Bengálské písmo (bengálsky বাংলা হরফ, bangla horof, বাংলা লিপি, bangla lipi) je písmo používané pro několik indoárijských jazyků, zejména bengálštinu a ásámštinu. V upravené podobě slouží i pro další jazyky severovýchodní Indie. Některé z nich patří do jiných jazykových rodin, např. sinotibetské nebo austroasijské. V minulosti se také používalo pro zápis sanskrtských textů, které vznikly v této oblasti. Bengálské písmo se řadí mezi tzv. abugidy, což znamená, že samohlásky se obvykle nepíšou jako samostatná písmena, ale jako diakritická znaménka u znaků pro souhlásky. Píše se zleva doprava a nerozlišuje velká a malá písmena. Jeho výrazným rysem je vodorovná linka, která spojuje písmena podél jejich horního okraje. Tuto vlastnost mají ještě příbuzná písma dévanágarí (používané pro hindštinu, maráthštinu a nepálštinu) a gurmukhí (používané pro paňdžábštinu).
Vzhledem k velké populaci gramotných mluvčích bengálštiny je bengálské písmo jedním z nejpoužívanějších písem na světě.
Historie Bengálské písmo se vyvinulo z písma siddham, které patří do rodiny písem odvozených z bráhmí, spolu s většinou písem používaných na Indickém subkontinentu. Výslovnost některých znaků se v jednotlivých jazycích, které bengálské písmo používají, liší. Kromě toho existují i jisté typografické rozdíly mezi písmem používaným pro bengálštinu a variantami používanými pro ásámštinu, maithilštinu a další jazyky (manípurský jazyk bišnuprija a okrajově i manipurský meitei).
Příklad:
rô se v bengálštině píše র, v ásámštině ৰ, v manipurštině a maithilštině se používají obě varianty. Ásámština má navíc písmeno ৱ, které se čte wô. Bengálština, která nerozlišuje B a V, ho nemá.
Bengálské písmo se původně nespojovalo s žádným konkrétním jazykem, ale často se používalo ve východních oblastech středověké Indie. Zpočátku se používalo pro zápis sanskrtu. Hinduistické texty, včetně eposů Mahábhárata a Rámájana se v této oblasti opisovaly bengálským písmem nebo jeho ranějšími variantami, jako je maithilské písmo mithilákšara (neboli tirhuta). Na konci středověku se jím zapisují již i rané formy hovorových jazyků, které dnes známe jako maithilštinu, bengálštinu a ásámštinu. Za vlády Britské Východoindické společnosti bylo písmo standardizováno Išvarem Čandrou.
Externí odkazy
Kategorie:Indická písma