David Robert Jones (8. ledna 1947 – 10. ledna 2016), známý jako David Bowie, byl anglický zpěvák, skladatel a herec. Je považován za jednoho z nejvlivnějších hudebníků 20. století a zvláštního uznání se mu dostalo za jeho tvorbu v 70. letech. Jeho kariéra byla charakteristická proměnlivostí a důrazem na vizuální prezentaci; jeho hudba a pódiová vystoupení měly velký vliv na populární hudbu.
Bowie studoval umění, hudbu a design, než v roce 1963 zahájil profesionální hudební kariéru. Vydal několik neúspěšných singlů s místními kapelami a své první sólové album (David Bowie, 1967), než v roce 1969 dosáhl prvního úspěchu v britském singlovém žebříčku se skladbou „Space Oddity“. Po období experimentování se znovu objevil v roce 1972 v době glam rocku s alter egem Ziggy Stardust. Singl „Starman“ a album The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders from Mars (1972) mu přinesly širokou popularitu. V roce 1975 Bowie změnil styl směrem k hudbě, kterou označoval jako „plastic soul“, čímž zpočátku odcizil mnoho svých britských fanoušků, ale zároveň dosáhl svého prvního výrazného úspěchu v USA díky singlu „Fame“ (č. 1) a albu Young Americans (1975). V roce 1976 hrál hlavní roli v kultovním filmu The Man Who Fell to Earth a vydal album Station to Station. V roce 1977 opět změnil hudební směr s elektronicky ovlivněným albem Low, prvním z trojice spoluprací s Brianem Enem, známých jako berlínská trilogie. Následovala alba “Heroes” (1977) a Lodger (1979); každé z nich se umístilo v první pětici britského žebříčku a bylo kritiky chváleno.
Po nevyrovnaném komerčním období konce 70. let měl Bowie tři singly, které se dostaly na první místo žebříčku: „Ashes to Ashes“ (1980), jeho album Scary Monsters (and Super Creeps) a duet s Queen „Under Pressure“ (1981). Největšího komerčního úspěchu dosáhl v 80. letech s albem Let’s Dance (1983). Mezi lety 1988 a 1992 vedl hard rockovou skupinu Tin Machine. V 90. letech a v prvním desetiletí 21. století pokračoval v hudebních experimentech, mimo jiné s industriální hudbou a žánrem jungle. Pokračoval také v herecké kariéře; objevil se ve filmech Merry Christmas, Mr. Lawrence (1983), Labyrinth (1986), Twin Peaks: Fire Walk with Me (1992), Basquiat (1996) a The Prestige (2006). V roce 2004 ukončil koncertování a jeho poslední živé vystoupení proběhlo na charitativní akci v roce 2006. Po desetileté pauze se vrátil v roce 2013 s albem The Next Day a zůstal hudebně aktivní až do své smrti v roce 2016, dva dny po vydání svého posledního alba Blackstar. Od roku 1992 byla jeho manželkou modelka Iman. Zemřel ve věku 69 let na rakovinu jater, se kterou bojoval 18 měsíců.
Během svého života prodal více než 100 milionů desek po celém světě, což z něj činí jednoho z nejprodávanějších hudebníků všech dob. Získal řadu ocenění, včetně šesti cen Grammy a čtyř Brit Awards. Často byl nazýván „chameleonem rocku“ kvůli své neustálé hudební proměnlivosti. V roce 1996 byl uveden do Rock and Roll Hall of Fame. Časopis Rolling Stone ho zařadil mezi největší zpěváky, skladatele a umělce všech dob. K roku 2022 byl nejprodávanějším interpretem na vinylu ve 21. století.
Život
Narodil se jako David Robert Jones v jiholondýnské čtvrti Brixton. Jeho otec, Haywood Stenton Jones, pocházel z Doncasteru v Yorkshiru a pracoval jako propagační pracovník pro dětskou charitativní organizaci. Matka Margaret Mary Burns pocházela z Kentu a pracovala jako servírka v kině.
Zpíval ve školním sboru a hrál dobře na zobcovou flétnu, od 9 let také tancoval. Jeho zájem o hudbu také podnítilo, když jeho otec přinesl domů sbírku gramodesek tehdejších populárních amerických umělců jako The Teenagers, The Platters, Fats Domino, Elvis Presley nebo Little Richard. Obzvláště rád měl píseň Tutti Frutti od Little Richarda. Později začal hrát na ukulele a piano, s kamarády se scházeli a hráli hudbu ve stylu skiffle. Otec svého syna v hudbě podporoval, seznámil ho s dalšími hudebními umělci. Dal ho však studovat na technickou školu.
Zásadní vliv na Bowieho měl jeho polorodý bratr z matčiny strany Terry Burns. Ten byl o deset let starší a seznámil Bowieho s moderním jazzem, buddhismem, poezií beatníků a okultismem. Terry trpěl schizofrenií, střídavě bydlel s rodinou a pobýval v psychiatrické léčebně. Schizofrenií trpěli i někteří další příbuzní, např. jeho teta, která podstoupila i lobotomii.
Moderní jazz si Bowie oblíbil, zejména kontrabasistu Charlese Minguse a saxofonistu Johna Coltranea. Díky tomuto nadšení mu matka v roce 1961 koupila saxofon a chodil na jeho lekce k jazzovému saxofonistovi. Bowie se také zajímal o výtvarné umění a design, včetně grafické úpravy a sazby.
Při školní rvačce se svým kamarádem Georgem Underwoodem v roce 1962 utrpěl vážné zranění levého oka. Byl čtyři měsíce hospitalizován a podstoupil několik operací. Zornice jeho levého oka však zůstala trvale poškozena, měl potíže s vnímáním hloubky a trpěl anizokorií. Navzdory výše uvedenému zůstali být s Georgem kamarádi, ten se později podílel na tvorbě obalů jeho raných alb.
Hudební dráha
Počátky Svoji hudební dráhu začal jako saxofonista ve školní kapele. Po odchodu ze střední školy pracoval jako výtvarník, hrál a nahrával s několika skupinami, ale bez úspěchu. Protože se jeho jméno pletlo s Davy Jonesem ze skupiny Monkees, změnil si ho na David Bowie.
Jako sólový zpěvák nahrál sérii milostných písniček, která vyšla pod názvem The World of David Bowie. Poté na krátko nechal hudby a věnoval se buddhismu; tou dobou účinkoval v pantomimě, což ovlivnilo jeho pozdější zájem o divadlo. Roku 1969 založil v Beckhamu umělecký workshop. Ve stejném roce nahrál písničku „Space Oddity“, která měla překvapivě úspěch. Následovalo stejnojmenné album.
V roce 1970 vznikla tematická deska The Man Who Sold the World, která byla úplně jiná než předchozí. Akustickou kytaru tu nahradila tvrdá elektrická kytara Micka Ronsona. Tematicky je zde vykreslena temná orwellovská vize budoucnosti. K řadě dílčích témat se Bowie vrátil na následujících albech. Album sice nešlo na dračku, ale pro část publika se stalo kultovním. Následovalo turné po Spojených státech, na němž se oblékal do vlajících šatů a stylizoval se do role populární herečky Grety Garbo. Přitáhl tak k sobě zájem médií, přešel k labelu RCA, u kterého vydal další, tentokrát poněkud měkčí, desku Hunky Dory.
Ziggy Stardust vlevo|náhled|Bowie v roce 1974 V roce 1972 se po vydání alba The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders from Mars konečně stal komerčně úspěšným; zatímco dříve nabízel celou paletu témat, přišel nyní s jedinou postavou – rockovou superhvězdou Ziggym, kterého nakonec zničil fanatismus, který sám pomáhal vytvořit.
Po singlu „Starman“ se představil v dalších rolích. Tentokráte jako producent zachránil upadající kariéru Lou Reeda (LP Transformer). Další Bowieho alba se jmenovala Aladdin Sane a Pin Ups. V této době také pro televizní síť NBC vytvořil pořad The 1980 Floor Show, který ho inspiroval k následujícímu albu Diamond Dogs, které se opět vracelo k chmurným orwellovským vizím. Bowie pak s touto show odjel na americké turné, z něhož vyšla i deska David Live. Během tohoto turné vstřebával nové hudební vlivy – nechával se ovlivnit soulem a R&B; ty zní v albu Young Americans, ze kterého pronikly do hitparád dva singly: titulní stejnojmenná nahrávka a „Fame“, jejímž spoluautorem je John Lennon a která se dostala až na vrchol americké hitparády. Shodou okolností v téže době bodovala i reedice hitu „Space Oddity“, která se tak stala nejvíce zpožděnou hitparádovou jedničkou (6 let a 63 dní).
V následujícím období se pustil do větších experimentů. Album Station to Station je tvořeno šesti delšími pasážemi a představovalo přípravu pro sérii dalších tří alb, na kterých s ním spolupracoval Brian Eno. První z nich, album Low, bylo ambientní. Experiment pak pokračoval na desce Heroes, která už byla výrazně rockovější a také ji přijalo i širší publikum. Třetím článkem je album Lodger, které je celé rockové a je nejpřístupnějším albem z této série. Někdy bývají tato tři alba nazývána jako Berlínská trilogie. V roce 1976 si Bowie zahrál hlavní roli ve filmu The Man Who Fell To Earth a fotky z něj se objevily na přebalech alb Station to Station a Low. V 70. letech spolupracoval se zpěvákem Iggy Popem, vzniklo tak např. album Lust For Life. Některé společné písně, nazpívané do té doby výhradně Popem, Bowie nahrával na své desky v 80. letech sám, např. China Girl nebo Tonight (jako duet s Tinou Turner); napsal také pro skupinu Mott the Hoople hit All The Young Dudes, který měl i on sám ve svém repertoáru.
80. a 90. léta náhled|Glass Spider Tour, 1987 80. léta přinesla několik dalších plodných spoluprací, např. se skupinou Queen píseň Under Pressure, s Patem Methenym vznikla píseň „This Is Not America“ či remake skladby z 60. let „Dancing in the Streets“ s Mickem Jaggerem. Z roku 1980 pochází album Scary Monsters (And Super Creeps) s punk-rockovými hity „Ashes to Ashes“ a Fashion a po něm přichází taneční album Let's Dance. V roce 1984 vyšla deska Tonight, na níž čerpá převážně ze své spolupráce s Iggy Popem ze 70. let a některé písně se nesou i v rytmu reggae. Čtenáři hudebního časopisu Rolling Stone tuto desku zvolili jako 3. nejhorší album celé hudební historie. V 80. letech napsal písničky ke 4 filmům – Cat People, When The Wind Blows, Absolute Beginners a Labyrinth. V posledních dvou jmenovaných si také sám zahrál. Poslední album, které Bowiemu coby sólistovi v 80. letech vyšlo, je popové Never Let Me Down. K němu bylo uspořádáno i velkolepé koncertní show plné tanečníků, v němž se za pódiem nacházela obrovská podobizna pavouka (proto Glass Spider Tour) a při první písničce se on sám spouštěl z výšky na pódium. Další dvě alba Bowie vydal už jako člen rockové skupiny Tin Machine, je ale téměř jejím výhradním zpěvákem a autorem většiny skladeb. Na koncertech s touto kapelou nevyužíval téměř nic ze svého předchozího a obsáhlého repertoáru.
Z kraje 90. let se věnuje hudebním stylům jakou soul, industriální rock. Po více než 20 letech zažila úspěch jeho rocková balada The Man Who Sold the World, jejíž coververzi natočila pro MTV Unplugged skupina Nirvana; od té doby ji Bowie hrál na svých vystoupeních pravidelně.
V druhé polovině 90. let následoval velký zlom v tvorbě: Bowie s Brianem Enem připravil temné a experimentální album 1. Outside vytyčující hudební, ale i technologické standardy ve fúzi klasických hudebních stylů s tehdy moderními elektronickými směry jungle a drum and bass. V únoru 1996 s turné k této desce vystoupil i v Praze ve Sportovní hale. Po koncertu zůstal ještě týden a nahrával ve studio SONO. Zde nahrál několik verzí písně Outside a několik nových písní na nadcházející album Earthling.
Toto album, splétající tehdejší elektronické hudební trendy a kytarovou hudbu, na svou dobu zásadní počin stavějící oproti Outside ještě komplexnější most mezi elektronickou a kytarovou scénou, který svým tanečním, ale nikoliv popovým nábojem ovlivnil celou generaci dalších hudebníků. V České republice např. skupinu Tatabojs. Album Earthling se setkalo s velkým ohlasem u kritiky, ale též zaznamenalo komerční úspěch v USA a Spojeném království. V tomto období Bowie spolupracoval mimo jiné s Trentem Reznorem (Nine Inch Nails) či anglickou alternativní skupinou Placebo. V rámci turné k tomuto albu opět vystoupil v Praze v červnu 1997 v Paláci kultury.
2002–2012