náhled|Jean-André Rixens: Salle des Illustres, Le Capitole, Toulouse, Francie
Nástěnná malba je malba, která je neoddělitelnou součástí stavby. Může představovat jak ornamentální výzdobu, tak krajinu, zátiší, mytologické či biblické výjevy atp. Prováděna bývá buď na suchou nebo na čerstvou, ještě vlhkou omítku (freska).
Historie Nástěnné malby patří k nejstarším výtvarným technikám, které se rozvíjeli už v pravěku. Jeskynní malby se zachovaly např. v lokalitách Altamira a Lascaux.
Malba na stěny se rozvíjela i ve starověku. Ve starověkém Egyptě se uplatňovala vedle hieroglyfů a nízkého reliéfu. K dobře zachovalým antickým malbám patří např. výzdoba v Herculaneu.
Ve středověku se vedle barevné a dekorativní výzdoby architektury uplatňovaly zvláště v kostelech ilustrační malby k biblickým tématům, tzv. bible chudých.
V období renesance vznikly některé z nejslavnějších nástěnných maleb, jako jsou Poslední večeře od da Vinciho a Michelangelova výzdoba Sixtinské kaple. Tamní malba Posledního soudu již předznamenává nástup barokního umění, které provázel velký rozmach nástěnných a nástropních maleb. V návrzích kostelů, zámeckých sálů a dalších prostor je počítáno s malířskou výzdobou a ta naopak, často iluzivně, navazuje na architekturu a tím vytváří spolu s další výzdobou účinně působící jednotný celek.
Techniky al fresco (freska) – malba na čerstvou omítku, zajišťuje propojení barev s podkladem a tím větší trvanlivost al secco – malba na vytvrdlý podklad frescosecco – kombinovaná technika enkaustika – pojítko barviva tvoří vosk, který se teplem vsaje do podkladu
Další techniky výzdoby stěn sgrafito – na vytvrdlou omítku se nanáší tenká vrstva jinak barevné omítky, do které se vyškrabává vzor mozaika – obraz vzniklý skládáním a nalepováním malých různobarevných kousků různých materiálů (sklo, keramika atd.)
Odkazy
Literatura Oldřich J. Blažíček, Jiří Kropáček: Slovník pojmů z dějin umění. Odeon, Praha 1991.
Související články Mural art
Externí odkazy
Kategorie:Výzdoba Kategorie:Malířské techniky