Bernardin z Ingolstadtu OFM, činný v letech 1457–1467, byl františkán, inkvizitor a kazatel. V letech 1457–1459 a podruhé i přes řadu svých odpůrců od roku 1467 působil jako představený (provinční vikář) česko-rakousko-polské, resp. české františkánské (observantské) provincie. Byl mistrem (magister artium) vídeňské univerzity. Proslul jako "horlivý kazatel" a "zapálený ctitel chudoby" Orig.: "zelo paupertatis succsensus", "paupertatis zaelator maximus", "ferventissimusque predicator". Z papežského pověření působil jako kazatel a inkvizitor v Korutanech.
Pro své krajní vnímání řeholní chudoby se dostal ve větších sporů při svých vizitačních cestách po polských klášterech, zejména při třetí vizitační cestě roku 1457, což mělo různé projevy. V Krakově špatnou morálku spolubratří řešil u městských konšelů. Ve Varšavě nalezl v klášterní kuchyni maso z telete a nařídil ho ihned rozdat chudým. Především však proslul poškozováním honosněji zdobených knih během vizitací, včetně chorálních určených k oslavě Boha, takže i mezi chudobu hlásajícími františkány šlo o přece jen relativně bohatěji iluminované kodexy. V klášterech v Kościan, Poznani, Krakově a Varšavě vytrhával nebo vystřihával nůžkama z velkoformátových chorálních knih zlacené iluminace nebo jinou honosnější výzdobu. Během vizitace v Krakově v roce 1459 se měl se svým spolubratrem Jakubem z Velkého Hlohova dopustit rabování v kostele, klášteře a zejména jeho knihovně, odkud zabavil žádané, v Itálii vydané teologické traktáty, patristická díla, pergamenové rukopisy i jiné liturgické knihy (kancionály, antifonáře, žaltáře). Učinili tak údajně v noci, aby je nikdo nezpozoroval a knihy poslali do klášterů ve Slezsku a Rakousku, mj. do Hlohova a Vratislavi.Memoriale Ordinis Fratrum Minorum... (cit.), s. 77, 183–184.
František Šmahel se domnívá, že pro své chování byl sesazen z úřadu na následující provinční kapitula#Řádová kapitula kapitule v Langenlois slavené v květnu 1459. Viz Jednalo se zřejmě o běžnou řádnou volbu provinciála, na níž byl do funkce vybrán Gabriel Rangoni.
Již postižen chorobou, jež se posléze ukázala smrtelnou, přešel Bernardin někdy po roce 1458 z řeholního do světského stavu. Příčinou mu ale měl být zejména strach ze spolubratří františkánů, aby jej z nenávisti k němu neotrávili.KANTAK, Bernardyni polscy (cit.). Tom I., s. 24.
Podle františkánské kroniky Jana Komorowskigo byl Bernardin autorem blíže neznámé kroniky,"„... ut scribit frater Bernardinus de Ingolstat in sua cronica." Viz Memoriale Ordinis... (cit.) která mohla být hlavním pramenem kroniky dochované v Knihovně Národního muzea.Chronica Fratrum Minorum de Observantia Provinciae Bohemiae. po r. 1500. Knihovna Národního muzea, signatura VIII F 75. Viz HLAVÁČEK, Zum (Anti)intellektualismus... (cit.) Reference
Kategorie:Františkáni Kategorie:Kazatelé Kategorie:Inkvizitoři Kategorie:Muži Kategorie:Osoby s nejistým datem narození Kategorie:Úmrtí v 15. století Kategorie:Osoby s nejistým datem úmrtí