Vajíčko (v anglickém originále ) je chrámová opera (autor ji označuje jako „operní hádanka“) o třech obrazech italsko-amerického skladatele Giana Carla Menottiho na vlastní libreto z roku 1976. Poprvé byla provedena 15. června 1976 v římskokatolické katedrále ve Washingtonu společně s Menottiho starší chrámovou operou Martinova lež.

Vznik a historie opery Operní podobenství zasazené do doby raného křesťanství, určené primárně pro inscenaci v chrámovém prostoru, objednala u skladatele římskokatolická katedrála ve Washingtonu; financovala je nadace Edward W. Hazen Foundation. Menotti pracoval na partituře na poslední chvíli a posledních 40 stran podle tisku dodal až čtyři dny před premiérou.Timbrell, Charles. "Philadelphia/Washington." Opera News 41 (říjen 1976), s. 64, citováno v Hixon, s. 141. Podle skladatele „je zaměřená na Velikonoce, i když může být hrána kdykoli. Proto tam máme to vajíčko.“ (záznam z rozhovoru pro rozhlasovou stanici WNIB, Classical 97 (Chicago) z 19. března 1981).

Provedení díla trvá asi jednu hodinu.

Vajíčko bylo v období několika let po svém vzniku provedeno na několika místech: v květnu 1978 v kostele Circular Congressional Church v Charlestonu v rámci Festivalu dvou světů, v listopadu 1980 v newyorské Brooklyn Academy of Music (dirigoval skladatel Lukas Foss), o Velikonocích 1981 v katedrále sv. Jakuba v Chicagu.Hixon, s. 141-142. V Evropě bylo ve stejné době provedeno jen v Anglii v podání Nottingham Music Theatre (3. ledna 1978 Nottingham, kostel P. Marie; 6. ledna 1978 katedrála v Derby).Hixon, s. 141. Od počátku 80. let 20. století je uváděno zřídka (např. roku 2001 v Buffalu souborem Opera Sacra k Menottiho devadesátinám (placený přístup)). Z plánované televizní inscenace pro NBC režírované Menottim sešlo.

Kritika byla k dílu zčásti benevolentní („Ten drobet hudby ... je velmi hezký a odvozený ... ve značné míře ... z pucciniovských náznaků.“;Parris, Robert. "Washington Cath.; Menotti Prems." High Fidelity/Musical America 26 (listopad 1976), s. MA21, citováno v Hixon, s. 141. „Hudba, často docela operní, je barvitá, melodická a celkově okouzlující. Postavy mi však připadaly docela hloupé a rušivě přehnané.“Mercer, Ruby. "Charleston: Spoleto Festival." Opera Canada 19, 3 (1978), s. 28-29, citováno v Hixon, s. 142.). Vajíčko se však dočkalo i ostrých odsudků: „Hudba k Vajíčku prakticky neexistuje a jeho poselství o nalezení tajemství života v tom, že ho darujeme jiným, dosahuje vrcholu prostoduchosti“;Jacobson, Robert. "Charleston,. S.C." Opera News 43 (srpen 1978), s. 44, citováno v Hixon, s. 142. „... nepodstatné, hloupé, eticky plytké a hudebně bezcenné“.Porter, Andrew. "Musical Events: Spoleto of the South." New Yorker 54 (19. června 1978), s. 68, citováno v Hixon, s. 142.

Osoby a první obsazení Osoba hlasový obor světová premiéra (15. 6. 1976)Svatý Simeon Stylita tenor Anastasios VreniosManuel, jeho synovec tenor / vysoký baryton Matthew MurrayBasilissa, císařovna byzantská (Pýcha) soprán Esther HindsAreobindus, císařovnin favorit (Smilstvo) baryton Sigmund CowanGourmantus, kuchař (Obžerství) bas Gimi BeniPriscus, vrchní eunuch (Lenost) tenor Gene TuckerPachomius, správce pokladny (Lakomství) baryton Richard S. DirksenSestra Basilissy (Závist) mezzosoprán Dana KruegerJulian, kapitán gardy (Hněv) němá role Frank PhelanPriscus … Peter FishŽebračka soprán Regina McConnell Basilissini dvořané Dirigent: Paul Callaway Režie: Gian Carlo Menotti

Instrumentace Flétna, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh, trubka, pozoun, bicí souprava, harfa, varhany, housle, viola, violoncello, kontrabas.

Děj opery Odehrává se v Byzantské říši v 5. století.

(1. obraz – Poušť) Simeon Stylita tráví již třicet svůj život ve zbožném odříkání na vysokém sloupu. Jeho synovec Manuel se ho ptá na smysl lidského života. Tato otázka není pro svatého Simeona nová: položil ji kdysi sám Hospodinovi a dostal od něho místo odpovědi vajíčko s proroctvím, že až se vejce otevře, bude jeho otázka zodpovězena. Ale vajíčko se otevřít nedalo a Simeon ho nakonec zahodil. Nyní ho ale pro svého synovce opět vyhledá.

(2. obraz – Na dvoře Basilissy) Manuel o příhodě vypráví Aerobindovi, milenci byzantské císařovny. Ta by ale chtěla zázračné vejce i odpověď na otázku sama. Manuel je proto zatčen a odsouzen k smrti za rouhání proti Bohu. Ale ani císařovna, ani nikdo z jejích dvořanů (sedm, z nichž každý reprezentuje jeden ze sedmi hlavních hříchů) nejsou schopni vajíčko otevřít. Ze strachu nakonec císařovna Manuela omilostní a vejce mu vrátí, vykáže jej však z hlavního města.

(3. obraz – Cesta mimo město) Manuel na cestách potká žebračku s hladovějícím dítětem. Nemaje nic, co by jí mohl darovat, dá jí své vajíčko. To se žebračce otevře a pomůže nasytit dítě, které je tak zachráněno před smrtí hladem.

Manuel se vydá zpět do Cařihradu, aby zvěstoval konec příběhu. Je ale znovu zajat a odsouzen. Tu sestoupí svatý Simeon se svého sloupu a poučuje císařský dvůr: Celý příběh byl podobenstvím o tom, že lidé spolu mají žít v míru a přátelství a vzájemně si pomáhat. Simeon bere synovce za ruku a oba se vydávají pryč z města pomáhat lidem.

Nahrávka 1981 (CD, WCF Live!) Zpívají (Manuel) Thomas Sillitti, (Simeon) John Vorrasi, (Basilissa) Joan Gibbons. Wiliam Ferris Chorale a Composer Festival Orchestra řídí William Ferris (živý záznam z provedení v Chicagu roku 1981 k Menottiho 70. narozeninám).

Reference

Externí odkazy Recenze nahrávky a ukázky na allmusic.com

Kategorie:Opery Giana Carla Menottiho Kategorie:Opery v angličtině Kategorie:Opery z roku 1976 Kategorie:Opery poprvé uvedené ve Washingtonu