náhled|upright=1.3|Obraz „Nizozemská přísloví“ Pietera Bruegela staršího. Jejich hromadné zobrazení zde není samoúčelné, je vyjádřením rozmanitosti světa a života.
náhled|upright=1.3|Vysvětlivky některých přísloví na obraze v němčině (kliknout na obrázek)
Přísloví je žánr lidové slovesnosti v podobě krátkého mravního naučení vyjádřeného přirovnáním či metaforou. Tato naučení představují zobecnění zkušeností mnoha generací a vyjadřují různá hodnocení, normy jednání a z nich vyplývající závěry, působící jako mravní imperativ.TYLLNER, Lubomír. Lidová kultura O-Ž, druhá část - Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha: Mladá fronta 2007. ISBN 80-204-1713-3.
Obsahují obecně platné zásady nebo zkušenosti kolektivu a jejich nadosobní a zobecňující obsah působí jako mravní imperativ.RÁDL, Emanuel. TOBOLKA, Zdeněk V. a kol. Masarykův slovník naučný. V. díl. N-Q. Praha: Československý kompas 1931, s. 1069. Tím se přísloví odlišuje od pořekadla, rčení nebo úsloví.PROCHÁZKA, Vladimír a kol. Příruční slovník naučný. III. díl. M-Ř. Praha: Academia 1966, s. 764.PAVERA, Libor. VŠETIČKA, František. Lexikon literárních pojmů. Olomouc: Nakladatelství Olomouc 2002, s. 294
Charakteristika a dělení Přísloví lze charakterizovat dvěma základními rysy: formálně je to výstižnost a stručnost a z hlediska obsahu nárok na obecnou platnost. Někteří badatelé považují za další nutné podmínky ustálenou formu, jeho obecnou akceptaci či alespoň známost a užití stylizovaného jazyka. Jiní badatelé zmiňují tradičnost a aktuálnost jako další definiční znaky přísloví. Etnograficko-lingvistická věda zkoumající přísloví, ale také rčení a pořekadla, se nazývá paremiologie.
Přísloví lze dělit na gnómická a metaforická. Gnómická mají povahu rozkazu či výstrahy (Ve štěstí nedoufej, v neštěstí nezoufej), zatímco metaforická skrývají svůj obsah za obrazným vyjádřením (Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde). Lze je také dělit podle jejich tematického zaměření, například na přísloví o psychických vlastnostech člověka, rodinných vztazích či o vztahu člověka a společnosti.
Užití přísloví Užívání přísloví není vázáno na určité situace, ale objevuje se v běžné řeči jako vyjádření postojů dané společnosti. Přísloví je užíváno také k obraznému obohacení řeči, v bajkách a anekdotických příbězích či pro zábavu. Nadměrné užívání může vést k jejich karikování. Obvykle nemají jednu formu, ale objevují v různých variantách, a zároveň nefungují izolovaně, ale v širším kontextu dané kultury. Přísloví se typicky skládají ze dvou členů (Jaký pán – taký krám) a často užívají rýmu, asonance či rytmu.
Pro stejnou situaci je někdy možné najít přísloví opačných významů (např. Líná huba holé neštěstí a Mluviti stříbro, mlčeti zlato).
Historie Nejstarší dochované sbírky přísloví se nachází na sumerských tabulkách z 3. tisíciletí př. n. l. a k největším sbírkám patří Deutsches Sprichwörter-Lexikon Karla Friedricha Wilhelma Wandera s dvě stě padesáti tisíci položkami. Smysl přísloví však nemůže být chápán mimo jejich kontext a uvedená v různých sbírkách bez něj a bez nutných poznámek se dají považovat za „mrtvá“, protože takto nejsou zaštiťována autoritou tradiční moudrosti.
Přísloví jsou doložena už ve starověkých literárních památkách (asyrských, staroindických atd.) Mnohá z nich přecházela od národa k národu, mnoho jich je u všech národů křesťanských původu biblického.Ottův slovník naučný, 20. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 2000. S. 709. Přestože jsou mnohá přísloví v různých jazycích formálně a svým lexikálním složením často úplně odlišná, v rámci různých kultur a jejich sociálního a historického kontextu vystihují tentýž význam. Obecně platí, že příslovné motivy přecházely od národa k národu, absorbovaly rozmanité duchovní podněty a v různých variantách zdomácňovaly. Představují tak hodnotící hledisko skryté za symbolickou formu, která se přenáší z generace na generaci v podstatě se stejným obsahem.MOCNÁ, Dagmar. PETERKA josef a kol. Encyklopedie literárních žánrů. Praha a Litomyšl: Paseka 2004. S. 550-551. Nemívají známého autora a tvoří tak součást národní jazykové tradice.
Obdobná přísloví v různých jazycích V různých jazycích lze nalézt shodná nebo podobná přísloví. Lze je rozdělit na: Úplné ekvivalenty, např.: česky Pes, který štěká, nekouše, rusky Собака лает, да не кусает česky Kdo seje vítr, sklízí bouři, francouzsky Qui sème le vent, récolte la tempête Částečné ekvivalenty, např.: česky Nehřej hada za ňadry, rusky Не грей змею на своей груди, tj. Nehřej hada na svých prsou česky Když kocour není doma, myši mají pré, francouzsky Quand le chat n'est pas là, les souris dancent, tj. Když tu kocour není, myši tancují česky Darovanému koni na zuby nehleď, italsky A caval donato non si guarda in bocca, tj. Darovanému koni nehleď do huby (obdobně v mnoha dalších jazycích) Relativní ekvivalenty, např. česky Bez práce nejsou koláče, rusky Без труда не вытащишь и рыбку из пруда, tj. Bez práce nevytáhneš ani rybu z rybníka česky Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše, francouzsky Mieux vaut promptement un œuf que demain un bœuf, tj. Lepší je mít rychle vejce než zítra býka Analogické frazémy, např.: česky Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, rusky Мягко стелет, да жёстко спать, tj. Dělá postel měkkou, ale špatně se na ní spí česky Kam vítr, tam plášť, francouzsky Le vent de prospérité change bien souvent de côté, tj. Vítr prosperity často mění směr''
Příbuzné žánry Pořekadla, rčení, přirovnání nebo úsloví se od přísloví liší tím že odráží spíše fantasii a jazykovou hravost než zobecněné rozumové a mravní zkušenosti. Přísloví vždy také tvoří celou větu a užívá se v ustálené podobě. Hranice mezi příslovími, rčeními a pořekadly je však často nejasná.
Příslovím se také podobají gnómy (stručná průpovídka většinou mravoučného zaměření) a oba žánry lze od sebe těžko rozlišit. Někdy bývá gnómům vágně přisuzován „vyšší charakter“, zatímco příslovím „nižší“, nebo se o gnómech mluví v souvislosti s formou, zatímco o příslovích v souvislosti s obsahem.
Anekdotický výrok se od přísloví formálně liší tím že je mu přisuzován konkrétní autor, ať už historický či fiktivní (v takovém případě mluvíme o aforismu), nebo autor abstraktní, jako „muž“, „stařena“ nebo „král“ (v takovém případě mluvíme o wellerismu).
Příklady českých přísloví
Odkazy
Reference
Související články Rčení Frazém Idiom Aforismus
Externí odkazy
Kategorie:Lidová slovesnost Kategorie:Mudroslovná literatura