rám|Ukázka Kýrie Eléison XI (Orbis Factor) z Liber Usualis. Poslechtěte si interpretaci. náhled|vpravo|Skladba Iubilate deo universa terra zapsaná pomocí neum. Neumy jsou grafické značky, znaménka a symboly, které od 9. století sloužily k notaci a následné interpretaci melodických útvarů gregoriánských zpěvů a příležitostně také k zápisu světských i duchovních melodií mimo těch liturgických. Neumy zpravidla stojí nad textem.Nancy Phillips, Darmstadt 2000, S. 349, Neumen am Rand des Textes bei Bruno Stäblein, Leipzig 1975, odd. 60. viz též :Soubor:Notker neumes.jpg Jde o první předchůdce moderní symbolické hudební notace.
Etymologie Původ výrazu neuma není zcela jasný. Filologické a lingvistické výzkumy naznačují, že existují tři možné prameny: původ zkomolením řeckého výrazu πνεῦμα (pneuma = "duch/dech" a lze jej přeneseně přeložit jako pokyn(utí), znamení rukou apod.). dalším možným původem je hebrejský výraz נוימה (naimah = melodie) a třetí, zřejmě nejméně pravděpodobný, je původ v syrském ne moh (hlas, zvuk).Richard Rybarič in: Vývoj európskeho notopisu, OPUS Bratislava 1982, str. 19/222, 62-371-82..
Jako neumy se v raném středověku označovaly také krátké melodické jednotky, úseky nebo melismatické oddíly nad jednotlivými vokály – jako např. jubilus, který se zpíval na posledním vokálu a ve slově Al-le-lu-i-a. V tomto případě se výraz neuma odvozuje od řeckého výrazu pneuma ( πνεῦμα / pneuma ‚duch‘, ‚dech‘, ‚vzduch‘ apod.)Max Haas: IV. Neumen in Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Zweite, neubearbeitete Auflage, Sachteil 7, Kassel et altera 1997, Spalte 296Nancy Phillips, Darmstadt 2000, str. 351Hugo von Sankt Viktor: latinsky Pneuma, quod alias Jubilum dicitur […] (Pneuma, již lze nazvat jinak též Jubilum […], citováno z Heinricha Bellermanna: Der Kontrapunkt: Mit zahlreichen Notenbeispielen und fünf Tafeln, Reprint Olms 2001, Fußnoten str. 49; tamtéž také další definice od Johanna Tinctorise a Franchina Gaffuriua
Dějiny Neumy vznikly v raném středověku (8. století) z potřeby zaznamenat na papír liturgické písně gregoriánského chorálu. Mniši, kteří tento způsob záznamu zavedli, zapisovali tyto písně do kancionálů. Jednalo se o systém teček a tahů štětcem, které byly umístěny nad textem písně. Ačkoli tyto značky byly schopny vyjadřovat značnou hudební složitost, nemohly přesně vyjádřit výšku tónu (v tomto směru byl záznam jen orientační, protože neumy uváděly naznačovaly pouze směr melodického pohybu, resp. vývoj melodie, např. od tónu vyššího k nižšímu a naopak) ani metrum. Přesto byl záznam množstvím užívaných značek poměrně velmi složitý. Neumy sloužily spíše jako způsob zachování skladby pro toho, kdo už píseň znal, než coby prostředek přesné interpretace.
Neumy také neměly nějaký přesný značkový rámec, existovalo mnoho rozdílů jak uvnitř homogenního kulturního prostředí, tak mezi jednotlivými kulturami. Velký rozdíl byl např. mezi původními neumami byzantskými novějšími latinskými (západoevropskými).
Příklady názvů a významu neumatických značek Punctum (bod) – jedna samostatně stojící nota Clivis (declivis – nakloněný) – dvě noty, z nichž druhá je nižší Pes (noha) – dvě noty, z nichž druhá je vyšší Porrectus (porrigere – natahovat, do výše vztahovat) – tři noty, z nichž druhá je nižší Torculus – tři noty, z nichž druhá je vyšší Climacus (řecky: klimax – žebřík, schody) – tři nebo více sestupujících not Scandicus (scandere – stoupat) – tři nebo více vzestupných not, atd.
Odkazy
Reference
Související články Jednotónové neumy Dvoutónové neumy Třítónové neumy Skupinové neumy Gregoriánská semiologie Nota Notace Chorální nota Mensurální nota
Externí odkazy
Kategorie:Hudební notace Kategorie:Historická notace Kategorie:Hudební terminologie Kategorie:Středověká hudba Kategorie:Znaky písma