Bowling [bouling] je halový sport, ve kterém se hráč snaží hozenou koulí srazit co možná nejvyšší počet kuželek na konci dráhy. Hra v současné podobě vznikla v polovině 19. století, avšak jejího předchůdce lze nalézt již ve 4. tisíciletí před naším letopočtem. Ačkoliv je hra podobná kuželkám, jsou mezi oběma sporty odlišnosti. Pro hraní bowlingu je třeba mít bowlingovou dráhu s deseti kuželkami, specifickou bowlingovou kouli a vhodné jsou i speciální boty. V kuželkách je na dráze jen devět kuželek a liší se i koule.
Během bowlingové hry hází hráč v deseti kolech na kuželky a snaží se je všechny porazit. Pokud se mu to nepovede prvním hodem daného kola, má k dispozici ještě hod druhý. V případě, že v posledním – desátém – kole shodí nejpozději druhým hodem kuželky všechny, hází v tomto kole ještě potřetí. Za celou hru lze získat maximálně 300 bodů, přičemž se počítají poražené kuželky a navíc, v případě poražení všech kuželek, existují bodové bonifikace. V bowlingu se pořádají turnaje, a to jak v celosvětovém měřítku, tak v měřítku kontinentálním či národním. V České republice se hráči bowlingu sdružují v České bowlingové asociaci.
Výhodou bowlingu je skutečnost, že neklade výrazné fyzické omezení na hráče, takže se v něm mohou vzájemně poměřovat jak mladší, tak i starší hráči.John a Nosek, str. 9 Díky rychlému střídání hráčů na dráze má hra napětí a spád, neboť hráči mohou vzájemně porovnávat své průběžné výsledky a aktuální bodové zisky. Jedná se o sport pohodlný a bezpečný a díky skutečnosti, že se jeho zápasy konají v krytých prostorech, i nezávislý na případné nepřízni počasí.
Historie náhled|Kuželky, předchůdce bowlingu, v 16. století Předměty připomínající kouli a kuželky, tedy propriety potřebné ke kuželkám, předchůdci bowlingu, byly roku 1930 nalezeny během vykopávek v Egyptě britským antropologem Sirem Flindersem Petriem v dětském hrobě. Pocházely přibližně z období 3200 let před naším letopočtem. Německý dějepisec William Pehle ovšem tvrdí, že bowling pochází z území dnešního Německa z období okolo roku 300 našeho letopočtu. Hra tehdy byla součástí náboženského obřadu a o těch, kterým se podařilo kuželky srazit, se říkalo, že mají dobrou povahu. Ti, jimž se to nepovedlo, museli učinit pokání. Ve středověku se hra rozšířila v Anglii do té míry, že král Eduard III. roku 1366 kuželky údajně zakázal, aby muže neodpoutávaly od tréninku lukostřelby, populární byla i za panování Jindřicha VIII. (1509–1547). Kuželky se rozšířily i do dalších zemí Evropy (hrál je například také německý teolog Martin Luther). V každé ze zemí se však používala mírně odlišná pravidla.
Díky zámořským objevům a kolonizaci Ameriky se kuželky dostaly i za oceán. Zde je hráli osadníci pocházející z Anglie, Německa či Nizozemí. První zmínka o hře ve vážné americké literatuře se objevila v povídce Rip Van Winkle Washingtona Irvinga, ve které titulního hrdinu probudil zvuk padajících kuželek. Prvním dlouhodobějším hřištěm na území Spojených států bylo pravděpodobně travnaté hřiště v prostorách „New York's Battery area“ (vojenské baterie) v dnešním centru New Yorku. To místo je dnes nazýváno „Bowlingový trávník“.Lokalizace prvního dlouhodobějšího hřiště ve Spojených státech na mapách.
V roce 1841 byl v Connecticutu vydán zákon, který kuželky zařadil mezi zakázané hazardní hry. Protože zákon hovořil o hře s devíti kuželkami,Táborský, str. 71 hráči ho obešli přidáním jedné kuželky navíc, dále se upravil jejich rozměr a rozestavení, pozměnily se též průměr a hmotnost koule, na dráhu se položily parkety a hra se přejmenovala na „bowling“. Protože se jako časté výmluvy prohrávajících objevovaly stížnosti na špatnou údržbu venkovních bowlingových drah, začali vlivní průmysloví magnáti instalovat bowlingové dráhy do krytých budov. Nejprve tyto herny sloužily pro potěšení svých majitelů, avšak postupně se otevřely veřejnosti, čímž se zvýšila popularita celé hry. V některých amerických státech (například New York, Ohio nebo Illinois) se na přelomu 18. a 19. století stal bowling převládajícím sportem. Mezi jednotlivými americkými státy ovšem nebyly rozměry bowlingových koulí či kuželek totožné. Proto se restauratér Joe Thum rozhodl pro jejich standardizaci a zároveň vytvořil i americkou reprezentaci, jejíž hráči se rekrutovali z různých bowlingových klubů. V září 1895 vznikl v newyorské Beethoven Hall „Americký bowlingový kongres“ (v originále American Bowling Congress), který téhož roku vydal první pravidla bowlingu. Ženy začaly bowling hrát později (až ve druhé polovině 19. století) a v roce 1917 (dle některých zdrojů již 1916) v St. Louis založily ženský mezinárodní kongres, protože v té době již existující „Americký bowlingový kongres“ totiž sdružoval pouze muže. Předseda ženského kongresu Dennis Sweeney vyzval nejlepší hráčky ženské ligy k uspořádání bowlingového turnaje a následnému založení „Ženského národního bowlingového kongresu“ (v originále ).
Rozvoji bowlingu napomohl rozvoj technologie herních potřeb. Koule (či spíše míče) se do té doby vyráběly z velmi tvrdého dřeva, které v roce 1905 vystřídala první bowlingová koule „Evertrue“, na níž v roce 1914 navázala koule vyvinutá firmou „Brunswick Corporation“ z velmi kvalitní pryže. Jiné materiály se začaly používat i na povrchy drah. Průlom znamenal též vynález automatického zvedače a stavěče kuželek od Gottfrieda Schmidta, který tento svůj patent předal firmě American Machine & Foundry Company (AMF). Ta provedla jeho první instalaci v roce 1951 v Michiganu a o rok později byla produkce modelů zahájena. Roku 1950 začala rozhlasová stanice NBC jako první vysílat rozhlasové reportáže z „Championship Bowling“. Zpravodajství se objevovalo v pořadech „Make That Spare“, „Celebrity Bowling“ a „Bowling For Dollars“. Po vzniku a rozšíření televize přišla stanice ABC s prvním přenosem bowlingového zápasu „Pro Bowlers Association“ (1961). Rozšíření bowlingu do médií mělo vliv na zvýšení náklonnosti a zájmu Američanů o tento sport.
Ze Spojených států amerických se bowling začal postupně rozšiřovat do dalších zemí světa. Pomohly tomu i bowlingové soutěže. První mistrovství světa amatérů v bowlingu se konalo v roce 1923 a od té doby probíhá každé čtyři roky. Dříve se šampionáty žen i mužů konaly společně, avšak kvůli velkému rozmachu bowlingu a omezené kapacitě heren (byť se soutěže hrály v hernách se 30, 40 i více drahami) bylo nutné tyto soutěže rozdělit. Každý sudý rok mají svou soutěž muži, každý lichý rok ženy. Mezinárodní soutěže mají též junioři a hráči mladších věkových kategorií. Navíc vznikly i profesionální ligy, a to jak v Americe, tak v Evropě („Evropská tour“). Byť má bowling ve světě daleko více příznivců a hráčů než třeba curling nebo moderní pětiboj (hraje ho téměř 100 milionů lidí ve více než 90 zemích světa), součástí olympijských her zatím není.
Česká republika dříve patřila v kuželkách ke světovým velmocem. Přesto však je zde bowling, tedy hra kuželkám podobná, poměrně mladým sportem, neboť první bowlingová centra se začala objevovat až po Sametové revoluci v první polovině 90. let 20. století. Jejich síť se ale rychle rozšiřuje a také hráčů přibývá. Začaly se pořádat první komerční turnaje a v roce 1997 se uskutečnilo první mistrovství republiky, které se od té doby pořádá každým rokem.
Rozdíl mezi bowlingem a kuželkami náhled|Momentka z kuželkářského zápasu Byť je bowling velmi podobný klasickým kuželkám, neboť v obou hrách je snahou hráče shodit hodem co možná nejvíce kuželek, existuje mezi oběma hrami několik rozdílů.John a Nosek, str. 7 V bowlingu je na dráze postaveno 10 kuželek do obrazce tvaru trojúhelníku, který směřuje jedním hrotem k hráči. V kuželkách se hraje pouze s devíti kuželkami, jež jsou sestaveny do obrazce kosočtverceJohn a Nosek, str. 61Táborský, str. 64 a kuželky jsou oproti bowlingovým větší. Bowlingové koule jsou větší než koule kuželkové, mají tři otvory a jsou polyuretanové nebo reaktivní polyuretanové s excentrickým jádrem, které zajistí, že vypuštěná koule nepoběží po dráze přímo, ale během svého pohybu se z přímého směru vychýlí a snáze porazí vyšší počet kuželek (je ovšem obtížnější kouli při hodu vypustit tak, aby dosáhla optimálního vychýlení).John a Nosek, str. 15 Všechny koule mají sice striktně daný totožný průměr, ale vzájemně se liší svojí hmotností. Kuželková koule má průměr 160 ± 0,5 mm, je hladká, nemá otvory a váží vždy v rozmezí 2,818 až 2,871 kg.John a Nosek, str. 60Táborský, str. 63 S ohledem na větší velikost koulí i kuželek je v bowlingu mnohem snazší shodit všechny kuželky jednou ranou.
Tím, že je bowlingová dráha pevná, umožňuje házet koule až několik metrů za koncovou čáru odhozu. U kuželek jsou dráhy ze saduritu, a proto jsou sice tvrdé, ale zároveň také křehké, takže kouli není možné na dráhu házet, nýbrž je nutné ji pokládat, aby se ve chvíli vstupu z rozběhového prostoru na dráhu (tedy před čárou odhozu) již valila.Táborský, str. 65 To činí kuželky fyzicky náročnější a jejich hru namáhavější. Při bowlingu je navíc u hráčů obvykle vyžadována speciální obuv. Tato podmínka u kuželek neplatí a lze je tedy hrát v jakékoliv sportovní obuvi.
Kuželky se od bowlingu liší též systémem hry. V kuželkách hraje na dráze jen jeden hráč a to tak dlouho, dokud nenahází stanovený počet hodů (25, 50, ale někdy i více).John a Nosek, str. 10 Naproti tomu v bowlingu se hráči střídají po jednom nebo dvou hodech, čímž má hra daleko větší spád a napětí, protože si hráči mohou okamžitě porovnávat své výsledky s ostatními soupeři. Liší se také počítání shozených kuželek. Zatímco v kuželkách se započítávají jen ty kuželky, které skutečně spadnou, v bowlingu je možné získat navíc bonusové body za shození všech kuželek.
Potřebné náležitosti a vybavení ke hře Bowling se hraje v halách na dráze, na které stojí deset kuželek postavených do tvaru rovnostranného trojúhelníka, jehož jeden vrchol směřuje k hráči. Kuželky se hráč snaží srazit hozením koule. Hru je obvykle nutné (na oficiálních turnajích či ve většině bowlingových heren) hrát ve speciální obuvi a je možné využívat i další vybavení a doplňky.
Dráha náhled|Zvýrazněné parkety a body na dráze usnadňující míření na kuželky Dráha je obdélníkového tvaru o délce 62 stop 10 3/16 palců (tj. 19 156 mm)Statutes and Playing Rules, str. 65 (měřeno od čáry přešlapu ke konci dráhy), přičemž mezi čárou přešlapu a středem první kuželky (kuželky číslo 1) musí být vzdálenost 60 stop ±½ palce (18 288 ±13 mm). Šířka dráhy je 41 ½ palců ±½ palce (1 054 ±12,7 mm). Vyrovnaná musí být na 0,040 palce (1 mm). Je vyrobená ze dřeva nebo umělé hmoty a skládá se z 39 až 42 tenkých podélně položených pásů, které jsou navíc pro lepší rozpoznání střídavě světle a tmavě zbarveny. Na jedné kratší straně dráha plynule navazuje na prostor rozběžiště, který má délku nejméně 4,57 m a od kterého je oddělena čárou přešlapu (anglicky Foulline). Na opačném konci jsou sestaveny kuželky do předepsaného tvaru. Po delších stranách jsou žlábky () o šířce 9,25 palce ±¼ palce (tj. přibližně 23,5 cm) a hloubce 1,875 palce (tedy asi 4,8 cm), do kterých koule spadne, jestliže se neudrží na dráze. Žlábkem je koule – aniž by některé kuželky srazila – dopravena do prostoru za kuželkami, odkud ji stroj vrátí zpět do podavače koulí, aby byla k dispozici pro další hod. Navíc je možné podél dráhy (těsně na její hranici se žlábky) nechat zvednout takzvané bumpery podobající se malým mantinelům, čímž se kouli zabrání v pádu do žlábku. Této možnosti se využívá zejména, hrají-li i malé děti, které s udržením koule na dráze mívají velké problémy. Bumpery ovšem není možné využít při oficiálních soutěžních utkáních.