Naturopatie nebo naturopatická medicína je forma alternativní medicíny, která využívá řadu pseudovědeckých postupů označovaných jako „přírodní“, „neinvazivní“ nebo podporujících „samoléčbu“. Ideologie a metody naturopatie jsou založeny spíše na vitalismu a lidovém léčitelství než na medicíně založené na důkazech (EBM). Naturopaté obecně nedoporučují dodržovat moderní lékařské postupy, mimo jiné včetně lékařských testů, léků, očkování a chirurgických zákroků (operací). Namísto toho se naturopatie opírá o nevědecké představy, které naturopaty často vedou k diagnózám a léčbě, jež nemají faktické opodstatnění.
Naturopatie je lékařskou veřejností považována za neúčinnou a škodlivou, což vyvolává etické otázky ohledně jejího provozování Kromě odsouzení a kritiky ze strany lékařské komunity, například Americké společnosti pro rakovinu (), byli naturopaté opakovaně odsuzováni a obviňováni z toho, že jsou šarlatány (léčiteli, pseudovědci) a provozují šarlatánství.
Naturopaté jsou známí svou častou kampaní za právní uznání ve Spojených státech amerických.
Historie Termín „naturopatie“ pochází z „natura“ (latinský kořen pro zrození) a „pathos“ (řecký kořen pro utrpení) a naznačuje „přirozené léčení“. Naturopaté tvrdí, že prvním zastáncem naturopatické medicíny byl starořecký „otec medicíny“ Hippokrates, a to ještě předtím, než tento termín vznikl. Naturopatie má své kořeny v evropském hnutí Natural Cure z 19. století. Ve Skotsku začal Thomas Allinson v 80. letech 19. století propagovat svou „hygienickou medicínu“, která prosazovala přirozenou stravu a pohyb s vyhýbáním se tabáku a přepracování.
vlevo|náhled|upright|National University of Natural Medicine připravuje studenty naturopatické medicíny, kteří mohou získat licenci v některých jurisdikcích v Severní Americe. Termín naturopatie zavedl v roce 1895 John Scheel a koupil ho Benedict Lust, kterého naturopaté považují za „otce americké naturopatie“. Lust se v Německu učil vodoléčbě a dalším přírodním zdravotním praktikám u otce Sebastiana Kneippa; Kneipp poslal Lusta do Spojených států, aby tam šířil své metody bez léků. Lust definoval naturopatii spíše jako širokou disciplínu než jako konkrétní metodu a zahrnoval do ní takové techniky, jako je hydroterapie, bylinná medicína a homeopatie, a také vyřazení přejídání, čaje, kávy a alkoholu. Tělo popisoval duchovními a vitalistickými termíny s „absolutním spoléháním se na kosmické síly lidské přirozenosti“. Podle slovníku Merriam-Webster Dictionary je první známé použití slova „naturopatie“ v tisku z roku 1901.
Od roku 1901 založil Lust v New Yorku Americkou školu naturopatie. V roce 1902 byly původní severoamerické Kneippovy společnosti zrušeny a přejmenovány na „Naturopatické společnosti“. V září 1919 byla Americká naturopatická společnost zrušena a Benedict Lust založil Americkou naturopatickou asociaci, která ji nahradila. V prvních třech desetiletích dvacátého století získali naturopaté ve 25 státech licenci na základě zákonů o naturopatii nebo bezlékových praktikách. Naturopatii si osvojilo mnoho chiropraktiků a několik škol nabízelo tituly doktora naturopatie (ND) i doktora chiropraxe (DC). Odhady počtu naturopatických škol působících v tomto období ve Spojených státech se pohybují kolem jedné až dvou desítek.
Po období rychlého růstu došlo po 30. letech 20. století na několik desetiletí k úpadku naturopatie. V roce 1910 vydala Carnegieho nadace pro rozvoj výuky Flexnerovu zprávu, která kritizovala mnoho aspektů lékařského vzdělávání, zejména kvalitu a nedostatečnou vědeckou přísnost. K úpadku naturopatie přispěl také nástup penicilinu a dalších „zázračných léků“, a následná popularita moderní medicíny. Ve 40. a 50. letech 20. století vedlo rozšíření zákonů o rozsahu praxe k tomu, že mnoho chiropraktických škol upustilo od studia naturopatie, ačkoli mnoho chiropraktiků se naturopatii věnovalo i nadále. V letech 1940-1963 vedla Americká lékařská asociace kampaň proti heterodoxním lékařským systémům. Do roku 1958 byla praxe naturopatie povolena pouze v pěti státech. V roce 1968 vydalo americké ministerstvo zdravotnictví, školství a sociálních věcí zprávu o naturopatii, v níž dospělo k závěru, že naturopatie nemá oporu v lékařské vědě a že naturopatické vzdělání je nedostatečné k tomu, aby připravilo absolventy na stanovení správné diagnózy a poskytování léčby. Zpráva nedoporučuje rozšiřovat úhradu Medicare o naturopatickou léčbu. V roce 1977 dospěla k podobným závěrům australská vyšetřovací komise – nedoporučila udělování licencí naturopatům.
Od 70. let 20. století došlo ve Spojených státech amerických a Kanadě k oživení zájmu o naturopatii v souvislosti s hnutím „holistického zdraví“. Roku 2009 15 států v USA, Portoriko, Americké Panenské ostrovy a Washington, D.C. udělilo licenci naturopatickým praktikům a stát Washington vyžaduje, aby pojišťovny nabízely úhradu za služby poskytované naturopaty. Na druhou stranu některé státy, jako například Jižní Karolína a Tennessee, praxi naturopatie zakazují.
V roce 2015 začala bývalá naturopatka Britt Marie Hermesová kriticky psát o svých zkušenostech s výukou a praktikováním naturopatie.
Americká IHS (Indian Health Service) začala v roce 2013 přijímat naturopaty do svých klinik a ordinací, a rovněž jim umožnila splácení půjček.
Praxe Praxe naturopatie je založena na víře ve schopnost těla uzdravit se samo prostřednictvím zvláštní vitální energie nebo síly, která řídí tělesné procesy uvnitř těla. Diagnostika a léčba se týkají především alternativních terapií a „přírodních“ metod, které podle naturopatů podporují přirozenou schopnost těla uzdravovat se. Naturopaté se zaměřují na holistický přístup a zcela se vyhýbají používání chirurgických zákroků a konvenčních léků. Naturopaté se snaží předcházet nemocem snižováním stresu a změnou stravy a životního stylu, přičemž často odmítají metody medicíny založené na důkazech.
Konzultace obvykle začíná dlouhým rozhovorem s pacientem zaměřeným na životní styl, anamnézu, emoční naladění a tělesné rysy, a také fyzickým vyšetřením. Mnozí naturopaté se prezentují jako poskytovatelé primární péče a někteří naturopaté mohou předepisovat léky, provádět drobné chirurgické zákroky a do své naturopatické praxe začleňovat další konvenční lékařské přístupy, jako je poradenství v oblasti stravování a životního stylu. Tradiční naturopaté se zabývají výhradně změnami životního stylu a nediagnostikují ani neléčí nemoci. Naturopaté obecně nedoporučují očkování a antibiotika, což částečně vychází z raných názorů, které tuto profesi formovaly, a mohou poskytovat alternativní léčebné prostředky i v případech, kdy se ukázalo, že medicína založená na důkazech je účinná.
Metody Naturopaté často vystupují proti konvenční medicíně a zaujímají antivakcinační postoj. vpravo|náhled||Osoba podstupující ozonovou intravenózní terapii s ultrafialovým zářením. Podle FDA je „ozon toxický plyn bez známého užitečného lékařského využití ve specifické, doplňkové nebo preventivní terapii“.
Konkrétní metody, které naturopaté používjí, se liší podle jejich vzdělání a rozsahu praxe. Mohou zahrnovat bylinkářství, homeopatii, akupunkturu, přírodní léčbu, fyzikální medicínu, aplikovanou kineziologii, kolonické klystýry, chelatační terapii, terapii barvami, kraniosakrální biodynamiku, analýzu vlasů, iridologii, analýzu živé krve, ozonoterapii, psychoterapii, opatření v oblasti veřejného zdraví a hygieny, reflexologii, rolfing, masáže a tradiční čínskou medicínu. Přírodní léčba zahrnuje řadu terapií založených na působení přírodních prvků, jako je sluneční svit, čerstvý vzduch nebo teplo či chlad, a také výživová doporučení, jako je dodržování vegetariánské a plnohodnotné stravy, půst nebo abstinence od alkoholu a cukru. Fyzikální medicína zahrnuje naturopatickou, kostní nebo manipulační terapii měkkých tkání, sportovní medicínu, cvičení a hydroterapii. Psychologické poradenství zahrnuje meditaci, relaxaci a další metody zvládání stresu.
Průzkum z roku 2004 zjistil, že nejčastěji předepisovanou naturopatickou terapií ve státě Washington a Connecticut jsou rostlinné léky, vitamíny, minerály, homeopatie a léčba alergií. V roce 2011 zveřejněné zkoumání webových stránek naturopatických klinik v Albertě a Britské Kolumbii zjistilo, že nejčastěji inzerovanou terapií je homeopatie, rostlinná medicína, výživa, akupunktura, poradenství v oblasti životního stylu a detoxikace.
V roce 2020 průzkum metod používaných naturopaty ve čtrnácti zemích uvedl, že 27 % klientů se léčilo akupunkturou, 22 % homeopatií, 16 % „jinýmié energetickými léky“ a 13,5 % byla poskytnuta vodoléčba. Každému zákazníkovi bylo poskytnuto v průměru 4,0 „ošetření“. Třetina (33 %) pacientů konzultovala řešení svého primárního zdravotního problému pouze s naturopatem.
Důkazní základ Naturopatie jako celek postrádá odpovídající vědecký základ a je odmítána lékařskou komunitou. Ačkoli obsahuje platné rady týkající se životního stylu konvenční medicíny (zdravý spánek, vyvážená strava, pravidelný pohyb), obvykle přidává řadu pseudovědeckých doporučení. Některé metody se opírají o nehmotná „pole vitální energie“", jejichž existence nebyla prokázána, a panují obavy, že naturopatie jako obor má tendenci se izolovat od obecného vědeckého diskurzu. Naturopatie je kritizována pro své spoléhání se na neprokázané, vyvrácené a další kontroverzní alternativní léčebné postupy a pro jejich vitalistické základy. Přírodní látky známé jako „nutraceutika“ jsou v léčbě nemocí, zejména rakoviny, málo perspektivní, protože laboratorní experimenty prokázaly omezený terapeutický účinek na biochemické dráhy, zatímco klinické studie prokazují špatnou biodostupnost. Podle American Cancer Society „vědecké důkazy nepodporují tvrzení, že naturopatická medicína dokáže vyléčit rakovinu nebo jakoukoli jinou nemoc.“ Podle Britt Marie Hermesové jsou naturopatické studentské programy problematické, protože „jako [student] naturopatie si po celou dobu vytváříte ospravedlnění, abyste si vytvořili pravidla a falšovali normy, jak interpretovat výzkum. Protože pokud to neuděláte, nezůstane vám v podstatě nic“.
V roce 2015 zveřejnilo australské ministerstvo zdravotnictví výsledky přezkumu alternativních terapií, jehož cílem bylo zjistit, zda jsou některé z nich vhodné k tomu, aby byly hrazeny ze zdravotního pojištění; naturopatie byla jednou ze 17 hodnocených terapií, u nichž nebyly nalezeny žádné jasné důkazy o účinnosti.
Kimball C. Atwood IV. v časopise Medscape General Medicine píše, že: „Naturopatičtí praktici nyní tvrdí, že jsou lékaři primární péče zběhlí v praktikování jak „konvenční“, tak „přírodní“ medicíny. Jejich vzdělání však dosahuje jen malého zlomku vzdělání lékařů, kteří vykonávají primární péči. Zkoumání jejich literatury navíc ukazuje, že je plná pseudovědeckých, neúčinných, neetických a potenciálně nebezpečných postupů.“
V jiném článku Atwood píše, že „lékaři, kteří považují naturopaty za své kolegy, se tak ocitají v rozporu s jednou ze základních etických zásad moderní medicíny. Pokud nemají být naturopaté posuzováni jako „nevědci“, nemá tento termín žádný užitečný význam“.
Bývalá licencovaná naturopatická lékařka Britt Marie Hermesová uvádí, že „jakýkoli produkt, který prodává naturopat, téměř zaručuje, že neexistují žádné spolehlivé vědecké údaje, které by podpořily jakákoli zdravotní tvrzení“, a že někteří naturopaté sice tvrdí, že praktikují pouze medicínu založenou na důkazech, „problém je ale v tom, že všichni naturopaté v akreditovaném naturopatickém programu musí rozsáhle studovat homeopatii, bylinnou medicínu, energetické léčení, chiropraktické techniky, hydroterapii“ a další pseudovědecké postupy. Hermesová dále uvádí, že někteří naturopaté sice tvrdí, že jejich metoda může být účinnou léčbou psychických poruch, ale „žádná naturopatická léčba nebyla klinicky prokázána jako bezpečná a účinná u bipolární poruchy ani u žádného jiného onemocnění“.