Pěstování jahodníku velkoplodého zahrnuje soubor operací, které jsou prováděny od rozmnožování až ke zrušení kultury, včetně plánování těchto operací.

Pěstování Základem úspěchu je zdravá sadba, výběr vhodné odrůdy a zvolení vhodného stanoviště.

Jahodník je náročný na světlo, vyžaduje 1300–1500 slunečních hodin za vegetaci (1700–2000 ročně). Důležitý je dostatek vláhy, tepla, humusu, preferuje mírně snížené pH a dostatek živin. Dobře roste a plodí na všech půdách, s výjimkou chudých štěrků a těžkých, studených a zamokřených jílů. Nejvhodnější pro pěstování jahodníků jsou půdy hlinitopísčité s vrstvou ornice alespoň 25 cm, obsahem humusu 2,2 % a mírně kyselou pH (5,5–6,5). Za optimální se považuje oblast s 600–700 mm srážek ročně, avšak vzhledem k nerovnoměrnému nebo jinak nevhodnému rozdělení srážek během roku je, v případě jahodníku, vhodná závlaha na celém území ČR.

Pro kvetení je důležitý především fosfor. Většina pěstovaných odrůd je náchylná na houbové choroby. Po třech letech je plantáž považována za zamořenou chorobami a vyčerpanou. Jahodník je citlivý na některé choroby, které mohou mít za následek i zánik celých kultur a pěstebních středisek. Například fytoftorová kořenová hniloba způsobila zrušení jahodářského střediska Bosonožsko na Brněnsku, které bylo proslulé. Tuto chorobu podporuje právě výsadba na tytéž plochy. Jahodník je považován za rostlinu citlivou na chlor (prasečí hnůj, fekálie, průmyslová hnojiva s obsahem chloru, např. draselná sůl), jsou ale uváděny příklady krátkodobých pokusů (1 rok) s některými odrůdami, u nichž se citlivost na chlor neprokázala.

náhled|Pěstování jahodníku na hrůbcích pokrytých fólií na Tchaj-wanu

Značná přizpůsobivost půdním a klimatickým podmínkám umožňuje pěstování jahodníku, v nížinách, středních polohách i v podmínkách podhorských oblastí. Vhodné jsou oblasti kukuřičné a teplejší bramborářské. Jsou doporučovány jihozápadní svahy, kde jsou dobré světelné, teplotní a vlhkostní podmínky, ale za vhodné jsou považovány i severní svahy, jsou-li bez výrazných teplotních výkyvů. Hlavně tam, kde bývá dostatečná sněhová pokrývka. Nejsou vhodné východní a jižní expozice, kde je příliš sucho. Uspokojivé výnosy a kvalita plodů, není-li preferována časná sklizeň, jsou dosahovány i v oblastech vyšších než je maximální udávaná nadmořská výška vhodná pro pěstování – 600 m n. m. (500 m n. m.), při průměrné roční teplotě 7 °C. Jsou dobré zkušenosti s pěstováním i ve výškách kolem 700 m n. m. — u vodní nádrže Lipno na Šumavě a jinde. Ve vyšších polohách jahodník sice později kvete a zraje, ale právě pro pozdější dobu květu jej tak nepoškozují pozdní jarní mrazíky. Při výsadbách jak v rovinách, tak i v kopcovitém terénu bývá zbudována v jahodovnách potřebná ochrana před příliš prudkými větry. Naprosto uzavřené plochy nebo mrazové kotliny bývají ovšem pro pěstování jahodníku nevhodné.

Kromě klimatických podmínek rozhodují o úspěchu v pěstování i místní podmínky. Nepatrná terénní vlna, blízkost vodního toku nebo rybníka, popřípadě výstavba v okolí ovlivní mikroklimatické podmínky. Tedy může mít vliv jak na přezimování, na výskyt chorob apod.

Pro přezimování u jahodníku je důležité vhodné zásobení živinami (nepřehnojování dusíkem), zálivka na podzim a zimní sněhová pokrývka.

Na počátku 21. století jsou největší překážkou pěstování jahodníku houbové choroby.

náhled|Hydroponické pěstování jahodníku v Brazílii

Množení

Generativní množení Měsíční odrůdy (Rujana) a některé stáleplodící odrůdy množené semenem se vysévají v únoru až dubnu do skleníku, pařeniště nebo fóliovníku. Výsadba je pak provedena v červnu až srpnu na 40×30 až 60×30 cm. Rostliny začínají plodit od září.moravoseed.cz

náhled|Pěstování jahod v ČR, velkopěstírna v Brně - Slatině, v pozadí plocha se svazenkou Nové odrůdy jahodníku jsou získávány množením ze semen. Získané výsledky jsou, samozřejmě variabilní, protože žádné dvě rostliny ze semene pravděpodobně nevytvoří rostliny, které by nesly úplně stejné plody. Pravděpodobnost, že ze semene vyroste rostlina s lepšími vlastnostmi než matečná rostlina, je malá. Vyšlechtění jedné rostliny, která by měla lepší ovoce než původní rostlina, z níž osivo pochází, z tisíce pokusů, se považuje za štěstí.

náhled|Pěstování jahod v ČR – komunikace mezi tabulemi s řádky (Brno - Slatina)

Jahody mohou být množeny ze semen dvěma způsoby: 1. Ihned po dozrání mohou být semena vyseta do půdy, která je udržována neustále vlhká. Taková semena, ve správných podmínkách, budou klíčit do 4 nebo 5 týdnů a pokud jsou podmínky během prvního léta nadále příznivé, budou rostliny z těchto semen nést následující léto plody.

2. Semena mohou být vyseta v průběhu příštího jara po zrání. Semena mohou, pokud je to nutné, zůstat až tři roky, aniž by ztratila svou klíčivost. Tento plán má tu nevýhodu, že trvá jeden rok déle než jsou zřejmé výsledky. Aby mohlo být osivo jahod použito k vysetí, mělo by být skladováno v suchém písku nebo suchém prostředí. Během následujícího jara by mělo být semeno zaseto v mělkých rýhách, ne více než půl palce hluboko, do dobře připravené půdy. Jakmile jsou rostliny dostatečně velké, měly by být přesazeny do sponu asi 6 centimetrů od sebe v každém směru. Následující jaro mohou být rostliny vysázeny na své trvalé stanoviště. Takový způsob množení jahod může být někdy dostatečně ekonomický, aby byl prováděn.

Vegetativní množení

Odnožování Jahodník se obvykle rozmnožuje odnožováním. Původně vysazené rostliny se rozrůstají odnožováním v řidší nebo hustší trsy a vytvářejí výhony s dceřinými rostlinami, které tvoří další výhony s dalšími dceřinými rostlinami. Série těchto rostlinek po zakořenění i se šlahounem nazýváme odnoží, jednotlivé zakořeněné rostlinky pak odnožovými rostlinami.

Meristémové množení V šlechtitelské a množitelské praxi se v ČSSR v některých JZD a ústavech v druhé polovině 20. století zaváděl do praxe vysoce efektivní a z hlediska rostlinolékařství naprosto převratný způsob množení tzv. meristémovými kulturami sadby nejen u chryzantém, jiřin a dalších chorobami často napadaných okrasných rostlin, ale například i u jahodníku.

Meristémové množení jahod bylo prováděno ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu ovocnářském v Holovousích a na Šlechtitelské stanici Sempra, o. p. ve Velehradě, na Slovensku v Bojnicích. Obvykle se toto množení jahodníkové sadby kombinuje s tzv. termoterapií, tj. pěstováním za vyšších teplot (např. 5 dní při teplotě 25 °C, dalších 5 dní při teplotě 30 °C a 21 dní při teplotě 37,5 °C.) které potlačuje rozvoj některých chorob (především viróz) a podporuje prudký růst. Odebírány a kultivovány jsou pak tkáně, meristémy, z nově narostlých vrcholových částí výhonů jahodníku. Tímto způsobem dochází k ozdravění jednotlivých odrůd, takže výnos zlepšený pomocí výpěstků získaných tímto způsobem, podle stupně zamoření chorobami a škůdci, může stoupnout o 30—70 %. Pokusy prokázaly, že potomstvo meristémových kultur zůstává zdravé asi 7 let. Výpěstky získané tímto způsobem mohou být skladovány po značně dlouhou dobu v chladnu. V Belgii je tato sadba skladována v bezlistém stavu po dobu 2–3 let bez jakéhokoliv poškození.

náhled|Pole se záhony připravenými na výsadbu jahodníku, plevel v okolí byl ošetřen herbicidem

Frigo sadba K přípravě sadby, která by byla kdykoliv k dispozici pro výsadbu, se používají chlazené sazenice, nazývané též „frigo“. Tyto sazenice se odebírají z množitelských porostů v době hlubokého vegetačního klidu (pokud půda nezamrzne od listopadu do konce února). Rostliny ošetřené fungicidy se zbavují listů a ponechají se jim pouze srdéčka. Zbaví se zeminy, sváží do balíčků a uskladní v polyetylénových sáčcích. Takto upravené rostliny se pak skladují po dobu 3—7 měsíců při teplotách —1 °C až —2 °C. Odstranění listů není na závadu.

FRIGO sadba je na počátku 21. století nejrozšířenějším způsobem výsadby jahod.Frigo sadba (chlazené) hitflora.cz Nabízené sazenice mají větší kořenovou část a kořenový krček se srdéčkem, nemají listy, často ze sazenic již vyrůstají zárodky květů. Nejběžnější termín výsadby je od poloviny června do poloviny července, ale prakticky je možné vysazovat chlazené sazenice po celé vegetační období.

Při příliš časné výsadbě je nutné odstranit květy. Rovněž odnože, které se vytvořily po výsadbě, se odstraňují. Ujímání rostlin je lepší. Rostliny mají menší nároky na zavlažování, výnosy při běžných sponech jsou v prvním roce po výsadbě až o 25 % vyšší než při použití normální sadby v podzimním termínu.

V příštím roce na jaře je růst rostlin velmi bujný (rostliny mají vzhled dvouletých jahodníků), a tak se po roce dosahuje podstatně vyšších výnosů než u běžně používané sadby, zejména při výsadbě do hustších sponů.

Použití chlazených sazenic je pro školkařské závody výhodné. Počet získané sadby při pozdějším dobývání je 4 až 5 krát vyšší oproti tradičnímu získávání sadby v srpnu. Sazenice nejsou náročné na skladovací prostory a dobře snášejí přepravu.

náhled|Pěstování jahod pod vegetačním krytem v Izraeli

Udržovací šlechtění Cílem udržovacího šlechtění je udržovat kvalitu a výkonnost původní sadby (tzv. superelity). V praxi to vypadá tak, že se v superelitním porostu pečlivě sledují jednotlivé trsy, jejich výnosy se váží a kontrolují, zda kvalitativní znaky zůstávají pro odrůdu typické. Pozitivním výběrem jsou pro další rozmnožování vybírány pouze nejlepší a nejzdravější trsy. Při negativním výběru jsou ze superelitního porostu odstraňovány málo výkonné, nemocné nebo odrůdě zcela neodpovídající trsy. Přičiněním udržovacího šlechtění se může odrůda dlouhá léta udržovat na patřičné výši nebo se i v některých vlastnostech zlepšit.

Ze sadby odebrané přímo od rostlin v udržovacím šlechtění se zakládají takzvané matečné výsadby.

náhled|Tabule jahodníku s cestami

Založení plantáže Na založení plantáže jahod nemají být nikdy použity pozemky, na kterých někdy předtím plantáž jahod byla. Při výsadbě půda musí být prosta plevelů a parazitů, tiplic, drátovců, třásněnek apod. Pečlivá příprava půdy je při zakládání plantáže důležitá. Je doporučena několikaletá příprava půdy předplodinami, nejlépe střídáním okopanin se směskami, s využitím vikve a lupiny. Jako příklad je uváděn Sovětský svaz, kde se lupiny používalo všeobecně a byla doporučována k vyzkoušení směska žitňáku a sveřepu bezbranného. Nejlepší předplodinou jsou brambory, přestože hrozí přenos houby kořenomorky (Rhizoctia violacea) a dalších chorob, zvláště při používání hnojiv, která snižují pH půdy.

Použitím chlévského hnoje dochází k výraznému nárůstu zásoby semen plevelů v půdě, zbytečně vysokému nárůstu listové hmoty na úkor ostatních částí rostlin. Výsadba v druhé trati je tak vhodnější. Je doporučena zvýšená dávka 400–500 q na hektar nebo přihnojení rašelinou, kompostem nebo zkompostovaným hnojem k zvýšení dávky humusu v půdě. V tomto ohledu je jahodník poměrně náročný. Zvláště nedocenitelné je před výsadbou hnojení kompostem.

Účelné zařazení předplodin je významné pro předcházení některým chorobám. Pro založení a provoz plantáže lze doporučit osmihonný osevní postup, kdy čtyři roky jsou pěstovány luskoviny a okopaniny a čtyři roky jahody. Plodnější odrůdy jahod by měly být pěstovány jen tři roky. Vzhledem k tomu, že při pěstování brambor, fazolí, řepy a rajčat mohou být na jahody přenášeny některé houbové choroby a háďátka, je například v okolí Ontaria pěstována několik let před výsadbou jahod sója, čímž se zabrání hnilobě kořenů.

Při přihnojení chlévským hnojem bez zapravení do půdy dochází k výluhu a vyplavení (fosfor, organické složky) živin a velice rychle k vyprchání dusíku. Pozdní zapravení hnoje má tedy za následek degradaci stavu živin v půdě, protože vyluhovaná sláma je rozkládána bakteriemi, které využívají živiny v půdě, především množství dusíku.

náhled|Jahodové pole s konstrukcí pro fóliový kryt