Ve městě Paříž se nachází velké množství světských a církevních stavebních památek od dob římské Galie po současnost zastupující všechny architektonické slohy. Památky jako Eiffelova věž, bazilika Sacré-Cœur, Louvre, katedrála Notre-Dame, Invalidovna nebo Vítězný oblouk a Champs-Élysées jsou charakteristické symboly Paříže. Nachází se zde však i jiné historické i moderní architektonické struktury, které byly v průběhu věků formovány historií Paříže.
Charakteristika náhled|Boulevard de Magenta
Většina francouzských panovníků již od středověku zanechalo své stopy ve vzhledu města, které ve svých dějinách neprošlo nikdy rozsáhlým zničením, na rozdíl např. od Londýna (Velký požár v roce 1666), Lisabonu (zemětřesení roku 1755) nebo Berlína (bombardování v roce 1945). Dispoziční řešení mnoha základních ulic zůstalo během staletí zachováno a doplněno v 19. i 20. století během modernizace infrastruktury. Město se rozvíjelo po obou březích řeky Seiny, ve které se nacházelo asi deset ostrovů a písčin, z nichž se do dnešních dnů dochovaly jen dva.
Současný vzhled města vychází z velké části z přestavby Paříže, kterou vedl prefekt Haussmann v období Druhého císařství, kdy byly proraženy dnešní nejrušnější trasy (Boulevard Saint-Germain, Boulevard de Sébastopol aj.) Tehdy ve většině Paříže zmizely labyrinty úzkých ulic a domy postavené v horních patrech ze dřeva nebo z hrázděného zdiva. Tehdy vznikla charakteristická zástavba bulvárů, tj. stejně vysokých domů s novoklasicistní fasádou, francouzskými okny a balkóny v pátém patře lemovanými stromořadím. Kvůli přísným regulačním vyhláškám o vzhledu a velikosti domů v 19. století tak dnes pařížská zástavba působí jednolitě a vyrovnaně. Některá nařízení o omezené výšce domů platí doposud, stavba nových budov vyšších než 37 metrů je povolována je ve výjimečných případech, v některých obvodech je tato hranice ještě nižší.
Tour Montparnasse (210 metrů) z roku 1973 je nejvyšší stavbou v Paříži a do roku 2009 i ve Francii. Výstavba mrakodrapu Tour First v La Défense V 70. letech vznikla skupina výškových budov (cca 100 m) ve čtvrti Beaugrenelle na břehu Seiny poblíž Eiffelovy věže a ve 13. obvodu (Operace Italie 13). Dnes mrakodrapy vznikají pouze mimo hranice Paříže v blízkém předměstí, a to zejména ve čtvrti La Défense ve městě Courbevoie.
Pevně stanovené hranice města, přísné stavební podmínky a nedostatek stavebních pozemků vytváří jev zvaný muséification (muzeumifikace), kdy se městská správa snaží uchovat historickou podobu Paříže, což zamezuje vzniku velkých staveb uvnitř města. Tato restrikce je kritizována opozičními politiky. Le dogmatisme de Delanoë ou la muséification de Paris Mnoho pařížských institucí a podniků už bylo přemístěno, nebo plánují přesun na předměstí. Finanční a další instituce (např. ministerstvo dopravy) našly kanceláře v obchodní čtvrti La Défense, hlavní tržnice byla z centra Paříže přeložena v roce 1969 do Rungis, Historie tržnice vysoká škola École Polytechnique přesídlila roku 1976 do Palaiseau, Historie École Polytechnique největší francouzský sportovní stadión Stade de France byl postaven na předměstí Saint-Denis, na samých hranicích Paříže vzniká nový justiční palác Tour du Palais de Justice, kam se z ostrova Cité přesune Policejní prefektura a Vrchní soud. Une tour de 150 m pour le futur Palais de justice de Paris, Le Figaro, 11. 6. 2009 Francouzský národní archiv buduje svůj nový depozitář na severním předměstí Pierrefitte-sur-Seine, stejně tak má část sbírek uloženou mimo Paříž i Francouzská národní knihovna.
náhled|vlevo|Place des Vosges a Square Louis-XIII
Náměstí Své fórum měla již římská Lutetia. Nacházelo se na nejvyšším bodě kopce Sainte-Geneviève a rozkládalo se od dnešní Rue Saint-Jacques k Boulevardu Saint-Michel a od Rue Cujas k Rue Malebranche. Popis antického města Středověká náměstí vznikala na křižovatkách cest. Hlavní se nacházela před katedrálou Notre-Dame (Parvis Notre-Dame) a před pozdější radnicí (Place de Grève). Toto sloužilo jako tržiště i místo veřejných poprav. Dějiny Place de l'Hôtel-de-Ville Teprve král Jindřich IV. začal v roce 1605 ve čtvrti Marais s výstavbou renesančního Place Royale Dějiny Place des Vosges jako prvního plánovaného náměstí a krátce po něm i Place Dauphine na ostrově Cité. Dějiny Place Dauphine V období baroka vznikla náměstí Place des Victoires Dějiny Place des Victoires nebo Place Vendôme. Dějiny Place Vendôme Nejrozsáhlejší pařížské náměstí je Place de la Concorde, které vzniklo v 18. století, a má rozlohu 84 000 m². Dějiny Place de la Concorde Náměstí Place de la République a Place de la Bastille jsou častým místem konání různých demonstrací, manifestací a průvodů.
Dalším velmi častým typem náměstí je tzv. square, což je malé, většinou čtvercové náměstí s parkovou úpravou.
Ulice náhled|Schéma hlavních pařížských ulic
Významnými dopravními tepnami jsou zdejší bulváry. Většina jich vznikla na místě bývalých městských hradeb poté, co bylo opevnění zrušeno jako zastaralé. Proto bulváry vytvářejí obloukové trasy. Některé ovšem byly proraženy středem města bez ohledu na polohu bývalých hradeb (např. Boulevard Richard-Lenoir, Boulevard Raspail, Boulevard de Sébastopol, Boulevard de Magenta aj.) Na pravém břehu se v Paříži nacházejí tři řady bulvárů. Velké bulváry (Grands Boulevards) v prostoru středověkých hradeb, dále bulváry postavené na místě hradeb z 18. století (bez konkrétního pojmenování) a nakonec tzv. Maršálské bulváry postavené po zničení tzv. Thiersových hradeb z 19. století. Dějiny pařížských bulvárů v 18. století Boulevard périphérique, který rovněž vznikl na místě bývalých hradeb, je klasický městský obchvat a nemá tedy charakter obvyklých bulvárů. Dalším typem významných ulic je avenue (alej, promenáda), z nichž nejznámější je Avenue des Champs-Élysées, která vznikla již v 17. století. Dějiny Avenue des Champs-Élysées
V Paříži bylo v roce 1997 registrováno 6088 veřejných nebo soukromých ulic. Evidence pařížských ulic Mezních rozměrů dosahují tyto ulice: Avenue Foch je se svými 120 metry nejširší ulicí v Paříži, Avenue Foch na stránkách města Paříže pro srovnání Avenue de Selves je se 110 metry nejkratší avenue ve městě. Avenue de Selves na stránkách města Paříže Nejdelší ulicí v Paříži je Rue de Vaugirard, která měří 4360 m. Rue de Vaugirard na stránkách města Paříže Rue des Degrés je naopak nejkratší ulicí, má jen 5,75 m. Rue des Degrés na stránkách města Paříže Oficiálně nejužší ulicí je Rue du Chat-qui-Pêche (minimální šířka 1,80 m), Rue du Chat-qui-Pêche na stránkách města Paříže ovšem ulice Sentier des Merisiers měří méně než jeden metr. Sentier des Merisiers na stránkách města Paříže Nejstrmější ulicí je Rue Gasnier-Guy se sklonem 17 %. Rue Gasnier-Guy na stránkách města Paříže
Pasáže náhled|Passage Brady
Většina pařížských pasáží se nachází na pravém břehu. Vznikly v první polovině 19. století, aby chránily nakupující před nepříznivým počasím. Ve městě se v polovině 19. století nacházelo až 150 zakrytých pasáží a tento způsob urbanismu se rozšířil i do dalších francouzských měst i do zahraničí. Při přestavbě Paříže během Druhého císařství však většina pasáží zanikla. Dnes jsou některé pasáže pro svou architektonickou hodnotu chráněny jako historické památky, např. Galerie Vivienne Záznam v evidenci historických památek nebo Passage des Panoramas. Záznam v evidenci historických památek
Parky a zahrady
Historické zahrady, které se nacházejí v centru města (Tuilerijské a Lucemburské) jsou původně zahrady královských paláců. Tuilerijské zahrady vznikly v 16. století na pravém břehu řeky Seiny u Tuilerijského paláce, který dnes již neexistuje. Dějiny Jardin des Tuileries Lucemburské zahrady na levém břehu patřily k Lucemburskému paláci, soukromé rezidenci Marie Medicejské založené kolem roku 1625. Dějiny Lucemburského paláce a zahrady Botanická zahrada Jardin des plantes, kterou založil Guy de la Brosse, lékař Ludvíka XIII. pro pěstování léčivých rostlin, se v roce 1650 stala první veřejnou zahradou v Paříži. Dějiny Jardin des plantes
Mnoho pařížských parků však vzniklo až za Druhého císařství, kdy bylo zakládání zelených ploch významným aspektem při modernizaci města s rychle rostoucí populací. Pod vedením inženýra Jeana Charlese Alphanda a krajinářského architekta Jeana Pierra Barillet-Deschampse vznikly na okrajích města největší parky – Boulogneský Boulogneský lesík na stránkách města Paříže a Vincenneský lesík Dějiny Vincenneského lesíku a ve městě parky Montsouris Informace o parku Montsouris a Buttes-Chaumont, Informace o parku Buttes-Chaumont byly upraveny i parky uprostřed náměstí a vysázeny aleje na bulvárech.
Od 80. let 20. století vzniklo několik nových parků rekultivací bývalých průmyslových oblastí. Parc de la Villette navrhl architekt Bernard Tschumi na místě zrušených jatek, Dějiny parku La Villette Parc de Bercy nahradil sklady s vínem, Park Bercy na stránkách města Paříže Parc de Belleville vznikl v prostoru starého kamenolomu, Park Belleville na stránkách radnice 20. obvodu Parc André-Citroën na místě bývalé automobilky Informace o parku André Citroëna apod.
Nejvýznamnější zelené plochy v Paříži vzniklé: před Druhým císařstvím za Druhého císařství ve 20. a 21. století Jardin des Tuileries 28 ha Vincenneský lesík 995 ha Parc de la Villette 55 ha Champ-de-Mars 24,3 ha Boulogneský lesík 846 ha Parc de Bercy 14 ha Jardin des plantes 23,5 ha Parc des Buttes-Chaumont 24,7 ha Parc André-Citroën 13,9 ha Jardin du Luxembourg 22,5 ha Parc Montsouris 15,5 ha Parc Georges-Brassens 8,7 ha Hřbitov Père-Lachaise 44 ha Parc Monceau 8,2 ha Parc de Belleville 4,5 ha Hřbitov Montparnasse 18,8 ha Jardins d’Éole 4,2 ha Hřbitov Montmartre 10,5 ha </div></div>
Hřbitovy
Pro město Paříž slouží 14 hřbitovů na území města a šest velkých hřbitovů za jeho hranicemi na předměstí. Hlavní pařížské hřbitovy založené v 19. století se nacházely za hranicemi tehdejší Paříže, dnes leží v okrajových částech města. Starší hřbitovy se nacházely u významných pařížských kostelů, největší z nich byl hřbitov Neviňátek. Dějiny hřbitova Neviňátek Tato pohřebiště však byla na konci 18. století z hygienických důvodů zrušena a všechny ostatky byly převezeny do starých podzemních lomů pod dnešním Place Denfert-Rochereau. Tak vznikly pařížské katakomby. Informace o pařížských katakombách
Největší hřbitovy jsou Père-Lachaise (43,9 ha), Montparnasse (18,7 ha), Montmartre (10,48 ha) a Batignolles (10,42 ha), na kterých je pohřbeno mnoho významných osobností. Hřbitovy na stránkách města Paříže Kromě toho existují i soukromé hřbitovy jako Picpus Dějiny hřbitova Picpus a hřbitov portugalských židů. Dějiny židovského hřbitova
Byty V roce 1999 mělo 58,1 % bytů v Paříži jen jeden nebo dva pokoje. Statistika INSEE o pařížské populaci, s. 12 55,4 % jich bylo postaveno před rokem 1949 oproti pouhým 3,8 % postaveným po roce 1990, 10,3 % pařížských bytů bylo neobsazených, tj. 136 554 prázdných bytů z celkového počtu 1 322 540.
Sociální bydlení tvoří jen něco málo přes 17 % bytů, ale tato průměrná hodnota skrývá značné rozdíly v prostorovém rozložení: prvních deset obvodů v historickém centru města tvoří pouze 6 % sociálního bytů ve městě, zatímco ve 13., 19. a 20. obvodu je soustředěno 47 % všech sociálních bytů, tj. 96 000 bytových jednotek (1999). Při započtení 12., 14., 15. a 18. obvodu tvoří poměr 81 %. Jedná se o okrajovou část Paříže od jihu k severovýchodu. Statistika bytů na stránkách Policejní prefektury
Podíl sociálních bytů se v roce 2006 pohyboval od 1,2 % v 7. obvodu (357 bytů) až po 34,1 % v 19. obvodu (28 147). V letech 2001–2006 bylo mezi sociální byty zařazeno 23 851 bytů, ale žadatelů o sociální nájemné v roce 2006 tvořilo 88 131 Pařížanů a 21 266 obyvatel mimo Paříž. Údaje o obyvatelstvu Paříže Přesun nájemníků je nízký z důvodu vysokých cen nemovitostí. Míra této migrace je 10 % za rok ve Francii, 7,5 % v Île-de-France, ale pouze 5 %, v Paříži.