Antonín Juvenál Valíček (15. června 1919, Šitbořice – 17. prosince 2001) byl kněz – kapucín a rovněž překladatel duchovní literatury z angličtiny, němčiny a francouzštiny.
Život vlevo|náhled|upright|Antonín Juvenál Valíček v den primice (1941)
Antonín Valíček se narodil 15. června 1919 v Šitbořicích. V roce 1930 se rozhodl stát se knězem a nastoupil do kapucínské soukromé školy v Praze na Hradčanech. V roce 1935 vstoupil do kapucínského řádu a přijal řeholní jméno Juvenál. O rok později odjel do Holandska, kde studoval filozofii. Po vypuknutí druhé světové války v roce 1939 se však musel vrátit zpět do Prahy. V roce 1940 složil Juvenál doživotní sliby a o dva roky později byl vysvěcen na kněze.
V roce 1950 byl společně s dalšími stovkami kněží poslán do kláštera v Broumově, kde žil pod dohledem stráží. Společně s dalšími kněžími byl po roce poslán na Šumavu, kde pracovali jako dělníci. Několikrát byli převezeni na jiné místo v Čechách a na Slovensku, všude byli nuceni vykonávat těžkou manuální práci.
Po konci služby v roce 1953 mu nebylo dovoleno vrátit se ke kněžskému povolání a musel si tak hledat civilní práci. Tu našel jako pomocná síla v Bánské Bystrici. Postupně se zde vypracoval až do funkce zásobovacího referenta. V roce 1961 ukončil studium ve večerní škole a získal maturitu.
Až po normalizaci v roce 1968 mu bylo umožněno vypomáhat při farní službě, souběžně s civilním zaměstnáním. Od roku 1975 působil jako varhaník v Lubietové a rovněž zde pomáhal při bohoslužbách až do roku 1979, kdy odešel do důchodu.
vpravo|náhled|upright|Místo odpočinku Antonína Juvenála Valíčka
V polovině roku 1979 zaplnil uvolněné místo v duchovní službě u řádových sester v Boršicích u Buchlova. I přes problémy se státním dozorem vypomáhal v okolních farnostech. Po revoluci v roce 1989 se pak začal kněžské službě věnovat naplno.
Zemřel v roce 2001 po opakované mozkové příhodě.
Dílo Veškerý svůj volný čas věnoval Juvenál překladům duchovní literatury z francouzštiny, angličtiny a němčiny. Během nesvobodné doby přeložil a samizdatově vydal 17 knih. Po revoluci byly vydány jeho překlady: Nově s Bohem (1993) Milovat, dělit se, sloužit (1993) Růženec se sv. Klárou a sv. Františkem (1995) Maria, zrcadlo církve (1995) Ruská idea, jiný pohled na člověka (1996) Život proti bídě a bezpráví (1997) Duše v očistci (1997) Pohledy do budoucnosti (1998) František, mistr a učitel modlitby (1998) Spiritualita křesťanského východu (1999) Modlitba srdce (1999) Úvod do myšlení Vladimíra Solovjova (2000) Svatá Veronika Giuliani (2001)
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Čeští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Čeští kapucíni Kategorie:Narození v roce 1919 Kategorie:Úmrtí v roce 2001 Kategorie:Muži