T-72

T-72 je druhá generace sovětských hlavních bojových tanků. Jejich výroba začala v roce 1971 a dosud bylo vyrobeno okolo 20 tisíc kusůChristopher Foss: Jane's Armour & Artillery 2009–2010. p. 102., čímž se tyto stroje staly po sériích T-54/55 druhými nejrozšířenějšími tanky poválečné produkce, protože byly určené převážně pro export do spřátelených zemí namísto kvalitnějších a dražších T-80. Vyvíjeny byly současně s dražším typem T-64, který ovšem rovněž nebyl určen k vývozu jako T-80. Vzniklo mnoho verzí, např. původní typy T-72 mají čelní pancíř silný 200 mm, zatímco typy T-72G a T-72M 350 až 400 mm. Později byl z typu T-72 vyvinut tank T-90.

Vývoj

T-64 Vývoj tanku T-72 byl přímým důsledkem uvedení tanku T-64 (Objekt 432), který byl velice ambiciózním projektem pod vedením Alexandra Morosova v Charkově, jehož cílem bylo vyrobit konkurenceschopný tank vážící maximálně 36 tun. Aby toho bylo možné dosáhnout, posádka tanku byla zredukována na tři členy (velitel, střelec, řidič). Nabíječ byl nahrazen systémem automatického nabíjení. Toto a další opatření zajistila nízkou hmotnost tanku, ale také způsobila problémy při hledání spolehlivého motoru, který by byl vhodný pro zmenšený prostor v korbě.

Výroba tanku T-64 se 115mm kanónem začala v roce 1964, existovaly i plány na T-64A se silnějším 125mm kanónem. Problémy prvních vyrobeným kusů se točily především okolo motoru 5TDF a nabíjecího mechanismu. Motor byl nespolehlivý a náročný na údržbu. Okolo Morosova a T-64 vzniklo v Moskvě silné lobby, čímž se předešlo projednávání konkurenčních myšlenek a návrhů.

Mobilizační model Tento model měl levnější a mnohem spolehlivější motor V-45. Výrobu převzal Uralvagonzavod, protože továrna Malyšev v Charkově nemohla poskytnout dostatečné množství motorů 5TDF pro všechny továrny. Motor 5TDF byl příliš komplikovaný a jeho výroba byla dvakrát dražší než V-45. V roce 1967 vznikla v Uralvagonzavodu „Sekce 520“, která měla zajistit sériovou výrobu T-64 pro rok 1970. Tým brzy zjistil, že silnější motor V-45 je příliš velkým zatížením pro podvozek T-64 – po určitém čase začaly vznikat praskliny. Bylo nutné najít spolehlivější řešení. Byl použit návrh z roku 1960, kdy se projednávala modifikace T-62, a to sice vylepšení podvozku a kombinace pojezdových kol. Toto provedení s velkými pogumovanými koly se stalo základem pro „mobilizační model“ T-64. Další změny se týkaly nabíjecího systému, který byl také původně použit pro vylepšení tanku T-62. Munice byla nyní skladována vodorovně ve dvou řadách, ne svisle v jedné řadě jako v T-64. Bylo řečeno, že to je spolehlivější než původní nabíjecí systém T-64. V roce 1964 byly testovány dva 125mm kanóny typu D-81 na T-62 a tak byl Uralvagonzavod připraven na jejich použití i v T-64A.

T-72 V roce 1968 vyrobil Uralvagonzavod první prototyp (Objekt 172) se 125mm kanónem a motorem V-45K. Po intenzivním porovnávacím testu s T-64A byl Objekt 172 v roce 1970 přepracován z důvodů menších nedostatků. Jelikož se jednalo pouze o „mobilizační model“, sériová výroba během míru nebyla možná. Při nejasném politickém procesu byl vydán dekret č. 326-113, který umožňoval výrobu Objektu 172 v Sovětském svazu od 1. ledna 1972 a uvolňoval Uralvagonzavod od výroby T-64A. První série tanků byla vyrobena jako „Objekt 172M“. Po několika úpravách v roce 1973 následovaly další testy a tank byl dále vyráběn pod názvem „T-72“.

V období 1971–1982 unikla přes polského plukovníka Ryszarda Kuklińského část technické dokumentace T-72 do CIA.

Historie náhled|vlevo|Objekt 172 v tankovém muzeu Kubinka náhled|Irácký T-72 zničený během operace Pouštní bouře náhled|upright|T-72A T-72 byl nejpoužívanější tank států Varšavské smlouvy od 70. let až do rozpadu Sovětského svazu. Byl také vyvážen do jiných zemí, např. do Finska, Indie, Íránu, Iráku, Sýrie nebo Jugoslávie. Byly vyráběny různé kopie tohoto tanku, ať už s licencí nebo bez.

Lincencované verze tanku T-72 byly vyráběny v Polsku a Československu pro státy Varšavské smlouvy. Výroba byla poměrně kvalitní, avšak s horším pancířem – vrstvené pancéřování uvnitř věže a na předním plátu korby bylo nahrazeno klasickou ocelí. V Polsku vyráběné tanky T-72G měly tenčí pancíř v porovnání se standardem sovětské armády (pancíř věže 410 mm). Před rokem 1990 byly podobně ochuzené také tanky T-72 určené k vývozu do zemí mimo Varšavskou smlouvu. Mnohé součástky navíc nebyly navzájem vyměnitelné mezi sovětskou, československou a polskou verzí tanku, což způsobilo logistické problémy.

V 80. letech Jugoslávie přestavěla tank T-72 do pokročilého M-84 a prodala jich stovky po celém světě. Iráčané nazývali jejich verzi T-72 jako „Lev Babylonu“ (Asad Babil). Tyto tanky byly postavené z „náhradních dílů“, které jim prodalo Rusko, čímž Irák obešel zbraňové embargo OSN. Mezi modernější varianty T-72 patří např. polský PT-91 Twardy. Několik zemí, zahrnujících Rusko a Ukrajinu, také nabízí modernizace pro starší tanky T-72.

V průběhu let byly vyráběny různé verze T-72 a požadavky pro pancíř se značně měnily. Původní typy měly homogenní ocelový pancíř s využitím představného pancíře, což jim poskytovalo celkem dobrou ochranu co se týče standardu začátku 70. let. V roce 1979 Sověti začali vyrábět modifikaci T-72 s vrstveným pancířem ve předu věže a korby, podobně jako na tanku T-64. Později v 80. letech se na tancích T-72 v Sovětském svazu začal používat reaktivní pancíř.

Od roku 1978 se na tancích T-72 začaly používat první laserové dálkoměry. Do té doby byly vybaveny pouze optickými dálkoměry, které nemohly být použity do vzdálenosti nižší než 1 000 metrů. Některé vývozní verze T-72 neměly laserový dálkoměr až do roku 1985 nebo ho měly pouze velitelské tanky (verze K). Po roce 1985 se standardem pro nově vyrobené T-72 stal reaktivní pancíř, silnější motor V-84 (630 kW) a vylepšený kanón, ze kterého jde vystřelit naváděné protitankové střely. S těmito vylepšeními tank T-72 nakonec téměř dosáhl úrovně dražšího T-80.

Od roku 2000 byly tanky pro vývoz nabízeny s výbavou pro noční vidění francouzské výroby (Buran-Catherine termovize) a průbojnou municí z ochuzeného uranu (ráže 125 mm) ve formě projektilu BM-32 ruské výroby.

Hlavní typy T-72 náhled|Původní T-72 „Ural“ T-72 Ural (1973) – Původní verze vyzbrojená 125mm kanónem s hladkým vývrtem a optickým dálkoměrem. T-72A (1979) – Byl přidán laserový dálkoměr a elektronický systém řízení palby, přípravky k montáži reaktivního pancíře, odpalovače kouřových granátů, předek a vršek věže byl výrazně posílen vrstveným pancířem. T-72M – Vývozní verze, podobná T-72A, avšak bez vrstveného pancíře a systému řízení palby. Mimo Sovětský svaz byla vyráběná také v Polsku a Československu. T-72 SIM1 – Byl použit reaktivní pancíř Kontakt-1 a pasivní pancíř Kontakt-5, nový řídící systém FALCON, navigace GPS a polský systém řízení palby SKO-1T DRAWA-T s termovizí a laserovým dálkoměrem. Také měl rozpoznávací systém přítel-nepřítel. T-72B (1985) – Byl přidán stabilizátor, zaměřovací systém, vylepšený motor (630 kW), přídavný pancíř, vylepšený kanón a systém řízení palby schopný odpálit naváděnou střelu 9M119 Svir.náhled|TOS-1A

Vozidla odvozená od T-72 BMPT Terminator (Bojevaja mašina podděržki tankov) – podpůrné protipěchotní vozidlo. TOS-1 (Ťažjolaja ogněmjotnaja sistema) – dělostřelecký salvový raketomet. Systém řízení palby zahrnuje systém nočního vidění, laserový dálkoměr a výkonný balistický počítač. Na horní části korby se nachází otočná lafeta s raketnicí pro 30 (TOS-1M) nebo 24 (TOS-1A) neřízených raket ráže 220 mm. BREM-1 (Bronirovannaja remontno-evakuacionnaja mašina) – obrněné vyprošťovací vozidlo s jeřábem, navijákem, radlicí, vyprošťovacím zařízením a nářadím. IMR-2 (Inženěrnaja mašina razgražděnija) – podpůrné vozidlo s jeřábem, nastavitelnou radlicí/pluhem a systémem pro odstraňování min. MTU-72 (Tankovyj mostoukladčik) – mostní tank, poskytuje most s šířkou 3,3 m, délkou 15 m a nosností 50 t.

Konstrukce náhled|vlevo|Původní motor T-72 náhled|300px|Interiér T-72 – řidič (1), velitel (2), střelec (3) – ten sedí vedle a nad municí a nabíjecím zařízením (4), které obsahuje výmetné náplně (oranžová) a střely (žlutá). T-72 má podobné konstrukční vlastnosti jako jiné tanky sovětského původu. Většina z nich vznikla na základě praktických zkušeností a poznatků o sovětských tancích z druhé světové války. Některé prvky konstrukce jsou brány jako nedostatky v přímém porovnání s tanky NATO.

V porovnání se západními tanky je T-72 velmi lehký (41 t) a malý. Některé cesty a mosty v zemích Varšavské smlouvy byly navrženy tak, že T-72 po nich mohly jezdit ve formaci, zatímco tanky NATO by se na ně vůbec nemohly, popř. by musely jet jeden po jednom za sebou, čímž by se značně snížila jejich rychlost při přesunu. Původní T-72 má relativně slabý motor o výkonu 780 k. Jedná se o vylepšenou přeplňovanou verzi motoru V-12 (500 k), který byl původně navržen pro druhoválečný T-34.

T-72 má pásy široké 580 mm běžící na velkých kolech, což umožňuje snadné rozpoznání tohoto tanku, popř. jeho příbuzných.

Co se týče potápění je T-72 navržen k překročení řek hlubokých max. 5 m hlubokým broděním. Používá se šnorchl, který se připojí k tanku před vjezdem do vody. Pro případ nouze je každý člen posádky vybaven dýchacím přístrojem. Pokud se motor zastaví pod vodou, musí se znovu nastartovat do 6 sekund nebo dojde k jeho zaplavení kvůli ztrátě tlaku.

Vnitřek korby i věže je obložen syntetickým materiálem ze sloučeniny boru, která snižuje množství radiace pronikající do tanku. Vývozní verze T-72 ochranu proti radiaci neměly.

Rozsáhlý systém filtrování přivádí čistý vzduch pro posádku a mírný přetlak v tanku zajišťuje, že se jedovatá látka dovnitř nedostane přes ložiska nebo spoje. Systém automatického nabíjení pro kanón umožňuje efektivnější odstraňování kouře z výstřelů v porovnání s klasickým manuálním nabíjením.

Podobně jako u ostatních sovětských tanků, cenou za malé rozměry, nízký profil a efektivní využití pancíře T-72 je velice omezený prostor pro posádku. Během studené války se říkalo, že v T-72 je tak málo místa, že posádka musí být složena z menších tankistů o maximální výšce 160 cm. Podle oficiálních předpisů je však výška stanovena na 175 cm.

Původní T-72 má velmi malé průzory a také zorné pole řidiče není zrovna rozsáhlé, zvlášť když je zavřen jeho poklop.

Pancéřování náhled|T-72B s reaktivním pancířem náhled|Irácký T-72 při výstřelu V této tabulce jsou uvedeny odhadované hodnoty pancéřování různých typů T-72 v RHA, např. vrstvené pancéřování věže T-72B poskytuje stejnou ochranu proti střelám APFSDS jako by poskytoval ocelový pancíř o tloušťce 520 mm.

TypVěž proti APFSDSVěž proti HEATKorba proti APFSDSKorba proti HEATT-72 'Ural'380 mm450 mm335 mm410 mmT-72A + Kontakt 5410×500 mm500×560 mm360×420 mm500×490 mmT-72M380 mm490 mm335 mm450 mmT-72M1380 mm490 mm400 mm490 mmT-72B + Kontakt 1520 / 540 mm950 / 900 mm530 / 480900 / 900 mmT-72B + Kontakt 5770–800 mm1,180 mm690 mm940 mm

Výzbroj Tank T-72 je vybaven kanónem typu 2A46 ráže 125 mm, o mnoho větší ráže než měly standardní 105mm kanóny západních tanků a stále o něco větší než L44 (120 mm) moderních tanků. Kromě běžné tankové munice, jako jsou střely HEAT a APFSDS, je kanón schopný odpalovat i náváděné protitankové střely.

Stejně jako T-64 je i T-72 vybaven systémem automatického nabíjení, čímž byl tank odlehčen o nabíječe a také bylo možné snížit rozměry tanku a tím i hmotnost. Průměrná rychlost střelby je uváděna mezi 6 až 8 výstřely za minutu.

Munice v tanku není oddělena od posádky, takže její případný výbuch způsobuje jistou smrt posádky a odlétnutí věže opodál (efekt čertíka v krabičce).Matouš Lázňovský, Pavel Kasík: Proč ruským tankům po výbuchu často odletí věž? Může za to jejich „výhoda“, Seznam Zprávy, vyd. 17. 4. 2022, cit. 1. 4. 2023

Modernizované verze

Modernizace u armády ČR náhled|vpravo|T-72M4CZ