Medvěd grizzly (Ursus arctos horribilis) známý také jako medvěd hnědý severoamerický nebo jednoduše grizzly, je populace nebo poddruh medvěda hnědého obývající Severní Ameriku.
Kromě pevninského grizzlyho (Ursus arctos horribilis) jsou jako medvědi grizzly někdy označovány i další morfologické formy medvěda hnědého v Severní Americe. Patří k nim tři žijící populace – medvěd kodiak (U. a. middendorffi), medvěd kamčatský (U. a. beringianus) a medvěd aljašský (U. a. gyas) – a také vyhynulý medvěd kalifornský (U. a. californicus†), medvěd mexický (dříve U. a. nelsoni†) a medvěd ungavský (dříve U. a. ungavaesis†). V průměru bývají medvědi grizzly v blízkosti pobřeží větší, zatímco ve vnitrozemí menší.
Medvěd ussurijský (U. a. lasiotus), obývající Rusko, severní Čínu, Japonsko a Koreu, je někdy označován jako „černý grizzly“, ačkoli není severoamerickým medvědům hnědým příbuznější než ostatní poddruhy medvěda hnědého po celém světě.
Klasifikace
Význam slova grizzly Meriwether Lewis a William Clark jej poprvé popsali anglickým slovem grisley, což lze interpretovat buď jako grizzly (tj. grizzled – tj. šedovlasý), nebo jako grisly („vzbuzující strach“, dnes obvykle „hrůzostrašný“). Moderní anglický pravopis předpokládá první význam; i tak jej přírodovědec George Ord v roce 1815 oficiálně klasifikoval jako U. horribilis.
Evoluce a genetika
Fylogenetika Klasifikace byla revidována podle genetických linií. Existují dvě morfologické formy druhu Ursus arctos: grizzly a pobřežní medvěd hnědý, ale tyto morfologické formy nemají odlišné linie mtDNA.
Ursus arctos Medvěd hnědý pochází z Eurasie a do Severní Ameriky se dostal přibližně před 50 000 lety, přičemž do přilehlých Spojených států se rozšířil přibližně před 13 000 lety. V roce 2018 byl sekvenován genom medvěda grizzlyho a bylo zjištěno, že jeho délka činí 2 328,64 Mb (mega-bázových párů) a obsahuje 30 387 genů.
V 19. století byl medvěd grizzly klasifikován jako 86 samostatných druhů. Z důvodů odlišných klasifikačních kritérií se v roce 1928 tento počet snížil na sedm druhů a v roce 1953 zůstal už celosvětově jen jeden druh. Moderní genetické testy však ukazují, že grizzly je poddruh medvěda hnědého (Ursus arctos). Biolog R. L. Rausch zjistil, že v Severní Americe žije pouze jeden druh grizzlyho. Všude se tedy jedná o „medvěda hnědého“ s tím, že v Severní Americe jde o poddruh "grizzly" (ale stále druh Ursus arctos).
Poddruhy v Severní Americe V roce 1963 snížil Rausch počet severoamerických poddruhů na jeden, Ursus arctos middendorffi.
Pro získání přesné nové taxonomie s různými poddruhy je nutné další testování chromozomů Y.
Pobřežní grizzlyové, často označovaní populárním, ale geograficky nadbytečným synonymem „medvěd hnědý“ nebo „medvěd aljašský“, jsou větší a tmavší než vnitrozemští grizzlyové, proto byli také považováni za jiný druh než grizzlyové. Grizzlyové kodiaci byli svého času také považováni za odlišné druhy. Proto svého času existovalo pět různých „druhů“ medvěda hnědého, z toho tři v Severní Americe.
Vzhled
Velikost vlevo|náhled|Grizzly potulující se v zalesněné oblasti poblíž Jasper Townsite v národním parku Jasper v kanadské Albertě. Medvědi grizzly patří k největším poddruhům medvěda hnědého, předčí jej pouze medvěd kamčatský a medvěd kodiak. Velikost medvědů grizzly se liší v závislosti na době a populaci.
Největší populaci tvoří pobřežní grizzlyové na Aljašském poloostrově, jejichž samci váží 389 kg a samice 207 kg.
Populace v severním vnitrozemí Kanady jsou mnohem menší, samci váží 139 kilogramů a samice 95 kilogramů, což je vlastně podobné jako u populace medvědů baribalů v této oblasti.
Průměrná celková délka se u tohoto poddruhu pohybuje mezi 198 až 240 cm, průměrná kohoutková výška je 102 cm a délka pat 28 cm. Novorozená mláďata mohou vážit méně než 500 g. náhled|Drápy grizzlyho jsou delší než drápy medvěda baribala a jsou uzpůsobeny k hrabání.
Charakteristika Ačkoli je medvěd grizzly různě zbarvený, od světlé až po téměř černou, jeho srst je obvykle hnědá s tmavšími končetinami a na bocích a hřbetě má běžně bílou nebo světlou srst.
Medvědi grizzly se svým areálem výskytu překrývají s baribaly, ale existuje řada faktorů, které je od sebe odlišují:
Na ramenou dospělých grizzlyů se objevuje výrazný svalovinový hrb, baribalové tento hrb nemají. Kromě charakteristického hrbu lze medvěda grizzlyho poznat podle „vykrojeného“ profilu obličeje s krátkýma, zakulacenýma ušima, zatímco baribal má rovný profil obličeje a delší uši Medvěda grizzlyho lze také poznat podle jeho hýždí, které jsou nižší než ramena; hýždě baribala jsou vyšší než ramena. Drápy na předních nohou medvěda grizzlyho měří na délku asi 51–102 mm; drápy baribala měří na délku asi 25–51 mm.
Výskyt náhled|Aljašský grizzly v národním parku Katmai s částečně snědeným lososem – hlava, kůže a podkožní vazivo jsou snědeny, aby medvěd získal co nejvíce tuku. V Severní Americe se medvědi grizzly dříve vyskytovali od Aljašky až po Mexiko a na východě až po západní břehy Hudsonova zálivu; nyní se vyskytují na Aljašce, jižně ve velké části západní Kanady a v některých částech severozápadu Spojených států (včetně Washingtonu, Idaha, Montany a Wyomingu) až po Yellowstonský národní park a národní park Grand Teton. V Kanadě žije přibližně 25 000 medvědů grizzly, kteří obývají Britskou Kolumbii, Albertu, Yukon, Severozápadní teritoria, Nunavut a severní část Manitoby.
Článek publikovaný v roce 1954 naznačuje, že se mohou vyskytovat v tundrových oblastech Ungavského poloostrova a v severním cípu Labrador-Québecu. v Britské Kolumbii obývají medvědi grizzly přibližně 90 % svého původního území. V době příchodu evropských osadníků žilo v Britské Kolumbii přibližně 25 000 medvědů grizzly, od té doby se však početnost populace výrazně snížila v důsledku lovu a ztráty životního prostředí. V roce 2008 se odhadovalo, že zde žije 16 000 medvědů grizzly. Revidovaný počet medvědů grizzly v roce 2012 činil pro Britskou Kolumbii 15 075. Odhady populace pro Britskou Kolumbii jsou založeny na zachycených chomáčích srsti, inventarizaci na základě DNA, mark-and-recapture a na zdokonaleném modelu vícenásobné regrese. V roce 2003 spatřili vědci z Albertské univerzity grizzlyho na Melvillově ostrově ve vysoké Arktidě, což je nejseverněji položené pozorování, jaké kdy bylo zdokumentováno.
Populace vlevo|náhled|Medvědí rodina v národním parku Glacier, Montana, USA V Severní Americe žije přibližně 60 000 volně žijících medvědů grizzly, z toho 30 000 na Aljašce a až 29 000 v Kanadě. Aljašská populace čítající 30 000 jedinců je nejvyšší ze všech provincií/států Severní Ameriky. Populace na Aljašce je nejhustší podél pobřeží, kde jsou hojnější zdroje potravy, například lososů. Nejhustší populaci chrání národní památník Admiralty Island: 1 600 medvědů na ostrově o rozloze 1 600 km2. Většina grizzlyů v Kanadě žije v Britské Kolumbii.
V dolních 48 státech USA jich žije v oblasti Severního kontinentálního rozvodí na severozápadě Montany asi 1 000. Dalších asi 1 000 medvědů žije ve Velkém Yellowstonském ekosystému v oblasti tří států Wyoming, Idaho a Montana. 70–100 medvědů grizzly žije odhadem v severním a východním Idahu. V září 2007 přinesl lovec důkazy o výskytu jednoho medvěda v ekosystému Selway-Bitterroot Wilderness, když zde usmrtil samce medvěda grizzlyho.
V ekosystému Severních Kaskád v severním Washingtonu se populace medvěda grizzlyho odhaduje na méně než 20 kusů, existuje však dlouhodobý plán managementu na reintrodukci medvědů do Národního parku Severní Kaskády.
Vyhubené populace a jejich obnova Původní areál výskytu medvěda grizzlyho zahrnoval velkou část Velkých planin a jihozápadu Spojených států, ale ve většině těchto oblastí byl vymýcen. Spojením Kanady a Spojených států obývá medvěd grizzly přibližně polovinu rozlohy svého historického areálu výskytu.
Přestože se kdysi hojně rozšířený medvěd kalifornský objevuje na výrazném místě na státní vlajce Kalifornie a byl symbolem republiky medvědí vlajky před přijetím státu Kalifornie do Unie v roce 1850, v současnosti je tento poddruh nebo populace vyhubena. Poslední známí medvědi grizzly v Kalifornii byli zabiti v podhůří Sierry východně od Fresna na počátku 20. let 20. století.
Zabití posledního medvěda grizzlyho v Arizoně v roce 1936 na hoře Escudilla Mountain je zahrnuto v knize Aldo Leopolda Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky. Od roku 1979 nebylo v Coloradu potvrzeno žádné pozorování grizzlyho.
Ostatní provincie a Spojené státy mohou pro odhady velikostí populací používat kombinaci metod. Proto je obtížné přesně říci, jaké metody byly použity k vytvoření odhadů celkové velikosti populace Kanady a Severní Ameriky, protože byly pravděpodobně vytvořeny na základě různých studií. Medvěd grizzly je v současné době chráněn zákonem v Mexiku, evropských státech, některých oblastech Kanady a v celých Spojených státech amerických. Očekává se však, že repopulace jeho bývalého areálu výskytu bude pomalý proces, a to z různých důvodů, včetně pomalých reprodukčních návyků medvěda a dopadů reintrodukce tak velkého zvířete do oblastí ceněných pro zemědělství a chov dobytka.
Biologie
Hibernace Medvědi grizzly každoročně hibernují po dobu pěti až sedmi měsíců (s výjimkou míst s teplým podnebím – medvědi kalifornští nehibernovali). Během této doby rodí samice medvědů grizzly potomky, kteří pak konzumují mléko od matky a nabírají sílu na zbytek období hibernace. Aby se medvědi grizzly na hibernaci připravili, musí si připravit brloh a spotřebovat obrovské množství potravy, protože během hibernace nejedí. Medvědi grizzly také po celou dobu hibernace nekálí ani nemočí. Samci medvěda grizzlyho končí hibernaci na začátku až v polovině března, zatímco samice se probouzejí v dubnu nebo na začátku května.
V rámci přípravy na zimu může medvěd během období hyperfagie přibrat přibližně 180 kg, než se uloží k zimnímu spánku. Medvěd často čeká na silnou sněhovou bouři, než vstoupí do svého brlohu: takové chování snižuje pravděpodobnost, že jej najdou predátoři. Brlohy se obvykle nacházejí v nadmořské výšce nad 1 800 m na severních svazích hor. Mezi odborníky se vedou diskuse o tom, zda medvědi grizzly technicky vzato hibernují: většina těchto diskusí se točí kolem tělesné teploty a schopnosti medvědů se během hibernace příležitostně pohybovat. Medvědi grizzly mohou během tohoto období „částečně“ recyklovat své odpadní produkty. Ačkoli grizzlyové žijící ve vnitrozemí nebo ve Skalnatých horách tráví téměř polovinu svého života v brlozích, grizzlyové žijící na pobřeží, kteří mají lepší přístup ke zdrojům potravy, tráví v brlozích méně času. V některých oblastech, kde je potravy celoročně velký dostatek, medvědi grizzlyové hibernaci zcela vynechávají.
Rozmnožování náhled|Medvědice s dvěma medvíďaty v Kananaskis Country náhled|Matka s medvídětem S výjimkou samic s medvíďaty jsou grizzlyové obvykle samotářská, aktivní zvířata, ale v pobřežních oblastech se v době tření lososů shromažďují kolem potoků, jezer, řek a rybníků. Samice (medvědice) rodí jedno až čtyři mláďata (obvykle dvě), která jsou malá a po narození váží jen asi 450 g. Medvědice své potomky chrání a zaútočí, pokud se domnívá, že je ona nebo její medvíďata ohrožena.
Medvědi grizzly mají jednu z nejpomalejších rychlostí rozmnožování ze všech suchozemských savců v Severní Americe, což je způsobeno mnoha ekologickými faktory. Medvědi grizzly dosahují pohlavní dospělosti až po dosažení věku nejméně pěti let. Po oplození samcem v létě samice odkládá uhnízdění embrya až do hibernace, během níž může dojít k potratu, pokud samice nemá dostatečný přísun živin a kalorií. Samice rodí v průměru dvě mláďata na vrhu a matka se o ně stará až dva roky, během nichž se nepáří.