Réseau Express Régional ( přeložitelné jako Regionální rychlodrážní síť, obvykle se zkracuje jako RER) je systém rychlé příměstské železnice či expresního metra doplňující klasické metro v Paříži a v regionu Île-de-France. V současné době má RER pět linek označených písmeny, 249 stanic a dosahuje celkové délky 602 kilometrů.
Popis Všech pět linek sítě RER je koncipováno tak, že spojují zhruba centrum Paříže s jejími vzdálenými čtvrtěmi či předměstími. V husté zástavbě jsou většinou vedeny v tunelech (celkem 76,5 km tunelů), v řidší zástavbě pak po normálních, většinou železničních tratích často i se smíšeným provozem. Linky A a B provozuje pařížský dopravní podnik RATP společně s francouzskými železnicemi (státní společnost SNCF), o provoz linek C, D a E se stará výlučně SNCF. Část sítě RER je elektrifikována stejnosměrným napětím 1,5 kV, zbytek je napájen střídavým napětím 25 kV 50 Hz.
Historie První plány železniční rychlodráhy se datují do roku 1936. Tehdy vznikla koncepce na vybudování druhé sítě metra s řidší sítí stanic a expresním charakterem. Tento plán oprášil RATP v 50. letech a na základě rozhodnutí komise v roce 1960 se začala připravovat výstavba první trasy, vedené západo-východním směrem. Již přesnější a propracovanější koncepce s názvem Schéma directeur d'aménagement et d'urbanisme s výhledem do několika desetiletí pak vznikla o pět let později, roku 1965. Bylo navrženo vybudovat dvě expresní trasy východo-západním směrem (dnešní linky RER A a RER C) a dvě severo-jižním, postavena však byla jen RER B, místo druhé slouží třináctá linka metra.
První fáze výstavby systému začala už v 60. letech, roku 1961. Jednalo se o první linku A, jejíž jednotlivé stanice se otevíraly v několika etapách mezi lety 1969 a 1977. Po dokončení tohoto úseku začaly být budovány další, především do čtvrti La Défense, která se tehdy hodně rozrůstala. Současně začala přestavbou původních železničních tratí i výstavbou nových vznikat také nová severo-jižní linka B. Jejím otevřením byla ukončena první fáze výstavby sítě RER. Součástí druhé fáze byla výstavba linky C metodou vykopej a přikryj na levém břehu Sieny. Tato linka vede většinou pod nábřežím (i pod Eiffelovou věží) a je částečně rovnoběžná s linkou A. Linky D a E, které procházejí také důležitými dopravními uzly jako je například Châtelet – Les Halles či Gare du Nord, se k síti připojily na konci osmdesátých a devadesátých letech 20. století. V roce 2024 byla linka E prodloužena z Haussman – Saint Lazare do stanice Nanterre-La Folie ve čtvrti La Défense. V roce 2026 bude linka jezdit dále na západ do města Mantes-la-Jolie.
střed|500px|náhled|Současná síť RER na území Paříže
Linky RER Linka Obrázek Rok otevření Poslední prodloužení Délka v km Počet stanic Průměrná mezistaniční vzdálenostDopravceVozový park150x150pixelů 1977 1994 109 46 2 360 mRATP/SNCFMI 2N, MI 09150x150pixelů 1977 1994 80 47 1 700 mRATP/SNCFMI 79, MI 84150x150pixelů 1979 2000 187 84 2 160 mSNCFZ5600, Z8800, Z20500, Z20900150x150pixelů 1987 1995 197 59 3 300 mSNCFZ20500, Z57000150x150pixelů 1999 2024 60 25 2 615 mSNCFMI 2N, Z50000, Z 58000
Fotogalerie
Odkazy Související články S-Bahn
Reference
Externí odkazy
Stránky pařížského dopravního podniku RATP Stránky SNCF Transilien
Kategorie:Železniční doprava v Paříži Kategorie:Rozchod 1435 mm