silnice II/422 sousedí malý les Chrast (nazývaný i Chrastí) v nadmořské výšce asi 200–250 m, u kterého začíná cyklostezka vedoucí přes Kelčany, Vlkoš a Skoronice zpět do jižní části Kyjova. Jsou zde tři chráněné lípy malolisté (zvané Kelčanské lípy). V roce 1991 byly Kyjovu vráceny městské lesy o rozloze 631,52 ha v katastrech obcí Moravany a Vřesovice v Chřibech. V lesích je z dřevin nejvíce zastoupen dub (32 %), dále smrk (21 %), buk (15 %), borovice (14 %), modřín (9 %), habr (4 %), bříza (2 %), lípa (1 %) a douglaska (1 %). Mnoho obyvatel má chaty v rekreačních oblastech Kameňák a Zavadilka v katastru obce Moravany, které si zde budovali už v době první republiky. V okolí města se nachází přírodní parky Chřiby a Ždánický les, případně Bzenecká doubrava a Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty.
Lesopark byl vybudován na východním okraji města u silnice do Kostelce v květnu roku 2019. Na svahu o rozloze 2,13 ha bylo vysázeno 194 stromů a 2 587 keřů. U vstupu je zastřešené odpočívadlo se stojany na kola a informačními panely. Vedle odpočívadla je socha moravského knížete Svatopluka, kterou z umělého kamene vytvořil kyjovský rodák David Borovička. Zvažuje se doplnění dalších tří soch zbývajících Mojmírovců. Po obvodu parku je chodník pro procházky a jogging s workoutovými prvky. Na téměř kilometrovém singletrailovém okruhu jsou terénní vlny a klopené zatáčky. Malý okruh je zřízen pro pumptrack. V západní části je discgolfové hřiště. Součástí je i plocha pro výběh psů.
V místní části Boršov vybudovala v roce 2022 kyjovská organizace Českého svazu ochránců přírody naučnou stezku Boršovské louky. Na stezce dlouhé asi 850 metrů jsou tři informační panely o historii území, o ptácích a rostlinách či motýlech, které se zde vyskytují. Je to téměř nedotčená enkláva původní nivní louky mezi intenzivně zemědělsky obdělávanou krajinou. Na ploše asi 9 ha na pravém břehu řeky Kyjovky žije až 60 druhů ptáků, z nichž 48 druhů zde přímo hnízdí. Roste zde okolo 120 druhů rostlin, včetně starých ovocných stromů.
Obyvatelstvo V roce 2023 žilo v Kyjově 10 799 obyvatel, z toho 5 527 (51,2 %) žen. Průměrný věk byl 46,4 let. Město tak bylo 9. největším městem v Jihomoravském kraji. Žilo zde 7,1 % obyvatel okresu Hodonín a 0,9 % obyvatel Jihomoravského kraje. Podle sčítání lidu v roce 2021 bylo 6 % obyvatel nezaměstnaných. Do města za zaměstnáním přijíždělo 4 841 osob.
V roce 2021 se 6 050 (55 %) obyvatel Kyjova hlásilo k české národnosti, 2 692 (24,5 %) k moravské, 97 (0,9 %) ke slovenské. K ukrajinské národnosti se přihlásilo 21 občanů, vietnamské 17, romské 6, slezské 6, německé 3, polské 2 a ruské 2.
Dle sčítání lidu v roce 2011 v místní části Kyjov žilo 8 326 (72,6 %) obyvatel, v Nětčicích 1 807 (15,8 %), v Boršově 683 (6 %) a v Bohuslavicích 646 (5,6 %). Kyjovští Židé měli vlastní politickou obec, která byla 31. srpna 1919 sloučena s obcí Kyjov.