náhled|250px|Panorama střech v německé Míšni náhled|250px|Střecha s imitací šindele v obci Croyde, Devon, Anglie náhled|250px|Střechy ve vietnamském městě Da Lat náhled|250px|Zasněžené střechy v polské Poznani náhled|Košátky, dům s mansardo-valbovou střechou u zámku Střecha je stavební konstrukce, která ukončuje stavbu shora a chrání ji proti povětrnostním vlivům. Též odvádí vodu a brání jí v nahromadění. Skládá se z nosné konstrukce (např. krov) a střešní krytiny. Střechy se v zásadě rozdělují na ploché a sklonité (šikmé a strmé), také na zateplené a nezateplené.
Tvar a celkové provedení střechy závisí převážně na místních klimatických podmínkách. V tropických a subtropických oblastech se například tradičně častěji uplatňují střechy ploché; oproti tomu v mírných a chladných podnebných pásech jsou běžnější střechy šikmé.
Funkce střechy Hlavní funkcí střechy je chránit prostor pod sebou před povětrnostními vlivy (deštěm, sněhem, větrem, slunečním zářením apod.). V závislosti na typu prostoru, který střecha uzavírá, jsou na její provedení kladeny různé požadavky. Může jít v zásadě buď o uzavřený vnitřní prostor (obytný dům, veřejná budova; střecha zateplená) či prostor otevřený (přístřešek, čekárna, nástupiště, kryté parkoviště; střecha nezateplená). Obecně tedy platí, že střechy uzavřených budov musí splňovat přísnější požadavky na izolaci.
Každá střecha má za úkol odvádět vodu z horní části stavby a bránit jejímu nahromadění, jež by mohlo postupně konstrukci stavby poškodit zatékáním či růstem dřevokazných hub a plísní. V podnebných oblastech s častým sněžením musí být konstrukce střechy dostatečně pevná, aby váhu ležícího sněhu unesla.
V současné době jsou na střechy v západním světě kladeny vysoké technické, funkční a nezřídka i estetické požadavky; ovšem v různých částech světa a v různých historických obdobích střechy vypadaly a vypadají různě. Příkladem velmi jednoduché a nenáročné střechy je kryt z palmového listí na domcích v tropických oblastech, kde střecha nemusí plnit výrazně izolační funkci a obydlí samo bývá velmi prosté.
Izolace Střecha budovy musí být náležitě izolována, aby poskytovala uživatelům budovy patřičnou ochranu před povětrnostními vlivy a z ní plynoucí určitou úroveň pohodlí. Jedná se především o vodotěsnost a izolaci tepelnou.
Vodotěsná může být sama střešní krytina, tedy nejsvrchnější vrstva střešní konstrukce; často však bývá doplněna samostatnou vodotěsnou vrstvou v podobě fólie, asfaltového pásu či stěrky. Krytiny sklonitých střech musí zejména dobře odvádět vodu a sníh. Zvláště u plochých střech je třeba věnovat vodotěsnosti a odvodňování zvýšenou pozornost (typickým příkladem špatně provedených plochých střech jsou československé panelové domy).
Neméně důležité jsou tepelně izolační vlastnosti střechy. V mírném podnebném pásu střecha plní dvě hlavní tepelně izolační funkce: brání v prochládání budovy v zimním období a naopak v jejím přehřívání v létě. Je dokázáno, že špatně izolující střechou uniká z budovy největší množství tepla. Z důvodu energetické úspornosti při vytápění proto závazné normy ve stavebnictví stanoví minimální tepelný odpor střešních konstrukcí pro různé typy budov.
Tepelná izolace jednoplášťových šikmých střech se zpravidla provádí v rámci krovu, mezi nejčastěji používané tepelně izolační materiály patří polystyren a minerální vlna. V ekologickém stavitelství se uplatňují též rozličné přírodní materiály, například ovčí vlna, starý papír či sláma. Izolace šikmých střech v úrovni stropů – izolace v šikmé střeše může podle svého umístění vytvářet „teplou“ nebo „studenou“ střechu. Pokud je položena v úrovni stropu pod nevytápěnou půdou hovoříme o „studené“ střeše. Výhodou tohoto řešení jsou relativně nízké náklady ve srovnání s provedením izolací v úrovni krokví a snadnost montáže zvláště v případě, kdy prostor bude nepřístupný a nepochozí. Ve většině případů není tloušťka izolace omezena konstrukčními nebo uživatelskými požadavky. Instalace zateplení v úrovni stropu vyžaduje jen minimum odborných znalostí a souvisejících stavebních prací, proto může být bez problémů realizována svépomocí, zvláště u rodinných domků a rekreačních staveb. Rekonstrukce – Při rekonstrukci stávajících šikmých střech s izolací v úrovni stropu pod nevytápěnou půdou je třeba dosáhnout celkové tloušťky tepelně izolačních vrstev zhruba v rozmezí 150 mm – 350 mm. V případech, kdy existuje stávající izolace, je obvykle umístěna mezi dřevěnými stropními trámy. Pokud je vyplněna celá výška trámů, přidáváme druhou, popřípadě i třetí vrstvu nad trámy. Jestliže stávající izolace nevyplňuje celou výšku trámů, je možno doplnit příslušnou vrstvu mezi trámy. Pokud stávající izolace vykazuje závady, např. netěsné osazení, spáry, sesednutí, pochybné tepelně izolační parametry atd., doporučuje se její odstranění a celkovou náhradu novou izolací.
Střechy pochozí a pojízdné Některé ploché střechy mohou zároveň sloužit jako prostor pro pohyb osob nebo vozidel (střechy pochozí či pojízdné). Jedná se často o střechy garáží, obchodních středisek, nádraží apod.; v technickém slova smyslu je střechou například i příkrov stanice podzemní dráhy (metra), u něhož je dopravní funkce často prvořadá.
Též střecha sklonitá (šikmá) někdy kromě funkce krytí prostoru slouží i dalším účelům, např. jako tribuna k sezení diváků na sportovištích. Takové střechy musí mít odpovídající konstrukční parametry, aby předpokládanou zátěž bez problémů unesly.
Konstrukce střechy Střecha se skládá z nosné střešní konstrukce a střešního pláště
Nosná střešní konstrukce – je ta část střechy, která přenáší zatížení ze střešního pláště (stálé nebo nahodilé) do ostatních nosných částí domu a může plnit i funkci nosné vrstvy střešního pláště. Střešní plášť – je část střechy bez nosné střešní konstrukce, která chrání dům před vnějšími vlivy.
Nosná střešní konstrukce V případě šikmých střech rodinných domů tvoří hlavní nosnou konstrukci střešní dřevěný krov. U ploché střechy tuto funkci většinou plní stropní konstrukce stejného stavebního systému, ze kterého je dům postaven. V obou případech musí být konstrukce dimenzována tak, aby dokázala přenést trvalá zatížení – tzn. vlastní hmotnost a váhu střešní krytiny, tepelné izolace, hydroizolace a další. Dále musí bezpečně vydržet i nahodilá krátkodobá zatížení – sněhem nebo větrem.
Z hlediska použitého materiálu mohou být hlavní nosné konstrukce zastřešení dřevěné, železobetonové nebo ocelové. V případě rodinných domů jsou tyto konstrukce nejčastěji ze dřeva, někdy se však vyztužují ocelovými prvky.
Důležitým hlediskem pro výběr střešní nosné konstrukce jsou normy pro protipožární bezpečnost staveb, které stanovují stupně odolnosti proti ohni. Odolnost se vyjadřuje počtem minut, po které je konstrukce schopna odolávat plamenům, aniž by ztratila nosnost a stabilitu.
Střešní plášť Skladba střešního pláště je ovlivněna typem střechy (plochá nebo sklonitá), využitím podstřešního prostoru (nutná tepelná izolace), využitím prostoru nad střechou (pochozí plochá střecha, zelená střecha atd.).
Například u tepelně izolované sklonité střechy rodinného domu se často vyskytuje následující skladba: paronepropustná fólie krokve vyplněné minerální izolací latě pojistná hydroizolace kontralatě střešní krytina
Střešní plášť plochých střech tvoří poměrně složitý systém, který může obsahovat:
provozní vrstvu – vrstva při vnějším povrchu střešního pláště umožňující provozní využití střechy hydroizolační vrstvu – vodotěsná izolace chránící podstřešní prostory a vrstvy střešního pláště, které jsou pod ní, před atmosférickými vlivy, případně před provozní či technologickou vodou. Bližší označení se volí podle funkce a konstrukce či polohy ve střeše (např. hlavní hydroizolační vrstva, pojistná hydro izolační vrstva či provizorní hydroizolační vrstva). Jako hydroizolace lze použít asfaltové pásy, syntetické fólie, kovové plechy nebo stěrkové a stříkané hydroizolace. Veškeré spoje musí být vodotěsné roznášecí vrstvu – zajišťuje roznesení zatížení z provozu střešního pláště. Měla by být co nejlehčí, aby zbytečně nezatěžovala nosnou konstrukci separační vrstvu – odděluje dvě vrstvy střešního pláště z výrobních, mechanických, chemických či jiných důvodů tepelněizolační vrstvu – omezuje nežádoucí tepelné ztráty či tepelné zisky objektů parotěsnou vrstvu – omezuje či zamezuje pronikání vodní páry z vnitřního prostředí do střešního pláště. Jako parotěsnou zábranu lze použít asfaltové pásy, syntetické fólie, kovové plechy nebo nátěry a stěrky v různých bázích spádovou vrstvu – vytvářející potřebný sklon následujících vrstev střešního pláště. Měla by být co nejlehčí, aby zbytečně nezatěžovala nosnou konstrukci nosnou konstrukci střechy – přenáší zatížení od jednoho či několika střešních plášťů, doplňkových konstrukcí, vody, sněhu, větru, provozu apod. do ostatních nosných částí objektu
Rozdělení střech Střechy lze dělit podle jejich tvaru, sklonu, počtu plášťů či funkce typu střešní krytiny.
Podle počtu plášťů Střechy lze rozdělit na jednoplášťové – většina střech na obytných budovách víceplášťové – většinou dvouplášťové; používají se na větších veřejných či účelových stavbách; svrchní vrstva zpravidla plní funkci ochrannou a hydroizolační, vnitřní vrstva (nad stropem) je tepelně izolační; prostor mezi vrstvami je odvětráván a může být přístupný pro kontrolu stavu; někdy se využívá jako nenáročný odkládací prostor (půda)
Podle sklonu Podle sklonu dělíme střechy na ploché – sklon střešních rovin 0–5° šikmé – sklon do 45° strmé – sklon nad 45° Pro šikmé a strmé střechy se používá souhrnný název sklonité střechy. Sklon střechy se někdy uvádí také v procentech, v takovém případě je třeba použít převodní tabulku .
Názvy hlavních částí sklonité střechy vpravo|rám|Schéma částí střechy Krov je nosná konstrukce střechy, nejčastěji složená z dřevěných nebo kovových nosníků. Hřeben (na obrázku vpravo růžově) je vodorovná průsečnice střešních ploch, od které střešní plochy sestupují. Nároží (zeleně) je sklonitá průsečnice, od níž střešní plochy sestupují. Úžlabí (žlutě) je sklonitá průsečnice, ke které střešní plochy sestupují. Štít (šedě) je sklonitý okraj střechy mezi hřebenem a okapem; též část svislé stěny pod tímto okrajem. Okap (modře) je nejnižší vodorovný okraj střešní plochy; nesprávně se tak označuje i žlab odvádějící ze střechy vodu. Valba (C) je sklonitá střešní plocha na kratší straně střechy, zabírá místo štítu. Polovalba (B) je sklonitá střešní plocha nad štítem. Vikýř (1–11) je krytý střešní výstupek se svislým oknem nebo toto okno samo. Střešní okno je okno vsazené do sklonité střešní roviny bez krytého výstupku.
Podle typu střešní krytiny Rozlišují se: plechové střechy střechy z pálených nebo betonových tašek šindelové střechy doškové střechy střechy z vláknocementových šablon plastové střechy
Typy střech Nejběžnější typy sklonitých střech