náhled|vpravo|Obsluha blattnerfonu (foto na stěně: archivní a programové fondy Českého rozhlasu) náhled|vpravo|Jeden z nahrávacích přístrojů Blattnerphone BBC, na kterém byly programy nahrávány magnetickým procesem pro vysílání Empire (rok 1937)
Blattnerphone (česky blattnerfon) je přístroj pro nahrávání zvuku pracující na principu magnetického záznamu. Zařízení je pojmenováno po německém vynálezci, filmovém producentovi, režisérovi a majiteli studia ve Velké Británii Ludwigu Blattnerovi (také známého pod jménem Louis Blattner; 5. února 1880 – 29. října 1935), který jej zkonstruoval ve 30. letech 20. století.
Podrobněji Předchůdci Současně s existencí mechanických záznamů zvuku se odehrával také vývoj záznamů zvuku na magnetických médiích. Objevitelem možnosti magnetického záznamu zvuku je dánský inženýr a vynálezce Valdemar Poulsen (23. listopadu 1869 Kodaň – 23. července 1942 Gentofte), který jako první v roce 1898 vyvinul metodu magnetického zápisu zvuku na kovový drát a aplikoval ji prakticky v podobě přístroje nazývaného telegrafon. První záznamy zvuku se realizovaly na ocelový drát o průměru asi 2 mm. Ten byl navinut na válci a při záznamu se pohyboval rychlostí asi 2 metry za sekundu. Toto byl předchůdce blattnerfonu.
Princip Blattnerfon používal jako magnetické záznamové medium ocelovou pásku (ocelový pás s šířkou 6 mm respektive 3 mm) o tloušťce 0,08 milimetrů. Poměrně vysoká kvalita záznamu mluveného slova (pro záznam hudby se tento přístroj příliš nehodil) byla vykoupena značnou rychlostí posunu pásu (1,524 metrů za sekundu). Ocelová páska byla navinuta na nemagnetický (hliníkový) kotouč o průměru 62 cm. Plně navinutý kotouč měl hmotnost 15 kg a obsahoval asi 20 minut zvukového záznamu, což reprezentovalo asi 1 829 metrů záznamového média.
Nevýhody Použití celistvého pásu vylučovalo jakoukoliv editaci (stříhání) nahrávek. Vzniklé chyby buď byly na záznamu ponechány nebo se musel pořídit kompletně nový záznam. Ačkoliv byl primárně přístroj určen pro mluvené slovo, byl využíván i k záznamu dlouhých hudebních pořadů (např. koncertů). Takovéto záznamy byly uchovávány jen po krátkou dobu. Po odvysílání do éteru byly záznamy z pásek mazány a magnetické médium se používalo pro další nové nahrávky. Mazání ocelového pásku probíhalo pomocí mazací hlavy napájené stejnosměrným proudem. Pro nastavení pracovního bodu páskového magnetického média se používal rovněž stejnosměrný proud, ale opačné polarizace.
Cívky s pásky byly značně hmotné a rozměrné a jejich skladování bylo objemově náročné. Vlastní mechanicko–elektrické zařízení blattnerfonu bylo umístěno ve velké skříni o značné hmotnosti. Jako dalšími podpůrnými přístroji (nutnými pro fungování blattnerfonu) byly ještě externí (v samostatné skříni) zesilovače a napáječe.
Závěr V rozhlasové práci nahradil blattnerfon nákladné optické záznamy zvuku. V Československém rozhlasu v Praze (v Radiožurnálu) začali používat blattnerfon od 15. září 1935 (jednalo se zařízení dovezené z Anglie). Během 60. let 20. století bylo zařízení vytlačeno magnetofony.
Fotogalerie
Odkazy Reference
Literatura BĚHAL, Rostislav. Vývoj české rozhlasové reportáže. 1. část (1923–1938), Nástin vývoje žánru. 1. vydání Praha: Československý rozhlas, 1962; 182 stran a 16 stran obrazových příloh; (Kapitola: Rozvoj techniky předpokladem rozvoje nového žánru.) Externí odkazy
Kategorie:Audiotechnika Kategorie:Záznamová zařízení Kategorie:Magnetofony