Arthur hrabě von Bylandt-Rheidt ( Arthur Ferdinand Anton Reichsgraf von Bylandt-Rheidt) (3. února 1854 Praha – 6. července 1915 Baden) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik. Jako absolvent práv působil od roku 1876 ve státních službách, řadu let strávil na Moravě, později byl ministerským úředníkem ve Vídni. Na přelomu 19. a 20. století v několika vládách zastával funkce ministra různých resortů (zemědělství 1897–1898, školství 1898–1899, vnitra 1905–1906), mezitím byl místodržitelem v Horním Rakousku (1902–1904). V roce 1906 odešel do výslužby, ale nadále byl aktivní ve veřejném životě.
Biografie náhled|vlevo|Hrabě Arthur Bylandt-Rheidt (fotografie v týdeníku Sport und Salon, 1909) náhled|vlevo|Hrobka rodiny Bylandt-Rheidt na hřbitově v Badenu Pocházel ze staré německé šlechtické rodiny z Porýní, jeho otcem byl rakousko-uherský generál a ministr války Artur Maximilian von Bylandt-Rheidt (1821–1891),Ottův slovník naučný, díl IV.; Praha, 1891 (reprint 1997); s. 1002–1003 ISBN 80-7185-089-6 matka Marie (1832–1912) pocházela z rodu Harbuval-Chamaré.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1857; Gotha, 1857; s. 141–142 dostupné online Díky tomuto manželství Bylandtové získali rodový palác na Malé Straně v Praze (Sněmovní 16), kde se také Arthur narodil. Studoval na Tereziánské akademii a poté práva na univerzitě ve Vídni. Po studiích absolvoval jednoroční službu v c. k. armádě, později byl veden jako důstojník v záloze v hodnosti poručíka u 2. hulánského pluku. V roce 1876 vstoupil do státních služeb jako konceptní praktikat na moravském místodržitelství v Brně. Od roku 1878 působil jako nižší úředník na ministerstvu kultu a vyučování, od roku 1879 na ministerstvu vnitra. V roce 1881 se jako místodržitelský tajemník vrátil do Brna a v letech 1882–1889 zastával funkci okresního hejtmana v Kyjově.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1884; Vídeň 1884; s. 427 dostupné online V letech 1889–1892 byl místodržitelským radou opět v BrněHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1891; Vídeň 1891; s. 769 dostupné online a v roce 1892 byl jako ministerský rada povolán do Vídně na ministerstvo kultu a vyučování, kde vedl odbor základních škol, později odborných technických škol. V roce 1897 byl v tomto úřadu jmenován sekčním šéfem.
Vrchol jeho politické kariéry nastal na přelomu 19. a 20. století, kdy byl třikrát ministrem předlitavské vlády. Nejprve za první vlády Paula Gautsche, v níž se stal ministrem zemědělství Předlitavska. Funkci zastával v období 30. listopadu 1897 – 5. března 1898. V následné vládě Franze Thuna působil od 5. března 1898 do 2. října 1899 jako předlitavský ministr kultu a vyučování. Do vlády se vrátil ještě o několik let později, kdy v druhé vládě Paula Gautsche byl ministrem vnitra Předlitavska (v období 1. ledna 1905 – 1. května 1906). Ve funkci ministra kultu a vyučování musel řešit rostoucí česko-německou konfrontaci na vysokých školách a v roce 1899 nechal rozdělením techniky v Brně zřídit českou technickou vysokou školu v Brně (dnešní Vysoké učení technické v Brně). Po odchodu z vlády v roce 1900 zastával post senátního prezidenta správního soudního dvora (1900–1902),Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 299 dostupné online mimoto byl jmenován také dědičným členem Panské sněmovny. V letech 1902–1904 vykonával funkci místodržitele Horního Rakouska se sídlem v Linci.Přehled představitelů státní správy v Horním Rakousku na webu worldstatesmen.org dostupné online Z titulu tohoto úřadu byl zároveň prezidentem hornorakouského finančního ředitelství a předsedou zemské školní rady.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1903; Vídeň, 1903; s. 508 dostupné online V době návratu do vlády jako ministr vnitra musel řešit opětovné česko-německé napětí a obstrukce v českém zemském sněmu. Byl stoupencem zavedení všeobecného volebního práva. Po demisi Gautschovy vlády 1. května 1906 odešel do výslužby. V roce 1907 neúspěšně kandidoval ve volbách do říšské rady za volební obvod Lilienfeld. Přes narůstající zdravotní problémy se nadále angažoval ve veřejném životě a v letech 1910–1915 byl prezidentem společnosti Severní dráhy.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 554 dostupné online
Zemřel v Badenu u Vídně 6. července 1915 ve věku šedesáti let.Nekrolog v týdeníku Wiener Salonblatt, 10. července 1915; Vídeň, 1915; s. 8 dostupné online
Tituly a ocenění náhled|vlevo|Syn Arthur (1889–1975) na fotografii v týdeníku Sport und Salon (1908) Užíval šlechtický titul říšského hraběte, který rodina získala již v roce 1678, v Rakousku byl titul potvrzen v roce 1865. Jako příslušník šlechtického rodu byl v roce v roce 1885 jmenován c. k. komořímHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1886; Vídeň, 1886; s. 289 dostupné online a ve funkci ministra kultu a vyučování obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1898).Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1900; Vídeň, 1900; s. 206 dostupné online Během svého působení na jižní Moravě získal čestné občanství v Kyjově a Vracově. Byl nositelem vysokých státních vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1906; Vídeň, 1906; s. 324 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1899) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1905)
Zahraničí 60x60pixelů velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko) 60x60pixelů velkokříž Domácího řádu vendické koruny (Meklenbursko) 60x60pixelů Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
Rodina V roce 1883 se oženil s hraběnkou Františkou Saint-Genois d’Anneaucourt (1854–1929), zvanou Fanny. Manželství uzavřeli v Brně 29. ledna 1883,Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1887; Gotha, 1886; s. 175 dostupné online Františka byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1921; s. 191 dostupné online Měli spolu syna a dvě dcery. Syn Artur (1889–1975) byl za první světové války důstojníkem c. k. armády, později působil ve státních službách.
Odkazy
Externí odkazy
Artur Bylandt-Rheidt na webu Rakouského parlamentu matriční záznam o úmrtí Reference
Literatura VYSKOČIL, Aleš: Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918; Historický ústav Akademie věd České republiky Praha, 2011; s. 62–64 ISBN 978-80-7286-183-5
Kategorie:Ministři zemědělství Předlitavska Kategorie:Ministři vnitra Předlitavska Kategorie:Ministři kultu a vyučování Předlitavska Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Rakouští úředníci Kategorie:Rakousko-uherští místodržitelé Kategorie:Čeští úředníci Kategorie:Rakouští soudci Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Domácího řádu vendické koruny Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Narození v roce 1854 Kategorie:Narození 3. února Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1915 Kategorie:Úmrtí 6. července Kategorie:Úmrtí v Badenu (Dolní Rakousy) Kategorie:Pohřbení v Badenu (Dolní Rakousy) Kategorie:Absolventi Vídeňské univerzity Kategorie:Muži