Béla Lugosi [lugoši], anglicky [ləˈɡousi], (20. října 1882 Lugoj – 16. srpna 1956 Los Angeles), byl původem maďarský herec, který se stal mezinárodně slavným díky roli upírského hraběte Drákuly v divadle na Broadwayi (1927) a poté i ve stejnojmenném hollywoodském filmu (1931).
Životopis
Mládí a herecké začátky Narodil se jako Béla Ferenc Dezső Blaskó v banátském městě Lugos v tehdejším Rakousku-Uhersku (nyní Lugoj, západní Rumunsko) srbské matce Paule de Vojnić a maďarskému otci Istvánu Blaskóvi, který byl bankéř.IMdb / Biografie Béla byl nejmladší ze čtyř dětí a rodina byla římskokatolická.
Ve 12 letech odešel ze školy a začal se živit manuální prací. Hereckou kariéru zahájil počátkem 20. století v oblastních divadlech, pročež si už roku 1903 zvolil umělecký pseudonym Lugosi podle svého rodného města. Začal se uplatňovat v shakespearovských hrách, roku 1911 se přestěhoval do Budapešti a posléze se stal hercem maďarského národního divadla.
Během první světové války sloužil v pěchotě u řadového 43. pěšího pluku společné rakousko-uherské armády v hodnosti četaře; v únoru 1915 byl veden jako nemocný v Kriegsspital der Geldinstitute v Budapešti. Pluk byl v sestavě 68. pěší brigády 34. pěší divize (VII. armádní sbor) vyslaný do Vojvodiny proti Srbsku a následně přesunutý na frontu v Haliči proti Rusku.https://kolackovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=774950https://kramerius.army.cz/search/i.jsp?pid=uuid%3A6e039000-1238-11df-9d49-0013d398622b&q=%22lugos%2C%201882%22
Po propuštění do civilu roku 1917 se Lugosi oženil s Ilonou Szmikovou (1898–1991). Pro zvýšení příjmů začal také hrát v maďarských němých filmech, převážně pod dalším pseudonymem Arisztid Olt. Do roku 1919 se objevil nejméně v deseti snímcích.
Zastával levicové názory, působil v hereckých odborech a roku 1919 se zapojil do činnosti Maďarské republiky rad, po jejíž porážce a nastolení „bílého teroru“ byl nucen emigrovat. S manželkou nejprve utekli do Vídně a pak do Berlína. Ilona v těchto složitých podmínkách potratila jejich dítě a nakonec se s Bélou rozešla a vrátila se k rodičům do Maďarska; roku 1920 se rozvedli. Lugosi se do vlasti už nikdy nevrátil.
Počátky v emigraci V Německu se Lugosi opět živil intenzivním filmováním, během jediného roku se objevil ve 14 snímcích. Patřily mezi ně adaptace knih Karla Maye Auf den Trümmern des Paradieses (Na troskách ráje) a Die Todeskarawane (Karavana smrti), také si zahrál s Conradem Veidtem ve filmu Der Januskopf (Janusova hlava, 1920), což bylo volné zpracování povídky R. L. Stevensona Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda.
Lugosiho to však táhlo do Spojených států, kam odcestoval koncem roku 1920. Na americkou půdu vstoupil nejprve ilegálně v New Orleans, v březnu 1921 po prověření imigračním úřadem na Ellis Islandu svůj pobyt legalizoval. Nejprve se živil jako dělník, pak se zapojil do divadelní družiny maďarských emigrantů v New Yorku. Roku 1922 poprvé vystoupil na Broadwayi v anglicky mluvené hře a roku 1923 si poprvé zahrál v americkém němém filmu. Brzy následovaly další, vesměs role cizinců a zločinců, pro které se typově hodil svými ostrými rysy a vysokou (185 cm) postavou.
Role Drákuly a vrcholná sláva Průlom v jeho kariéře přišel roku 1927, když mu byla nabídnuta hlavní role hraběte Drákuly v broadwayském zpracování Stokerovy hororové novely. Lugosi se ukázal jako ideální volba, díky své výrazné fyziognomii, zvučnému basu a silnému cizokrajnému přízvuku. Navíc pocházel z podobných končin jako sám předobraz postavy, kníže Vlad III. Dracula. Hra vzbudila nadšení u diváků i kritiky a jen v New Yorku se dočkala 260 repríz.
Po následném turné po Státech se Lugosi, okouzlen svým úspěchem, rozhodl zůstat v Kalifornii a prorazit v Hollywoodu. V roce 1929 si skutečně zahrál ve dvou filmech společnosti Fox. Záhy se začlenil mezi hollywoodskou společnost a vzápětí způsobil skandál svým manželstvím s bohatou vdovou ze San Francisca, Beatrice Weeks, se kterou se o tři dny později rozvedl.
Společnost Universal Pictures už tehdy měla zájem na filmovém zpracování Drákuly a roku 1930 si zajistila práva. Lugosi však i přes svůj divadelní úspěch nebyl jasnou první volbou pro titulní úlohu, byla zvažována řada tehdejších hvězd jako Lon Chaney nebo Conrad Veidt, mezi adepty byl i začínající John Carradine. Lugosi nakonec svou zásadní filmovou roli získal nejen díky vynaloženému úsilí a dávce štěstí, ale i tomu, že se spokojil s poměrně směšným honorářem 3 500 dolarů.
Dne 26. června 1931 se Lugosi stal občanem Spojených států. V roce 1933 se potřetí oženil, tentokrát s Lillian Arch, a narodil se jim syn Bela G. Lugosi. Lillian a Bela se rozvedli o dvacet let později v roce 1953.náhled|vpravo|Ve snímku White ZombiePro svou neodmyslitelnou asociaci s Drákulou se Lugosi stal počátkem 30. let vyhledávaným představitelem dalších hororových, vesměs záporných postav, což uplatnil v následujících filmech Murders in the Rue Morgue, The Raven, Son of Frankenstein a White Zombie. Snažil se zároveň vymanit z tohoto stereotypu a ucházel se o odlišné a pestřejší role, ale často marně. Nezískal ani roli komisaře Dmitri Gorotchenka ve filmovém zpracování komedie Soudruh (Tovarich, 1937), kterou přitom dříve hrál na divadle. Jen výjimečně se mu podařilo být hlavním kladným hrdinou, jako třeba ve filmu Černá kočka (1934).
V pěti filmech Universalu (a několika dalších) si Lugosi zahrál s Borisem Karloffem, přičemž o jejich vzájemném vztahu vzniklo mnoho fám a dohadů. Je pravdou, že Karloff byl vždy vnímán jako větší hvězda a dostával na plakátech přednost, i když měli role srovnatelně významné. Zprávy o tom, že Lugosi ke Karloffovi choval závist nebo zášť, jsou však zase vyvraceny jinými svědectvími o tom, že spolu vycházeli dobře. Sám Karloff uváděl, že Lugosi se k němu zpočátku stavěl ostražitě, ale nakonec spolu dokázali pracovat přátelsky.
Přes veškerou snahu a několik výjimek se Lugosimu ani ve vrcholném období nepodařilo dostat ze škatulky herce vhodného jen pro hororové „záporáky“. Oproti jiným kolegům uherského původu (Peter Lorre, Paul Lukas) ho navíc omezovalo, že se nedokázal zbavit svého silného přízvuku.
Zdravotní potíže a ústup ze slávy náhled|vpravo|Klasická scéna z filmu Plan 9 From Outer Space náhled|Dracula (1931) náhled|Dracula (1931) náhled|The Corpse Vanishes (1942) náhled|Voodo Man (1944) V polovině třicátých let se začal potýkat s kariérními problémy. V Universal Pictures se v roce 1936 změnilo vedení a vzhledem k vyřazení britských hororových filmů z vysílacího plánu byl nucen prodloužit smlouvu, aby si alespoň jednou za čas zahrál v béčkovém nehororovém filmu malou roli, do níž byl dosazován jen díky svému jménu. Během třicátých let, kdy prožíval pád a pokles popularity (vedení Universalu stále preferovalo jeho rivala Karloffa), přijal několik hlavních rolí od nezávislých režisérů Nata Levinea, Sola Lessera a Sama Katzmana. Tyto nízkorozpočtové filmy indikovaly, že byl méně diskriminován než jeho kolega Boris Karloff při výběru scény, přesto mu však pomohly finančně, když už ne umělecky. Snažil se udržet na scéně, ale nakonec si musel půjčit od Hereckého fondu, aby pokryl náklady za pobyt v nemocnici, kde se roku 1938 narodil jeho jediný syn – Bela George Lugosi.
Jeho kariéře pomohla až druhá šance v podobě filmu od Universalu Son of Frankenstein (Frankensteinův syn, 1939), kde hrál jednu z hlavních rolí v podobě prohnaného hrbáče Ygora. Tuto roli si zopakoval ještě o tři roky později ve filmu Ghost of Frankenstein (Frankensteinův duch). Téhož roku Lugosiho zaujala charakterní role drsného komisaře v komedii od MGM Ninotchka s Gretou Garbo, což se zdálo být zlomovým bodem, ovšem zanedlouho hrál opět pro Sama Katzmana. Tyto hororové, komediální, psychologické a tajemné béčkové filmy byly uváděny společností Monogram Pictures. Mezi lepší snímky se dá zařadit i The Gorilla, ve které hrál společně s Patsy Kelly.
Zřejmě kvůli válečným zraněním během vojenské služby trpěl Lugosi vážným chronickým zánětem sedacího nervu. Nejprve byl léčen chřestovou šťávou pro odstranění bolesti, později však lékaři upravili medikaci na opiáty. Síla závislosti na tlumících prostředcích, jako bylo morfium či metadon, byla tím větší, čím méně se objevoval na plátně. V roce 1943 se konečně dostal k roli Frankensteinova monstra ve filmu Frankenstein Meets the Wolfman (Frankenstein a vlčí muž), která tentokrát obsahovala dialogy (na konci filmu Ghost of Frankenstein byl Ygorův mozek transplantován do lebky monstra, bylo tudíž přirozené, aby ho hrál sám Lugosi). Ten hrál s tápajícími gesty, protože monstrum bylo nyní slepé (také důsledek operace na konci minulého dílu – Ygor měl jinou krevní skupinu než monstrum). Lugosiho výkon v tomto filmu je dodnes považován za velmi neuspokojivý. Studio se nakonec rozhodlo pustit do kin verzi bez scény s dialogem mezi Larrym Talbotem a monstrem. Také v závěru filmu, kdy je monstru vracena síla, hýbe Frankensteinův výtvor ústy, ale jeho slova nejsou slyšet. Také podruhé a naposledy oživil Draculu v posledním dílu universalovské ságy, tentokrát zpracované jako hororová komedie Abbott and Costello Meet Frankenstein (Bud Abbott a Lou Costello potkávají Frankensteina, 1948). Tou dobou již byla Lugosiho závislost na opiátech tak vysoká, že si producenti nebyli jistí, jestli žije a pro další filmy povolali herce Iana Keitha.
Abbott and Costello Meet Frankenstein byl Lugosiho poslední áčkový film. Po zbytek života se objevoval čím dál tím méně v obyčejných malých rolích. Během počátku padesátých let se vrátil na divadelní scénu, tentokrát v Anglii, kde mj. účinkoval v komedii Mother Riley Meets the Vampire (známá též pod názvy Vampire over London a My Son, the Vampire) ve vedlejší roli.
Závěr života a kariéry Při Lugosiho návratu do Ameriky (ve věku okolo 70 let) s ním bylo natočeno interview, kde vyjádřil svou touhu hrát více v komediích a prohlašoval: „Nyní jsem tančící muž”. Nezávislý režisér Jack Broder vzal Lugosiho za slovo a sehnal mu roli v komedii z džungle Bela Lugosi Meets a Brooklyn Gorilla. Další příležitost se mu naskytla, když ho nechal Red Skelton vystupovat v živém vysílání na kanále CBS v jednom ze skečů. Lugosi se naučil z vtipu svůj text, v živém vysílání pak ale působil zmateně, když Red začal improvizovat. Tuto situaci zobrazil Tim Burton ve filmu Ed Wood, kde Lugosiho hrál Martin Landau. Přestože Burton úplně nevystihl komika biograficky, události vylíčil přesně.
Později se dostal ještě k několika filmům (jako např. Glen or Glenda či Bride of the Monster), do kterých ho dosadil režisér a jeho velký fanoušek Edward D. Wood ml., když ho viděl, jak žije na pokraji bídy. Během režijního zpracovávání druhého filmu se Lugosi rozhodl vyhledat léčbu své závislosti, k čemuž mu měla pomoci premiéra tohoto filmu zaplacením léčebných prostředků. Podle biografie Franka Sinatry od Kitty Kelley, když zpěvák slyšel o hercových problémech, navštívil ho v nemocnici a pomohl mu s dluhy. Lugosi byl velmi překvapen, protože Sinatru do té doby neznal. V bonusovém materiálu na vydaném DVD Plan 9 from Outer Space je improvizované interview s Lugosim, kde rozebírá své propuštění z léčebny v roce 1955, které obsahuje nahlédnutí do hercova života. Během rozhovoru uvádí, že se chystá pracovat na novém filmu Eda Wooda, The Ghoul Goes West. Tento film byl jedním z Woodových projektů, stejně jako The Phantom Ghoul nebo Dr. Acula. Lugosi se ve svém slavném drákulovském plášti také zúčastnil improvizovaného natáčení pokusného snímku bez jakéhokoli příběhu na hřbitově před domem Tora Johnsona. Tento bonusový materiál vrcholí právě filmem Plan 9 from Outer Space.
V roce 1955 se Lugosi počtvrté oženil, tentokrát s Hope Linninger. Během své léčby na sklonku tohoto roku natočil svůj poslední film pro Bel-Air Pictures The Black Sheep, který byl uveden v létě o rok později spol. United Artists. K jeho zklamání byla však jeho role bez dialogů.
Smrt