Rainer Josef Habsbursko-Lotrinský (30. září 1783, Pisa – 16. ledna 1853, Bolzano) byl rakouský arcivévoda, syn císaře Leopolda II. Již v době napoleonských válek se uplatnil jako důstojník a politik, několikrát zastupoval svého staršího bratra císaře Františka I. jako místodržitel ve Vídni. Od roku 1818 až do revolučního roku 1848 zastával funkci místokrále v Lombardsko-benátském království.Ottův slovník naučný, díl XXI.; Praha, 1904; s. 68 dostupné online

Život náhled|vlevo|Arcivévoda Rainer (1840, litografie, Johann Stadler) náhled|vlevo|Palác Monza, sídlo arcivévody Rainera v letech 1818–1848 Narodil se jako čtrnácté dítě toskánskému velkovévodovi Petru Leopoldovi, pozdějšímu císaři Leopoldovi II., a Marii Ludovice Španělské.Rodokmen Habsburků dostupné online Do svých sedmi let vyrůstal ve Florencii, v roce 1790 se rodina přestěhovala do Vídně, když se Leopold II. stal císařem. Po úmrtí Leopolda II. převzal Rainerovu výchovu nejstarší bratr císař František I.. I když Rainer od dětství trpěl lehčí formou epilepsie, měl zájem o řadu oborů, v oblasti přírodovědy se zabýval především o botaniku, měl také umělecké a hudební vlohy. Zajímal se o finančnictví a politiku a k těmto oborům směřovalo cíleně jeho vzdělání. Současně sloužil v armádě, již v roce 1801 byl jmenován plukovníkem a čestným majitelem 11. pěšího pluku dislokovaného v Praze.Militär Almanach 1803; Vídeň, 1803; s. 5, 48 dostupné online Vedle vojenské kariéry plnil také politické úkoly a v době nepřítomnosti císaře Františka I. ve Vídni v roce 1807 byl poprvé pověřen jeho zastupováním. V té době se podrobně zabýval finanční problematikou a ve dvou spisech předložil projekt finanční reformy pro Rakouské císařství. K datu 5. ledna 1808 byl v armádě povýšen do hodnosti polního zbrojmistra (Feldzeugmeister).Arcivévoda Rainer na webu napoleon-series.org dostupné onlineSCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 72 dostupné online V té době patřil k mírové straně, která se bránila dalšímu konfliktu s francouzským císařem Napoleonem. Válečnou stranu naopak reprezentovali jeho starší bratři Karel a Jan. Za války v roce 1809 byl k datu 30. března 1809 jmenován místodržitelem rakouských zemí. Po bezprostředním ohrožení Vídně napoleonskými vojsky přesídlil do Pešti a část císařských uměleckých sbírek nechal převézt až do Sedmihradska (Temešvár). Dne 26. července 1809 předsedal poradě, která jednala o Napoleonových podmínkách příměří (později byl uzavřen Schönbrunnský mír).DOSTÁL, Tomáš: Poslední vítězné tažení císaře Napoleona. Francouzsko-rakouská válka v roce 1809; České Budějovice, 2008; s. 274-275 ISBN 978-80-86829-34-0

Po prohrané válce 1809 se znovu zabýval finanční problematikou především ve vztahu k Uherskému království, s níž se předtím podrobně seznámil během válečných událostí. V závěru napoleonských válek a stodenního císařství byl v roce 1815 znovu pověřen zastupováním císaře Františka I. ve Vídni. V roce 1816 podnikl cestu do severní Itálie a předložil návrhy na úpravu státní správy v Parmě, která na základě Pařížské mírové smlouvy z roku 1815 patřila Napoleonově druhé manželce a Rainerově tetě Marii Luise.

Lombardsko-benátský místokrál K datu 23. prosince 1817 byl jmenován místokrálem v Lombardsko-benátském království. Oficiálně funkci převzal 3. ledna 1818 po svém starším bratru Antonínovi.Přehled představitelů státní správy v Lombardii na webu worldstatesmen.org dostupné online Jeho vliv na politiku byl značně omezen, státní záležitosti řídila z Vídně kancelář knížete Metternicha. Úloha arcivévody Rainera byla degradována na ceremoniální záležitosti, jeho další pokusy o zásahy do finanční politiky zůstaly bez úspěchu (usiloval například o snížení daňového zatížení). Prosadil se ale především v oblasti charity, obchodu a průmyslu. Za jeho vlády byla provedena mincovní reforma, rozvíjel se obchod a dopravní infrastruktura. Věnoval pozornost výstavbě silnic v Alpách, dal také podnět vybudování železniční dráhy z Benátek do Milána. Aktivně se podílel na zřizování sirotčinců, chudobinců a nemocnic. Posléze byl také reformován justiční a vojenský systém Lombardie a Benátska.

Jako místokrál v Benátsku měl oficiální rezidenci v Miláně (královský palác), se svou početnou rodinou ale pobýval častěji v paláci v Monze, kde dal průchod svým zájmům a vybudoval zde rozsáhlou botanickou zahradu. Po vypuknutí nepokojů v Miláně opustil město 18. března 1848 a přesídlil do Verony. V otázce vojenského zásahu proti povstalcům se jako pacifista neshodl s militantním postojem maršála Radeckého a ještě koncem března 1848 formálně rezignoval na funkci místokrále.TARABA, Luboš: Italské patálie maršála Radeckého. První válka za osvobození Itálie 1848–1849; Praha, 2019; s. 20, 28 ISBN 978-80-7557-189-2 Usadil se v Tyrolsku, kde strávil poslední roky života jako soukromá osoba.

Zemřel 16. ledna 1853 ve věku 69 let v Bolzanu, kde byl pohřben v kostele Nanebevzetí Panny Marie.Arcivévoda Rainer na webu findagrave.com dostupné onlinePohřebiště rodu Habsburků na webu royaltyguide.nl dostupné online

Tituly a ocenění náhled|vlevo|Hrobka arcivévody Rainera v Bolzanu Jako příslušník rodu Habsburků užíval od narození titul arcivévody s nárokem na oslovení Jeho císařská a královská Výsost (Seine Kaiserliche und Königliche Hoheit). Po dosažení plnoletosti se stal rytířem Řádu zlatého rouna (1805),Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online později získal ještě několik vyznamenání v Rakousku i od zahraničních panovníků.Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1848; Vídeň, 1848; s. 10 dostupné online

Rakouské císařství 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1805) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1809) 60x60pixelů velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1817) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1838)

Zahraničí 60x60pixelů Řád bílého orla (Rusko) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu svatého Ondřeje (Rusko) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského (Rusko) 60x60pixelů Řád svaté Anny I. třídy (Rusko) 60x60pixelů Řád černé orlice (Prusko) 60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (Prusko) 60x60pixelů Řád zvěstování (Království obojí Sicílie)

Manželka a potomci Jeho manželkou byla princezna Alžběta Savojská (1800–1856), dcera savojského prince Karla Emanuela a sestra krále Karla Alberta Sardinského. Sňatek uzavřeli v Praze 28. května 1820,Rodokmen rodu Savojských dostupné online Alžběta byla zároveň jmenována dámou Řádu hvězdového kříže. Po boku svého manžela se věnovala charitě, zemřela taktéž v Bolzanu 25. prosince 1856 ve věku 56 let. Z manželství se narodilo osm dětí, z nichž pět synů dosáhlo generálských hodností c. k. armádě.SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 130–131 dostupné online

1. Marie (6. února 1821 – 23. ledna 1844), svobodná a bezdětná 2. Adelheid (3. června 1822 – 20. ledna 1855), ⚭ 1842 Viktor Emanuel II. ( 14. března 1820 – 9. ledna 1878), v letech 1849 až 1861 král Sardinie a od roku 1861 první král sjednocené Itálie 3. Leopold (6. června 1823 – 24. května 1898), generální ženijní inspektor, svobodný a bezdětný 4. Arnošt (8. srpna 1824 – 4. dubna 1899), c. a k. generál jezdectva 5. Zikmund (7. ledna 1826 – 15. prosince 1891), polní podmaršálek, svobodný a bezdětný 6. Rainer Ferdinand (11. ledna 1827 – 27. ledna 1913), ministerský předseda Rakouska v letech 1861–1865, ⚭ 1852 Marie Karolína Rakousko-Těšínská (10. září 1825 – 17. července 1915) 7. Jindřich (28. května 1828 – 30. listopadu 1891), ⚭ 1868 morganatický sňatek s Leopoldinou Hofmannovou von Waideck (1842–1891) 8. Maxmilián (16. ledna 1830 – 16. března 1839)

Galerie

Vývod z předků

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Rainer Josef Rainer Josef Kategorie:Místodržitelé Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Rytíři Řádu svatého Ondřeje Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Něvského Kategorie:Nositelé Řádu zvěstování Kategorie:Rytíři Řádu bílého orla Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Narození v roce 1783 Kategorie:Narození 30. září Kategorie:Narození v Pise Kategorie:Úmrtí v roce 1853 Kategorie:Úmrtí 16. ledna Kategorie:Úmrtí v Bolzanu Kategorie:Pohřbení v Bolzanu Kategorie:Muži