náhled|Aktuální a staré české a německé označení Anenského náměstí v Praze náhled|Označení ulice v Jindřichově Hradci náhled|Název ulice Generála Vedrala Sázavského v Kostelci nad Černými lesy má různé varianty, na této tabulce je nejdelší z nich Označování ulic, náměstí, nábřeží, mostů, parků, sadů a dalších veřejných prostranství je určeno zejména k orientaci ve městě a k usnadnění identifikace veřejnou správou, přičemž nenahrazuje identifikaci úřední (např. podle katastru nemovitostí). Ulice (tedy místní komunikace, zejména městského typu) se v Česku a dalších evropských státech označují názvy na rozdíl od silnic, které se označují čísly. V některých menších obcích ulice pojmenovány nejsou. V USA je v mnoha městech zvykem označovat ulice čísly.

Historie Původní cesty a stezky se nepojmenovávaly, nazývaly se podle toho, kam vedou. Některé dopravní stavby se nazývaly například podle toho, kdo je postavil. náhled|Smaltová tabulka s označením ulice pojmenované po Ctiboru Tovačovském z Cimburka v Kroměříži z roku 1948 Vznik systematických orientačních systémů je datován 13. stoletím, ve kterém města získávala samosprávný charakter. Seskupení obydlí se projevilo vznikem ulic a rynků. Jejich názvy vznikaly: využitím (ponecháním) místních a pomístních jmen pocházejících z 11.–12. století; u centrálních prostranství: rynek podle místního jména (Malostranský, Novoměstský, Staroměstský); trh podle účelu (Dobytčí, Koňský, Kurný, Ovocný, Senný, Uhelný; v Praze se jednalo např. o Koňský trh (dnešní Václavské náměstí), Uhelný trh, Ovocný trh, Tržiště na Malé Straně nebo Dobytčí trh (dnešní Karlovo náměstí); u ulic pojmenování podle: účelu (Ječná, Masná, Rybná, Senovážná, Žitná, Tržiště); řemesel (Celetná, Jirchářská, Kožná, Pasířská, Platnéřská); zasvěcení kostela nebo kláštera (Anenská, Dušní, Havelská); jiných budov v ulici (Na Hrádku, Radnická, Týnská) národnostního složení obyvatel ulice (Krakovská, Vlašská, Na Florenci).LEITLOVÁ, Renata. Historie uličních tabulí, 25. 6. 2012. Příloha č. 2 k důvodové zprávě usnesení Rady hl. m. Prahy č. 1267 ze dne 28. 8. 2012, ke grafickému manuálu pro vytvoření jednotného vzhledu pražských uličních tabulí (tisk č. R-07276), Archiv usnesení Rady hl. m. Prahy od 1. 2. 1992. Jako zdroj uvedena publikace: Dr. Jiří Čarek, Dr. Václav Hlavsa, Dr. Josef Janáček, Václav Lím: Ulicemi města Prahy od 14. století do dneška, Orbis, Praha, 1958

Příkladem vývoje místního názvosloví ve středověkých městech je Praha. Jedním z nejstarších názvů, který má charakter pojmenování, je označení pražského Juditina mostu z 12. století. Z té doby pravděpodobně pochází také nejstarší vrstva pomístních názvů, jako jsou v Praze Boršov, Týn, Moráň, Zderaz nebo Újezd, která se později stala základem uličního názvosloví. Kolem 14. století se vžívají názvy jednotlivých rynků a trhů: rynk Nový, Malostranský a Novoměstský, trh Chlebný, Kurný, Masný, Ovocný, Uhelný, Senný, Dobytčí, Koňský atd., podobně i ulice Celetná, Kostečná, Kožná, Provaznická, Platnéřská. V Praze měla některá místa vžitý název latinský, německý i český, které ne vždy byly vzájemným překladem. Vžívala se též označení ulic podle zasvěcení kostela nebo kláštera, podle významných majitelů domů v ulici nebo domovních znamení. Objevovaly se i názvy podle vzhledu nebo charakteru ulice nebo podle události (např. Spálená ulice získala své jméno podle požáru, ke kterému v ní došlo roku 1506). Tento pražský vývoj je do jisté míry typický pro středověká města. V 17. století jsou v uličních názvech Prahy zřejmé vlivy rekatolizace, na přelomu 17. a 18. století i poněmčování ještě před vyhlášením němčiny jako úředního jazyka.

Názvy ulic byly po staletí pouze zvykovou záležitostí, pevně kodifikovány a povinně označeny byly až v době osvícenského absolutismu. V Praze byly názvy ulic úředně zavedeny po sloučení čtyř pražských měst (1784), počínaje 27. říjnem 1787, jako nutný doplněk k domovním číslům, která byla v monarchii zavedena po roce 1770 a která orientační funkci plnila hůře než dosavadní domovní znamení. Úředním zavedením byly všechny dosavadní názvy důsledně poněmčeny. Úřední zavádění a schvalování postupně nahrazovalo spontánní vývoj názvů. Ostrovy, mosty a nábřeží byly od poloviny 19. století pojmenovány podle příslušníku habsbursko-lotrinské dynastie (Ferdinandova třída, Františkovo nábřeží) a byly zavedeny tři názvy podle purkrabího Chotka. Rok 1848 přinesl vlnu názvů českých a vlasteneckých (např. Václavské a Karlovo náměstí) a překladů do češtiny. Podle některých zdrojů se úřední zásah do pojmenování uličních názvů s cílem jejich registrace objevil až začátkem 70.–80. let 19. století.

V roce 1857 vyšlo císařské nařízení o pojmenovávání ulic a zavádění domovních čísel podle ulic (dnes nazývaných orientační čísla). Dne 8. října 1868 se sbor pražských obecních starších usnesl označit pražské ulice jednotnými německo-českými plechovými tabulemi a zároveň stanovil zásadu unikátnosti názvu v rámci města. Na základě tohoto usnesení byla v Praze ustanovena zvláštní komise pro stanovení názvů ulic a náměstí. Výsledkem její práce byl „Autentický ukazatel ulic a náměstí i čísel domovních královského hlavního města Prahy“, který z nařízení městské rady sestavil ředitel městského archivu Karel Jaromír Erben. Většina názvů z té doby byla poměrně nekonfliktní, spor vznikl pouze o Husově jménu. Koncem 19. století přibývalo v Praze i okolních městech (Žižkov, Vinohrady, Nusle) vlastenecky zaměřených názvů, které byly v Praze současně kompenzovány dalšími názvy po členech vládnoucí dynastie. V roce 1888 se národnostní spory vyhrotily, liberečtí radní označili ulice jen německými názvy a pražští radní zase v nově připojených Holešovicích umístili jen české názvy. V roce 1893 se jednojazyčné tabulky v českých národních barvách začaly objevovat i v samotné Praze. Po soudních sporech bylo 20. dubna 1894 vyhláškou rozhodnuto o nahrazení dvojjazyčných tabulí českými v celé Praze. Dne 1. října 1898 správní soud rozhodnutí definitivně potvrdil. (Německé názvy se přesto místy dochovaly, např. v ulici Křižovnické nebo Pětikostelní).

Po roce 1918 došlo k silné vlně přejmenovávání, a to jednak kvůli odstraňování symbolů Rakouska, v Praze navíc kvůli odstraňování duplicitních názvů po vzniku Velké Prahy. Oficiální názvy a jejich usměrnění z nacionálně-ideologického hlediska zavdal zákon č. 266/1920 Sb., o názvech měst, obcí, osad a ulic, jakož i označování obcí místními tabulkami a číslování domů. Pojmenování, „jež nelze uvésti v soulad s historií a vnějšími vztahy národa československého, zejména taková, jež připomínají osoby, které jakýmkoli způsobem projevily nepřátelské smýšlení proti československému národu nebo národům sdruženým, nebo připomínají události rázu protistátního“, bylo zakázáno a obce měly povinnost do jednoho měsíce od účinnosti zákona je změnit a staré označení odstranit a beze stopy zahladit, jinak to musel provést nadřízený úřad a liknavému starostovi hrozila pokuta. Nové názvy musely obce předkládat ke schválení nadřízeným úřadům.

Další hromadné přejmenovávání ulic čekalo česká města s počátkem i koncem okupace (1939, 1945) a s počátkem i koncem komunistického režimu v Československu (1948, 1989).

Na konci 50. let 20. století (tehdy vyšla publikace Ulicemi města PrahyČAREK, Jiří; HLAVSA, Václav; JANÁČEK, Josef a LÍM, Václav. Ulicemi města Prahy: od 14. století do dneška: názvy mostů, nábřeží, náměstí, ostrovů, sadů a ulic hl. města Prahy, jejich změny a výklad. Praha: Orbis, 1958. 535 s.) bylo v Praze asi 3500 ulic, na konci 90. let (tehdy vyšly první dva díly Pražského uličníku) jich bylo si 6500. Nárůst byl způsoben připojením desítek sousedních obcí a zdvojnásobením rozlohy Prahy. Ovšem více než 800 nových názvů za posledních 15 let je dáno výstavbou.LAŠŤOVKA, Marek a OPPELT, Robert. Rozhovor: Uliční tabule by se neměla být pomníkem, říká autor uličníku. Metro [online]. 29. března 2012 6:00 [cit. 28. 1. 2022]. Dostupné z: https://www.metro.cz/rozhovor-ulicni-tabule-by-se-nemela-byt-pomnikem-rika-autor-ulicniku-1jq-/praha.aspx?c=A120328_112326_co-se-deje_row

Nejstarší dochovaný je název Vyšehradské ulice, nachází se již v Kosmově kronice, pochází tedy z 12. století.

Vláda České republiky usnesením č. 418 ze dne 2. května 2001 č. 418 stanovila k posuzování návrhů obcí na stanovení městy jako jednu z podmínek udělení kladného stanoviska k povýšení obce na město, že „všechny ulice a veřejná prostranství v obci jsou pojmenovány“.Vláda navrhuje vyhovět žádosti obce Paskov o stanovení městem, text nedatován, aktuální údaj vztažen k 1. 10. 2010Miroslav Býma: Stanovení obce městem, Moderní obec, u článku uvedeno chybné automatické datum 1. 1. 1970

Stanovení názvů Dne 9. ledna 1925 pražská městská rada schválila šest zásad pro pojmenovávání: preference tradičních původních názvů preference názvů podle povahy místa pro nové ulice vzniklé po roce 1918 je možno použít vlastenecky zaměřené názvy respektování ucelených místních názvoslovných soustav výjimečně možno pojmenovat ulici podle osoby, která v místě žila, avšak zásadně ne podle dosud žijící osoby v ostatních případech se měly volit názvy podle zemí, krajů, míst, řek, hor atd., pokud možno v části města ležící ve směru skutečného umístění této lokality

Podobný soubor zásad přijal Ústřední národní výbor hlavního města Prahy dne 14. ledna 1946: pojmenování ulic a jejich označení slouží především orientaci každé pojmenování ulice, náměstí, nábřeží, mostu nebo sadu se může vyskytovat na území hlavního města Prahy pouze jednou k pojmenování ulic má být použito starých vžitých názvů a to buď názvů míst, kde ulice vznikla, nebo dle povahy, směru či rázu a polohy, kde ulice leží, rovněž je možné použít jmen vynikajících nebo památných míst, kde ulice má k dotyčné události nebo osobě určitý vztah pojmenování ulice má být voleno tak, aby pokud možno bylo trvalé a nepodléhalo změnám doby v případě použití určité soustavy pro pojmenování ulic má být tato zachována a doplňována

Usnesením ze dne 8. prosince 1947 byla mimo jiné doplněna možnost použít jmen po obětech okupace a revoluce a osob, které se zasloužily v době nesvobody o národ a stát. Na základě usnesení rady ÚNV hl. m. Prahy ze dne 14. října 1952 byly odstraňovány názvy, které byly v rozporu se schválenými zásadami nebo nevyhovovaly dobré orientaci a především byla vyřazena jména osobností první republiky a podpořena nová pojmenování poplatná době. Dne 8. prosince 1962 schválila Rada Národního výboru hlavního města Prahy nový návrh na celkovou koncepci označování ulic a ostatních veřejných prostranství, který předjímal následující rozšiřování města.

Od roku 1991 přibyla například zásada nepojmenovávat ulice a veřejná prostranství podle dosud žijících osobností, politických stran, hnutí, abstraktních pojmů souvisejících s historickými událostmi a podle institucí, organizací, spolků či firem, pokud působily po roce 1945 nebo působí dosud.

Obdobná pravidla jsou uznávána i v jiných městech. Pražská Místopisná komise dbá na serióznost a nedoporučila například pro nový obytný celek v Hrnčířích sadu názvů na náměty knih o Harrym Potterovi.

Kromě místních soustav inspirovaných geograficky, vlastenecky apod. stojí za zmínku soustava ulic pojmenovaných podle rostlin a květin na Zahradním Městě (1934) a „racionální“ systém na Spořilově (1928–1931, např. Jižní I–XVII, Severozápadní I–VI atd.), obojí v katastrálním území Záběhlice v Praze.